Terva komentáře u knih

A je to tady -
Královská hra pro celou vaší třídu.
Proti rozkazům Krále není odvolání
a vyplníte je nejpozději do 24 hodin.
PS: Hraní je povinné a nejde se ho vzdát.

Jsem královsky zhrozen. Hned na první straně je seznam 32 studentů 1.B. Sakra, to se v tom asi velmi brzy ztratím. Na můj vkus je obsazení moc mladé. Skoro si ve svém věku, připadám jak úchyl, když to čtu. Sice to začalo nevinnou pusou ale „rozkazy“ jsou čím dál tvrdší a odvážnější. A zmenšuje se i počet hrajících. No, nakonec, když se na to soustředím, nemám chaos v postavách.

Citát: Nikdy z pusy nevypouštěj slova jako „chcípni!“

Jsem celkem překvapen, že se tvůrci pustili touto cestou. Ačkoliv je osazenstvo mladé, jde tu o sex a smrt. Jsem zvědav kam až to dokáže Nobuaki Kanazawa dotáhnout. Vybral jsem i pár citátů a vložil je scénáristovi na jeho profil. Rozhodně mě kniha první nezklamala, ale, je to teprve první kniha, nechám se překvapit a už teď jsem nažhaven na druhou. Kresba Hitori Randa vás určitě nezklame, je to prostě klasický manga styl. Při čtení jsem poslouchal nové album ženské skupiny Burning Witches. Studiovka se jmenuje The Witch of the North (2021)

Citát: ...ale beze všeho, jen si spolu zapíchejte.

96 13.06.2021

Šplhali
přes těla
svých mrtvých,
jen aby
se k ní dostali.

Na tomto, v pořadí již třetím, komiksu v sérii Fatale mě zaujala hned úvodní strana. Je rudá, krvavá a postava (nebudu jmenovat) která je zde znázorněna vypadá nasraně i strhaně zároveň. Sean Phillips se na této podobizně pěkně vyřádil. Ostatně, celé ta kresba tohoto příběhu je nádherná, temná a ve své podstatě vzrušující. Phillipsův styl se mi prostě líbí. Všechny ty komiksový okna, to prostředí a dokonce i postavy na čtenáře působí strašidelně a zároveň vlastně i kouzelně. Na jedné straně vás varují před nebezpečím a na druhé straně vás nutí číst dál a propadat se hlouběji do příběhu.

Malá ochutnávka:
Texas 1936
...a pak spolu byli na útěku. Zažíval to největší vzrušení jaké kdy poznal. Přes den jeli napříč Texasem a každou noc se milovali. Na svého mrtvého parťáka ani nepomyslel. Ani na snoubenku, kterou opustil. Vlastně na nic ze života před Jo.

Celý ten temný příběh plný krve je protkán jak minulostí, současností a možná i budoucností. V tomto svazku se dostaneme dokonce až někam do roku 1286. Ed Brubaker nás vede zpět, tam kde možná začalo peklo. A že tohle bude asi hodně krvavé, tomu nasvědčuje už jen název, a to nesmím vynechat úvodní stranu obálky. Dokonce i název kapitoly „Překrásný způsob smrti“ vás donutí se nad celým příběhem zamyslet. Je to opravdu jen o smrti? A nebo je v tom něco hlubšího, něco, co ještě není vidět, ale pomalu to putuje na povrch? Možná za tou vší smrtí bude nějaké zrození.

Citát: Tančila do rytmu hudby z hlubin země.

96 25.04.2021

Ježíši, já se přihlásím
jako dobrovolník
na výcvik asistenčních opic
a sám pak skončím jako mrzák?
Karma je posraná městská legenda.

Je potřeba si připomenout časovou linii příběhu. Tento pátý díl, Y-5 V kruhu se odehrává již dva roky od nešťastné události, kdy došlo k vymření skoro celé mužské populace. A to jak u lidí, tak i u zvířat. Již dva roky sledujeme osud Yorika Browna a jeho opičího kamaráda Ampersanda, jak se plouží životem a zemí, kterou ovládají samé ženy. První tři díly mě nadchly, ten čtvrtý se mi zdál stupidní za svůj dosti nelogický a mnohdy až nesmyslný obsah.. Tady je komentář k pátému dílu.

Citát: Církev není zkurvená proto, že jí vedou muži, ale proto, že ji vedou lidi!

Musím uznat, že kresba Pia Guerra se mi líbí. Vlastně díky němu jsem si tento komiks pořídil a moc se nepídil po obsahu. Někdy se dá obsah prominout, nebo ho upozadnit, to když je dobrá kresba. Pokud se mi kresba nelíbí, nepomůže tomu někdy ani dobrý obsah. Tady je kresba sice střídmá, ale je pěkná. Zamrazilo mě třeba u jednostránkové kresby, kdy se zřítilo letadlo. Je to odstředěně nakreslené, ale přesto to vyvolá mrazení.

Malá ochutnávka:
….vidíte, jak se ten prsten v jednom světle blyští jako zlato, a v jiném jako stříbro? To představuje mužskou a ženskou stránku, kterou máme my všichni. V mnoha kulturách věří, že v okamžiku nabídky sňatku si muži a ženy vymění role. Z prsteníčku mladé dámy se stává symbolický falus, zatímco muž nabízející prsten.....
Jo, kamarádi o mně říkají, že jsem píčus.
Kolik?

No a co se týče obsahu? Musel jsem se smát. Yorika už nebavilo, aby ho furt doktorka Mannová píchala, píchala injekcí do zadku, a tak si odskočil zapíchat. Kam a s kým, ptáte se, inu k tomu se musíte pročíst sami. Tohle je sešit „odskoků“, odskočíme si do Austrálie, podívat se za Beth, Yorikovou „předkatastrofickou“ holkou, zjistíme něco o jeho sestře Héro a hlavně se podíváme i do Yoriko minulosti. Všechno to jsou velmi zajímavé a poučné „odskoky“.

Citát: Říká, že je to nuda, ale že se se mnou nudí rád.

Celkově tento příběh není špatný. Najdeme tu i pár filmových a knižních hlášek, zasmějeme se a trochu budeme smutní. Jo a jsem strašně rád, že agentka 711 z předchozího dílu, neměla tak velký vliv na Yorikovo bláznivé a nevypočitatelné chování, jak se nám tvůrci snažili vklínit v předchozím nepovedeném příběhu. Za čtyři hvězdy je toho akorát. Vybral jsem pár citátů a některé si můžete přečíst v tomto komentáři. Při čtení příběhu „V kruhu“ jsem poslouchal skupinu King Diamond a jejich remastrované verze studiových nahrávek „Abigail“ (1987) a „Abigail II.“ (2002)

Citát: Haló...? Jsi tam Bože? To jsem já, Margaret.

96 16.10.2020

...soud vás uznal vinnou
zločinem čarodějnictví!
Spasíte svou duši
a vyzpovídáte se ze svých hříchů,
než předstoupíte před soud?

Pokud se vám úvodní citát nezdá, věřte, je to tak. Assassins v dobách pálení čarodějnic a to konkrétně v nejznámějším městě – Salemu, roku 1692. Dějově velmi zajímavé, i když na tento žánr moc nejsem. Nehrál jsem ani hru, nečetl žádnou knihu. Až komiksu jsem neodolal. Vlastně bych si ho ani nekoupil, kdyby mi jej někdo neposlal jako dárek. Díky.

Malá ochutnávka:
Naším úkolem je zamezit templářům získat obrovskou moc. A to přesně hodlám splnit, i kdyby to stálo život stovku mladých chlapců. Desetkrát tolik životů tím zachráním.

Kresba vás praští do očí. Je čistá, plná ostrých okrajů a temnějších barev. Prostě krása pohledět. Kreslíř Neil Edvards – to jméno si musím zapamatovat – a vybarvovač Ivan Nunes si na tom dali záležet. O scénáři se toho moc nedá napsat, jsou to Assassin´s, kdo zná, ví co se dá očekávat, kdo nezná určitě bude spokojený, jako já. Při čtení jsem poslouchal Maďarskou skupinu Omega a jejich živý projekt Kisstadion z roku 1979

Citát: Zradit Bratrstvo znamená smrt!

96 22.03.2020

Initium sapientiae
timor domin –
Strach
z pána
je základem moudrosti.

Sledoval jsem, jaké katastrofické scénáře doprovázely tuto knihu na náš trh. Už jen chyba v jedné větě na zadní straně obalu knihy mě měla varovat. Po rozbalení (kniha ani moc nevoní) na mě vypadnul malý lísteček s nápisem ERRATA, následované omluvou, že na straně 15. bohužel vypadl podklad bubliny, a ten si můžete přečíst na tomto lístečku. Ani se nebudu ptát, kde je strana patnáct v nečíslované knize. A další upozornění je o tom, že v příběhu osmém vůbec bubliny nenajdete. Je to němý příběh :-) :-) :-) Naštěstí už mám tu opravenou verzi knihy, kdy je přímo do knihy vložen ten samý příběh, ale je o pár centimetrů menší a je jen modrý na bílém podkladě – fakt paráda. Lovecraft by Argo považoval za hororové nakladatelství a Moore by z knihy pěkně zešílel, jak někdo dokáže jeho už tak nevýrazný příběh ještě víc zfušovat.

Citát: Pokud vy ženské dostanete volební právo, už mě v téhle zemi nikdo neuvidí.

Ale pojďme k příběhům samotným. Začneme kresbou. Alan Moore si dělal vše. Jak kresbu tak i scénář. A vlastně bych měl upozornit na to, že to není plnohodnotný komiks, protože každou povídku uzavírá několik stran psaného textu. Z příběhů se tak stává ze dvou třetin komiks a z jedné třetiny klasická kniha. Kresba je úplně obyčejná. Ničím nepřekračuje svůj žánr a vlastně jen obsahuje postavy, domy a jejich vybavení. Barva je střídmá až světlejší. Jen celostránkové kresby, které jsou vloženy mezi každý příběh a Galerie na konci knihy, jsou povedené.

Malá ochutnávka:
...knihu napsal Chálid íbn Jazíd.....
...tvrdil, že obsahuje informace, jež potřebuje ke své práci, o prodlužování života a nesmrtelnosti....
...Aha, ano. Čtyři METODY. První se týká STRAVY, druhá TEPLOTY, další je přenos DUŠÍ a na závěr oživení MRTVOLY.

Ovšem ze scénáře jsem zklamán. Strašně mi vadí za prvé ty přeskoky v čase, které zvýrazňují nevybarvená komiksová okna a hlavně z čeho úplně šílím, je strašný zlozvyk začít dialog v půlce věty. Velké procento dialogů začíná třemi tečkami ...a čtenáři tak úplně uniká podstata. Možná o to víc jsem pak ocenil psané listy a slovní „zopakování“ nakresleného příběhu. Jenže faktem je, že slovní doprovod příběhů není nic jiného než opakovaní předešlé kresby doplněné více informacema a větším dějem. Dalším mínusem vidím fakt, že se v kreslených příbězích mluví francouzsky a třeba Arabsky, ale nikdo se nenamáhal tyto dialogy přeložit.

Citát: Myslím, že je důležité udržet věrohodnost fantaskních příběhů tím, že autor poskytne racionální vysvětlení, jak se cosi tak neuvěřitelného mohlo dostat k čtenářstvu.

Nakonec jsem si víc užívat psané pasáže, než chudé kresby. Upřímně, asi by bylo lepší mít celý příběh pěkně napsaný na papíře a vynechat kresbu. Celkově jsem z tohoto počinu zklamaný a i když to vlastně bylo mé první dílo, týkající se mistra Lovecrafta, celkem slušně mi mistr Moore vzal chuť na dalšího Lovecrafta. Čímž se toto „dílo“ stalo prvním i tím posledním.... Vybral jsem jedenáct citátů a vložil je panu Mooreovi na jeho profil. Při čtení těchto dvanácti na sebe navazujících epizod jsem poslouchal metalovou skupinu Helloween a jejich méně známá singlová vydání Mr. Ego (1994), Mrs. God (2005) a jejich studiová alba Master of The Rings (1994) a Keeper of The Keys I. a II. (1987-88)

Citát: Opravdu jsem nevýslovným idiotem....

96 30.01.2020

Chci mít jistotu,
že to, co trefím,
bude mrtvé, ať už je to cokoli.
A střela ráže .50
je pro mě dostatečná jistota.

Po velmi dlouhé době vyšel očekávaný příběh ze světa Johna Francise Kováře. Dvojice Žamboch & Procházka už jakoby nad tímto světem zavírali bránu. Již se o to jednou pokusili v příběhu č. 27 Dlouhý černý úsvit, kdy vše vlastně bylo zakončeno. A možná to tak mělo zůstat. Jenže ono to pokračovalo. Celkem nevýraznými dalšími příběhy a jejich nevýraznost se vleče až do tohoto, zatím, posledního příběhu.

Citát: Dům číslo 221B JFK raději nehledal, snad aby v něm opravdu nenašel Sherlocka Holmese.

Konec projektu Gotteskäpfer (Boží bojovník) vás nenechá na pochybách, že v tom opět budou mít prsty Němci. Možná je to pro někoho lákadlo, ale pro mě je to již dávno ohraná písnička. Znamená to totiž, že spisovatel nevymyslel nic nového, ať už zde nebo v jiné realitě, a opět se budeme prokousávat již stokrát omletým chováním Němců a jejich přisluhovačů.

Malá ochutnávka:
Seděli ve stejné přístavní restauraci, kde si po přistání dávali oběd, a čekali, až si číšník odnese prázdné talíře. Tentokrát už byli všichni čtyři. Každý si v dlani hýčkal svůj drink. Solomon tradičně čistou vodu, JFK zvolil skvěle vychlazené pivo, Marlowe s Hornbullem měli po sklence tradiční sladové whisky, kterou jim číšník doporučil. Oba uznali, že právem.....

Tento příběh není jiný. Možná je o něco horší než ty předcházející. Sice se tu naše staronová parta v čele s JFK vydává po dalších stopách výrobců drogy nazvané Mutabor DX, avšak cesta končí v Evropě a přijdou i Němci. Příběh nás navíc v jedné fázi úplně nepochopitelně zavede do slepé uličky někam na ostrov zombíků, kde naši hlavní hrdinové prožijí jisté nebezpečné chvíle, ale o tomto dobrodružství již dále není ani zmíňka a ostrov je zapomenut. Navíc jistá otevřená část příběhu vás donutí zamyslet se nad tím, jakpak dlouho zase budeme čekat na další knihu?

Citát: Svůj svět si musíme zasloužit.

96 29.09.2019

Kdysi jeden člověk
choval ve svém žaludku vlka
a ten ho pomalu žral zevnitř.
Vlk při tom rostl.
Nakonec už lidská kůže nedokázala vlka skrývat.

Mike Mignola je borec. Jeho největší vynález, nutno dodat, že patentovaný, je Hellboy. Hellboy je patentovaný borec. Jeho nástupy na scénu vás dokáží rozesmát nebo rozbrečet. Scénáře jsou vymazlené a kresba, kresba to je oku lahodící pastva. Jeho okna jsou prostě úžasná. Nikdy nepřekáží, nikdy nezabírají míň místa, než je nutné. Barvy jsou temné, jen sem tam prosvítá červená krev a Hellboy. A ne jinak je to v této knize. Tohle vlastně není svazek jako takový. Tato kniha obsahuje několik samostatných povídek s Hellboyem v hlavní roli.

Mrtvola
Tammie, ačkoliv indisponován, je nejlepší mrtvolou, co jsem v poslední době v komiksech viděl.

Železné boty
Přestože všeobecně platí, že železo odpuzuje víly, zahání zlo a duchy a maří čarodějné intriky a jiné zlé vlivy, i tady nalezneme do očí bijící výjimky.

Baba Jaga
(Poznámka pro Američany: Baba Jaga je nejznámější čarodějnicí ruských pohádek.)

Vánoce v podzemí
Tady musím Hellboye citovat. Má tu nelehký úkol s jednou malou skříňkou. Nebude to brnkača, ale jak on sám říká: Já se vrátím.

Spoutaná rakev
Hellboy se ocitá v troskách kostela ve Východním Bromwichi. Byl tam jen jednou, Je to místo, kde začal jeho pozemský život před padesáti lety. 23. prosince 1944. Ale co se tam doopravdy stalo?

Vlci ze Svatého Augusta
Pochmurné a mysteriozní. Povídka, kde zemře nejvíc lidí. Něco málo tomu chybí, ale jinak je to dobrý.

Bezmála kolos
Ten blesk do kříže – to byla bomba. Jinak bubliny zabírají moc místa, ale obsahově kolosální.

Většina příběhů je pěkně morbidních, krvavých a mnohé jsou i obsahově velmi povedené. Nejsou vlastně ani na sebe navazující. Každý ten příběh se odehrává v jiném čase a na jiném území. Příběhy samostatné jsem vložil do sekce „Povídky“ u této knihy, přidal jsem hodnocení, citáty a krátké komentáře. Na konci knihy je ještě osm nádherných obrazů. Galerie opravdu za to stojí. Vybral jsem devatenáct citátů a zakopal je Mike Magnolovi do jeho hrobu.

Komentáře k povídkám si můžete přečíst zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Přichází Bůh!

96 12.08.2019

KÓDOVANÁ ZPRÁVA
ODPOSLOUCHÁVACÍ STANICE AED1413-23
DATUM: 2179-07-20



Pevně doufám, že Alex White nezůstane jen u jedné knihy. Zatím si ho nebudu dávat do oblíbených, přeci jenom je to jeho prvotina. Ale musím konstatovat, že tohle se mu povedlo. Stále je vidět, že na téma Vetřelci a Predátoři jde napsat příběh, který zaujme a i když jsou v něm spousty stejných aspektů, které už tu byly, příběh je napínavý a opět překvapí novým pojetím a osobami. Ne jinak je tomu u Chladné výhně. Od počátku až do konce se to velmi dobře a lehce čte, postavy jsou věrohodné a prostředí opět tajemné a temné.

Citát: Čas tak utíká, když si Dorian hraje na Boha.

Osobně se mi strašně moc zamlouvala hlavní postava kontrolora Doriana. Svým způsobem života tak trochu připomíná obraz jeho jmenovce. Aby unikl minulosti, nechává se posílat do hlubin Vesmíru na vzdálené objekty Weyland - Yutany a po každém zmrazení a opětném probuzení je méně lidí, kteří ho nenávidí. Prostě umřou stářím, ale Dorian v podstatě nezestárnul. Líbí se mi dokonce i jeho povaha. Je to hajzl, ale inteligentní hajzl. Zneužívá lidi, které nakonec nechá z práce vyhodit. Což je vlastně podstata jeho práce. Asi proto se mi zamlouvá, nemá rád lidi. Ale po incidentu na Chladné výhni si dokonce zamiloval Vetřelce a tím mě úplně uhranul.

Malá ochutnávka:
Zavřel oči, dlouze se nadechl a zklidnil tlukot srdce. Je zábava vyhazovat vědce. Myslí si o sobě, jak jsou chytří a nenahraditelní. Až se do toho Dorian vloží, pojede to na Chladné výhni jako po másle.......

Musím také něco napsat o dalších postavách. Možná nejpřekvapivější postavou byla vědátorka Blue. Všechny ty spletitosti ohledně jejího handycapu jsou zajímavě pojaté a hlavním překvapením byl sexuální vztah této rozporuplné postavy. Ona je vlastně ve své podstatě hlavní kladnou postavou, ale možná taky ne. I ona má své mouchy, stejně jako Dorian. Pro milovníky ságy Alien vs. Predator je toto povinností, pro ostatní to mohu jen doporučit. Pokud máte alespoň základní znalosti tohoto světa, mohl by se vám tento příběh líbit.

Citát: Škrábání se pomalu přibližovalo, smrt se blížila mezi ječícími alarmy. Šlo to po něm.

Po dlouhé době jsem fandil zápornému hrdinovi. Nedá se nic dělat, ale je to pravda a já se za to nestydím. Podobná věc se mi už dlouho nestala. Dorian je borec a tleskal jsem jeho činům. Možná taky proto jsem dal knize pět hvězd, i když vím, že má spousty nedostatků.
Ale na to sere Vetřelec, já se bavil, já fandil, já to žral. Stejně jako místní Vetřelci s Dorianem. Z příběhu jsem vybral třináct citátů a vložil je Alexu Whiteovi na jeho, zatím, skromný profil.

Citát: Vždycky se považoval za elegantního tvora, dokud nespatřil tyhle vražedné mašiny.

96 24.05.2019

….následuje dlouhé zvučné prdnutí,
kanonáda šplouchání
a veselí smích.
Vlastní sraní
ho evidentně baví.

Říkal jsem si, to je tlustá kniha, snad se nebudu nudit. Tak za prvé, jsou to dvě různé povídky. Jedna je ze světa po apokalypse a ta druhá se odehrává v budoucnosti před apokalypsou a za druhé – šíleně jsem se nudil. Dvakrát jsem si musel přečíst celé jméno pana spisovatele, abych se příště vyvaroval kupování jeho knih. To, co tady napsal jeden uživatel, že se musel dvakrát podívat, zda nečte Kulhánka nebo Kotletu, to je absolutně k smíchu. Tohle má s Kotletou snad společný jen to, že se to odehrává v postapo světě a Kulhánek by se musel pozvracet, kdyby věděl, že ho někdo srovnává s nějakým Robertem Fabianem. Kotleta by ho ještě naporcoval a odvezl do Bruntálských lesů jako krmení pro tamní srnky.

Citát: Naser si!

Pan spisovatel Robert Fabian má jednu strašnou neřest a ta vás dokáže unudit k smrti. Představte si jak otvíráte hovězí konzervu, chcete si jí ohřát a pak sežrat. Pan Fabian vám z toho udělá asi čtyřstránkovou přednášku na jejímž konci zemřete hlady, protože zjistíte, že teprve hledáte otvírák.
Jeho první povídka „Den skoro jako každý jiný“ je plná military výrazů, kterým, jako čtenář nevoják, vůbec nerozumím a hlavně mě to nebaví, číst si značky samopalů, jejich ráži a všechny ty vojenské pomůcky kolem – prostě ho zastřel a vlastně mi ani nikdo nemusí sdělovat, čím ho zastřelil. Převážně mě stačí říct, že to byla střelná zbraň. Ne, u Fabiana si musíte přečíst sáhodlouhé neznámé názvy, ke kterým pak na konci povídky dostanete česká přirovnání a vysvětlivky – fakt díky.

Citát: Repráky zvrací popík, voda šplouchá.

Druhou povídku „Černé slunce“ jsem několikrát odložil, pak jí začal číst znovu, pak zase odložil a nakonec jsem jí tedy dočetl, ale bylo to pro mě utrpení. Ta je zase o bezdomáčku, kterému se ukáže dívka, říká jí anděl a pak chcípne – nebudu říkat kdo. A pak začne dlouhá cesta hlavního hrdiny, který tuto dívku hledá po celém obrovském městě (myslím, že psal, že město má tři sta milionů obyvatel). Než proběhne celým městem, projde všechny stanice metra, vymlátí všechny klany, je mučen a nakonec je konec..... třikrát jsem to odložil.
Z příběhů jsem vybral sotva šest citátů o kterých si myslím, že by mohly mít své místo v profilu pana spisovatele, ale je to ubohá číslovka. Tak málo mouder na tak tlustou knihu. Byl jsem tak zklamán, že nevkládám ani Malou ochutnávku. Ve všem to zmatku jsem ani netušil, co bych vybral. A tak se bez ní určitě obejdeme, žo jo. Dávám tomu jednu hvězdu. Určitě se tady najde pár lidí, které to bude bavit a knihu si užijí. Já už napsal své, ostatní je na vás.

CITÁT: NÁPIS NA ZDI: Láska a pravda všechny zpasí! Bůh vás myluje, vy zmrdi! (doslovný opis)

96 18.04.2019

Nazdar,
jmenuju se
David Rice
a jsem
teleport.


Obrovské překvapení. Viděl jsem totiž film a, i když mám rád kdejaké šílenosti, obsah filmu mi moc nesedl. Hlavně to Americké růžovoučké řešení a ty konce, to bych se vždycky pobl.... zbláznil. Ke knize jsem tedy přistupoval opatrně. Tedy nejdřív rychle, když jsem jí v jednom pražském antikvariátě zahlédl, ihned jsem po ní šáhl, ale rozmrzelost z filmu mě radila: Opatrně chlapče, abys nebyl zklamán.

Malá ochutnávka:
Pokaždé když jsem „skočil“, objevil se pocit nereálnosti, dezorientace. To mohl být můj posun do iracionální psychózy, přizpůsobení hrozné skutečnosti. Na druhé straně to mohl být výsledek výpadku všech smyslů, když se mé okolí zcela změnilo. Sakra – samotná povaha skoku mohla být dezorientující.

Nejsem zklamán, naopak jsem v sedmém nebi, ale to odskakuji. To, co mě nejvíce nadchlo, je „skoro“ brutalita hlavního hrdiny. Nejlepší scény jsou ty, když se rozhodne vzít právo do vlastních rukou a skoky všechny háže do vody. To, co vlastně dělá je terorismus sám a v Americkém filmu zcela, dá se říci, zakázaný. Tady se s tím hlavní hrdina prostě nesere. A to je to, co knize dodává mrazivou atmosféru a čtenář vlastně ze schopnosti „skákat“ dostává strach.

Citát: Nemyslel jsem si sice, že jsem mimozemšťan... ale nebyl jsem si jistý.

Využití skoků je zde skoro zcela osobní záležitostí, kdy se nehledí na důsledky. Viz třeba loupež v bance. Precizní a dokonalé. Dalším příkladem může být třeba otvor bez dveří, kde si hlavní hrdina schovává nakradené věci – prostě bomba. Žádný čajíček. Tohle prostě vřele doporučuju a zapomeňte na nepovedený film.

Citát: Zavřel jsem oči a skočil.

96 11.01.2019

Stephen King napsal v roce 1977 knihu, která vstoupila do dějin jak hororu knižního tak hororu filmového.
V roce 1980 natočil Stanley Kubrick podle této knihy film a do hlavní role Jacka obsadil Jacka.
Jack Nicholson je nezapomenutelný a obrázek z VHS a DVD kde kouká dírou ve dveřích zná snad každý.
Teď po 36-ti letech napsal Stephen King knihu, která nese název Doktor spánek.
Je to pokračování již zmíněného Osvícení.
Pro pořádek jsem si nejprve přečetl knihu první, podíval se na film a hned se pustím do knihy druhé.
Knihu Osvícení pan King věnoval Joemu Hillovi, což je jeho syn,
který do dnešní doby napsal již čtyři knihy, několik povídek a věnuje se i komiksu.

Pár citátů z Osvícení:

Bylo deset hodin. Byt byl naplněný předstíraným spánkem.

Podvědomí k nám nikdy nemluví literárním jazykem.

Do tvého tatínka vnikl hotel!!

96 19.04.2015

„Kdyby ten klavír nevážil nejmíň metrák,
a kdybychom nestáli dobrej patnáct metrů
od jakýhokoliv baráku, řekl bych,
že ho někdo prohodil támhle tím oknem . . .“
(Rutina – Martin Paytok)

„Každé město má své hluboké tajemství.“

První čtyři povídky jsem docela protrpěl. Nebavily mě. Už už jsem to chtěl vzdát, ale pak jsem si řekl, „jsou to jen povídky, nebude trvat dlouho, než se pročteš na jejich konec“. Navíc z velké části jsou od spisovatelů, o kterých jsem nikdy „neslyšel“. Například politický spisovatel Dalibor Vácha . . . a napíše fantasy? Nebo „venkovský“ spisovatel Jan Štifter. Fakt mě jeho „Zavařovačky“ totálně dostaly – chtěl jsem po nich tuto antologii odložit a zavařit jí někam hluboko do mé knihovny, aby tam hnila až do konce věků. Ale jak jsem řekl – vydrž, prďka, vydrž, třeba to bude lepší.

Malá ochutnávka:
Vykřičený dům byl označený velkým kamenem, zasazeným do dlažby, který měl při příchodu tvar mužského přirození, kdežto při odchodu tvar srdce. Za dveřmi jsme prošli chodbou do kruhové haly, kde v sedmi výklencích sedělo sedm nádherných dívek. Oblečené byly do průsvitných říz a pleť měly tak bledou, že skrze ni prosvítalo modré tkanivo cév.
(Dutý septagon – Petr Stančík)

Pátý a šestý příběh mě už zaujal. Například mě totálně dostal příběh, vedení v této antologii jako pátý. „Dutý septagon“ od Petra Stančíka. Jeho atmosféra byla perfektní. A zároveň musím přiznat, že po Mlýnu na mumie, jsem od tohoto spisovatele už nic jiného nepřečetl. Ale tohle se mu povedlo. Dalším dobrým příběhem byla „Rutina“ od Martina Paytoka. Detektivka s . . . klavírem – fakt povedený. Nádech tajemna mě dostal. No a pak už to jsou vesměs povedené příběhy.

Citát: Chcete si snad nechat ujít příležitost setkání s aktérem jednoho z nejnebezpečnějších městských mýtů? (Pan Twardowski)

Od povídky číslo 8 až po příběh příběh třináctý jsem byl spokojený. Pravda, „Luna ve spletitých uličkách“ od paní Vrbenské je spletitý příběh o kterém si můžete myslet cokoliv. Příběh „Zakantum“ od Veroniky Fiedlerové doporučuji, byl perfektní. Povídka od Anny Bolavé mě vůbec neoslovila a poslední příběh od Kristýny Sněgoňové mě totálně zklamal. Měl jsem za to, že tato spisovatelka umí víc. Ostatně, kdo se chce dozvědět víc, najdete ke všem povídkám mé komentáře v sekci „Části díla“ a nebo klikněte zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/hlubiny-mesta-513069

Citát: Víš jak jsme si v Praze vždycky dělali prdel, že Brno není město, ale duševní stav? (Dno výkopu – Vilém Koubek)

95 05.09.2024

„Bez práce, bez bejváku,
bez přátel, bez naděje – co teď?
Někam si lehnem
a chcípnem?
(Někdy příště)

Po naprosto úžasném pátém díle nazvaném Osamělé město přichází Spider Jerusalem s dalším článkem. Respektive se čtyřmi články, s tím, že ten čtvrtý je rozdělen na tři sloupky. A hned ten první článek s názvem „Nikdo mě nemá rád“ je bizardně nadopovaný drogama. Inhalátor v rukách Jerusalema Spidera je doslova nebezpečnou záležitostí. Ne pro něj, ale pro ty, co čtou jeho články.

Malá ochutnávka:
„S oficiálním upozorněním, vytýkacími listy a písemným varováním jsme si vytřeli zadek. Takže jsme se rozhodli přistoupit k věci.“
Jen si poslužte, jenom si mě dobře prohlídněte, vy svině . . . všichni dobře víte, že je to jen otázka času, kdy starej Spider přijde na to, jak se do vás pustit, jen otázka času . . . . mám celý den ve svém luxusním apartmánu na to, abych vymyslel, jak vám ty životy úplně zkurvit . . .
(Muž na chodníku)

Vlastně všechny příběhy jsou pod drogama, hnusný vírou a špinavý sračkama z apokalyptickýho průjmovýho záchvatu. Něco jako rektální vulkám se Spider řítí městem do totálních průserů. Ale má plán. Ten se sice dozvíme až v dalším příběhu, ale i tak . . . já mu věřím. Chvilku mi bylo líto jeho asistentek Shanon a Yeleny, ale dva panáky a už jsem je chápal. Není to stoprocentní, ale 80% klasika.

Citát: Podle domovních senzorů máte ve svých ústech odjištěnou pistoli, pane Jerusaleme. (Nikdo mě nemá rád)

95 17.07.2024

„Když je to mrtvý,
tak je to mrtvý.
Nechápu
v čem je
kurva problém.“

Komiks, který byl přidán jako bonus k příběhu Agent Strachu bych si stejně koupil, i kdyby nebyl součástí balíčku. Když jsem totiž v ukázce viděl, jak je krásně černobíle nakreslený, řekl jsem si, že to chci. No a teď jsem jej rozbalil z igelitové ochranné fólie, otevřel, očuchal a s jistým uspokojením jsem se do něj pustil. Jak tvrdí Matt Fraction v úvodu ke knize, je lepší ji hned odložit. Na konci téhle knihy je prý monstrum. Tak ji odložte. Odejděte. Tahle kniha vám zlomí srdce. Jaké lepší positivní nakopnutí by čtenář měl dostat jako varování? Já si myslím, že to stačí. Knihu sem zavřel a odešel . . .

Citát: I ničení důkazů po sobě nechává důkazy.

. . . odešel jsem do vedlejší místnosti a dal si nejdříve před čtením lehký oběd. Lehkej, to abych moc nezvracel. Škoda vyzvracet tři obědy, ne? Warren Elliot i Steven Grant v doslovech mezi kapitolama přiznávají, že Jizvy stvořil na bázi rčení: Chceš-li chytit monstrum, musíš se monstrem stát. Akorát to neříkají takto, ale trochu oklikou. Asi aby to nezanechalo jizvy na čtenáři. Říkají: Jakým monstrem se policajt musí stát aby mohl chytat monstra? A protože se děj stupňuje a „brutalizuje“, čtenář by to monstrum na konci opravdu mohl najít.

Citát: Kvůli tomuhle světu si nemůžu dovolit mít dítě. Protože by mohlo skončit ve třech krabicích na chodníku.

Jizvy ve mně zanechaly jizvy. Měl jsem sto chutí vyjít večer ven a „sehnat“ si svojí vlastní mrtvolu. Filmové horory mi tuto zkušenost prostě nedokážou dát. A stupidní seriály jako Kriminálka Las Vegas . . . darmo mluvit. Pravou a nefalšovanou mrtvolu prostě musíte vidět na vlastní oči, aby jste pochopili tu pravou nefalšovanou hrůzu. A co teprv, když je to mrtvola dítěte. Rozřezaná a ve třech krabicích pohozená na chodníku? „Chybí tomu ten prožitek.“ Jo, to pak zanechá pořádnou jizvu. Bohužel mi stále víc připadalo, že policista John není monstrum, ale blbec. A konec příběhu mě o monstru také nepřesvědčil. To je má jizva.

Citát: Je to jen další rána. Nakonec po ní zbyde jen další jizva.

95 14.06.2024

„Jak prokázal Milgramův experiment,
z deseti náhodně vybraných osob
sedm bližního klidně oddělá nebo ho bude mučit,
jen tak, protože to dostali příkazem,
dokázáno, potvrzeno.“ *

No, úplně náhodou jsem viděl film s robotem Davidem, pardón s Michaelem Fassbenderem, který si zahrál robota Davida ve filmu Aliens: Covenant. Že existuje i komiks, to jsem nezjistil díky filmu Zabiják, ale díky edici Modrá Crew. A vlastně hned na začátku jsem našel hodně rozporů – Film vs. Grafický román. V komiksu hlavní postava docela kecá, je upovídaná a někdy si dokonce i protiřečí. Nejdříve povídá, že jí její oběti nezajímají, že o nich nic neví a prostě je za prachy zabije. Ale u té oběti, u které začíná příběh, vyndá jeho fotku (což by mu vlastně podle těch keců mělo stačit) a docela dost se o něm (myslím oběť) rozpovídá. Film je dobrý v tom, že Fassbender prostě docela dlouho jen mlčí. Možná bych to přivítal i v tomto komiksu.

Citát: Nejpříjemnější je přečíst si v novinách, že to policajti uzavřeli jako nehodu.

Svazek je rozdělen na dvě části. Rána vedle a druhý příběh se jmenuje Ozubená kolečka a je to část první. Kresba je přívětivá. Pozadí komiksových oken je plné detailů. Kresba je vlastně velmi povedená. O scénáři jsem v prvním příběhu hodně pochyboval. Druhý příběh je vlastně skoro o ničem. Nic se v něm v podstatě neděje. Až na žrádlo pro kajmana. Komentáře k oboum příběhům najdete v sekci části díla u této knihy.

Citát: Pokud zabíjíš lidi podle instinktu, bude líp přestat. (Ozubená kolečka 1)

* PS - Milgramův experiment je název pro experiment amerického sociálního psychologa Stanleyho Milgrama, jenž se v roce 1963 pokusil ověřit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti k autoritě. Milgram se tak pokusil přispět k vysvětlení psychologických příčin holocaustu. (Wikipedie)

95 06.02.2024

Vrať se do postele Mary Jane....
Dnes večer mám práci.
Petr Parker.
Úžasný Spider-Man.
Od střední školy se pořádně nevyspal.

Stan Lee prý dostal nápad stvořit Spider-Mana, když mu po zdi kanceláře lezla moucha. Uvědomil si, že s hrdinou, který leze po zdech bude sranda. No a když v seznamu členovců našel pavouka, bylo jasno. Ale chce to, aby jako zástupce zvířecího světa měl také spousty protivníků, kteří jsou stvořeni ze zvířat. A že jich od svého zrodu Spider-Man měl. A ani v tomto svazku sešitů Senzační Spider-Man #23 až #27 tomu není jinak. Až mě ta pestrá škála celkem zastrašila. A i název „Zvířecí instinkt“ nás nenechá na pochybách, že tady to bude maso.

Citát: V tlamě mu zůstal kus mě!

Hned, jak knihu otevřete, zříte tu nádheru. Jako by anděl kreslil tento příběh. A nebudete tomu rčení zas tak moc daleko. Kresbu má na svědomí Angel Medina. Tak už tu pusu konečně zaklapněte, přestaňte slintat a čtěte. Ano, kresba je závratná, moderní komiksová okna a spousty barev. Dan Kemp nešetřil a vše na vás vyloženě svítí. Ale ono vás to přejde. Brutální záběry ze zoologické zahrady vám do očí vmetou slzy. Takhle ponuře nakreslený masakr a smrt, to se jen tak nevidí. A to ještě nebyl úplněk...

Malá ochutnávka:
Na Midtownské střední jsme se v dějepise učili, že Kassandra byla slepá věštkyně, co vždycky mluvila pravdu. Pro mě to teď znamená, že když Cassandra Webbová něco řekne, poslouchám ji. Takže plachtím do míst, kde je nejsilnější příroda. V New Yorku to musí být Central park. A...páni, není skvělé, že teď můžu prakticky lítat? Tony Starku, ať jsi , kde jsi, děkuju ti.

Sešit #26 nakreslil Clayton Crain. Je to zvláštní plastická kresba, je temná, barvená tmavějšími odstíny hnědé a červené. Sice je to trochu změna, ale není tak radikální. Asi nejhezčí je scéna setkání Lizard vs. Vermin. Viděli jste někdy bojovat krysu? Není to hezké. Obsahově jsem tedy čekal víc nových příšer, ale jedná se vlastně o „staré“ Spider-Manovo známé. Jen jsou jejich zvířecí schopnosti o několik procent vyšší. Jsou žravější a mají chuť prostě jen tak zabíjet. Chybí tu vícero hlášek, pár jich tu sice je, ale na Spider-Mana je to dost ošizené, hlavně díky ponurému obsahu.

Citát: Vidíš ty šipky? Půjdeš do hajan!

Vybral jsme z pavoučích sítí několik citátů a zachytil je v profilu Roberta Aguirreho-Sacasa. Při čtení tohoto komiksu jsem si pustil výběr 46 písní od zpěváka zvaného Bathory. Quorthon už sice není mezi námi, ale jeho písně jsou nezapomenutelné. V tomto roce vyšla pamětní deska nazvaná This is Bathory. Ponuré táhlé písně se k Spider-Manovi hodí.

Citát: Světu nevládnou savci ani plazi....ale pavouci!!

95 14.04.2020

Co tady kurva
stojíte a čumíte?
Zpátky do práce!
Čeká na nás rezervace,
kterou musíme spálit!

Pokus přizvat hned sedm kreslířů do úvodní povídky byl naštěstí překonán jejich uměním. Nikdo z nich nebyl takový lůzr jako v čísle 7 Danjel Zezejli. Tak že jsem svůj prvotní odpor celkem přechodil, protože tento pokus všech wašabi prostě uspěl. Máte tu možnost vychutnat si několik celostránkových kreseb, což bylo v předešlých příbězích spíš utopií, než skutečností. Možná je to proto že R. M. Guéra na celostránkové kresby moc není. Nejlepší z těch kreseb má na svědomí Tim Truman. Ta se opravdu povedla.

Citát: Zabili mě, má ženo, ale věz, že zemřu se srdcem plným štěstí.

Toto je čas pravdy, čas nápravy, čas pomsty, ale také čas změny. Zlý kůň už je na stopě vraha své matky, Rudá vrána se pokouší najít klid, Ten kdo chytá je nezvěstný a Šunka kuje pikle, ale zatím není rozhodnut. Je čas zatnou pěsti a bojovat. Jason Aaron dokazuje, že jeho scénář je dokonalý a umně načasovaný. Sice ještě nejde do tuhého, ale katastrofa se blíží. Úplně z toho příběhu cítíte, jak se napětí zvyšuje. Nemůžete odtrhnout oči od děje. Tento sešit jsem přečetl skoro jedním dechem. Kecám, třikrát jsem se nadechl.

Malá ochutnávka:
Indiáni jsou divoši, chlapče. To nejsou řádný a čistý stvoření jako my, bohabojný lidi. Ale i tak jsou pro naši rodinu tyhle rudý negři učiněnej zlatej důl. Nebo teda aspoň jejich skalpy. Říká se, že se indoši skalpovali mezi sebou dřív, než se tady objevil ten zasranej kuřbuřt Kolumbus. Ale teprve když se do toho vložili bílý, tak to dostalo pořádný grády.....

Tedy, co mě fakt dojalo, jsou „Náčrtky“ na konci příběhu. Chlapci museli nějak vyplnit pár stránek, aby dosáhla požadovaného počtu listů. No, upřímně – koho nějaký náčrtky zajímaj. Mě ne. Vybral jsem jen tři citáty, což dokazuje, že tu bylo víc akce, než mluvení. Při čtení tohoto svazku jsem poslouchal Italskou power metalovou skupinu „The Dogma“ a jejich studiová alba „Black Rases“ (2006) a „A Good Day To Die“ (2007)

Citát: ...a stejně, jako jsme z nuly vyrobili náčelníka, z tebe tu nulu zase můžeme udělat.

95 23.01.2020

Hé iyéčhel,
wakhán thánka,
anpetu kin lé,
mičhanté kin mi
ší yu ská yé.

První dva svazky byly jen takové oťukávání a seznamování s osobami v rezervaci a tak trochu i mimo ní. V tomto příběhu už jsou dvě vraždy a rozjíždí se vyšetřování. Opět nádherně, jakoby skoro přes brusný papír, nakreslené obrazy, bez zbytečných výstřiků barev, s pouští v pozadí. Scénář je hrubý, sprostý, skoro bez humoru a to je dobře, protože k tomuto prostředí to prostě patří.

Malá ochutnávka:
Zlý kůň – Občas se musím zastavit a zeptat se sám sebe, jak jsem se do toho kurva dostal? I když důležitější je, jak se z toho dostanu? A proč mám pořád ten pocit, že to nejhorší mě teprve čeká?

Jedna věc mě však v tomto příběhu zklamala. Text České písně „Hvězdičko blýskavá“ napsaný na zdi v indiánské rezervaci Prérijní růže. Tohle nemám rád, takový nevhodný text vás úplně vyvede z reality příběhu, protože víte, že tam nemá co dělat. Překladatel Štěpán Kopřiva měl zcela jistě použít původní překlad textu na této zdi. Petr Novák by se asi otočil v hrobě, kdyby zjistil v jakém kontextu byla použita část jeho písně.

Citát: Sice jsem píchal tvou matku, ale to ještě neznamená, že jsem tvůj otec.

Tak že až na zklamání Blýskavé hvězdičky, pro které snižuji jednu hvězdičku zde, je to perfektní krutý a smutný příběh. Vybral jsem z něho 8 citátů. Nutno dodat, že citátů vesměs sprostých a tvrdých, ale dobrých. Při čtení jsem poslouchal Ukrajinskou postapo-black-metalovou kapelu White Ward a jejich dvě poslední studiová alba Futility Report (2017) a Love Exchange Failure (2019)

Citát: Na kolena zmrde! Teď chcípneš!

A něco málo ze slovníku Lakotského nářečí:
Hé iyéčhel, wakhán thánka, anpetu kin lé, mičhanté kin mi ší yu ská yé - Velký duchu, učiň dnes mé srdce čisté a ryzí.
Até wakhán thánka, mitháva khí... - Prosím pomoz mi, bože, já to nechápu...

95 05.01.2020

Ale mi přece nejsme ve válce.
Mezi místními kmeny vládne mír.
...Jenže jsou tu nebešťané
a s nimi se nám mír
nikdy nepodaří uzavřít.

Pátral jsem v minulosti, ale tohle je snad poprvé, co čtu komiks na jehož scénáři i kresbě se podílejí ženy. Zde je to Sherri L. Smithová (scénář) a Jan Duursemová (kresba) Zde na DK je tato žena jen v sekci „Ilustrátor“ a ani tam není napsáno, že je to žena. Nacházím tady na DK čím dál víc nedostatků a nevědomosti...... Jo a Dan Parsons, který je u této knihy uveden jako ilustrátor, není ilustrátor, ale pouhý obkreslovač ilustrací, jeho profesi se říká „Vytažení tuží“ – ha, čas zavést novou kolonku?

Citát: Zřím tě.

Trochu, ale jen trošičku, mě vadil ten zrychlený začátek. Myslím si, že ten kdož neviděl Cameronův film bude lehce zmaten. Já film viděl několikrát a tak jsem se moc nepozastavoval nad tím, kde se tam vzal snivec z nebes a nebylo vidět ani ta znamení. Jak říkám, některým čtenářům to může způsobit trochu chaos. A myslím si, že než to začnete číst, je dobré mít nakoukaný film Toto je sice jiná cesta, ale s filmem se sem tam protne a to v dost důležitých věcech. Dá se říci, že v základních věcech.

Malá ochutnávka (dialog):
Jejich těla jsou mladá a silná.
…..Ano. Jsou.
A co jejich mysli a duše?
…..Jak to myslíš?
Vůdce musí dobře znát svůj lid, Tsu´teji. Nastojí v čele pouhého zástupu těl, ale lidí, a ti mají tělo a duši.
…..Jejich duše jsou...čisté a srdce silná, řekl bych.
Dobře. Pak je čas stát se ikrajä maktoju.

Je to krásná kresba. A to neříkám jen proto, že modrá je jedna z mých oblíbených barev. Ne, tohle je opravdu krásné. Leč scénář je zmatečný, zrychlený a vyžaduje znalost filmu. Je to víc záporů než kladů a mé hodnocení se tak dostává na 50%. Ale protože tu takové hodnocení neexistuje, slitoval jsem se nad Na´vi a dal tři hvězdy. Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal – hádejte – ano, stejnojmenný soudtrack k filmu od mistra Jamese Hornera. Pustil jsem si ho dvakrát.

Citát: Nebešťané znají jen jediné – jak zabíjet.

Kniha obsahuje i povídku „Bratři“, kterou nakreslil Doug Wheatley. Napsal jsem k ní obsah, komentář, přidal jsem malou ochutnávku i citát a samostatně jí ohodnotil. Podrobnosti zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/avatar-tsu-tejuv-pribeh-406732

95 01.01.2020

Kenneth Blix si nalije panáka. Tuplovaného.
To je noc.
Kolem jedné se vrátil od Ba´al Zebuba a nastoupil druhou směnu.
Hodí to do sebe na ex.
Alkohol vystřelí do hrdla jako trifidí žahadlo.

Kniha je brutálně krvavá, bolestná a skoro celá se odehrává v Pekle.
Obsahuje málo humoru, což mě docela štve. Je tu však spousta pasáží k zamyšlení.
Líbí se mi, jak mistr Kopřiva do svého příběhu celkem nenuceně vložil popkulturní filmové odkazy. V tomto příběhu jich rozhodně několik najdete. Skoro pokaždé mají něco společného s Peklem.

Malá ochutnávka:
...opře se rukou o strom, předkloní se, chrchlá, plive, třpytky hlenů pleskají do trávy a -
- ostrý dotek zubů, dlaň se propadne do kmene, něco se do ní zakousne a Lukas se podívá a volnou rukou si ucpe ústa, aby ztlumil zaječení, protože -
- jeho ruka vězí po zápěstí v kmeni a Lukasův zpitomělý mozek vříská "kously mě úvodní titulky z Rocky Horror Picture Show", ale není to Patricia Quinnová, je to ten strom, do ruky se mu zakusuje jen strom, v černé kůře se rozevírají šedé rty, do trávy cákají sliny a Lukasova krev."

Neodolal jsem, a když jsem nedavno dočetl jednu z nových knih, při rozhodování, co si vzít do práce na čtení, jsem zvolil jistotu. Asfalt je perfektní příběh a nikdy neuškodí, si jej zvopáknout.
Místo tradičního citátu na konci komentáře jsem zvolil spíš takový monolog, který ale rozhodně stojí za zamyšlení.

Monolog:
"Tak dost. Dost. Mysli na něco jinýho.
Třeba. Jakej film natočil Stanley Kubrick v roce 1968 ?
A John Landis v roce 1992 ?
To nemá cenu. I kdybych si vybavil kompletní filmografie, rok nedám.
Dobře jinak. Otázka: Co mají Stanley a John společnýho ?"

PS – Tento příběh vřele doporučuji!

95 15.10.2019