Turmee komentáře u knih
Snaha býti vyrovnaným rodičem je zde postavena na základě umění seberegulace (aneb jak můžeme po dítěti chtít, aby se nevztekalo, když nám samotným bouchnou saze dvakrát týdně?), napojení na dítě (prostě s ním buďte) a koučinku (proč by dítě mělo dělat to, co chceme my?).
Další typicky americká kniha o výchově. Teoreticky to všichni všechnou v hloubi duše víme, tady se o tom ale autorka rozkecává na 300 stranách. Všechno by se to dalo shrnout do mnohem stručnějích kapitol nebo bych ocenila bodové shrnutí na začátku/konci každé kapitoly. Stále opakující se věty a fráze mě ke konci už dováděly k šílenství (hlavně tedy "láskyplné vedení").
Fajn byly konkrétní příběhy, návody na různé hry a praktické tipy jak řešit dané situace. Líbilo se mi i rozdělení podle věkových kategorií. Kapitola o trestu byla pro mě asi nejzajímavější, spolu s výchovou k mistrovství.
Myšlenka dobrá, příslib zajímavého a obohacujícího čtení. Žádný wow efekt se ale nedostavil. Jsem z knížky rozpačitá, protože neumím přesně určit, co mi na ní nesedělo. Její obsah by se dal shrnout pár pravidly: odpočívejte, buďte v teple a mějte se ráda.
Autorka zdlouhavě popisuje své poporodní období, nicméně všechno jen velmi obecně, bez konkrétních řešení. Závěrem každé druhé kapitoly je: "Zajděte za odborníkem na pánevní dno". Celkově to vypadá, že bez financí na spoustu roztodivných odborníků nemá žena šanci.
Kniha sice obsahuje návody na některá praktická cvičení, ale málokterá mi přijdou reálně uskutečnitelná. Podobně jsou na tom uvedené recepty. Obecně se informace v jednotlivých kapitolách často opakují, některé části mi přišly naprosto zbytečné.
Odkazy na webové stránky, kterých je v knížce požehnaně, často nefugnují.
Jestli bych měla každé těhotné doporučit jednu jedinou knihu, byla by to tato. Vše sepsáno jasně a srozumitelně. Spousta myšlenek nabádá k dalšímu studiu.
Přestože je kniha napsána před více než 10 lety, většina témat a problémů je bohužel stále aktuálních. České porodnictví se sice zlepšuje, ale k nějakému rozumnému stavu má ještě hodně daleko.
Myšlenky dobré, přestože pro mně osobně nijak objevné ani nové. Většina prezentovaných technik mi přijde přirozená a normální.
Naopak styl, kterým je tato filosofie podávána mi příjemný nebyl. Snaha zamotat relativně vznešené myšlenky do srdcervoucícho příběhu skutečného právníka a prozření první jeho "oběti" během jediné noci mi prostě nesedlo.
Dobrodružství zasazené do romantické Francie plné pletich (politických i milostných) a čtyřčlenná parta nasávajících výtržníků. D'Artagnan je chvíli mazaný a odvážný jako Old Shatterhand, jindy naivní a impulsivní. Jeho mušketýrští přátelé na tom nejsou o moc lépe. Za vzory bych je nejspíše nedávala, ale jejich příhody jsou rozhodně zábavné a styl vyprávění poutavý.
Přes všemožné zápletky, odbočky, "zákulisní" scény a politiku odsýpá děj přirozeně a svižně a ani jsem se v něm nijak neztrácela.
A ty ilustrace - už dlouho jsem neměla tak krásně zdobenou knížku v ruce. Nádhera.
Co k tomu mám říct? Začátek byl moc...intenzivní? Samé šeptání, mumlání nebo křičení. Přišlo mi, že nikdo nemluví normálně. Všechno bylo nahuštěné do pár kapitol. A zajímavý příběh se začínal odvíjet až v půlce. Sice jsme se nedostali k nějaké normálnosti a pořád mě neopustil pocit přehnanosti, ale dočkala jsem se i rozhovorů a trochu hlubších myšlenek obou hlavních postav. Ani k jedné sice necítím sympatie ale jsem minimálně zvědavá, jak to bude dál.
Trochu mě mrzí, že jsem film viděla dřív, ubralo to příběhu na napínavosti, ale i tak jsem ráda, že se můj předpoklad o "kniha musí být lepší než film"potvrdil. Klidně se přiznám, že poslední čtvrtku jsem nedočkavě zhltla a chystám se na další díl.
Knížka plná vtipu, čokolády a sexu. Snad první, u které jsem se málem rozesmála v autobuse.
Příběh lehce psaný, snadno čitelný. Hltala jsem kapitoly a když jsem zjistila, že je to jen první díl, nadchlo mě to. Postavy jsou mi sympatické a reagují jako normální lidi. Hrdinové mi nejsou blízcí jen věkem, ale i pohledem na svět a břitkým humorem.
Příběh tak akorát pro puberťáky. Příběh tak akorát pro mě.
Nic složitého, nic náročného. Jasně, je tam smrt, stěhování, šikana, nová škola, nový domov. Staří přátelé se mění, všechno se mění.
Ale tady máme něco navíc. Máme anonymního přítele, který nám pomůže přežít první okamžiky, poradí, kde najít kamarády, co jíst a co ne. Jenže kdo to je? Potácíme se od jednoho idola ke druhému, zjišťujeme, že ne všichni jsou tak zkažení jak se zdálo a že naopak jsou zkaženější ještě víc, než se zdálo. Bohatí, krásní, chytří a mezi nimi nové káčátko. Jak to jenom může dopadnout?
Jessie je Jessie je Jessie mi byla sympatická. Možná jsem se v ní trochu viděla. Tak ne trochu ale dost :D Každopádně příběh se čte lehounce, díky vsunutým konverzacím přes chat má rychlý spád, je pěkně pružný a poddajný. Rychlo relax s lemurem.
Klasika. Někteří prostě nevidí i to, co mají přímo před nosem. A nepoučí se, dokud se v tom pořádně nevymáchají. Jediné, co tento příběh odlišuje od reality je postava úžasného spasitele, který všechny podvodníky prokoukne a navrátí vše do poklidného původního stavu.
Jakože co? Kromě naprosto neuspokojivého konce úžasná kniha. Přes všechnu školu mi trvalo věčnost se jí prokousat, ale stálo to za to.
Jedna lež nahrazena novou lží. Nikdo není tím, kým se zdá. Pravda v této knize snad ani neexistuje. Nicko mi byl vskutku sympatický a nemyslím si, že to vůči němu bylo fér. Ostatní postavy mi k srdci nepřirostly, za což asi může všechna ta mystifikace a tajemno.
Jako protipól se objevuje realistické Řecko se vším tím sluncem, mořem a slaným vzduchem.
Oujé, tak tohle jsem zhltla jedním dechem. Děj ubíhá jedna báseň, každý akt končí napínavě a odhaluje spoustu zajímavých a nových věcí z kouzelného světa. Některé linky nejsou sice úplně dokonalé a pár okamžiků je doslova nelogických, ale i tak.
Mladé hrdiny jsem si zamilovala hned, a přestože se jedná o drama, užívala jsem si každou stránku. Scénář mi problém nedělal, ani angličtina, takže za mě 5 * bez váhání.
Řehtačkové šroubováky rostoucí na stromě a dozrávající v temných šuplících chovoří za vše.
Silná kniha čtená v náročném období. Zhltla jsem ji během pár hodin, a přestože je určena spíše pro mladší generaci, zanechala ve mně hluboký dojem.
Líbil se mi styl vyprávění, popisy osob, pocitů a dojmů - to vše proložené mi blízkými citáty. Očekávala jsem slušný happyend a konec mě opravdu překvapil. Pořád jsem otáčela další stránky v naději, že se to ještě nějak zvrtne a vše skončí jinak.
Přiznám se, že u posledních stránek jsem brečela a ještě po zavření knížky ve mně dlouho přetrval zvláštní pocit nespravedlivosti, neschopnosti, rozhořčení a lehkého zoufalství. To vše podbarvené fialovým odstínem Života.
Kniha, která by neměla chybět v knihovně žádného fanouška vědy. Stručně a většinou jasně a jednoduše popisuje základní kameny fyziky, doplněné o praktické příklady, nákresy, grafy a Hawkingovy názory. Za pár let si ji přečtu určitě znova, ale pro teď jsem maximálně spokojená.
Já Agathu prostě žeru. I tentokrát mě překvapila, všechny očekávané padouchy přeměnila na hrdiny a naopak. Trochu mi tam chyběl Hercule Poirot, ale i bez něj to zvládli bravurně!
Moc nevím, co si myslet. Knížka mě nebavila ani nezaujala. Kombinace mafie a nadpřirozených proměn v podivná zvířata se mi nelíbila a přišla mi příliš vyfantazírovaná. Kromě psa Sarcasma mi ani jedna postava nepřirostla k srdci a všichni hlavní aktéři mi byli vysloveně nesympatičtí. Nemám potřebu číst další díly.
Další úžasná Agatha!
Tentokrát jsem i já přišla na to, jak se všechno odehrálo a překvapivě mě to napadlo už v půlce knížky. Jinak samozřejmě neodolatelný Poirot a další pěkně vykreslené postavy.
Pipi čteme s docela malými dětmi (4,5 a 2 roky), ale obě ji zbožňují. Zábavná a nekonvenční Pipi si dokáže získat snad každého.
Kapitoly jsou tak akorát dlouhé, celostránkových ilustrací tam není moc (což, ale chápu, protože to není asi primárně určeno pro takové malochy).
Na dnešní dobu je tam občas dost násilí a některé Pipiny kousky jsem dětem vysvětlovala horko těžko. Ale i tak se bavíme všichni a určitě se k ní budeme vracet i později.
Kniha slibuje nový náhled na pláč a záchvaty vzteku (které jsou přirozenou a často jedinou možnou reakci dítěte na nějaký stres). Autorka popisuje nedorozumění ve společnosti o významu a podstatě dětského pláče. Zdůrazňuje potřebu rodiče zpracovat svá vlastní traumata a zkušenosti, aby nebyly předávány na další generaci.
Největší přínos vnímám v přístupu k pláči jako k regulačnímu mechanismu. Miminka prostě pláčou, rodiče by měli být s nimi a poskytnout jim bezpečné prostředí pro jejich pláč.
Co se mi líbilo:
+ Řádně ozdrojováno
+ Pláč má svůj důvod a není dobré jej brzdit a snažit se ho utišit
+ mluví o různých stresových situacích pro miminka o porodním traumatu o nenaplněných potřebách (především fyzického kontaktu), přílišné stimulaci podněty, vývojové frustraci, fyziologii bolesti a strachu
+ nikdy nenechávat plačící miminko samotné
+ Podporuje kojení, nošení v šátku, společné spaní
+ Úkolem pečovatele není pláč zastavit a ochránit dítě před veškerými těžkostmi a frustrace mi, ale spíše ukázat dětem, jak se s pocity vypořádat.
Jako největší problém vnímám špatné a zavádějící informace o kojení. Přestože prohlašuje, že kojení podporuje, následování jejího přístupu povede dost pravděpodobně k tomu, že „dojde mléko“, „dítě se samo odstaví před 1 rokem“, apod. Vůbec neřeší kojení jako potřebu pití. Očividně si není vědoma významu nenutritivního sání (pro dítě i pro matku), nebere v potaz přirozenost kojení jako uklidňujícího prostředku ani nezmiňuje výzkumy o těchto bodech.
Co se mi nelíbilo:
- občas mi některé body ve shrnutí nebo tabulce nedávaly smysl (špatná formulace nebo překlad?)
- některé příklady mi zní hodně uměle a trochu ezo
- jak vypadá chaotický a neorganizovaný pláč a jak pláč intenzivní a soustředěný?
- jak rodič pozná, že dítě nemá hlad nebo žízeň?
- nutí dítě se na rodiče dívat
- kapitola co dělat když miminko pláče vlastně nic moc neříká - držet v náručí, hladit, ujistit ho o své přítomnosti
- tvrdí, že děti od 6 měsíců už by mělo spát celou noc
- neřeší situaci, kdy dítě se večer kojí a usne u toho. Je to kontrolní mechanismus nebo ne? Mělo by se vzbudit odpojením, nechat brečet?
- tvrdí, že když se dítě ubrečí ke spánku je to dobře
Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami. 4 za důležité téma, 3 za to mrvení kojení.
Úžasná kniha s laskavým přístupem. Malý šneček Flandil se potkává s nejrůznějšími problémy, které mohou ve školce nastat. Pro radu přichází nejčastěji za maminkou, která mu pomáhá situaci pochopit a nalézt možná řešení.
Tatínek zmiňován moc často není, stejně tak škoda, že se nedozvíme více o jejich rodinném fungování. Ale chápu, že je to zaměřeno konkrétně na školkové téma. Celkově je příběh zaměřen respektujícím a kontaktním směrem.
Kapitoly jsou krátké a moc dobře se čtou. Ilustrace sympatické, já bych jich ocenila o něco více.