tonysojka komentáře u knih
Inteligentní,jemný humor.Psáno s nadhledem až nepochopitelným, vzhledem k životním příběhům,kterým Krausovic rodinka prošla.
Nejvíc jsem se asi chechtal při popisu návštěvy kina.
Na knihu jsem narazil náhodou.A byl to náraz asi jako Pendolina do mostu ve Studénce.Ještě týden po dočtení se nemůžu vzpamatovat z tohoto literárního zážitku.Polský magický realismus -úžasné.Trochu mi připomíná mého top spisovatele Stefanssona.Ta paní maluje -doslova-slovy fantastické obrazy života,citů a bytí a snů .A je potěšením se na ty obrazy dívat. Trochu poláky znám,celý život bydlím 2 kilometry od hranic s Polskem na vesnici a troufnu si tvrdit ,že některé obrázky jsou reálné.Byl to zážitek!
Samotný příběh je neuvěřitelně nádherný, kouzelný, romantický,v některých částech děsivý, celkově dobrodružný o lásce,odvaze, sudbě.
Čtení příběhu ve verších bylo pro mě neskutečným čtenářským zážitkem a to nejsem čtenářem ani znalcem poezie.
Tahle kniha je prostě nádherná.
Za mě krásný nostalgický návrat k prvním Žambochovým textům o Koniáši a Baklym,bez všech těch odboček k upírům a veteránům a sérii JFK, kterou jsem jako jedinou věc od něj nečetl.
Koniáš a Bakly jsou postavy které ví za které hodnoty se má bojovat,i když se přitom musí ušpinit krví a přijmout výčitky svědomí.
Když major Saran "zatřese stromem"; stojí to za to.
Tento díl stál taky za to,podle mne nejlepší.
Hlavně kvůli závěru.
Po Štěňatech vlků jsem se na Bastarda hodně těšil.A když jsem držel v ruce pevnou knihu s krásnými ilustracemi,tak ještě víc.A dostal jsem to na co jsem se těšil.Tak nějak jsem tušil, že Mosteckého poslední kniha bude hodně dobrá, ale že až tak, že bude vynikající,to ne.
Příběh je opravdu strhující, řítí se vpřed rychlostí Franské galéry útočící na vikingský drakkar.Bastard je stále na útěku nebo bojuje o holý život.Inriky,zrada, Frankové, Sasové, Vikingové a Bretaňci se mezi sebou perou o moc, střet křesťanství s pohanstvím , vše odvyprávěno s velikou věrohodností.A nakonec jako třešnička na dortu špetka fantasy.
Kniha je vlastně zakončením série "Vlčí věk", protože se v ní objevují potomci postav z knihy "Lars, šťavnatá lebka".
Škoda, že autor podlehl covidu.
Možná, že v síních Vallhaly pojídá kančí kýtu a popíjí víno s postavami svých příběhů,ke kterým byl stejně krutý a nemilosrdný,jako život na severu počátkem devátého století.
Ke komentářům zde zveřejněným nemám co dodat, souhlasím a zvláště komentář Inny Pražákové připadá mi velmi přesný.
Dvě pasáže z několika,které mě zaujaly:
...."otázkou je pouze to,zda bylo zapotřebí antisemitských motivů k pociťování radostí z rekreačního střílení Židů.
Pravda je zřejmě triviálnější.Muže bavilo, že mohou dělat něco,co by za normálních okolností dělat nesměli -zažít ten pocit beztrestně si někoho zabít, uplatnit absolutní moc, udělat něco zcela neobvyklého, aniž by se mohli obávat jakékoliv sankce.Je to příležitostný eskapismus, který je zde jako motiv dostačující, to co Gunter Andres kdysi nazval "šancí na nepotrestanou nelidskost". Bezdůvodné vraždění bylo očividně pro nemálo mužů lákadlem, kterému šlo jen těžko odolat.Násilí tohoto druhu nevyžaduje ani motiv,ani duvod.Postačí, že je člověk může páchat...."
..."celkově vzato, nelze z pohledu vojáků hovořit o tom, že by z větší části vedlo"vyhlazovací válku"nebo "válku rasovou".Orientovali se se především podle referenčního rámce armády a války,v němž hraje ideologie pouze vedlejší roli.Vedli válku v referenčním rámci své, nacistické společnosti,a to je přimělo, pokud se do takové situace dostali, k radikálnímu protilidskému jednání.Aby se člověk tímto způsobem dokázal chovat -a to je vlastně zneklidňující -nemusí být ani rasistou ani antisemitou...."
Životopis napsaný citlivě, jemně, s obdivem, jaký si osud básnířky zaslouží.
Obsah knihy mi doplnil informace o této rodině a jejím zajímavém příběhu, o kterém jsem už četl v knize "Kdo chodí tmami".
Publikace je doplněna básněmi a fotografiemi.
Četl jsem knihu z prostředí tajgy od Petry Hůlové "Stanice Tajga" a Boukalův příběh mi přijde stylem vyprávění střídmější, sevřenější a hlavně kratší .
Krátké kapitoly, krátké věty, přesto před očima vytvářejí plastický obraz nádherné i drsné přírody.
Příběh podle skutečné události je temný a,jak se zde v komentářích často píše,bezútěšný,postavy jsou melancholické, násilnické nebo opilé, milice lhostejná a úplatná, hlavní hrdina nerozhodný.
Zkrátka taková sibiřská postsovětská realita.
A není to "sibiřská detektivka",ale thriller,kde je všechno špatně.
Další skvělá kniha Aleše Palána o lidech ještě "jedinečnějších" než jedineční.
Jak níže píše "Zorka" :
...."Člověk srovnává, nechápe, klepe si na čelo a v mnoha případech si říká: "Jsou to blázni. Co budou dělat, až budou staří, nemohoucí, nemocní? Jak můžou takhle žít?" Ale někde v koutku duše je člověk chápe. A možná i tak trochu "závidí". Ne jejich životní styl, nekomfort, sklony k alkoholu, nepořádek, nedostatek financí a osamělost. Ale tu svobodu. Kniha rozhodně stojí za přečtení, protože díky takovým příběhům se člověk učí tak trochu poznávat i sám...."
Při čtení jsem měl stejné myšlenky a obdivoval vnitřní svobodu"jedinečných"a jejich kuráž podle ní žít.
Velmi se mi líbil jeho popis šumavské přírody,jeho zážitků s ní,postřehy lidiček kolem něho ,jeho šumavských přátel samotářů a taktéž starost o starou maminku.Styl psaní mi připadá melancholický,básnický s vloženými krátkými filozofickými bonmoty,jako např:..."Možná jsem se narodil jako jediná odpověď jedinému okamžiku.Ale kterému?..."
Podobných věcí tam je dost ,zpočátku působí okouzlujícím dojmem,ale časem pro mne ztrácely na významu a smyslu.
Celkově vzato,po knize Klika byla příliš vysoko,to byl přesto pro mne opět čtenářský zážitek doplněný opětovným přečtením rozhovoru s autorem v knize Raději zešílet v divočině .
Napínavé, výborné.Pan Sýkora jako autor detektivních románů je pro mě velkým příjemným překvapením.
Endo, si myslím ,že v tomto ztvárnění jednoho z mnoha válečných zločinů druhé světové války, se pokouší odpovědět na otázky ohledně existence zla jak ve válce ,tak obecně.
Někde v díle píše že zlo využívá lidské slabosti a roste na nich.Jako například lhostejnosti,odevzdanosti,nesoucítěním a schopností omluvit sám sobě každou špatnost.Bravurně popsán moment rozhodnutí lékařů a následné popírání výčitek svědomí.
Válka je zvěrstvo a z lidí dělá monstra, ani se jí nemusí přímo účastnit.
Nakonec pár citátů:
...."Zabít pacienta přece není nic strašnýho. Svět doktorů je už odjakživa takovej. A to právě umožňuje vývoj. Kromě toho dneska, kdy se i po ulicích válejí po náletu mrtvoly, lidská smrt už nikoho neděsí. No a teta - je přece lepší, aby přišla o život v nemocnici, než aby zahynula při náletu, ne? Protože tady to má aspoň nějakej smysl.“....
....„Ale my jednou budeme potrestáni,“ zašeptal Suguro, nachýliv se najednou k němu. „Co říkáš? A bude to jen přirozené, když nás potrestají, ale…“
„A copak to nebude zase jen trest světa? A když tě trestá svět, nic se přece nemění.“ Toda zase dlouze zívl. „Protože ty a já jsme zkrátka v takovéhle době byli na téhle lékařské fakultě, dělali jsme operace na zajatcích. Je otázka, co by udělali ti, kteří nás budou soudit, kdyby se dostali do stejné situace. Jak nás vůbec může svět soudit?“.....
Jak se píše v anotaci,že příběhy svou brutalitou překonávají naši představivost,tak patřím k těm,co překonaly i mou.
A zároveň dávají naději příběhy lidí,kteří zachraňují, i když jim za to hrozí smrt.
V knize je kladena otázka,co je to za mechanismy,co z nás dělají vraždící monstra anebo zachránce.
Odpověď si asi musí dát každý sám za sebe.
Obraz Ruska,který se mi objevuje před očima po přečtení Obrazů,je nelichotivý.Snad je to vinou mého povrchního čtení a nevzdělanosti. Jako kdyby vše ruské,pravoslaví,kultura a myšlení bylo špatné.
Pravoslaví je popsáno jako směsice pověr a křesťanství vedené hašteřejícími se blouznivci. Co se týče carismu,politiků a představitelů kultury,také. Putna je místy ironický a zaujatý a vadilo mi to.Naznačuje rovnítko mezi ruskou agresí na Krymu a výše uvedeným.
Jenže.
Neměli bychom zapomenout,že jiný, vzdělaný a kulturní národ pod vlivem šílené ideologie rozpoutal světovou válku a prováděl holocaust.A že barbarští Rusové s ním vedli boj o přežití. Pravda,po překročení svých hranic ho proměnili v dobývání cizích území.
Současně jsem četl Ruské mystiky od Tomáše Špidlíka a to bylo jiné čtení. Ano,také píše o zvláštnostech pravoslaví ale jinak. Chápavě,tolerantně,s úctou a respektem . Putna ho zmiňuje jako populazitátora východního náboženství. Podle Špidlíka tahle směs lidové zbožnosti a liturgického pravoslavného divadla svou cenu a smysl má,pozvedává mysl ke kráse a Bohu.
Každopádně je mi čtení o ruských mysticích i když namáhavější,přece jen bližší než Putnovy Obrazy. Dávat působení skupiny Pussy Riot na úroveň působení jurodivých se mi zdá,mírně řečeno,přehnané.
Ale abych i ocenil. Vysokou Putnovu vzdělanost a informace,o kterých jsem neměl ponětí a které vzbudily můj zájem o historii a náboženství v této části světa.
Doporučuji přečíst zde uvedené recenze.
Nesmírně poutavě odvyprávěný nejen životopis Marie Tudorovny, ale i dějin Anglie jak politických,tak náboženských.Kniha bořící historická klišé o ní a průběhu reformace za Jindřicha VIII. Vysvětluje pohnutky, uvádí souvislosti, popisuje podrobně život na královském dvoře i prostého lidu, vytváří plastický věrohodný obraz tohoto období.Pro mne obohacující čtení.
Magická,výpravná,epická pohádka obohacená prostředím a jmény připomínajicim Polsko a Litvu,odkud pochází autorčiny rodiče. Fantazie Novikové je téměř bezbřehá,vyprávění se neustále posunuje vpřed bez zbytečných nudných pasáží.Snad jen vznik Hvozdu byl pro mne trochu nejasný,ale jinak si ty ceny kniha zasloužila.
Začal jsem poslouchat audioknihu a vyprávění mě tak zaujalo,že jsem si pořídil knihu tištěnou a dočetl.Je pro mne informačně cenná,co se týče jak období padesátých let a pronásledování a věznění církevních představitelů,tak vzpomínek jak to bylo s tzv. "Čihošťským zázrakem",nebo "Babickým případem".Také jsem se dozvěděl několik podrobností o přátelích pana Tajovského,jakými byli třeba Jakub Deml, Jan Zábrana,Bohuslav Reynek,Anastáz Opasek a jiných.Výpovědní hodnota vyprávění o průběhu procesu a životě ve vězení je pro mě velmi vysoká.
Kniha je doplněna vzpomínkami známých pana opata,fotografiemi a ukázkami z dobového tisku.
Myslím,že tak dobrou práci jsem ještě nečetl.
(SPOILER) Pod nevinným názvem se skrývá příběh,jehož realitu žádná fantazie nepřekoná.Vyprávění o neuvěřitelných krutostech,jichž se dopouštěli za války ve Lvově Ukrajinci,Rusové a Němci na Židech.O ohromné vůli přežít,zachovat si zbytky lidské důstojnosti,hašteření i lidské solidaritě,která je místy paradoxní.Polák pomáhájící židům přežít v kanalizaci je bývalý lupič,katolický konvertita a jeho manželka je antisemitka."Chodž sobie za swojimi žydami!"vyhání ho.Přesto mu pomáhá také.Jistě dělali to za peníze,ale také v případě prozrazení jim hrozila okamžitá smrt zastřelením.
Podle knihy byl natočen Agniezskou Holland film "V temnotě".
Já musím souhlasit s posledním odstavcem recenze blogu Popelčiny knížky.
Ano, je to monumentální, popis hrůz koncentračních táborů nejpřesvědčivější co jsem kdy četl či viděl ve filmu. A přece něco tomu chybí. Něco co má třeba Sophiina volba, nebo Smrt je mým řemeslem.
A hodně toho přebývá, co není nutno.
Osobně nerozumím tomu, proč je tam popsána scéna znásilnění, která jakoby vypadla z časopisu Leo.
To už je na hranici zneuctění obětí.