tonysojka komentáře u knih

Nadprůměrně vtipná bláznivá komedie na téma o konci světa s myšlenkou, že o něm si vlastně nakonec lidé rozhodnou sami,a jakékoliv nebeské či pekelné mocnosti s tím vlastně nemohou nic udělat. Až na tamtoho jednoho...
:-)
Bavil jsem se skvěle a z postav Newt je mi velmi blízký, co se týče schopností opravovat vše,co se týká věcí, jež začínají slovem elektro.... atakdále.
Spolupráce Pratchetta s Gaimanem se velmi povedla.
Seriál jsem ještě neviděl, musím to napravit.

24 03.06.2021

"Slova jsou jen mlha srdce."
Mlhou svého srdce stvořil pan Bernieres vypravěčsky dokonalý příběh o krutosti a lásce ve stvoření, jemuž se říká člověk.
Jak už zde bylo řečeno, je to příběh jehož čtení bolí, ale za mne i dává naději. Ta naděje je v lidičkách, pověrčivých, sobeckých, špinavých, pomstychtivých ale také milujících, obětavých a radujících se z obyčejného života a nepřemýšlejících o rozdílech ve svých náboženstvích a národnosti.
Ale pak přijdou "Velké dějiny" a s nimi násilí, krutost a smrt. Ale jak níže někde uvedeno, vina není jen na "dějinách".
Velkolepý román, jež střídá bizarní a kruté válečné scény ("Víte, co je na vojenském životě nejzvláštnější? Podle mě je to fakt, že vám opakovaně nařizují spáchat sebevraždu a vy poslechnete.") s humornými poznámkami ("Naštěstí pro své zdraví nikdy nezjistili, že městečko má i vlastní bordel, jehož nemocné a ubohé obyvatelky dohnal nedostatek klientely na pokraj smrti hladem, takže připomínal spíš klášter klarisek než nevěstinec.") je pro mne nezapomenutelným čtenářským zážitkem, stejně jako" Mandolína kapitána Corelliho.
Nezapomenu na popisy křesťansko-muslimské pověrčivosti a symbiózy a na velbloudy poháněné kouřením cigaret.
Děkuji Jackjellymu za zmínku o této knize v komentáři na Šikmý kostel 2. Tím mi připomněl ,že si ji mám, asi po třech letech, přečíst.
Doporučuji.

24 03.03.2021

Problém touhy po dítěti a adopcí lépe ocení čtenářky, než můj mužský pohled, jsou k tomu jako ženy více kompetentní.
Myslím, že autorka nechala otevřenou otázku, zda by Anežce bylo lépe v ústavu, nebo u Julie, s níž vedla od počátku dospívání soukromou válku. Pro mne je na ni těžké najít odpověď.
Snad jen, že není možné aby Anežka jen tak zapomněla na dětství neposkvrněné poznáním své pravé identity, jež vedlo ke konfliktům s adoptivní matkou a okolím. Svůj díl viny má i Julie, více a více se zaplétající do pavučiny vlastních lží. Rasismus a šikana jen dokonávají (obrazně řečeno) dílo zkázy.
Zajímavá kniha vedoucí k bolestnému přemýšlení.

24 17.12.2020

Po přečtení knih" Peníze od Hitlera" a "A já pořád ,kdo to tluče",jsem už byl připraven na nelehké čtení o zodpovědnosti za činy každého z nás v mezních situacích.Téma zde se pohybuje od zneužívání v rodině po globální teror zrůdných totalitních a kapitalistických systémů , z nichž "první vymývají mozky a druhé srdce".
"Komunista kapitalista.
Kapitalista komunista.
Sen sráčů celého světa."
Psáno stylem ,jenž mi připadal snový až psychedelický,dokonce jsem v postavách Pomeranče a Mansura viděl prvek fantasy.Svým neotřelým a originálním způsobem varuje před lhostejností každého z nás k okolí a bližnímu,která v důsledku vede ke všem špinavostem tohoto světa.
Ale abych jen nechválil,s některými pasážemi jsem měl problém souhlasit.Někdy mi připadalo,jako že se to celé nese v tom duchu, že já Radka a Havel a Konfucius máme pravdu a lásku ,která zvítězí nad lží a nenávisti Východu, Západu, Jihu, Severu a Středu a katolickou a luteránskou a fašistickou nenávistí vůči židům a havloidům . A ten zbytek, co si myslíme něco jiného, tak si asi máme uspořádat vlastní soukromý Norimbersky proces.
Některým jiným ,nazvu je duchovně -filozofickým dodatkům či bonmotům Spisovatelky nebo Pomeranče jsem nerozuměl , např:
"Dobrý čin vede ke slávě,sláva vede k bohatství,bohatství však k bezpráví.Zvažte před dobrým činem jeho následky".
Nebo:
"Zabít se je snadné.Horší je sledovat ,jak život ztrácí smysl".
Místy jsem se ptal: "O co jí jde?"
Na adresu mužů Denemarková posílá:"...muži se k ženám taky chovají jako k dětem,jako by to nebyly svébytné lidské bytosti.Otrokáři rádi vysvětlují ostatním,proč je otrokům v otroctví dobře ."
Dovolím si odpovědět :" A naopak ženy k mužům..."
V postavě Babičky ostatně sama krásně popisuje ženskou touhu po bezpodmínečném ovládání okolí.
Za sebe můžu souhlasit třeba s :
"Smyslem života je,že vás někdo potřebuje" nebo :"Milovat bližní jako sebe znamená i respektovat navzájem svou jedinečnost."
Na naše poměry odvážné,nekompromisní a vyjímečné dílo,které místy nadchne nebo naštve,ale když ho přečtete,určitě na něj jen tak rychle nezapomenete.

24 28.10.2020

Báječné, dokonalé, atakdále, atakdále......
Každý díl této série je zárukou dobré, komerční historické detektivní zábavy. Těším se na další případ.

24 20.02.2020

Asi už vím, čím je pro uživatelky Ota tak přitažlivý . Kombinace odvahy, svalů, vtipu, nadhledu, skromnosti a něžnosti dělá z něj rytíře v montérkách v budovatelských letech. A nejen to. K tomu Velinského obrovský dar vyprávět, humor a použití slangu. Mne nejvíc dostala hláška ze zasedání schůze :
"Zasaď se, pohnoj, a zalej!!"

24 04.12.2019

Nejdřív citaci :
Ach, jak mohl celý národ tak strašlivě klesnout?
- Epidemie souhlasu. Největší metla lidstva. Pár lidí vymyslí recept na šťastnou budoucnost a vykřikují ho dost vytrvale, aby se k nim přidali všichni zoufalci. Následují kariéristé. A najednou je z nich síla, která už neškemrá a nenabízí, ale žádá a nařizuje.
Nesouhlas je trestán, souhlas odměněn, pro obyčejného člověka snadná volba.
- A pak přijde účet!
- Ano. Právě teď zas jednou dochází k placení."

Na pozadí hroutícího se Protektorátu a vypuknutí Květnového povstání nám autor vypráví příběh o pátrání po bestiálním vrahu vdov. A nejen o něm, ale i lidech kteří se v té době museli rozhodnout kam patří a kde nechtějí být , a také zrevidovat své postoje, názory a přesvědčení. Snaha o spolupráci mezi nepřáteli ve válce, které spojuje cíl zastavit vraždící monstrum, neštící se ničeho. Osudovost, láska, nenávist a smrt, brutální vraždy popisované s odstupem veterináře sledujícího zabijačku, tyto indegrience autor namíchal tak dokonale, že hodně autorů tzv. severských krimi by se mohlo od něj inspirovat.Tato sázka na kombinaci thrilleru s válečným románem mu vyšla,ovšem bez jeho vypravěčského umění by to neklaplo.
Tato kniha mi z hlavy jen tak nezmizí.
Doporučuji, ale jen silným povahám.

24 30.10.2019

Úchvatny a monumentální protivalecny román, velmi citlivě a láskyplně popsané naše lidickovstvi se všemi starostmi a láskami a potřebami, odsouzení stupidního zla, jež sice dokáže slavit úspěchy, ale když narazí na lásku a přátelství, je poraženo. Pro mne obrovský literární zážitek s mrkrahujcem naprosto souhlasím

24 20.07.2018

Zajímavý nápad napsat horror s motivy slovanského pohanského náboženství o pátrání po ztracených dětech a děj umístit do vesnice s perfektně popsanými charaktery obyvatel.Bylo to velmi čtivé,hororové scény "nepřepálené"jako v poslední době u Kariky a není tam taková velká hromada "vaty" jako u Kinga; i když jí v poslední třetině knihy mohla trochu "ubrat".Napětí udržováno na nízké úrovni, ale za to stále, s občasnou nečekanou dechberoucí hororovou scénou.
Konec "useknut",škoda,rád bych trochu delší epilog.Přesto dávám plný počet, protože jsem se u horroru po dlouhé době trošku "pobál"a navíc se dozvěděl pár zajímavých věcí o lidových zvycích a slovanském pohanství.

23 04.07.2024

Kvůli čtenářské výzvě jsem po mnoha letech četl podruhé a opět příběh ve mně zanechal silný čtenářský zážitek.
Nikdykde je prostě skvělé.

23 23.02.2023

Ani nevím proč jsem si to půjčil.
Kvůli jménu,ano, četl jsem Pohřbený obr i Neopouštěj mne.
Nokturna..... několik povídek o ..... ničem???
Nejsem hudebník,nikdy jsem na nic nehrál ( no tak jo,deset minut na kytaru a celý život manželce na nervy.),po třech povídkách jsem chtěl čtení nedokončit.
Jenže to nešlo.
Ishiguro je vynikající vypravěč, povídky sice začínají,ale nekončí a mi to vůbec nevadilo.
Nechal jsem se unášet pomalým, stylisticky dokonalým vyprávěním o setkáních... které pominuly a něco zanechaly .
I ve mně.Nevím co, ale bylo to hezké.

23 06.10.2022

......."Zase se mě zmocňuje ten pocit, že žiji v bdělém stavu ve snu někoho jiného....."
Tenhle pocit jsem prožíval při čtení a zároveň žasl nad kvalitou hraní si se čtenářem a přitom zvládnout téma tak ,aby to nebyla blbost,jak často u mnoha současných thrillerů bývá.
Prostě krásná poctivá práce psaní detektivek minulého století,kombinace logiky a napětí a zábavy

23 25.03.2022

(SPOILER) Čteno podruhé asi po dvaceti letech a myslím si, že jsem si knihu ještě více vychutnal než tehdy.
Podle mne je to zatím ten nejinteligentnější,jazykově nejbohatší a nejhravější a nejvtipnější erotický román, co jsem kdy četl.
Přesně a s humorným nadhledem popisuje to, čemu se říká mužský chtíč, tu touhu dobývat ženy v jakémkoliv věku.
I když Nabokov by se termínu "erotický" bránil a o těchto románech si myslel své, cituji z jeho doslovu :
"Že můj román skutečně obsahuje různé narážky na fyziologická nutkání úchylného člověka, je čistá pravda. Nejsme však děti, nejsme nevzdělaní mladiství delikventi ani mládenci z anglického gymnázia, kteří po noci homosexuálních radovánek musí přetrpět paradox četby antických klasiků ve verzích pro mládež"
Dále si dovolím uvést ještě pár citátů, jimiž vtipně komentuje své dílo :
" Jsou jemné duše, které by prohlásily Lolitu za bezvýznamné dílo s odůvodněním, že je nic nenaučí. Nepíšu a ani nečtu didaktickou prózu, a přes tvrzení Johna Raye neobsahuje Lolita žádné morální ponaučení. Pro mne existuje prozaické dílo pouze do té míry, pokud mi poskytuje to, co zhruba nazvu estetickým blahem, čili pocit být nějak, někde napojen na jiné stavy bytí, kde je umění (zvědavost, něha, vlídnost, extáze) normou. Takových knih není mnoho. Všechno ostatní je buď dobový brak, nebo to, co někteří nazývají literaturou velkých idejí, která se velmi často neliší od dobového braku přicházejícího v ohromných sádrových blocích, jež jsou opatrně přemísťovány z jednoho století do druhého, dokud se neobjeví nějaký odvážlivec a s rozmachem do Balzaca, Gorkého či Manna nepráskne kladivem."

" je ale také pravda, že v dnešní době je pojem „pornografie"
synonymem pro průměrnost, komercialismus a určitá závazná pravidla vyprávěcí metody. Obscénnost musí kráčet ruku v ruce s banalitou, jelikož jakýkoli druh estetického zážitku musí být venkoncem nahrazen nenáročnou sexuální stimulací, která vyžaduje tradiční slovo nutící pacienta k rozhodnému činu. Stará zkostnatělá pravidla musí pisatel
pornografického díla zachovávat, aby jeho pacient pociťoval stejný pocit jistoty, že bude uspokojen, jako jej zažívají kupříkladu milovníci detektivních příběhů, v nichž, nedáte-li si dobrý pozor, se k milovníkově znechucení vyklube ze skutečného vraha umělecká originalita (kdo by si dejme tomu přál, aby detektivní příběh neobsahoval jediný dialog?)."

"Literární znalci se rádi obírají následujícími problémy: „Jaký je autorův záměr?", anebo ještě hůře, „Co tím chce básník říci?" Já patřím shodou okolností mezi autory, kteří si v začátcích práce na nějaké knize nekladou před sebe žádný jiný cíl než se knihy zbavit a kteří jsou v odpovědi na otázku, jak vznikala, odkázáni na takové dřevní pojmy, jako je interakce inspirace a kombinace, což, připouštím, zní, jako když kouzelník vysvětluje jeden trik předvedením druhého."
A poslední :
" Mou osobní tragédií, do které nikomu nic není a být by nemělo, je skutečnost, že jsem se musel zříci své mateřštiny, svého nespoutaného, bohatého a nesmírně tvárného ruského jazyka, ve prospěch druhořadé odrůdy angličtiny, zbavené všech těchto ústrojí: matoucího zrcadla, černého sametového horizontu, samozřejmých asociací a tradic, jimiž domorodý iluzionista s vlajícími krovkami fraku následuje po svém dědictví otců."
Za mě je Nabokov mistrem práce s jazykem, jemným humorem, sebeironií a hrou se čtenářem.

23 07.10.2021

Přidávám se k níže uvedeným pochvalným komentářům. I přes určitou rozvláčnost a spletitost příběhu je vypravěčské umění paní Klevisové dokonalé.

23 19.09.2021

Asi na stará kolena dětinštím,nebo se stávám divným,ale tohle se mi velmi líbilo a možná je to tím,že jsem to poslouchal jako audioknihu,která je podle mého názoru perfektně načtena.Přemýšlel jsem nad tím proč je v názvu použit termín"divných dětí",když mně divné vůbec nepřipadaly,až mě napadlo ,že to bylo myšleno jako že jsou každý originální svou jinakostí vůči "stádnosti".
Vzpomínám na svou "divnost"z dětství,kdy jsem byl lhostejný k jakémukoliv sportu(kromě šachů),a věnoval jsem se čtení a "žraní"(jako Katka) a k tomu ještě fotografování.
Střípky této divnosti ve mně asi zůstaly dodnes,protože mě příběh chytil za srdce.
Jelikož jsem fanoušek fantasy příběhů,nedá mi ,abych nedodal,že při poslechu jsem hodně vzpomínal na slavný seriál "Stranger Things"
Ovšem paní Soukupová napsala perfektní reálný příběh o dětském přátelství bez pomocných berliček horroru a nadpřirozených sil.
Klobouk dolů!

23 06.01.2021

Poetické vyprávění s nádhernými popisy Opavského kraje i města, přírody i použití nářečí bylo pro mne příjemné, neboť v Moravskoslezském kraji od narození žiji. Mistrné vykreslení psychologie postav, křehkých vztahů mezi nimi a rozdílů mezi bohatými a chudými. Myslím, že právě ty rozdíly, jež pozorovala, přivedly autorku k přijetí ideálů strany, která popravovala a věznila nevinné. Nebyla první ani poslední, co se nechala oklamat a vstoupila do jejích služeb. Nejvíce se mi líbily citace lidových říkadel, nebo barokní píseň Ignáce z Loyoly při mši za mrtvé, či píseň stařenky o Zeleném čtvrtku. Nejsilněji ale na mne zapůsobila scéna, kdy Jana strojí vánoční stromeček a přitom vypráví otčímovi příběh o narození Ježíška, v němž ukryla své vyznání.

23 16.12.2019

Jeho písně byli hymnami mého ročníku,hlavně v tzv. vojenské základní službě.Jak jsem byl překvapen jeho návratem v 89 -tém a znejistěn jeho společným vystoupením s naší normalizační " ikonou" Gottem na tom slavném balkoně.Ale za to chudák nemohl.Byl použit jako maskot,víc šancí k projevu a politickému vlivu mu polistopadová vládnoucí garnitura nedala .Ještě že se mohl vyjadřovat na koncertech, a v periodicích Znojemsko a Moravskoslezský den,což si pamatuji.A vím ,že v té době i já , jako mnoho jiných,jsem mu nevěřil ,že ta naše "sametová " jde do kytek. A proč ? Když jsme v davu ,jež lze ovládat ,jsme hrdinové , ale pokud máme co říct sami za sebe jako jednotlivce,něco odlišného od předpisu vládnoucí garnitury,bojíme se.Proto mu lidé odcházeli z koncertů,nechtěli toto slyšet.Proto mu nechtěli tyto fejetony nikde zveřejňovat.Zajímavé,že?Chvilku po "sametové "se tady lidé opět začali bát.A začali věřit lidem ,co vystudovali za komunistické peníze a jejich "prognozam".
Nejvíc ho štvalo rozdělení republiky,to nemohl přenést přes srdce stejně jako mnoho ostatních,ale snad mu bude útěchou,jestliže na nás odněkud shlíží,že my normální češi a slováci na to prdíme, i přes rozdělené ekonomiky a měnu , a máme se rádi a rozumíme si! V řeči i životem. A o to jde,navzdory všem Mečiarům a Klausům.

23 04.03.2019

Hlubina mi připadá jako díl ze seriálu Akta X z devadesátých let,kde agenti FBI vyšetřovali záhadné paranormální případy.
Nápad vymyslet něco podobného na Slovensko šedesátých let, kde se agenti STB střetnou z krvežíznivou entitou z jiného světa sám o sobě v rámci žánru není špatný, jen té krutosti by autor mohl ubrat.
I když, co se týče praktik výslechů STB,asi nepřeháněl.
Každopádně je to velmi čtivě a napínavě napsaná věc pro čtenáře horroru,sci-fi a fikce.
Pro mě pořád lepší než Kingovy knihy poslední doby.

22 28.04.2024

Houllebeqův"vánoční"román odehrávající se v období Vánoc a přelomu let 2026-2027,pokračující do září.
Na pozadí zásadní rodinné události vypráví příběh, dotýkající se témat existence, lásky a smrti.Prošpikovaný nekorektními názory,humorem, ironií,cynismem; občas přihodí trochu sexuálních scén, zároveň jemný, citlivý.
Trochu politická fikce,trochu vědecká,trochu pátrání ve stylu příběhů Dana Browna,pro mě skvěle namíchaný, chutný koktejl.Popis zákulisí boje při prezidentských volbách je zajímavý.
Popisuje znovunalezení téměř ztraceného manželství hlavní postavy, péči o otce, osudy rodinných příslušníků, odhalujících jejich životní názory,charaktery, to vše s neoddiskutovatelným spisovatelským mistrovstvím.
I když nihilistické názory autora nesdílím, čtení jsem si užil, ostatně při pozornějším čtení autorových "bonmotů" lze zjistit, že nemají smysl ani hloubku a označení jako "Kazatele nihilismu" od autorova překladatele se mi zdá přehnané;snad jím byl v knihách před "Mapou a územím."
Spíš se vyrovnává z jeho pohledu s pomíjivostí života, nevyhnutelností smrti, zároveň obdivuje sílu lásky a rodinné soudržnosti v těžkých chvílích.
Pro mne po dlouhé době kvalitní ,"velký společenský" román.

22 06.01.2023

Zážitky z pracovišť, které popisuje autorka reportáží nejsou pro mne zcela neznámé, hodně podobných jsem slyšel od známých, kolegů i mé manželky.
Kniha potvrzuje jejich pravdivost, problémy s dodržováním povinností ze strany zaměstnavatele,šikanu na pracovišti i mezilidské vztahy v pracovních kolektivech.
Dávám plný počet kvůli výpovědní hodnotě a kvůli osobnímu nasazení autorky, která na vlastní kůži zkusila práci "kapitalistických hrdinů práce".

22 03.11.2022