ut.la
komentáře u knih
Chlapec, pták a truhlář
Matilda Woods
Hezký příběh. Trochu napínavý, trochu srdečný, a hlavně s krásnou atmosférou. Jednoduché čtení před spaním.
Novinářka na Divokém východě
Petra Procházková
Hodně zajímavá knížka. Rozhovory se mi četly dobře, a zaujalo mě, o čem paní Procházková vyprávěla. Vlastně jsem ji před tou knihou ani neznala. Nejzajímavější mi přišel začátek, kde popisuje, jak přijela do Moskvy, a co ji tam čekalo, a jak to tam vypadalo. Ale i témata Čečenska a válek v Zakavkazských republikách byla zajímavá.
Akorát to na mě někdy působilo, že ji pan Pazderka svými dotazy občas trochu štval :D
Mag
Jack Kerouac
Knížka se dobře čte, a líbila se mi. Akorát si z ní, po měsíci, už nějak moc nepamatuju - jen jakýsi pocit o táhnutí dvou bratrů přes Ameriku. Ale myslím, že za přečtení stojí.
Ocucanej konec
Marek Epstein
Docela fajn povídky. Nečekala jsem od knížky mnoho, a mile mě překvapila. Dobře se četla, a i to mělo hlavu a patu.
Želary
Květa Legátová (p)
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Bylo pro mě trochu obtížné sledovat postavy a neztrácet se v nich - poměrně často jsem se vracela o stránku, nebo víc, abych si ujasnila, o čem se vlastně píše. Ale to prostředí, postavy, i styl psaní, mě prostě vtáhly. Je to taková ta knížka, kterou když čtete, tak jste v ní.
Normální lidi
Sally Rooney
Vůbec mě to nebavilo. Postavy úplně nijaké, děj taky. Zvládla jsem necelé dvě kapitoly.
Slyšel jsem sovu zavolat své jméno
Margaret Craven
Pamatuju si, že jsme na knížku měli kdysi celotáborovku, a teď, po přečtení, vůbec nevím, jaké dílčí příhody byly mottem etap - přijde mi, že tam těch událostí, na nichž by šlo postavit etapu pro děti, nijak mnoho není :D
Ale knížka hezká, taková klidná. Během čtení jsem přemýšlela, v jaké době se to asi odehrává - indiáni žili dost odříznutí, a naopak byly používány poměrně moderní přístroje. I tak mě ale trochu překvapilo, když jsem zjistila, že se vlastně jedná o příběh ze 60. let. Že ještě v té době žily v Severní Americe indiánské kmeny takhle víceméně tradičně.
Stín
Jiří Křižan
Fajn knížka, poměrně dobře se čte. Civilně napsaný příběh, žádná velká "románová" dramata. Body ubírám za to, že si z ní téměř nic nepamatuju (kromě scény tanku v bahně), a tak jsem ji nedopatřením začla číst podruhé, i když jsem ji už přečetla asi před rokem.
Daniel Stein, překladatel
Ljudmila Ulická (p)
Nedočetla jsem. Začátek byl zajímavý, a knížka se tvářila slibně, přibližně v půlce mě to ale už přestalo bavit - vadilo mi časté opakování událostí, stále to bylo jakoby na jednom místě. Čekala jsem nějaký zvrat, pokračování příběhu, a nedočkala se.
Nicméně, přišlo by mi velmi zajímavé a zábavné, kdyby způsob psaní - dopisy, úřední dokumenty, záznamy - nebyl formou knihy, ale přímo jako dokumenty v krabici.
Žít bez ekzému
Karen Fischer
V první části přehledně shrnutá teorie okolo stravování vs. zdraví kůže. V druhé části praktický jídelníček s tipy a systémem vhodných/nevhodných potravin, na závěr pak něco málo receptů, z kterých se jídelníček dá hezky sestavit. Pro mě super knížka, sice o ekzému dost vím, ale tohle je hezky shrnuté a pomohlo mi to odpíchnout se a přehodnotit stávající způsob stravování (byť byl zdravý, zjevně ne zcela vhodný při ekzému), něco zařadit, něco vyškrtnout, a lépe jídla kombinovat. Určitě doporučuji.
Lodní lístek
Lenka Reinerová
Zajímavý styl psaní - poměrně málo emocí, a přesto se mi to četlo hezky. Rozhodně zajímavá témata, a v okamžiku, kdy jsem knížku četla, se mi líbila - bohužel, po pár týdnech si z ní mnoho nepamatuji.
(a propos, druhá povídka - Lodní lístek - se mi líbila víc)
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Nezklamala. První díl jsem hltala, druhý jakbysmet. Kronika obyčejných, těžkých, smutných a zejména lidských osudů jedné rodiny, jejíž členové jsou zmítáni historickými událostmi. Skvělá typologie postav, vykreslení atmosféry - ohromně autentické, autorce věříte všechno.
Máma odchází do kláštera!
Stéphanie Combe
První kapitola dobrá, zbytek mě nebavil. Nic se tam nedělo. Hrdinka nahodile komentuje nahodilé jevy (vybrané řádové sestry, věty z přednášek, věty z rozhovorů,..), bez vzájemné souvislosti. Asi ve stylu: Ráno jsem šla na snídani a tam byla Marie, ta mi přišla velmi sympatická, přihlásila jsem se dobrovolně k mytí nádobí. Po snídani se mě Lucy zeptala jak se mám a povídala mi o typologii osobností podle Junga, uvědomila jsem si, že to na mě sedí. Cestou na přednášku jsem přemýšlela o mých dětech, a na přednášku jsem dorazila pozdě. Tam nám pater povídal o managementu času, došlo mi, jak špatně si vedu. (...)
Možná, možná ne
Robert Fulghum
Fulghuma mi kdysi doporučovala mamka, pak i třídní učitelka. Tehdy mě to nebavilo, vůbec jsem nechápala, co na krátkých vzkazkách bez děje a mnohdy bez vtipu lidi vidí. Teď mě k němu přivedl manžel - a já jsem asi zestárla, protože najednou mi ty povídky a drobné úvahy přijdou příjemné, oddychové a docela ráda je čtu (i když jsou bez děje a mnohdy bez vtipu).
Hodina tance a lásky
Pavel Kohout
Podle anotace jsem čekala něco trochu jiného. Je tam tanec, je tam láska - ale o tanci to vlastně vůbec není (myslela jsem si, že tam půjde zejména o hodinu/hodiny tance, kde se zároveň hrdinka dozví něco o lásce a o životě v terezínském ghettu), a o lásce tak trochu. Prostě je to pár dní ze života dcery německého velitele v Terezíně.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Hledala jsem oddechovou knihu, ne úplně hloupou, ne úplně červenou knihovnu - a bylo mi doporučeno toto. A je to přesně to, co jsem chtěla. Oddychovka, ale ne úplně blbá, příběh se nedá uhodnout z prvních pár stránek, dobře se čte, doporučuju.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Zajímavá knížka - zajímavý příběh. Fascinuje mě, co autorka dokázala přežít - a že do toho šla dobrovolně (ač to z knihy vypadá, že ne příliš věděla, do čeho jde). Deníková forma je čtivá, čas plyne rychle, ale nečekejte hluboké psychologické úvahy nebo vykreslování postav, vlastně ani vtažení do děje - k tomu je tam příliš málo praktických podrobností.
Zázraky Jána Pavla II
Pawel Zuchniewicz
Knížka se četla dobře, byla zajímavá. Přiblížila mi Jana Pavla II, ukazuje, mimo popsani některých zázraků na jeho primluvu, i jeho velkou otevřenost "normalnim" lidem. A připomenula mi, že se zázraky dějí, a že má smysl vkládat zdánlivě bezvýchodné situace do Božích rukou.
Clařino dědictví
Françoise Bourdin
Docela fajn ženský román. Ke knize jsem se dostala celkem náhodou, a nechám si ji zarazenou v knihovně, i když je to vyloženě jen odpocinkova literatura bez hlubšího přesahu (-: Hlavním hrdinou je urostly, bohatý, šarmantní a sympatický právník, resisi svůj vztah s exmanzelkou, dětmi, rodinou. Celé se to odehrává vesměs ve velkém letním sídle na jihu Francie. Prostě trochu klišé, ale na oddychove večery ideální.