Tomk0
komentáře u knih
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Kniha pro mě byla silným a intenzivním zážitkem. Autorčina schopnost vykreslit hrůzy a nespravedlnosti této doby je působivá, a detailní popis situací vtáhne čtenáře do děje a přináší hluboký pohled na utrpení a strádání postav.
Kniha nabízí zajímavý pohled na druhou světovou válku, který se liší od běžně známých obrazů. Když se řekne druhá světová válka, většinou si vybavím především nacisty a koncentrační tábory zaměřené na Židy. Tento román mi však otevřel nové perspektivy, které jsem dosud neznal. Ukázal mi, jak Sověti zacházeli s pobaltskými státy, což jsem vůbec netušil. Mnohokrát jsem si během čtení zjišťoval podrobnější informace o těchto událostech.
91%
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Stařec a moře od Ernesta Hemingwaye mě příjemně překvapilo. Ačkoliv jsem původně čekal, že kniha bude nezáživná a nudná, jak jsem četl v některých recenzích, nakonec mě její jednoduchý a přesto silný děj zcela pohltil. Přečetl jsem ji během dvou dní a oceňuji, jak se Hemingwayovi podařilo v relativně krátkém příběhu zachytit tolik emocí a hlubokých myšlenek o lidské vytrvalosti a zápase s přírodou. Tento příběh je důkazem, že i zdánlivě jednoduchá vyprávění mohou být nesmírně poutavá a inspirativní.
88%
Sophiina volba
William Styron
Sophiina volba od Williama Styrona mě zpočátku odrazovala pomalým tempem a zdánlivě zdlouhavými popisy vnitřních stavů hlavního hrdiny. Postupem času jsem však pochopil, že každý detail slouží jako dílek do skládačky, která postupně odhaluje celkový obraz.
Styron skvěle vystihuje, že některá traumata nelze nikdy plně překonat – Sophie se může fyzicky zotavit, ale její duše zůstává nenávratně poznamenaná. Její volba a životní ztráty jsou připomínkou toho, že lidská psychika má své limity a že ne všechny rány dokáže čas vyléčit. Sophiina volba tak odhaluje, že někdy ani láska a péče nemohou pomoci zapomenout či odpustit.
84%
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Kniha byla pro mě velmi inspirující svou nadčasovostí. Ray Bradbury v tomto dystopickém románu brilantně zachytil fenomény, které v době vzniku působily jako fikce, avšak dnes jsou součástí naší reality. Autor výstižně předvídal naši posedlost obrazovkami a izolaci jednotlivce, symbolizovanou sluchátky v uších.
Tento román nejen varuje před technologickým pokrokem, který může vést k odcizení, ale také kritizuje společnost, jež se vzdává kritického myšlení a podléhá pasivitě. Často mi kniha připomínala 1984 od George Orwella, neboť obě díla zkoumají témata totality a ztráty svobody myšlení.
I když jsem se občas ztrácel a ne vždy rozuměl, velmi mě zaujal autorův styl vyprávění. Bradburyho jazyk je bohatý a obrazný, dodávající příběhu jedinečnou atmosféru. Román nás nabádá k zachování myšlenkové svobody a kritického přístupu k světu kolem nás.
75%
Kytice
Karel Jaromír Erben
Velmi ponurá a atmosférická sbírka. Velmi se mi líbily povídky: Záhořovo lože, Zlatý kolovrat a Vodník. Právem patří tohle stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena mezi české klenoty. 81%
Lakomec
Molière (p)
Lakomec od Molièra se mi četl dobře i přes použití starší češtiny v překladu. Děj rychle ubíhal a knihu jsem měl přečtenou za pár hodin. Líbilo se mi, že příběh měl spád a neustále se něco dělo, což mě udržovalo v napětí. Bylo to velmi vtipné, což mě bavilo, a zároveň i poučné, protože skvěle ukázalo, jak špatná a destruktivní vlastnost může být chamtivost. Nicméně divadelní hry nejsou mou oblíbenou četbou.
78%
Smrt na Nilu
Agatha Christie
(SPOILER) Nečtu moc detektivky, ale asi začnu. Velmi mě to baví a stalo se mi poprvé, že jsem odhalil jak vraha, tak celý motiv témeř na začátku příběhu. Tím to nijak nesnižuje kvalitu příběhu, naopak mi to udělalo radost. Každopádně, častokrát jsem během příběhu zapochyboval o mé předtuše.
Asi v půlce mi dělalo problém vyznat se, kdo je kdo a jména se mi pletla. Musel jsem si proto udělat výseč jmen a vzájemných vztahů abych se v tom lépe vyznal. Na jména prostě nemám paměť.
Kniha se ale četla skvěle. A nemohl jsem se dočkat další kapitoly. Líbila se mi atmosféra Egyptu.
86%
SPOILER
Jedna jediná věc mě přišla trošku hloupá a to, když Salome Otterbourneová zjistila totožnost vraha a místo toho, aby to detektivům řekla hned na začátku, dlouho a nesmyslně mluví o tom jak to zjistila, než ji zastřelí. Samozřejmě chápu, že to bylo kvůli dramatičnosti ale raději dám přednost realističnosti:)
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ nám nabízí mnoho hlubokých myšlenek a životních lekcí, které lze aplikovat na náš každodenní život. Jednou z nejvýznamnějších je důležitost vztahů. Kniha nám připomíná, že pravé štěstí pramení z lásky a přátelství, nikoli z materiálního bohatství. Učí nás, abychom si vážili lidí kolem nás a nezapomínali na to, co pro nás znamenají. Další důležitou lekcí je schopnost vidět pod povrch. Malý princ ukazuje, že dospělí často přehlížejí to, co je podstatné, protože jsou příliš zaneprázdněni povrchními věcmi. Tato perspektiva nás vybízí, abychom byli více vnímaví a otevření, abychom objevili krásu a hodnotu v drobných okamžicích a ve světě kolem nás.
Dále kniha zkoumá téma ztráty a nostalgie. Malý princ, který touží po své květině, nám ukazuje, jak silné může být pouto k tomu, co milujeme, a jak důležité je přijmout ztrátu jako součást života. Učí nás, že vzpomínky a láska, které sdílíme s blízkými, zůstávají v našich srdcích navždy. Nakonec příběh podtrhuje myšlenku osobního růstu a hledání smyslu. Každá postava, kterou princ potkává, mu odhaluje různé aspekty lidského chování a myšlení, a tím ho vybízí k zamyšlení nad vlastním životem a hodnotami. Tento proces sebereflexe nás nutí klást si otázky o tom, co je v našem životě skutečně důležité, a jak můžeme být lepšími lidmi pro sebe i pro ostatní. Celkově Malý princ zůstává nadčasovým dílem, které nám připomíná hodnoty jako láska, empatie a pokora v rychle se měnícím světě.
92%
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Lidé vždy chtějí to co nemají a to co mají toho si neváží.
Jedna z nejlepších knih, ne-li nejlepší kniha co jsem kdy četl. Už od začátku jsem cítil potenciál který kniha má a bál jsem se že ho promarní. Ale nestalo se, úžasné poselství všem lidem, kteří jsou nespokojeni se svým životem a přejí si být někým jiným a myslí si že kdyby byli někým jiným, tak by byli šťastni. Neskutečná kniha. Všem doporučuji. 98%
Pravidla moštárny
John Irving
Román Pravidla moštárny mě nezklamal. Co mě na této knize nejvíce oslovilo, je její délka – díky ní má čtenář dostatek času důkladně se ponořit do příběhu a opravdu se sblížit s postavami. Irving si dává záležet na budování světa, ve kterém se čtenář může ztratit, a právě to umožňuje hluboké porozumění a silné emoce.
Irving se nebojí jít k věci, a to jak v případě choulostivých témat, tak i nevyhnutelných událostí. Potraty, adopce a morální dilemata jsou zde zobrazeny s neobvyklou otevřeností a přirozeností, což dodává příběhu mimořádnou autentičnost. Navíc autor nešetří čtenáře, když přijde na smrt postav – je to prostě součást života a Irving to zobrazuje bez zbytečného sentimentu, což mi přijde osvěžující a upřímné.
Celkově je to kniha, která vás nutí přemýšlet o složitosti lidských rozhodnutí, aniž by se snažila moralizovat. Irvingův přístup k vyprávění a jeho schopnost zvládat složité téma dělají z Pravidel moštárny jedinečný a hluboký literární zážitek.
95%
Tulák po hvězdách
Jack London
Kniha o muži, který si odpykává, a těžko říct jestli oprávněně, svůj trest ve věznici v San Quentinu. Trest který posune o level výš jiný vězeň Cecil, se svou lží o ukrytém dynamitu. První třetina byla velmi náročná. Detailní popisy utrpení mi způsobovaly pocit obrovské dávky bezmoci, a uvědomění že takovou bezmoc někdo opravdu někde na světě prožíval nebo prožívá, mi dělalo zle.
A právě kvůli velkému utrpení ve svěrací kazajce a radou od podobným stylem vězněného přítele Morrella se hlavní hrdina dokáže dostat skrze jakousi astrální rovinu, prosté fyzických omezení, do svých minulých životů a opustit své dosavadní tělo. Hlavní myšlenka je asi to, že život který žijeme je jeden z mnoha a naše tělo je jen pouhá schránka, která vlastně nejsme ,,my. Že naše duše pouze skáče z jednoho života na druhý.
V podstatě by to mohlo dávat smysl a někteří lidé opravdu tvrdí, že to takto funguje nicméně já v tomto případě zastávám názor Jakea Oppenheimera a zůstávám skeptický.
Každopádně kniha i se svou myšlenkou a rozmanitými příběhy (životy), které působí díky autorovým dobrodružstvím věrohodně, je skvělá. 88%
Zlodějka knih
Markus Zusak
Cítím se blbě když hodnotím negativně knihu která většině přijde skvělá. Bohužel mě kniha z velké části nebavila a místy mi přišla až příliš zdlouhavá, což ovlivnilo můj celkový dojem. Upřímně trochu nechápu, proč je tato kniha tak populární – možná mi nesedl její styl nebo tempo vyprávění.
Na druhou stranu musím ocenit pohled, který kniha nabízí na druhou světovou válku. Perspektiva německého obyvatelstva, zejména život obyčejných lidí a jejich každodenní boj, byla zajímavá a určitě obohatila můj pohled na toto období. Závěr mě také docela zaujal a zvedl mi celkový dojem. Každopádně na to, jak je oblíbená jsem čekal něco víc.
58%
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Lehké fantastično od Terryho Pratchetta bylo pro mě opět velkým dobrodružstvím plným fantazie, originality a nezaměnitelného humoru. Autorova schopnost kombinovat satiru a komediální situace s propracovaným světem Zeměplochy mě opravdu baví, a musím přiznat, že jsem se při čtení často nahlas zasmál. Je to teprve má druhá kniha od Pratchetta, takže si na jeho specifický styl a spletité dějové linky teprve zvykám – a občas jsem se v ději trochu ztratil. I tak je ale příběh velmi poutavý a těším se, až se ponořím do dalších dílů této úžasné série!
70%
Vánoční koleda
Charles Dickens
Úžasná knížka a příběh o nápravě hamižného staříka. Vždy na Vánoce se ke knížce rád vracím. 88%
Duna
Frank Herbert
Musím říct, že na mě Duna nakonec udělala opravdu velký dojem. I když jsem ne vždy plně rozuměl složité politice, která je jádrem příběhu, rozhodně jsem ocenil, jak propracovaný a detailní svět Herbert vytvořil.
Začátek pro mě byl poměrně náročný – autor vás bez varování vrhne do zcela nového univerza, což vyžaduje dost pozornosti a trpělivosti, abych si zvykl na všechna jména, rody, zvyky a intriky. Ale když jsem se zorientoval, děj mě začal postupně vtahovat čím dál víc. Herbertův styl je hodně atmosférický a myšlenkově bohatý, což mi zpětně dává smysl, proč je Duna tak ikonická kniha.
Celkově tedy skvělá zkušenost, i když ne úplně snadná na první přečtení.
83%
Atómové návyky
James Clear
Vše, co autor popisuje, dává smysl a jde do velkých detailů.
Největší síla knihy je v tom, že není jen teoretická – každá kapitola obsahuje konkrétní, snadno aplikovatelné rady, které může člověk okamžitě vyzkoušet. Trochu zbytečné mi přišly graficky zobrazené příklady, které na mě působily jako pokus o prodloužení knihy, což jsem cítil i z některých pasáží; podle mě by se kniha dala zkrátit klidně o polovinu, aniž by ztratila na hodnotě. Přesto jde o knihu, která má potenciál reálně změnit způsob, jakým přistupujeme k návykům, a doporučil bych ji každému, kdo je ochoten na sobě pracovat a hledá praktický návod na zlepšení života.
91%
Barva kouzel
Terry Pratchett
Moje první Fantasy (když nepočítám Harryho Pottera) a bylo to teda hodně crazy. První stránky mě zmátly, vůbec jsem se neorientoval v ději a humor mi přišel dost zvláštní – chvílemi jsem si říkal, jestli jsem vůbec pochopil pointu. Ale postupem času se to začalo měnit. Jak jsem se prokousával dál, svět Zeměplochy si mě začal získávat. Atmosféra města a celkový styl vyprávění mě nakonec vtáhly a začal jsem si užívat i ten specifický humor, který mi na začátku unikl.
Na konci jsem byl mile překvapený, jak mě kniha nakonec bavila. Pratchett má fakt originální styl a vím, že se těším na další díly, abych se dozvěděl, co všechno ještě v tomhle bizarním světě zažiju. Prý ze sbírky o Zeměploše je právě první díl jedním z méně oblíbených, proto si dávám rezervu v hodnocení.
77%
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Zdá se, že Jako zabít ptáčka mě jako čtenáře příliš neoslovilo, přestože uznávám odvahu a význam, s jakými Harper Lee tuto knihu napsala v kontextu své doby. Kniha má nepopiratelně hluboký společenský a morální rozměr, který mi však na začátku poněkud unikal.
O knize jsem si předem nic nezjišťoval, takže jsem k ní přistupoval bez jakýchkoli očekávání. To se možná ukázalo jako chyba, protože první třetina příběhu mi připadala matoucí a měla atmosféru, která by mohla připomínat dobrodružnou knihu pro mládež. Teprve později se mi začalo vyjasňovat, o co v příběhu skutečně jde.
Možná je to známka mé nevyzrálosti jako čtenáře nebo mé neschopnosti plně ocenit knihy s hlubším smyslem. Přesto věřím, že kniha má své místo v literárním kánonu a chápu, proč je ceněná pro svou odvahu a společenský komentář. Z mého pohledu to však není dílo, ke kterému bych se osobně rád vracel, a možná i vysoká očekávání, která jsem měl na základě její pověsti, nakonec ovlivnila můj celkový dojem.
58%
