tereziehl komentáře u knih
Je zajimave, ze komentare na knihu jsou bud cerno cerne nebo zarive bile a sede je tu jen pramalo. Docetla jsem pred par minutami a asi nedokazu shrnout vse, co se ve mne behem cteni delo, bylo to tak krasne a moudre, misty naivni a o to jeste vice moudre. Nadhera. Kdo tvrdi, ze byla kniha o nicem, nepochopil.
(SPOILER) Ruth Ware jsem objevila skrze Hru na lháře v LK. Hra se mi moc líbila, ale Smrt paní Westavayové mi jen potvrdila, že si psaní autorky vážím mnohem více pro její schopnost vdechnout život krásným tajuplným prostředím se silnou atmosférou, než kvůli samotným rozhřešením. V obou knihách se mi sice zápletky líbily a stačily mi, z žádné mi ale bohužel nespadla brada. Tady mě mnohem více zaujala linka vyměněné matky a Ezry ve skutečnosti celou dobu hladící obličej milenky, nikoliv dvojčete, než to, že byl Ezra ve skutečnosti blázen. Byla bych mnohem nadšenější, kdyby se více dotáhla linka s hospodyní, ta toho mohla skrývat mnohem více a obsese měla být více vysvětlena. Taky jsem trošku nepochopila, proč Ezrovi tak vehementně záleželo na tom, aby se nikdy nepřišlo na to, že počal dítě s Maggie? Možná mi unikl ten hrozný důvod, který ho vedl skoro ke 4 vraždám? Nebo to bylo vážně jen proto, že byl mimo? Hmmm... Stejně ale musím dát 5 hvězd, protože mě knížka i tak bavila od začátku až do konce, hrozně jsem se za ní těšila a atmosféra mě vtáhla a nepustila i po dočtení. To paní Ruth umí moc moc dobře a mně tato stránka stačila proto, aby přebila jakékoliv nedovětky.
Plne souhlasim s komentarem ElikaS par prispevku pod timto. Pro me bohuzel nuda. Dej pro me nebyl vubec zajimavy, preklad pokulhava uz skoro neodpustitelne a chemie, ktera fungovala v prvnim dile, vyprchala kvuli absolutni predvidatelnosti a natahovani a opakovani odlouceni. Hmm Serii asi dokoncim, mam ji doma celou, snad byla tohle jen vypln a na konci se stane neco vic nez jen divny faul Jamese a Rubyino (ne)odpousteni.
Fajn, podobny zanr jsem uz roky necetla a hezky jsem si u toho odpocinula. Obcas trochu kycovite, nektera slovni spojeni jsem musela vylozene prekousnout, ale bylo to ctive a chemie fungovala, coz mi od takove knihy staci.
Pro mě asi nejméně oblíbená kniha z Dornových dosud vydaných. Nejlepší Temné šílenství, pak Spouštěč, Fobie a nyní Mrazivé ticho. Mám radši plottwisty, které naservíroval hlavně v mých dvou prvních oblíbených titulech, to nic ale nemění na tom, že i tak byla kniha skvělá, postavy nebyly ploché, vsuvky s pacienty výborné. Wulf Dorn je u nás až nepochopitelně nedoceněný. Ve svém oboru je špička.
Dobré. Čtivé, přečteno rychle, ale když se podívám na krátké thrillery, které jsem hodnotila před tímto, nemohu víc, než 3 hvězdy. Bavilo mě to, ale možná bych čekala trochu víc a lepší atmosféry, větší hloubku postav.. nevím, nepodepsalo se to na mně. Četba na odpoledne ale určitě super.
Poslední dobou mě ty krátké thrillery zkrátka táhnou. Psaní z pohledu narušené osoby bylo zajímavé, zápletka ne až tak dech beroucí, ale pro tento formát stačila a nějak nezklamala. Fajn odpočinkový thriller. 3,5*
(SPOILER) Od začátku až do konce čtivé, zůstala jsem u ní až do 4 do rána, musela jsem vědět, jak to dopadne. Přišel mi zajímavý naznačený motiv Lowan pomalu se měnící v posedlou Jeremym, touhou být na místě Verity, možná se jí tak trochu stát (viz napodobování scén s polštářem mezi nohama, zuby v čele postele atd). Zajímalo by mě, co by se stalo s knihou, kdyby tuto myšlenku autorka na konci dohrála, možná jen pouhou myšlenkou Lowen na to, že ji snad přicházející dcera nevezme Jeremyho pozornost. Lowen by mohla myšlenku klidně zahnat, udržet si pomyslnou kladnost, ale přišel by mi zajímavý konec s nevinnou Verity a k tomu přidanou pomalu se měnící Lowen do Verity fiktivní. Pokud tedy fiktivní byla.. :)
Vynikající! Úplně mě to pohltilo... Napětí, tajemno, skvělá romantická linka, humor,... Perfektní. Teď jsem dočetla i 3. díl, který je bohužel jen v angličtině, ale stál za to!!! :-)
Ach... Tuhle knížku jsem před lety našla v knihovně a opakovaně si ji půjčovala a zbožňovala. Teď jsem si řekla, že ji zkrátka musím mít doma, alespoň z nostalgie, ale že jsem z ní už jistě vyrostla, a ono ejhle! Jasně, některé věci na mě působily už asi víc afektovaně, než měly, ale bylo jich mnohem méně, než jsem čekala. Příběh je čtivý, má skvělou atmosféru a romantická linka je za mě i po letech atraktivní a žhavá. Paráda, těším se na další díl a jsem moc mile překvapená, že moje milá Mara je výborná i o x let později :-) z lásky prostě musím - 5*
Mně se kniha líbila moc. Byla úžasně čtivá, kratinké kapitoly byly tak akorát pro udržení napětí a dynamičnosti. Jen těžko se ji dalo odkládat, a to mně se až tak často nestává. Příběh byl za mě nápaditý, jazyk chytrý, osobní. Rozuzlení se mi taky líbilo, chápu komentáře o překombinovanosti, já ale nutně nepotřebuju, aby každá knížka byla stoprocentně pravděpodobná. Já to nečekala a uspokojilo mě to, to mi stačí.
(SPOILER) Děj svižně ubíhal, přečetla jsem knihu za 3 večery. Příběh téměř neměl hluchá místa, řekla bych, že to byla spíše taková oddechovka, co se týče thrillerů, žádné extra složité zápletky. Finální rozuzlení se mi líbilo, umím si ale představit, že by se mi líbilo ještě mnohem víc, kdyby zápletka byla trochu víc propracovaná a za obrázky nestál duch, ale někdo, kdo se třeba snaží, aby to tak vypadalo. Paranormální prvky mi normálně až tak nevadí, ale v tomto příběhu to za mě nemuselo být. Za čtivost hodnotím vysoko, ale tu poslední hvězdu prostě dát nemůžu, protože thrillery jsem četla i mnohem lepší. :-)
Ódinovo dítě je za mě o hodně lepší, to ale spíše kvůli preferenci prostředí, ve kterém se odehrává. Mnohem radši bych udržela vesmír trilogie Havraních kruhů daleko od toho našeho a ponechala mu tu osobitost, pohádkovost. Nu, což. I tak byla ale kniha psaná skvělým jazykem, Pettersenová zkrátka umí. Stále se něco dělo a bylo to dobré. Hvězdu bych ubrala max za to prostředí, toto pro mě byla už úplně jiná kniha, ale to hlavní, za co tuto sérii hodnotím tak kladně, jí stále musím nechat, a tak dávám stále pět hvězd, akorát jen už za mě za úplně jiný příběh.
Ódinovo dítě je nádherné, neporovnatelné s dalšími díly. Jako dítě jsem začala milovat čtení kvůli knize české autorky Michaely Burdové "Křišťály moci", která mě jako malou uměla neuvěřitelně zanořit do krásného magického světa. Tento pocit jsem poprvé a zatím naposledy zažila po xy letech až s touto knihou. Vůbec mi nevadilo, že se ze začátku čtenář příliš nechytá kvůli úplně novým pojmům, brzo se s nimi totiž ztotožní a naopak to pro mě přidávalo autentičnosti příběhu, promyšlenosti světa. Fantasy pro dospělé, to je to, co mi chybí, a ještě jsem to nezvládla v knihkupectví odhalit. Spousta knih je zaseklá v young adult vesmíru, a to už mě bohužel často pálí do očí. Pettersenová mi dokázala, že to jde i jinak. Krásné, děkuji za tento zážitek.
Je to už pár týdnů, co jsem knihu dočetla, a tak moje dojmy z ní nebudou tak čerstvé. Stále ve mně ale příběh silně doznívá, Příběh Služebnice je možná ještě vedle Zlodějky Knih za mě jednou z mála, pramála knih na českém trhu s tak nádherným, chytrým stylem psaní. Atwoodová musí být hrozně chytrá žena, toto bylo bravurní. Začala jsem teď po dočtení sledovat i seriál, byť spousta komentářů tady dlouhá vnitřní zamyšlení v knize spíše kritizuje, za mě byla vážně skvělá, a perfektně budovala atmosféru. To mi v seriálu chybí, i když samozřejmě chápu, že to do filmového formátu vnést moc nejde. Báječné, báječné. Mám doma i Svědectví, čekám na jeho čas. Úžasná kniha.
(SPOILER) No, tohle bylo zajímavé. Měla jsem chuť si po delší době přečíst nějaké dobré fantasy, které mě do sebe ponoří. Ranhojička má poutavý námět a prostředí, které bylo hlavním důvodem, proč jsem knihu vůbec dočetla. Postavy byly trochu ploché, spousta situací těžko uvěřitelná, možná nelogická. V knihách mě často zajímají romantické linky, tahle pro mě byla ale vyloženě nudná po většinu knihy. Nejlepší pasáže pro mě byly ty se zkouškami, protože se v nich konečně začalo něco dít! Byla jim ale v celkovém měřítku věnovaná jen malá pozornost, v porovnání třeba s kauzou epidemie, jejíž rozuzlení bylo za mě předpokládané už od začátku. Knihu jsem měla chuť spoustu krát ani nedočítat, jak se táhla, ale důvěřovala jsem recenzím a počkala na posledních 100 stran, které měly být napínavé. Je pravda, že posledních 100 stran opravdu nabralo určitý spád, jen mě mrzí, že tomu tak nemohlo být od začátku, protože čekání na to, až se konečně něco stane, je na celých 300 stran opravdu dlouho dlouhé. Poslední kapitoly byly ale vážně lepší, stále mi v nich bohužel vadil zvláštně jednoduchý jazyk a až příliš častá klišé, zvlášť v rozhovorech mezi Kivou a Jarenem. Jejich vzájemné repliky mohly být vzrušující tak možná pro 13 leté holky, ale to asi maximálně. Jejich vztah ovšem v posledních 2, 3 stránkách nabírá úplně jiné dimenze, a v posledních pár řádcích knihy mi spadla brada!!! No, byla jsem přesvědčená, že do dalšího dílu už nejdu, ale ten konec, tak to jsem nečekala, a budu muset. Jen doufám, že autorka využije toho perfektně nastoleného plot twistu, který báječně vytasila, a bude pokračovat v duchu posledních 100 stran, a ještě lépe! To bych jí snad i těch 300 předchozích trochu odpustila. Půjdu na druhý díl a uvidíme. Za mě 3*/5*, kvůli prostředí, potenciálu a hlavně konci.