thorir komentáře u knih

Na knihu jsem před časem narazil zcela náhodně a zaujala mě již anotace. Jaké překvapení, že jsem se tentokrát při výběru čtiva nemýlil! Příběh a svět mě naprosto pohltil (po delší době, takže DÍKY AUTORE!!!). Z velké části se na mém nadšení podílí domýšlení důsledků života v oddělených Matémech. Představte si 10, 100 ale i 1000 let v naprostém oddělení od okolního světa (někteří věří i v 10000 letý Matém!). Dalším plusem jsou sympatičtí hlavní hrdinové. Zápletka a její rozuzlení již tak originální není. Obecně jsem názoru, že první polovina knihy je mnohem lepší než druhá, nicméně to neznamená, že by druhá půlka byla špatná. Kniha si svých 5* jednoznačně zaslouží. Jen drobné varování: některé úvahy a slovní výměny jsou skutečně obtížněji uchopitelné …

9 26.05.2018

K přečtení této knihy jsem se nechal zlákat anotací. Velmi mě zaujal příběh a celkový nápad - tedy popis srážky dvou planet, z nichž jedna, Maleivy III aka Deepsix, hostí život. Teprve několik dní před samotnou srážkou se ukazuje, že život se zde nevyvinul pouze do podoby základní fauny a flory, ale do něčeho mnohem složitějšího. Zde přichází na řadu tým vědců mající za ůkol v krátkém čase před srážkou prozkoumat co nejvíce z nalezených pozůstatků neznámé civilizace. Vše se ale nevyvíjí dle plánu, a tým zůstává na povrchu bez zřejmé možnosti návratu. Více v anotaci samotné. Kniha zcela určitě patří do kategorie hard sf, ikdyž za sebe bych ji řadil spíše někam k okraji, někam do "soft hard sf" :). Proč tento rozpor? Inu zkrátka, ač se autor snaží ze všech sil, některá technická řešení a jejich realizaci (hlavně realizaci) prostě nedokáži "spolknout". A vubec, zdálo se mi, že autor se prostě nejak nemůže rozhodnout zda příběh pojmout více techničtěji (práce v okolí planety) nebo se zaměřit na příběhy jednotlivých postav. Na přebalu je dole drobným písmem napsáno "Strhující kronika katastrofy a objevu". Kronika to tedy v pravdě je. Styl psaní mi připadal odtažitý ač autorova snaha vtáhnout čtenáře do děje je zřejmá, minimálně u mě se mu to však podařilo pouze částečně. Vinu zřejmě hrají neurčité postavy, k žádné z nich jsem si nenašel cestu. Žádné jsem vyloženě nefandil. V knize se nevyskytují (až na jeden okamžik) žádní záporáci a jde čistě a pouze o záchranu skupinky z povrchu planety. Za velké mínus pak považuji úplný závěr a až příliš okaté uzavření všech linek. Tedy k hodnocení: kniha jako taková není špatná, jak se z mého komentáře může zdát, děj odsejpá, jen málo pasáží se mi zdálo nudných, příběh a celkový nápad jsou hlavním tahounem knihy a hlavním důvodem pro udělené hodnocení. Autorovy nápady nejsou špatné, jen to technické řešení pokulhává. Linie popisující události na povrchu patří dle mého k nejlepším částem knihy. Ještě jedna poznámka: kniha, ač součástí série, se dá číst zcela samostatně (můj případ) a s dalšími kousky v serii ji pojí pouze společný vesmír a některé postavy.

2 26.05.2018

Obvykle podobné knihy nečtu, zombie/upíři mě v literární podobě příliš neoslovují. O Mathesonově knize jsem samozřejmě věděl již delší dobu a vyhýbal se jí. Po přečtení mohu s čistým svědomím prohlásit, že jsem se jí vyhýbal zbytečně.
Kniha je o samotě, frustraci, samotě fyzické i psychické, o hledání smyslu bytí navzdory značným těžkostem a ranám osudu, o vůli přežít, přetrvat a přitom si zároveň udržet zdravý rozum, nezešílet.
Autorův popis, sonda do mysli hrdiny, je brilantní. Jen si představte, že se ocitnete v jeho kůži, z toho mrazí. Bezútěšný život. Vše je na hony vzdálené akčnějším příběhům. Přesto má kniha spád, nikde nezadrhává, kombinuje popis současnosti s několika vzpomínkami na minulost pro dokreslení motivace.
Jak již bylo napsáno níže, kniha je docela jiná než filmové zpracování, počínaje hlavním motivem, přes rozdílné hrdiny, a v neposlední řadě též odlišným závěrem.
Závěr se dá od určitého momentu předvídat, nicméně i tak působí značně silným dojmem. Úplná proměna, reverz situace.

6 13.05.2018

Poetická kniha. Jen zdánlivě depresivní, se silným poselstvím, lehká, čtivá a zároveň nesmírně hluboká. Celou knihou se proplétá silná humanistická myšlenka. Víc nelze napsat bez zásadního prozrazení děje. Inteligence nesouvisí s tím, jak je člověk „dobrý“. Na to bychom neměli zapomínat. Kniha pomáhá si to uvědomit.

26 13.05.2018

Kniha je rozdělena do dvou celků. Jak je uvedeno v komentářích níže, první část se zabývá údělem nejchudších obyvatel Anglie, horníků (a dalších, ale zejména horníků). Autor popisuje jejich život, tvrdou práci, hygienu, názory a detailně každodenní boj s rodinným rozpočtem. Některé postřehy jsou silně zneklidňující. Tato část je v zásadě velice přímočará, popisná, a ve své jednoduchosti dost drsná. Slouží, řekl bych, jako úvod a materiál k úvaze rozpracované v další části.

V druhé části autor naplno odhaluje pokrytectví socialismu / komunismu. Zhouby dvacátého (a jedenadvacátého) století. Sám se k socialismu otevřeně hlásí, v knize se několikrát nazve socialistou, v úplném závěru socialismus obhajuje, přesto, svými vlastními slovy, vystupuje jako Ďáblův advokát. Orwell je v první řadě vynikající pozorovatel společnosti a společenských jevů, jeho charakteristika socialismu je samozřejmě platná dodnes. Varování před principy kolektivní identity / kolektivní ideologie, před pokrytectvím levicové „inteligence“, je na místě. Mimochodem, to pokrytectví levičáků je pospáno velice trefně, až ironicky, a prostupuje celým textem. Asi nejvíc paradoxní je jejich snaha odstranit systém, který je živí, který je vzdělal, vychoval a vtiskl vzorce chování dle společenské úrovně. Platí to dodnes. Nikdo z kolektivistických ideologů není žádný chudák. Na to Orwell taktéž poukazuje. Je opravdu zarážející, že jevy popsané před 80 lety jsou stále s námi, dnes zejména v západní Evropě a Severní Americe. Nikam se to neposunulo. Jde o skutečně temný mrak, zlo kolektivismu (Marxismu), maskující se jako „dobro“.

Předposlední kapitola je taktéž nesmírně zajímavá. Autor zde zkoumá vztah socialismu a technického pokroku a nachází zde souvislost. Nemohu se vším beze zbytku souhlasit, nicméně úvahy jsou, jak bývá u Orwella standardem, opět hluboké a promyšlené. Již jen postřeh, že se vzrůstajícím technickým pokrokem civilizace nutně přichází jistá, jak autor nazývá, „změkčilost“, „degenerace“, stojí za zvážení. Čím bezpečnější je svět (a technický pokrok směřuje k dokonale bezpečnému světu), tím nižší nároky klade na jedince. Velice trefně odkazuje na Huxleyho Konec civilizace. Porovnejte s dneškem, všechny ty „safe spaces“ a „snowflake generation“ na západních univerzitách, jedinci neschopní vyslechnout názor se kterým nesouhlasí, to vše spolu souvisí. Něco na tom opravdu bude, například se stačí podívat na množství zpráv z celého západního světa o nedostatečné fyzické připravenosti nových armádních rekrutů. Některé další úvahy na toto téma jsou však zcela mimo, nebo se je v průběhu dalších desítek let podařilo narovnat. Naštěstí.

Přestože v poslední kapitole pak socialismus opět obhajuje a považuje ho za jediný možný směr vývoje západní civilizace, činí tak kriticky, opět s plným vědomím jeho akutních nedostatků (zejména lidí levicového smýšlení). O to zajímavější je sledovat autorův další intelektuální/literární vývoj, přes Farmu zvířat, konečně k 1984.

Kniha, přestože je útlá, se nečte snadno, na úvahy je třeba čas, jsou hluboké, autor se snaží vyhýbat se myšlenkovým zkratkám. Slova a věty nelze přeskakovat. Výsledek však stojí za to. Stojí za to o to víc, že od vydání knihy uplynulo víc než 80 let. Úvahy na téma společenského vývoje jsou nesmírně složité, zahrnující značné množství faktorů. To, že při čtení máte pocit, jako kdyby se ty stejné problémy objevovali dnes, dokazuje, že Orwell byl skutečně geniální pozorovatel společenských jevů. Kniha jednoznačně stále stojí za přečtení.

8 13.05.2018

Cokoliv zde napíšu, již bylo napsáno dříve, nic objevného v mém komentáři nehledejte. Přesto si dovolím krátkou poznámku. Zdánlivě jednoduchý příběh skrývá neuvěřitelnou hloubku. Naivita textu je v přímém kontrastu s komplexními otázkami o smyslu života, existence a hledání porozumění. Jednoduchý text s dětsky naivními a nevinnými ilustracemi vytváří dojemný skvost, který si bezesporu zaslouží své místo ve zlatém fondu světové literatury. Ještě teď slyším dětský hlásek jak říká „Prosím vás … nakresli mi ovečku“.

44 01.05.2018

Nankingský masakr je historicky méně známá událost druhé světové války. Japonská imperiální armáda na přelomu roku 1937/38 zmasakrovala několik set tisíc vojáků a civilistů jmenovaného čínského města. Autorka popisuje dobytí města, krátce zmiňuje i politické pozadí zejména na japonské straně a události, které dobytí předcházeli, chování okupačního vojska a následky.

Zcela zásadní jsou popisy hrůz, popisy mučení a poprav, není to žádný „krvák“, ani to není žádoucí, popisy masakrů jsou explicitní jen do určité míry (byť z mnoha se dělá opravdu zle), důležitější je však uvědomění si, kam až dokáže lidská bytost zajít. Člověk bez sebekontrolních mechanismů, bez vlády práva, voják bez omezení ze strany nadřízených velitelů. Lidská mysl bez zábran. Čiré, nekontrolované zlo. Nepředstavitelná krutost. Z toho až mrazí.

Sedíme si ve svých křeslech, čteme knihy, bavíme se s přáteli a říkáme si „Já bych se tak nechoval, já bych ty zvěrstva nedokázal.“ Opravdu? Všichni ti vojáci byly úplně stejní lidé jako my ostatní, důstojníci měli perfektní vzdělání, zcela jistě byli inteligentní. Přesto dopustili, aby k masakrům a znásilňování došlo, nejen dopustili, ale navíc to skrytě či otevřeně podporovali. Autorka se snaží najít důvody v japonské výchově, pěstované nenávisti k Číňanům, pěstovanému vědomí kulturní a jiné nadřazenosti Japonska, přísnosti japonského vzdělávacího systému (nejen vojenskému), mozky vymyté japonskou vzdělávací a válečnou mašinérií. Jistě jde o zcela přesvědčivé důvody.

Já bych k tomu navíc přidal prosté odstranění nebo potlačení civilizačních a kulturních zábran. At již jako důsledek výše uvedeného, nebo jako důsledek probuzení archaických „já“ z pradávných dob vývoje lidského druhu. Neregulované jednání, bez zábran. Civilizace, kultura a právo je brzda násilí, odstraňme jedno, násilí naroste, odstraňme všechno a pravděpodobně zažijeme něco podobného co obyvatelé Nankingu během těch zrůdných šesti týdnů na přelomu roku 1937/38.

Ve světle podobných událostí, a že jich historicky není málo, je skutečně směšná představa některých jedinců, že bez okovů civilizace by nám bylo všem lépe, že bychom se vrátili do jakéhosi ztraceného ráje, do souladu s přírodou. Že je to civilizace a zejména západní model civilizace, co korumpuje lidskou duši. Západní civilizace a západní kultura není bez chyb, zcela otevřeně si myslím, že to s ní jde od desíti k pěti. Na druhou stranu snížila mírů násilí ve společnosti na historicky zcela zanedbatelnou míru a nad tím bychom neměli jen tak ledabyle mávnout rukou. Pokud se k tomuto dědictví obrátíme zády, pokud dáme prostor různým neomarxistickým protizápadním sebemrskačům, pravděpodobně si „Nanking“ zopakujeme. S tím rozdílem, že tentokrát událost ponese název pro změnu nějakého evropského nebo severoamerického města.

16 30.04.2018

Knihy série Takeshi Kovacs mi dlouho ležely ladem v poličce. Vzpomněl jsem si na ni až po zhlédnutí seriálu „Altered Carbon“. První příběh ukazuje fascinující, zároveň však dost chmurnou, vizi světa kde zvítězila moc korporací. Syrový svět, kapitalismus v krystalické podobě, sociální darwinismus, přežití silnějších. Autor vykresluje vizi drsné společnosti, kde chudáci nic neznamenají a jsou podřízeni náladám a touhám extrémně bohatých elit. V knize je velké množství brilantních SF nápadů, svět biotechnologií je fascinující. Idea výměny těl/pouzder jako kusů oblečení, transport digitalizovaného člověka napříč vesmírem, je perverzně přitažlivá. Mimochodem, český překlad názvu knihy je tentokrát prostě geniální. Efektivní nesmrtelnost, tedy alespoň pro jedince, kteří si to mohou dovolit. Kniha nemá jednoznačný charakter, chvíli se tváří jako detektivka, chvíli jako syrová, brutální akce. Opomenout nelze ani explicitní popisy sexu. Příběh je svižný, nikde nezadrhává, pasáže detektivní se střídají s pasážemi akčními. Rozhodně jde o zábavné čtení.

Dovolím si krátké srovnání se seriálem. V první řadě, seriál je víc akční, nicméně syrovou atmosféru knihy vystihuje dokonale. Přes docela zásadní rozdíly v příběhu, postavách a jejich motivacích je to stále hodně slušná SF podívaná.

6 30.03.2018

Den Trifidů je jedna ze základních knih žánru. Knihu jsem četl několikrát a stále se k ní čas od času vracím. Motiv apokalypsy, první kroky v „novém světě“, boj o přežití, záchrana blízkých, romantický motiv tváří v tvář konci světa, kdo z nás snílků by to nechtěl zažít (a přežít)? OK, v reálném světě asi nikdo, ale pěkně se o tom sní. Nadčasový příběh čtenáře doslova pohltí, v textu není nudná pasáž, stále se něco děje a nemyslím teď „akci“, děj se velice svižně posouvá dopředu a čtenář ho prožívá s protagonisty. Je velmi snadné sžít se s hlavním hrdinou, prožívat a cítit to co on. Sympatie k hlavní postavě je za mě jeden z důvodů proč se ke knize opakovaně vracím. Podobně autentický dojem konce světa jsem nalezl jen v několika málo dalších knihách. V dnešní době může být archaičnost textu pro mnohé těžko stravitelná, nicméně na čtivost to v žádném případě nemá vliv. Naopak, z mého pohledu podtrhuje atmosféru a uvěřitelnost příběhu. Jen je třeba si připomínat, že kniha byla vydána v době, kdy se teprve rozjížděla konzumní společnost, neexistoval internet, mobily, … Přesto tvrdím, že jde o zásadní knihu, která by měla být na čestném místě v každé sci-fi knihovně.

Jak tenký je závoj civilizace? Je člověk ve své podstatě dobrý? Je civilizace to, co způsobuje zkaženost světa? Otázky, které rozdělují. Golding ve svém příběhu ukazuje, že závoj civilizace tenký je a navíc nijak pevně nedrží. Jak si stojí Goldingova vize v dnešním světě? Od napsání románu uplynulo již několik desetiletí, byl napsán v době, kdy ještě velká část obyvatel západu věřila ve vlastní civilizovanost, je zřejmé, že kniha ve své době musela způsobit poprask. Od té doby se mnohé změnilo, nicméně zdá se, že víra v to, že člověk je v zásadě dobrý a, že civilizace je to co kazí duši člověka a vyvolává všemožné násilí, není ten správný. Naopak, zdá se, že až vláda zákona, rozuměj násilí, je to co drží člověka na uzdě a snižuje míru násilností. Je to možná smutné, určitě totalitní, ale je to zřejmě tak.

Stojí kniha i dnes za přečtení? Domnívám se, že ano. Možná vám, stejně jako mě, nikdo z protagonistů nepřiroste k srdci – nejvíce se snaží Ralph, Čuňas a Simon – dělají základní chyby, Ralph se nechová jako vůdce a každí kdo má základní zkušenost s vedením lidí to hned vidí. Jediný Čuňas představuje racionální pohled. Dokonce jsem při přemýšlení o textu dával Ralphovi, samozřejmě zcela neoprávněně, vinu za eskalaci situace. Jenže, tak jednoduché to není, v nedokonalosti protagonistů je právě kouzlo, jsou to všechno děti, maximálně 12 let.

Čímž v žádném případě netvrdím, že dospělí by podobný zážitek zvládli lépe. Historie nás přesvědčuje o opaku. Největší masakry v dějinách samozřejmě nespáchali děti. Stres, strach a pud sebezáchovy zábrany uvolní velice rychle. Je na nás co dovolíme, je na nás jak se zachováme. Rád bych dodal „bez ohledu na okolnosti“ nicméně, právě okolnosti často rozhodují bez nás. Kniha, byť fikce, si zaslouží být čtena jako varování, jako připomínka mnoha masakrů v minulosti.

20 24.03.2018

Příběh ze světa Incalu a Kasty Metabaronů. Nachází se někde na půl cesty mezi filozofických, až karikujícím, Incalem a dynamickým, epickým masakrem Metabaronů. Příběh Albína, postupujícího hierarchií Technotechnů až na úplný vrchol je podáván jako vyprávění protagonisty, již starce, za účelem archivace, jeho posluchačem je jeho přítel Tinigrifi, tvoreček někde mezi veverkou, zajícem, křečkem a kdoví čím vším dalším. Cestují na palubě kosmické lodi, spolu s mnoha sty tisíci Albínovými následovníky, hledajíce „ráj“, zaslíbenou planetu, kde chtějí založit kolonii, svět, kde „harmonické lidské vztahy budou důležitější než zkažený technologický pokrok“. Parafráze náboženské cesty a hledání je víc než zřejmá. Příběh je opět epický, výpravný, pohledy na svět a kresba tomu odpovídá. Stejný gotický svět jako v případě Metabaronů, stejné pohledy na enormní stavby, objekty, vesmír. Komiks lze bez problémů číst samostatně. Rozhodně skvělý přírůstek do řady MDEK.

3 17.03.2018

Další kousek z edice Mistrovských děl evropského komiksu. Epický příběh několika generací kasty metabaronů. „Rodiny“ supervojáků a nejmocnějších válečníků galaxie. Další komiksová space opera, na rozdíl od Incalu, mnohem přímočařejší, mnohem dynamičtější, méně filozofická (i když, možná mi něco uniká). Vizuální stránka, kresba, obrazy, nápady, tvary, gotický svět, enormní rozměry všeho, to vše je víc než úchvatné, je to metaúchvatné. Zcela to zapadá do příběhu supervojáků, bojujících jednu epickou bitvu za druhou.

5 17.03.2018

Známá a slavná kniha, mnohými považována, spolu s Hvězdnou pěchotou R. A. Heinleina, za knihu definující a zakládající žánr military sf. Závratná reputace, přesto mi kniha dlouhá leta ležela v knihovně. Rozporuplné komentáře udělali své, nedokázal jsem se rozhodnout, zda chci číst military sf, které je vlastně svým celkovým vyzněním antimilitaristické, což jsem vždy považoval tak trochu za protimluv. Knihu jsem nakonec přečetl. Co si tedy odnáším?
Kniha má své skvělé i vyloženě špatné momenty. K těm skvělým patří zajímavý příběh a ještě zajímavější způsob války vedené s uvažováním relativistických efektů. Autorovy dále nelze upřít schopnost vytvořit místy hodně intenzivní atmosféru, takovou, jakou by jeden právě od military sf čekal. Souhlasím s tím, že přibližně první polovina je výrazně čtivější než druhá, nicméně neplatí to obecně. Spíš jde o to, že ve druhé polovině již naplno vyplave na povrch antimilitarismus.
Zde je možná na místě poznamenat, že autor sám prošel válkou ve Vietnamu, kde byl zraněn, za což obdržel Purpurové srdce. Přenesl autor část svých traumat z války ve Vietnamu do Věčné války?
Antimilitarismus je v příběhu patrný již od samého začátku, nejprve náznaky (elitní odvody, vojáci plní nesmyslné úkoly, vojáci cvičí neužitečné techniky). V druhé polovině je zmar a zbytečnost zřejmá v téměř každém odstavci. Zejména posledních několik stran je vyloženě zoufalství, žádné zadostiučinění, žádný smysl. Pokud tím autor chtěl popsat pocity vojáků vracejících se z války ve Vietnamu, rozhodně jim tedy nebylo co závidět. Toto, z mého pohledu, snad nejvíce přispívá k nižší popularitě druhé poloviny a celkové ambivalenci hodnocení.
Zaslouží si kniha své místo v síni slávy SF? Na to neumím odpovědět. Avšak již jen tím, že ovlivnila mnoho dalších děl, by rozhodně neměla být zapomenuta a založena. Možná nenaplňuje kritéria zábavnosti dnešních „moderních“ military sf, přesto bych ji doporučil přečíst každému fandovi tohoto sub-žánru.

5 17.03.2018

Brilantní knížečka. Útlá, nicméně zcela zásadní a nadčasová. Je tu vše co správná diktatura potřebuje k životu. Revoluce provedená idealisty. Růžová budoucnost. Převzetí moci pragmatikem. Odstavení idealismu, nejen prosté odstavení idealismu, ale jeho proměna v úhlavního nepřítele farmy. Manipulace s fakty, manipulace s minulostí. Ohýbání pravidel ve prospěch vládnoucí kliky. Vymývání mozků hloupými slogany - ovce by mohli vyprávět. Oddělení mláďat od biologických rodičů a jejich kontrolovaná výchova pod dozorem státu a strany. Tohle považuji za zcela klíčový motiv. Nic neurychlí nástup jakékoliv diktatury tak jako mladá generace dětí obrácených proti rodičům, vychovaných k nenávisti k vlastnímu dědictví a kultuře. Co mi to jen dnes připomíná? Vše zcela zapadá do Orwellovské vize. Nepřehlédnutelná je volba vládnoucí kasty. Na komunismus a v podstatě na jakýkoliv jiný moderní skupinový ismus to sedí. Nepřehlédnutelné paralely s dneškem jsou děsivé, jednání novodobé západní extrémní levice strašidelné a až zarážejícím způsobem odpovídá představené vizi. Závěrem snad jen: Budu pracovat lépe a radostněji! Soudruh Napoleon má vždycky pravdu!

48 11.03.2018

Kniha na pomezí historického románu a středověké detektivky. Napsána je nesmírně čtivě. Srovnám-li s filmovým zpracováním, je kniha samozřejmě mnohem propracovanější, jdoucí do větší hloubky a zejména detailněji popisující motivy jednání postav. To však nic nemění na faktu, že film naprosto brilantně zachycuje syrovou, šedivou, chladnou atmosféru středověkého kláštera kdesi v italských horách, popsanou v knize. A pak je tu samozřejmě knihovna, bezčasá, záhadná stavba ukrývající mystéria dávných dob, přeneseně v podstatě protagonista děje. Knihovna se značně restriktivními pravidly přístupu ke knihám. Jen tento samotný fakt vyvolává ve čtenáři nesmírnou zvědavost. Čtenář chce číst a objevovat, ale knihovník mu to nedovolí. S tím úzce souvisí další motiv, klikatící se dějem, a totiž náboženská hereze. Řádky, kde Adso rozplétá detaily o kacířích, jsou jedny z nejzajímavějších. Je správné bránit přístupu k informacím, pokud tím chráním status quo? Je to skoro až totalitní motiv. Děj nemá smysl dále komentovat, napsáno o tom bylo mnoho. Knihu jednoznačně doporučuji. Jedna z nejzajímavějších mnohovrstevných knih, které jsem kdy četl. A přitom čtivá, nesmírně zábavná a zdánlivě přímočará.

44 10.03.2018

K čemu je dobrá válka? Zdánlivě jednoduchá otázka. Jak autor v knize ukazuje, existuje na ni stejně jednoduchá odpověď. A možná pro mnohé překvapivě ta odpověď nezní „k ničemu“. Na stránkách knihy autor rozvíjí argumentaci, že válka paradoxně pomáhá svět dělat bezpečnějším (samozřejmě ne všechny typy válek dělají v konečném důsledku svět bezpečnějším, viz autorovi úvahy o produktivních a neproduktivních válkách, více v knize samotné). Autor svým vyprávěním podstupuje epickou cestu napříč časem. Od pradávných dob prehistorie, doby kamenné, přes první státy na blízkém východě, na území úrodného půlměsíce, přes známé říše světových dějin v různých koutech světa až po moderní dobu 20. a počátku 21. století. Na značném množství příkladů se snaží ukázat, že války ve svých důsledcích skutečně v minulosti vedli k bezpečnějšímu světu. Posledních několik kapitol věnuje roli a smyslu světového globálního policisty, roli, kterou v minulosti zastávala Velká Británie, a nyní zastávají Spojené Státy. Autor nutnost existence pozice globálního policisty napříč knihou obhajuje.

Kniha je psaná velice čtivě. Autorův styl je zábavný, místy až s lehkým nádechem irone. Jednoznačně doporučuji všem, kteří se zajímají o historii, ale též o současný stav světa.

Úplný závěr se však opravdu příliš nepovedl. Autor se zde pokouší o jakousi futuristickou vizi nejbližších desetiletí. Kromě faktu, že čtivost a zábavnost v poslední kapitole zcela mizí, v podstatě jsem se musel přemáhat, abych nepřeskakoval odstavce, z celého závěrečného textu jsem měl pocit, že autor vlastně ani tak moc nevěří tomu, co tam píše. Je to až příliš neutrální, bez nějakého jednoznačného závěru.

I přes tuto drobnou vadu na kráse si však kniha bezesporu zaslouží plné hodnocení.

9 10.03.2018

V podstatě nevím jak knihu hodnotit. V záplavě vysokých hodnocení se mé 2/5 zdá dosti žalostné. A spíš než o čemkoliv jiném to možná vypovídá o prostém nepochopení děje. Děje, který chybí. Knihu jsem začal číst na doporučení kolegy, který ji vychvaloval, jak brilantně reflektuje dnešní realitu plnou konspirací a „fake news“. Zcela na rovinu, zřejmě jsem tam asi nenalezl to, co jsem očekával. To je jednoznačně hlavní závěr, který si odnáším. Kniha se nečte snadno, stav, popsaný v několika komentářích níže, kdy se první kapitola čte se slovníkem v ruce, jsem si zažil též. Nebo zkrátka jen nemám vztah k mysticismu. Zmíněný kolega mi po diskuzi doporučil knihu přečíst znovu, s tím, že množství geniálních drobností tak prý vyplave na povrch. No, nevím. Časem to možná udělám.

5 04.03.2018

Opět fascinující čtení o fascinující době stěhování národů. Kniha ukazuje, že historie v žádném případě nemusí být záplavou nudných dat určených k zapamatování. Nepovažuji se za historika, nemám profesionální humanitní historické vzdělání, kniha se přesto čte skvěle. Vyzdvihuji zejména úvodní kapitoly pojednávající o možném původu kočovných kmenů Hunů z oblastí severního Mongolska.

4 04.03.2018

Další z řady knih věnované době stěhování národů z pera české autorky, historičky, J. Bednaříkové. Čím víc se o této době dozvídám, tím víc mě fascinuje. Barbarská Evropa, doba, ze které vychází severské ságy. Doporučuji přečíst všem, kdo se zajímají o Vikingy, Seveřany, apod. Nebo možná raději ne, opravíte si množství pohodlných a nepřesných názorů. Nečekejte posílení romantických představ o drsných seveřanech, kniha je plná tvrdých historických faktů. I přes to lehké varování výše však jednoznačně stojí za přečtení. Další původní českou práci na obdobné téma zřejmě nenajdete.

6 04.03.2018

První věc, která mě při čtení knihy napadla, byla, že se vlastně svět před dvěma tisícovkami let příliš politicky neliší od toho dnešního. Pochopitelně. Ambice jednotlivců, touha po moci a bohatství, touha vládnout a diktovat. Na druhou stranu je třeba ocenit a respektovat schopnosti lidí, kteří se v té době dokázali prosadit a být úspěšní ve společnosti, kde se neodpouští nejmenší slabost. Nepochybně to byly silné osobnosti, vůdci, které nelze srovnávat s dnešní politickou „elitou“ plnou šedivých, nevýrazných úředníků. Ano, byla to jiná doba. Kniha jednoznačně stojí za přečtení, je čtivě napsaná a troufám si tvrdit, pomineme-li fakt, že jde o reálnou historii, čte se jako vysoce nadprůměrný politický thriller. Nabízí se srovnání s dnešní úpadkovou dobou. Závěry si každý vyvodí sám.

5 04.03.2018