ut.la komentáře u knih
Asi ne úplně výjimečná kniha o mladém lékaři-vědci, který nezískává pochopení ani podporu pro svůj výzkum. Ale četla se celkem dobře, líbil se mi romantický příběh na pozadí (na léto ideální).
Tohle je hrozně zajímavá knížka! Úplně něco jiného, než co z beletrie znám. Zprvu mě to teda trochu štvalo, čekala jsem stále, že se děj vrátí k prvnímu příběhu - ale pak jsem si přečetla anotaci knihy (ano, začla jsem Cestu na jih číst, aniž bych o ní něco věděla), a přijala fakt zapouzdřenosti - a to mě pak začalo bavit snad ještě víc. I ten konec byl dobrej, docela detektivkovej.
Zajímavá kniha odkrývající zákulisí Lurdského zázraku. První polovina, kdy se děly zjevení, - popis vnímání Bernadettou, vnímání Bernadetty vesnicí - mě hodně bavila. Pak se to přehouplo v politikaření a dočítala jsem už jen, abych dočetla.
Kniha mi vůbec neplynula. Hledala jsem děj, který tam asi nebyl. Vykreslení postav mě vůbec nezaujalo. Autorovy malůvky mi přišly zbytečné.
Téma je hodně zajímavé. Bohužel jsem nečetla v originále, ale český překlad, který je dost odbytý. U spousty vět jsem se zastavovala a snažila pochopit, co tím chtěl překladatel říci - často jsem dedukovala, co byl jejich anglický originál (pak to smysl dávalo mnohem více). Ty větné konstrukce prostě v češtině často drhly - a přitom bychom to určitě česky říct dokázali, jen by ten překlad do české jazykové logiky dal víc práce. Nepříjemná byla také nekonzistence v překladech názvů tajných projektů - některé přeložené byly (asi když to šlo hezky přeložit), některé ne. Až se mi dostane do ruky anglicky, přečtu si ji ráda (znovu), ale česky už prosím ne.
Čekala jsem něco trochu jiného. Taková červená knihovna z chudinského prostředí zač. 20. stol. to je. Všechny povídky končí vlastně stejně. Ale líbí se mi květnatost textu, a obecně ten jazyk, jakým je to napsané (prostě to není jednoduchý překlad z angličtiny).
Ke knížce jsem se dostala celkem náhodou, a jsem moc ráda. Je to milá knížka, plná laskavého, chytrého i ironického humoru.
Zibura mě baví. Zprvu jsem k němu měla postoj trochu skeptický, vadil mi marketing kolem těch knih. Ale po přečtení musím přiznat, že to bylo naprosto neopodstatněné. Čte se moc dobře, je to vtipné, svižné, je to taková příjemně pozitivní kniha.
Je to asi kniha pro ženy. Ráda ji čtu, líbí se mi generační rozdíly, popisy rozdílného způsobu života a myšlení. Akorát mě moc neuspokojil konec, přišlo mi to takové divně otevřené.
Čte se dobře. Je to docela odpočinkově napsané, i když to není úplně odpočinkové téma. Témata holokaustu čtu nerada, a i když tahle knížka vysloveně o holokaustu není, a tam kde je, tak není příliš drastická (což je dáno asi i tím, že obecně není moc detailní a je trochu bez atmosféry), tak mi to prostě nesedlo a na konci jsem vymýšlela, jak ji dočíst, ale nemuset technicky číst.
Nenáročná, milá četba, čte se to dobře. Baví mě, jak popisuje vlastně celkem obyčejné věci a setkání. Původně jsem chtěla přečíst jen první půlku - severní cestu, ale kniha mě svou lehkostí vtáhla a dočetla jsem ji do konce.
To je moje srdcovka. Tu knížku mám prostě ráda. Je to o Antarktidě, o její fauně, floře, ... Ale není to naučná kniha, ani cestopis. Líbí se mi souvislosti, které k sobě Vácha staví.
Docela zajímavé texty, částečně na zamyšlení, a částečně vysvětlující (např. životopis sv. Mikuláše). Přišla mi trochu neucelená, neučesaná - trochu textu k tomu, trochu k onomu, rozčleněné sice do kapitol, ale přecijen by byl lepší lepší rámec.
Knížka se mi moc dobře četla. Je teda dost dlouhá, tak to není čtení na dva večery, ale je zajímavá a dobře plyne. Není to román, ale vzpomínky aristokratky na život v minulém století. Je zajímavé dozvědět se, jak šlechta (bez titulů) žila - schválně nepíšu "česká" šlechta, protože vzhledem k způsobu života je dějištěm celá Evropa. A později, už z jiných důvodů, Amerika.
Je zajímavé, jak byly různé části knihy odlišné - jak způsobem života, tak i stylem psaní. Trochu mě akorát mrzelo, že na Jamajku zbylo jen pár stránek.
Prvních několik stránek jsem myslela, že ji odložím, ale jak se začal příběh komplikovat a zaplétat, chytlo mě to. Je to docela nenáročná knížka s podivnou hlavní zápletkou, o to lepší jsou vedlejší proplétačky. Skvělý britský situační humor (a to jsem měla za to, že je situační humor doménou filmů a v knihách nemá šanci fungovat).
Recepty převážně na sladkosti doplněné krátkými příběhy a vzpomínkami na ženy v kuchyni - na maminku lékárnici, valašskou babičku, tetičky z Moravy i Krkonoš. Příjemné počtení, i když podle receptů asi nikdy nic neupeču, neboť se (prvorepublikově) počítá s kily cukru, litry medu, kily ořechů, kupami vajec a hodinami času na pečení.
Bylo to přesně to, co jsem chtěla. Nenáročná, milá, oddechová knížka. Bez šílených zvratů a laciných románků. Na dovolenou nebo volný večer ideální.
Příběh dobrodruha, odkázaného sám na sebe. Nepřestane mě fascinovat, co člověk všechno dokáže (nebo dokázal?), mít jen pár základních věcí a jinak být zcela soběstačný z toho, co nabízí příroda Kanadské divočiny. Setkání s jakýmkoliv dalším člověkem je velká náhoda a důvod pro společné pobytí. A když se lovci sejdou v létě ve výkupní stanici, tak probírají, kdo se už nevrátí (smrt je zcela přirozenou součástí života, to, že někdo umrzl, nevyvolává zvlášť velké emoce), a za pár týdnů je to táhne zas pryč od lidí.
Mám ráda příběhy severu první poloviny minulého století. A Advent jím je, ale docela jinak. Nejde v něm totiž až tolik o děj, je to příběh o jediném člověku. Jeden člověk, nepřízeň počasí a osudu. A smrt se netváří tak hrozivě, je to čistě technicky jedna z možností.