TheMajkee komentáře u knih

Filip Titlbach dal dohromady třináct opravdu poutavých rozhovorů, které přinesou něco nového i člověku, jenž se identifikuje pod nějakou "queer nálepkou". Jsou tu hluboce osobní příběhy na jedné straně a akademičtější a edukativní rozhovory na straně druhé. Ty první mě bavily o něco více, protože jsou z logiky věci konkrétnější, ale komplexnost nechybí ani těm druhým. Některé pasáže jsou lehce repetitivní, ale tomu šlo těžko předejít, protože jednotící téma bylo předem jasně dané, a tak se zkrátka v některých rozhovorech opakují pojmy či skutečnosti. I tak jde ale o knihu, která pro edukaci lidí dělá víc než rigidní školní osnovy nebo politici a veřejné osobnosti sázející na prvoplánové emoce a dojmy. Respondenti v knize racionálně argumentují, nikomu nic nepodsouvají, nepodbízejí se a mluví věcně. A to je u tohoto tématu potřeba.

3 11.03.2022

Popravdě moc nerozumím tomu nadšení ohledně této knihy. Považuju se za poměrně citlivého člověka, který má rád dojemné příběhy, ale Příběh Arthura Truluva je nebetyčně sentimentální, podbízivý, naivní a nezáživný. Jediným stěžejním bodem v ději je totiž to, že se tu lidé k sobě chovají zkrátka hezky, pomáhají si, říkají si milá slova. Chybí tomu další rozměr, který by dodal příběhu hloubku a komplexnost. Takhle to na mě působí jako ryzí kalkul, kdy má kniha prostě jen kontrastovat s thrillery a podobnými žánry. A to je na obohacení poněkud málo.

3 10.03.2022

Palahniukův styl mě zaujal už v Klubu rváčů a ve Snuffu s touhle krasojízdou pokračuje. Děj možná nepatří k těm, co strhne svou akčností, je spíše komorní a má minimalistickou gradaci. Ale zase v něm figurují skvěle vykreslené postavy, z nichž každá vnáší do příběhu vlastní tempo, styl a jejich vývoj během jednoho dne je zábavné sledovat. Na první pohled se zdá být Snuff hrozně vulgární a prvoplánový, tak, jak jen může kniha z porno prostředí být - ani rozuzlení není vlastně tak šokující. Ale Palahniuk skvěle ovládá formu, je zábavný vypravěč a to je na takovém krátkém rozsahu velmi žádoucí.

3 27.12.2016

Bohužel, první díl legendární Zeměplochy mě nenadchnul, v podstatě jsem nenašel žádný ukotvený děj, spíš se jednalo o příhody, které dva hlavní protagonisty potkaly po cestě "kamsi"... Ale rozhodně nemám v plánu Prattcheta zatratit, když ho spousta mých kamarádů tak vychvaluje. Samotný svět mi totiž přišel zajímavý, jen ten příběh, který se na popředí odehrával nebyl dostatečně poutavý. Hodněkrát jsem při čtení ztratil pozornost, protože mě jednoduše ty situace vlastně vůbec nezajímaly. Snad příště.

3 29.11.2015

Mechanický pomeranč není zase tak jiný, jak se tváří. Není komplikovaný, artový, vlastně ani extrémně filozofický - se základní myšlenkou svobodné volby jen nesměle koketuje, ale do bůhví jaké hloubky nesáhne. Chápu, že mnohé čtenáře odradil týnovský jazyk, sám jsem měl na začátku také dost problém mu přivyknout, po pár stranách mi ale už nepřišlo, že bych četl něco zvláštního. I přes onu jazykovou podivnost se knížka čte lehce a je zábavná. Nejlépe ji ovšem vystihuje slovo netradiční - díky neobvyklé formě povyšuje ničím výjimečný obsah mnohem výš. Propojení osobitého jazyka s hlavním protagonistou tak působí plasticky a dodává příběhu na autenticitě. O jednu z nejlepších knih, které kdy byly napsány se ovšem opravdu nejedná, nelze věřit všemu, co se píše v anotacích.

3 13.08.2015

Oj, to jsou zdejší hodnocení zase jednou velmi přemrštěná. Silo má vcelku originální námět, filmově zpracované to bude fakt dobré, ale v knižní podobě to lehce pokulhává. Je znát, že tohle je autorova prvotina (pominu-li povídky, ze kterých Silo vzniklo), protože jeho styl působí místy amatérsky - někdy se v něčem hrozně nimrá, jindy bere popisy a posuny v ději naopak moc hopem. Jsem ale rád, že tohle nebyl úplně ten typický young adult dystopický román jako třeba Divergence, i když tu je zase nebojácná a rebelující hlavní hrdinka. Naštěstí to působilo o něco víc dospěleji, ale to je asi tak všechno. Některé části byly vyloženě strhující, většina knihy však byla zcela prázdná a neakční, a to mě u tohoto druhu literatury dost štve.

Když jsem si Silo kupoval, netušil jsem vůbec, že je součástí trilogie a on ani závěr nenaznačuje, že by se mělo stát něco dalšího. Obzvlášť u trilogií by totiž bylo potřeba, aby zůstal děj na konci otevřený, ale v Silu je poměrně výrazná tečka, která vůbec nenaznačuje, že by se ještě něco zásadního mohlo semlít. A to je sakra špatně, vždyť mě osobně to vůbec nenalákalo k tomu, abych si přečetl pokračování - to by mě normálně zajímalo i u knihy, která není úplně podle mých představ. Silo se totiž na druhou stranu čte dobře, je to vyloženě odpočinková kniha, u které nemusí čtenář moc přemýšlet a dávat si věci do širšího kontextu. (Ale joo, nebylo to zase tak hrozný, jak se může zdát z mého komentáře, jen to mohlo být prostě více akční a celá pointa trochu inteligentnější...)

3 29.01.2015

Mám dojem, že jsem četl celou dobu jinou knihu než všichni ostatní. Ale asi znám pár důvodů, proč se mi Hledání Aljašky nelíbilo. Stoprocentně nejsem cílová skupina. Hvězdy měly takový širší záběr, i když to byl hrozně naivní román, ale přeci jen otevřený širšímu publiku. Hledání Aljašky je skok z žánru young adult na teenage. Kniha postrádá nějakou hlubší myšlenku, komplexnější děj - spíš to připomíná epizody ze života amerického středoškoláka.

Zdůraznil bych to "amerického", protože přesně takový tenhle román je, americký. Americky hloupý a jednoduchý. Green si myslí, že utáhne čtenáře na vařenou nudli, v tomto případě SPOILER!!! na jednu nesympatickou mrtvou holku. Znám romány, kde smrt figuruje mnohem víc a je přitom mnohem víc čtenářsky bolestivá a zdrcující. V Hledání Aljašky je spíš samoúčelná. KONEC SPOILERU!!! Očekával jsem aspoň stejně svižný, i když přímočarý příběh jako u Hvězd. Ale Aljaška za čtení fakt nestojí, protože nenabídne absolutně žádnou čtenářskou katarzi, která je u knih alespoň pro mě zcela klíčová.

3 06.10.2014

Stejně jako Bajky a Fantastická zvířata, je i doplňková knížka o Famfrpálu něco, co nemůže chybět v knihovně skalního fandy HP. Je skvělé, jak vším tímhle dodáva Rowlingová svému světu plastičnost, až je nesmírná škoda, že nás už žádné příběhy nečekají, protože si myslím, že celá idea je naprosto skvělá. Rowlingová to má promyšlené, nejedná se o nic prvoplánového, na čem by chtěla rejžovat prachy.

3 04.08.2014

Krásná a dojemná knížka. Sice mi tam chybělo "to něco", co by mě totálně položilo na lopatky, přesto to však za čtení určitě stálo. Je to takový jednoduchý, netuctový příběh o čisté lásce, přesto žádná slaďárna - něco, co podle mě young adult literatuře chybělo. Žádný patetický Twilight, tohle bylo přirozené, procítěné a čisté. P.S.: Párkrát se mi i "orosily" oči...

3 22.06.2014

Dlouhá cesta dolů? Spíš rychlá cesta dolů a dlouhá cesta nahoru. Bohužel není tenhle román ani trochu zábavný a ani dojemný. Ačkoliv přichází s poměrně zajímavým tématem a celá myšlenka je podle mě dobrá, Hornby veškerý potenciál naprosto zazdil příběhem, který ani trochu negraduje a stránku po stránce ztrácí veškerý dech. Kniha je rozdělená na tři části, z čehož ta první je jednoznačně nejlepší, protože je tam alespoň nějaká minimální akce. Druhá má zas pár vtipných pasáží, ale jinak se už začíná utápět v uzívané neakčnosti. Třetí část je snad ze všeho nejhorší, je absolutně nudná a ještě ke všemu to nemá žádné pořádné rozuzlení. Otevřené konce jsou v knížkách fajn, protože si každý čtenář může udělat svůj vlastní obrázek, ale tomuto románu to naopak zase jenom škodí.

Problém Dlouhé cesty je hlavně v tom, že se neustále točí v kruhu. Sebevražda spojuje celou knížku, ale přesto to působí hrozně fragmentovaně a rozbitě. Děj je zkrátka plytký a nedotažený. Pro mě osobně je to hrozné zklamání, jelikož mám rád britský humor a britskou mentalitu. Humoru se mi však dostalo jen pomálu, většina vtipů je navíc ještě založená na nadmíře sprostých slov. Myslím, že pana Hornbyho nechám asi na dlouho dobu u ledu, než mu dám druhou šanci.

3 20.06.2014

Vlhká místa jsou vážně ta nejnechutnější kniha, jakou jsem kdy četl - místy je to už zbytečně samoúčelné a neuvěřitelně přehnané. Někdy mě to naopak velmi pobavilo, ke čtení je zkrátka nutná velká dávka nadsázky. Ale určitě to není dílo, ke kterému bych se rád vracel, jednou to bohatě stačilo. Obdivuji ovšem fantazii autorky, že dokázala vymyslet tolik prasáren na 190 stranách.

3 25.02.2014

Divoká labuť není nejsilnější Cunninghamova kniha, ale ani v ní nezapře svůj typický rukopis. Někomu mohou předělané pohádky připadat až moc drsné, ale naturalismus je do jisté míry autorovým znakem. Cunningham umí brilantně vykreslit postavy - vyvrhele a zhýralce na okraji společnosti, které zasazuje do osobitých situací. A nejinak je tomu i v příbězích z Divoké labutě. Pravda, drží se sice základu jednotlivých pohádek, ale promítá do nich vlastní myšlenky a vlastní styl, surrealismus. Některé jsou zkrátka jen slabší než ty druhé. Za mě jednoznačně vede variace na perníkovou chaloupku - s Cunninghamem v ruce si tu zkázu taky vždy představuju v romantičtější a vznešenější podobě.

2 23.02.2017

Mě ten Nesbø prostě baví, o nic víc prakticky už ani nejde. Má neskutečně čtivý styl a perfektně promyšlené zápletky, vždy mě dokáže překvapit a šokovat. V Nemesis dostává i více prostoru osobní život hlavního hrdiny, čímž si autor nejspíš chystá živnou půdu pro následující knihy, kterých se už nemůžu dočkat. Samotný příběh v tomto díle je však o malinko slabší než v Července, kde se skvěle prolínaly události z války. Po takové šlupce působí Nemesis trochu prázdně. Nesbø je ovšem mistr svého řemesla, který dokáže i z rutiny vyždímat nevídané.

2 24.08.2015

Plnokrevná detektivka, které nechybí napětí, zvraty ani promyšlená zápletka. V první půlce je však kniha neuvěřitelně zdlouhavá a řekl bych, že i moc podrobná - chybí tomu tah a svižnost. Je logické, že v rámci žánru se nejprve musí nastolit určitá atmosféra a okolnosti, nevidím však jediný důvod, proč vzevrubně popisovat každý detektivův krok. Chování postav mi občas přišlo ne zcela logické, ale budiž, přeci jen se pohybujeme ve vodách odpočinkové literatury - zaráží mě však právě nálepka psychologická detektivka. V daném žánru nejsem nikterak zběhlý, ale přijde mi, že tahle kniha byla úplně standardní detektivka, podobně jako třeba Volání kukačky - nic tak výrazně psychologického jsem zde nenašel. Velkým plusem knihy jsou dialogy, které jsou natolik poutavé, že dokáží velmi rychle vtáhnout do děje.

2 25.06.2015

Musím přiznat, že tentokrát mne Cunningham minul velkým obloukem. Po celou dobu jsem si nedokázal ke knize najít cestu, natož se ztotožnit s postavami. Argument, že se autor ve svých námětech opakuje není vlastně vůbec relevantní, Cunningham zkrátka na určitých opakujících se prvcích staví. Jenže tentokrát se mu tenhle narativní román mapující osudy jedné rodiny trochu vymkl z rukou. Ne snad právě oním námětem či různými aspekty, které prostupují skrze celé jeho dílo. Jde spíš o nějakou neukotvenost příběhu a snad i o jeho neosobní interpretaci. I když mají v podstatě všechny jeho knihy otevřené konce, paradoxně mají vždy dobrou tečku. Tělo a krev je spíše takový chaotický proud různých epizod, odehrávajících se v horizontu sta let, který se za svůj průběh snaží sesbírat co nejvíce šokujících údálostí. Samozřejmě, je to literatura, v ní je možné všechno. Ale nějaké věrohodnější zachycení reality by nebylo na škodu, těch katastrof bylo tentokrát na jednu rodinu asi opravdu moc - ačkoli to nevylučuje, že i takové příběhy mohou v reálném světě existovat.

Domov na konci světa zkrátka už Cunningham asi ničím nepřekoná, minimálně v mých očích ne. Tím dílem se (ne zcela) vyždímal, dal do něj opravdu kus duše, díky které byl příběh mnohem osobnější než Tělo a krev - ačkoli si jsou náměty i zpracování podobné.

2 17.04.2015

Naprosto strhující. I když si své konspirační teorie začínáte tvořit už v první třetině knihy - a ony se později opravdu prokážou - kniha neztrácí tah, graduje a je čím dál více komplikovaná. Zmizelá je sice na jednu stranu nenáročné, odpočinkové čtivo, ale má zase velmi promakané a psychologicky (a sociopaticky) zvládnuté postavy. I když je fakt, že občas mi jejich chování přišlo trochu nelogické a také v rozporu s jejich předešlými postoji a tvrzeními. Ubírá to trochu na věrohodnosti příběhu, skoro jako by si autorka řekla, musí to skončit takhle, tak to takhle prostě skončí, i když průběh nebude dávat smysl. Pominu-li však tento drobný (v globálním měřítku však celkem podstatný) nedostatek, tak je Zmizelá právem takový trhák.

2 24.03.2015

Tak trochu... knižní porno, místy přímo úděsná a nekonečná slovní onanie, ve které hledáte pointu, záchytný bod. McEwan je čirý exhibicionista, který se rád topí v dlouhých, bezbřehých popisech - dialogů je tu opravdu maličko. Což o to, jazyk je to prvotřídní, velmi vysoký a díky tomu také náročný na četbu, ale občas mistrovi ujede pero, přestřelí a forma zvítězí nad obsahem. A to je škoda, protože Pokání je krásný příběh se silnými postavami, ale než v ději pokročíme kupředu, vymácháme se na sto stranách proudem nezadržitelných myšlenek. Když se konečně něco začne dít, popisy ustupují lehce do pozadí a příběh začíná žít a fungovat. A funguje pak prakticky až do konce (i když si myslím, že drobné škrty by Pokání neublížily).

Opravdu jsem měl co dělat, abych knihu neodložil, místy jsem se do čtení vyloženě nutil, ale já nerad nechávám knihy nedočtené. No, nakonec jsem to zvládl, ale trvalo mi to asi tři týdny. Na něco tak literárně náročného musí mít člověk opravdu klid, aby se mohl plně soustředit na každé slovo a vnímat jeho komplexní význam. Jednou, až do té fáze dozraju, si Pokání možná přečtu znova...

2 20.03.2015

Originální a neotřelý příběh, skvěle zpracovaný. Děj je plný napětí a zvratů a já mám hrozně rád knížky, u kterých si něco myslím a o pár stránek dál zjistím, že to byla jen mystifikace a je to úplně jinak. Tak si opět něco myslím a o dalších pár stran později jsem opět překvapen. Game graduje hned několikrát, ne jen lineárně od začátku do konce. V průběhu má vrcholů hned několik, kdy jsem si říkal, tak, a o čem to jako bude teď? Ale kniha mě vážně mile překvapila. Neuvěřitelně mě však rozčiloval nadbytek anglických frází, protože to dialogy házelo úplně do jiné roviny. Připomínalo to mluvu nějakých "superhustých teenagerů", což je dost zavádějící, když hlavnímu hrdinovi je kolem třicítky.

Po přečtení prvního dílu je rozhodně nemožné dát si od téhle série pauzu a vrátit se k ní až po čase. Díky otevřenému konci a novému množství otázek okamžitě sahám po druhém dílu!

2 15.10.2014

Velmi příjemná a nenáročná oddechovka, kterou jsem zhltnul během jediného dne. I když se příběh vesměs točí okolo jednoho a toho samého, neztrácí to v průběhu drive a díky tomu, že je to celé psané v ich formě, udržuje si to svižnost - právě díky vyprávění hlavního hrdiny. A velmi mě bavily ty různé slovní příměry, čeština je zkrátka krásnej jazyk, obzvlášť v literatuře (i když tohle není žádná vysoká literatura).

2 20.06.2014

Tohle se těžko hvězdičkově hodnotí, protože tady nejde jen o text, ale o spojení textu a Burtonových brilantních ilustrací. Básničky jsou, až na pár výjimek, úsměvně, lehce brutální - zkrátka sick&creepy, jak je u Burtona zvykem. Ilustrace však každou jednotlivou básničku skvěle podtrhují a dodávají jí onen nádech černého humoru a béčkové horrorové atmošky. Kdyby tenhle zdánlivý paskvil však napsal někdo jiný než Tim, asi bychom si trochu ťukali na čelo...