Vampucha komentáře u knih

Určitě nás tu je hodně, nejen Pražáků, co neustále hledáme inspiraci na nějaký výlet.
Všichni máme nějaká svá místa, kam chodíme pořád dokola, ale za mě není inspirace na nová místa nikdy dost. Navíc hledám výlety dostupné vlakem/autobusem, které zvládnu i sama a bez auta.

Na první nakouknutí jsou v knížce místa, která znám a určitě se je navštívit nechystám. Je to třeba Okoř, kde jsem byla mockrát, ale z Prahy je tahle známá zřícenina velice snadno dostupná autobusem. Nebo autorka zmiňuje Bohnický hřbitov bláznů, kde jsem byla a po další návštěvě netoužím, ale procházka kolem je moc hezká, tak tu možná zvážím.
Ale samozřejmě je tam více míst mně neznámých a ty se chystám objevovat.

Moc se mi líbí, jak autorka knihu pojala. Postupuje kolem Prahy od severu z pravé strany Vltavy a jde po směru hodinových ručiček zpět na sever, ale tentokrát na levý břeh řeky.
V knize jsou výlety na hrady, zámky, rozhledny, ale i naučné stezky, procházky lesy, kolem potoků a rybníků.
Kniha obsahuje celkem 37 kapitol, dvě z toho jsou tématické, jako třeba Výlety za pivem :D
Kapitoly jsou barevně rozděleny do tří typů.
8 kapitol je věnováno obcím nedaleko Prahy
14 kapitol popisuje výletní trasy a vždy je uvedena délka a zda se jedná o trasu okružní
15 kapitol je taková směs bodů předchozích, jsou to různá zajímavá místa nebo kratší procházky
Výlety jsou takový mix míst mimo Prahu nebo místa z okrajových čtvrtí.

Autorka má na svém kontě i další Toulky, třeba Toulky mezi Labem a Sázavou nebo Toulky Polabím a další.

Už dlouho se chystám jít z Řeže podél Vltavy a díky knize jsem si ověřila, že v Klecanech je přívoz do Roztok, to kdybych už třeba nemohla :D Z Roztok jede zpátky do Prahy vlak, ale navíc i Roztoky jsou jedním z míst, která jsou v knize zmíněná a ráda je navštívím. Místní vlakové nádraží obývá luxusní knihobudka, kterou zatím okukuju pouze z vlaku!

Hodnocení 3,5 ( chtěla jsem dát 4, ale Marek mě prostě nebavil).

Příběh je o smrti a vyrovnání se s ní, sledujeme ho ze dvou úhlů pohledu. Zoja je ta co smrt způsobila, Marek ten, kdo o někoho přišel.

Zoja zavinila autonehodu a smrt člověka. Prožívá obrovské trauma, pocit viny ji pronásleduje na každém kroku. Snaží se bojovat, řešit své problémy, ale je v začarovaném kruhu.
Marek je na druhé straně, on o někoho přišel a snaží se se ztrátou milované osoby vyrovnat. I když se po několika měsících tváří, že je v pohodě, tak není a i u něj vyplouvají na povrch skryté problémy.

Od začátku tušíte co bude spojnicí mezi těmito vypravěči. Byla jsem zvědavá, jak autorka propojí osudy dvou nešťastných lidí a udělala to velmi jednoduše, ale zajímavě.
Více mě bavil příběh Zoji než Marka. To, čím si procházela bylo extrémní, trochu sebemučení a já to sní hodně prožívala. Naopak u Marka mi přišlo, že to bylo neustále to samé dokola a jeho vyprávění mě nijak nezaujalo.

Aurorka si zvolila zajímavé téma i zpracování, moc mě baví jednoduchý styl, jakým je to napsané a určitě si přečtu i předchozí knihu Símku.

1 13.07.2024

Romantická linka je #slowburn jako od Mariany Zapaty a drsné je to jako Nikdynoc od Jaye Kristoffa. Konečně upíři co se nebojí použít své tesáky!

Tyhle dvě věty naprosto shrnují můj dojem z této knihy :D Bavila mě moc, jen škoda, že jsem ji četla dost po kouskách, v květnu to bylo náročné a nebyl moc čas na čtení.

Oraya je člověk ve světě upírů. Jako malou ji adoptoval upíří král a vychoval ji jako vlastní dceru. Život v tomto světě mezi upíry pro člověka není snadný, jelikož je to banda krvežíznivých pijavic.
Oraya se tak cvičí v boji, aby mohla bránit nejen sebe, ale i těch pár lidí, kteří ještě žijí.

Aby Oraya získala větší moc, přihlásí se do turnaje bohyně smrti, který se koná již tisíce let a bojují v něm zásadně upíří. Je to boj doslova na život a na smrt. Při jedné zkoušce je také nutné uzavřít spojenectví s dalšími účastníky a tak přichází na scénu Raihn. Tajemný Raihn, který se chvílemi nechová ani jako upír, což byl oproti ostatním upírům docela kontrast.

Chemie mezi Orayou a Raihnem za mě fungovala skvěle, je to něco mezi nenávistí a přátelstvím k lásce. V knize je násilí a krev, hodně krve. Což u upíru kvituji. Upíří jsou opravdu upíří, ne žádní třpytiví “vegetariáni :D
Romantická linka je pomalá, ale zároveň od začátku tušíte, jak to dopadne. Místy to bylo i vtipné a četlo se to opravdu dobře.
A ačkoliv je to první díl série, konec není vyloženě otevřený, což se mi taky líbilo. Ty useknuté konce v půlce děje, kdy třeba někdo někomu vrazí meč do těla a vy musíte rok čekat, abyste zjistili jestli přežil, opravdu nesnáším.

1 10.06.2024

Minulý rok autorce vyšel Kopírák, který vyvolal u čtenářů opravdu mnoho emocí. Mně sedl do nálady a libíl se mi. A v mém případě nasadil laťku dost vysoko.
Nyní autorce vyšla druhá kniha a tak jsem samozřejmě neodolala. Je tu nový vyšetřovací tým a nový sériový vrah. Rovnou říkám, že kdo za vraždami stojí jsem neuhodla. U Kopíráka jsem byla úspěšnější :D

Hlavním vyšetřovatelem je zde Adam Bishop, který je povolán k mrtvole na skládce. Záhy se ukáže, že mrtvola zde není jediná a spojují je nastříkané římské číslice, které už se kdysi v jednom případu objevily. Vyšetřování se rozbíhá, mrtvol přibývá a ukazuje se, že by za vším mohl stát pachatel, který je ovšem mnoho let ve vězení. A rázem se případ posouvá také do osobní linie. Má následovníka? Obdivovatele? Nebo je to jen shoda náhod?

Adam je dost zvláštní, samozřejmě má své démony, to už je taková klasika. Bylo by divné, kdyby byl normální a měl fungující vztah, ale ničím si mě bohužel nezískal. Osobně mi vyšetřování přišlo takové chaotické a občas jsem se v tom dost ztrácela. Celkově bych řekla, že to autorka zbytečně natahovala.
Nicméně jako oddechovka to bylo fajn, místy trochu nechutné, což mně nevadí, naopak. Pokud nemám haldu mrtvol a potoky krve, tak to není čtení pro mně :D
Uvidíme s čím dalším autorka přijde příště.

1 14.05.2024

Hodnocení - 2,5 - ale klaním se spíše ke dvěma hvězdám než ke třem.

Romerie je zlodějka z New Yorku, zapletená s místní mafií. Z ničeho nic je, ale zavázána tajemné ženě, která Romy požádá o pomoc se záchranou manžela. Romerie nemá tušení do čeho se připletla, ale najednou se ocitá v úplně jiném světě, v jiné dimenzi, v těle zlé elfí princezny.
Využívá veškerého svého důvtipu a dovedností, které se jako zlodějka naučila, aby se z této prapodivné situace dostala. Ale je tu pohledný král, kterého si měla vzít a nyní ji nenávidí. Romerie si tedy musí ze všeho nejdříve získat právě jeho důvěru, a pak i dalších blízkých osob a celého dvora.

Poměrně dlouho se nic moc neděje a stejně jako Romerie netuší, kam se dostala, tak ani čtenář na tom není o moc lépe. Autorka odkrývá informace zoufale pomalu, buduje sice zajímavý, ale celkem komplikovaný svět, kde funguje magie, jsou zde elfové a jiní tvorové také Osudy - bytosti něco jako bohové, a když víte jak je přivolat, splní vám přání.

Děj se odehrává na Islorském královském dvoru a je to hodně o politice, intrikaření a co kdo s kým, kdy kde jak a tak podobně.
Bohužel pro mě to postrádalo jakoukoliv akci, v určitou chvíli došlo k zajímavému zvratu a to jsem si řekla wau… ale to bylo tak celé. Měla jsem dojem, jakoby autorka úplně zapomněla, že tam má nějaké postavy a že tam chce mít romantickou linku. Vlastně mi k srdci nejvíce přirostla pouze drzá služebná. Bavilo mě asi tak posledních 150 stran, kdy kniha konečně dostala nějaký spád.
Škoda, anotace pro mě byla zajímavá a osobně mi nápad autorky přijde fajn, ale zpracování už je slabší a pro mě bohužel velmi překombinované.

1 23.04.2024

Hledáte-li něco oddechového, milého a plného naděje, tak jste právě tu knihu našli.

Mika je jedna z mnoha čarodějek v našem světě, svou pravou identitu musí před lidmi skrývat a znají ji pouze ostatní čarodějky, se kterými se stýká jen velmi omezeně. Mají totiž přísná pravidla ohledně setkávání a celkově i ohledně magie.
Jednoho dne dostane Mika e-mail, zdá se že ji někdo odhalil. Ale nechce ji upálit nebo nějak zneužít, prosí ji o pomoc s výchovou tří malých čarodějek, které potřebují někoho, kdo je bude magii a používání jejich schopností učit.

Mika, která má vlastní pravidla a často se stěhuje a mění práci se rozhodne dívkám pomoct. A tak se stěhuje do domu, kde žije několik zvláštních lidí a tři malé čarodějky.
Nicméně nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Mika si musí získat důvěru nejen dospělých obyvatel domu, ale samotných děvčátek.
Do toho se sama bojí, co by na tuto její novou práci řekla nejstarší čarodějka v Anglii, přijdou nečekané informace a pár zvratů je na světě.

Mika, která je zvyklá být neustále sama a bez dlouhodobých přátel, zde nachází to co sama nikdy nepoznala - rodinu, ale taky přátele a nečekaně i lásku.

Tenhle příběh se četl sám, bylo to milé pohlazení po duši. Je v tom naděje, že i když se vám zrovna nedaří, stačí málo a všechno je najednou úplně jinak.

Dům v blankytně modrém moři, ke kterému je to přirovnáváno, to není. Ale určitě to má podobných nádech.
Jo a finální kniha má nádhernou ořízku!

1 10.04.2024

Hodnocení 3,5
Je pravda, že běžně takové knihy či příběhy nevyhledávám. Na druhou stranu, si myslím, že každý by občas měl vystoupit ze své čtecí komfortní zóny a zkusit něco nového.

Ocitáme se v roce 1834 na Barbadosu v Karibiku, na plantáži, kde majitel svým otrokům oznámí, že je konec otroctví. Ale! Ano, má to své ale. Z otroků se stávají takzvaní učňové a musí na plantáži pracovat dalších šest let. Vytoužená svoboda se tak opět nekoná.
Rachel, jejíž příběh sledujeme, už to nevydrží a rozhodne se utéct a pátrat po svých dětech, ať už je prodali kamkoli. Její cesta není snadná a zavede ji na spoustu míst. Žije ze dne na den v neustálém strachu z toho, že ji chytí a odvetou zpátky na plantáž.
Dobré na tom je, že i přes tu bezmoc, kterou z ní cítíte, potkává i dobré lidi, kteří jí dávají naději a to ji pohání dál.
Bylo nesmírně těžké číst vyprávění o životě na plantáži a o všech dětech, o které přišla.
Moc jsem Rachel přála, aby se jí povedlo svou rodinu najít.

Knížka je napsaná nádherně, ale zároveň je to místy smutné, místy cítíte stejnou bezmoc, jako vypravěčka příběhu.
Byly chvíle, kdy jsem měla potřebu proložit to nějakým veselejším čtením, ale nakonec jsem v těchto slabých chvílích po jiné knize nesáhla a vždy četla dál, jelikož jsem chtěla vědět jak putování Rachel dopadne.

Hodně jsem vnímala i to, jak se autorka snažila vyzdvihnout kořeny a původ Rachel, že i když nikdy nebyla v Africe a neznala svou původní rodinu, někde uvnitř věděla a stačilo málo, aby se to v ní probudilo.

Ačkoliv mě asi kniha nezasáhla tolik, jak jsem očekávala, jsem ráda, že zase znám kousek historie a řekněme si, že o otroctví v Karibiku nečteme každý den.

1 04.04.2024

Tahle kniha byla rozhodně velkým překvapením.

Je to o Jenně, se kterou se z ničeho nic rozejde manžel a ona v depresi tráví poslední měsíce ve svém dětském pokojíčku u rodičů. Jednoho dne přijde babička, ne úplně zdatná řidička a v dost pokročilém věku, že si potřebuje cosi zařídit ve svém rodném městě, které je vzdáleno několik hodin jízdy.
Jenna se tedy nabídne, že ji tam odveze, zároveň si uvědomuje, že potřebuje změnit prostředí a tak tuto cestu vítá. Babička je tedy dost svéráz a za většinu vtipných momentů v knize vděčíme právě jí.
Čekala jsem další bláznivý roadtrip, ale o cestě jako takové tato kniha vůbec není.
Jelikož Jenna je stále v té své naštvané bublině a myslí si, že už nikdy nikoho nebude milovat, babička jí začne vyprávět o tom, jak se poprvé, a ne naposledy, zamilovala. V knize jsou od této chvíle dvě dějové linky - ta ze současnosti a pak ta babičky, která je z padesátých let.

Je to zvláštní příběh, romantický, ale ne tím vyloženě klišoidním způsobem. Dívky v 50. letech minulého století měli jiná pravidla než my dnes. Ještě navíc, když jsou rodiče ortodoxní židé. Ale Jenny babička byla velmi svérázné děvče s vlastní hlavou a podle toho její milostná eskapáda vypadala.
Aby si mohla zařizovat co potřebuje, domluví své vnučce na celý týden společnost - příhodně pohledného a svobodného muže, díky kterému však Jenna začíná znovu žít a být opět sama sebou. Tato linka byla sice dost předvídatelná, ale i tak byla fajn.
Jenna poznává místa a lidi z babiččina vyprávění a tím se to celé krásně propojuje.

1 30.01.2024

Hodnocení 2,5
Jsme v daleké budoucnosti, ve vesmíru na kosmické lodi, která měří několik kilometrů, má jaderné motory a je momentálně dočasným domovem tisíců lidí mířících ze Země k nové planetě daleko ve vesmíru.
Nyní, téměř po 130 letech, se blíží Den obratu, manévr který loď připraví na přistání. Na lodi už není nikdo z původní posádky, nikdo z přítomných lidí neví, jaké to je stát na pevné zemi a dýchat čerstvý vzduch. Setkáváme s Ravim, který jednoho dne zažije šokující zážitek. Ve vesmíru uvidí dívku bez skafandru a bez jakékoliv ochrany, jak se na něj usmívá a mává a od tohoto momentu se začne odvíjet řada událostí.
Ravimu se od podivného setkání dívka pravidelně zjevuje a prosí ho o pomoc. A on nakonec začne pátrat po informacích, což se brzy ukáže jako velmi nebezpečné a odhalí to řadu tajemství.

Knihu jsem četla poměrně dlouho a dát svým dojmům uhlazenou formu mi taky dalo zabrat. Hodně jsem o knize přemýšlela, nápad není špatný a byla místa, která mě bavila. Ale za mě prostě celkové zpracování není dobré. Je to relativně hodně technické a popisné, v knize je zmíněna velmi vyspělá umělá inteligence, lidé jsou kyberneticky vylepšení a to nemluvím o té obrovské lodi, na které se děj knihy odehrává.
A právě lodi a jejímu popisu se autor věnuje až zbytečně moc, ale úplně chybělo vysvětlení třeba toho, jak jsou lidé vylepšení nebo jak funguje celá tato společnost v uzavřeném prostoru. Je toho víc a jsou to spíš detaily a nebudu je tu vypisovat.
Ravi samozřejmě není sám, má přátele kteří mu pomáhají. Např. jeho sestřenice Boz mě bavila hodně.
Asi potřebuji mít akci od začátku dokonce, zde se to nesmírně táhlo a desítky stran byly prostě o ničem. To, co jsem chtěla mít popsané jsem nedostala a naopak, to co mě nezajímalo, jsem dostávala pořád. A je to škoda, kdyby autor ubral na popisech lodi a celkově děj zrychlil, bylo by to moc fajn sci-fi.
Škoda, že celá kniha nebyla jako asi posledních 100 stran, protože nakonec jsem knihu dočetla v hluboké noci, kdy jsem naprosto ztratila pojem o čase.

1 22.01.2024

Když jsem knihu začala číst, říkala jsem si, holka do čeho ses to zase pustila. Ale postupně si mě příběh začal získávat a nakonec to bylo moc milé čtení. Oddechovka, u které si odpočinete i se zasmějete.
Srovnání s knihou Muž jménem Ove asi dokážu pochopit. Ale Ove se mi nelíbil, Bystrá stvoření ano. Tedy Tova a chobotnice Marcellus :)

Tova je sedmdesátiletá paní, která nejprve přišla o syna, jehož zmizení nikdy nebylo vysvětleno ( a příběh se toho dotýká) a následně i o manžela, po jehož smrti začala pracovat jako uklízečka ve vodním světě, aby se něčím zaměstnala. Jednoho dne se začne přátelit s chobotnicí velkou - s Marecellusem a vznikne velmi zvláštní přátelství. Marcell je mazaný a ve vodním světě nikdo netuší, čeho všeho je schopný. Tova má zajetou svou rutinu a kamarádky, které ji furt do všeho mluví. Ale ona má svou hlavu, velmi nerada se podvoluje a ve většině případů si dělá to co chce. Nicméně Tova mi byla sympatická, není tak nepříjemná a panovačná jako je Ove, když bych to měla srovnávat. Nenadává, přišla mi lidstější než Ove, který byl bručoun zalezlý ve svém domě a pomalu se na něj nikdo nesměl ani podívat.

Kapitoly se střídají z pohledu chobotnice, Tovy a ještě Camerona, který mi dlouho v příběhu vadil a byl mi dost nesympatický. Ale vývoj tam je a celkem brzy asi i pochopíte, jakou roli v příběhu Cameron hraje.
Sledovat příběh z pohledu chobotnice bylo vlastně docela vtipné, této linky jsem se bála, ale nakonec úplně zbytečně. Přes Marcella se čtenář dozvídá věci, které vůbec nečeká, jelikož je tichým svědkem mnoha lidských událostí a setkání. Také se dozvíte mnoho informací o chobotnicích velkých.

Je to jednoduše napsané, jde především o přátelství, rodinu a druhé šance. Je to ze života a zároveň o životě obyčejných lidí v jednom malém městečku, kde každý zná každého a cokoliv utajit je holé bláznovství.

1 10.01.2024

Tuhle knihu jsem doma měla nějaký ten pátek . (čti roky). Když jsem ji objevila jako audioknihu, vzala jsem to jako znamení, že můžu stáhnout ze svého nekonečného seznamu další knihu. A navíc se hodila do letošní čtenářské výzvy.

Zaujala mě jak obálka tak anotace, hodnocení bohužel nejsou příliš vlídná a já nakonec také nejsem moc nadšená. Upřímně, číst to v papírové podobě, tak bych knihu odložila. U poslechu mě až do konce držela Jitka Ježková a její skvělý přednes.

Jedná se vlastně o detektivku, která je zasazena do historického období někdy v 16.stoletím. Pokud jsou tam nějaké nesrovnalosti a nepřesnosti, nedokážu říct. Příběh je celkově zvláštní a bohužel dost nudný. Že jde o detektivku jsem zjistila až tak v půlce knihy. Pořád jsem čekal co bude a pak, aha detektivka.
Jednoho dne začnou umírat komorné královny, umírají za podivných okolností a pojídačka hříchů nejdříve vyslechne jejich zpověď a pak sní jídla, která jsou daným hříchům přidělena.
Na rakvích se však objevuje jídlo, které tam být nemá a pojídačka tak začíná pátrat nejen po tom, kdo a proč na rakve toto jídlo dává, ale také po vrahovi těchto žen.

Místy je to surové, drsné, ale také svým způsobem smutné. Pojídačky hříchů jsou pro obyvatele v podstatě neviditelné, nenáviděné a žijí na okraji společnosti.
Celý příběh je o tom, jak Mey, nová pojídačka, chodí ke zpovědi umírajících a jak pak konzumuje jídlo. Zároveň sledujeme, jak se čtrnáctiletá dívka vyrovnává se svým osudem být po zbytek života stvořením, se kterým kromě umírajících nechce mít nikdo nic společného.

Jak už jsem zmínila, je to dlouhé, bohužel neustálé pojídání jídel nudné a u poslechu mě držela skvělá Jitka Ježková. Má příjemný hlas na poslech a díky svému přednesu dala knize určitý náboj a pocit, že se přeci jen něco děje. Takže v audiopodobě to vlastně nebylo tak špatné. Nicméně obsahem to bude asi kniha, na kterou brzy zapomenu.

1 23.11.2023

Po této knize jsem sáhla ze dvou důvodů. Za prvé mě oslovila svou obálkou, která se opravdu povedla a za druhé, doufala jsem v podobně magický svět jako je v Nikdyuš. Ale musím si přiznat, že stejně tak, jako neexistuje nic podobného Harry Potterovi, tak neexistuje nic co by se vyrovnalo Nikdyuš. Laťka je nasazena extrémně vysoko. Možná i proto jsem měla nastavená jistá očekávání a ty se bohužel v mém případě nenaplnila.

Kordélie je nejmladší členka rodiny Klouboučníkových, kteří pomocí zvláštních materiálu vytvářejí magické klobouky. Patří mezi tzv. Tvůrce, ke kterým dále patří Kabátníci, Ševci, Rukavičkáři a Hodináři. Všichni Tvůrci tvoří magické oděvy a doplňky, které pak svým nositelům pomáhají být lepšími v nějaké specifické situaci.
Kordélii je 11 let a má dost svou hlavu a myslí si, že ví všechno nejlíp. Díky své troufalosti se dostává do zvláštních situací a nakonec jí i vše prochází. Mně Kordélie nebyla moc sympatická, vlastně na mě chvílemi působila trochu rozmazleným dojmem.

Příběh je opravdu plný všelijakých dobrodružných vylomenin a věřím, že dětem, pro které je kniha určena, se to bude líbit. Všechny ty eskapády, které Kordélie v této knize vyvádí mají samozřejmě svůj důvod. Příběh začíná ve chvíli, kdy Kordéliin otec zmizí za záhadných okolností na moři a dívka se nehodlá smířit s tím, že by její otec byl mrtvý. A rozhodne se ho vypátrat stůj co stůj.

Kniha je plná zvratů, jsou tam vtipné momenty i postavy, magické oděvy, které mají zvláštní schopnosti To vše dohromady zní skvěle, pro mě to bohužel jako celek nefungovalo. Kromě Kordélie, která mi nesedla, mě asi nebavil ani příběh jako takový, zápletka ohledně mírových jednání mi přišla vlastně hloupá a i když je to příběh pro děti, postrádalo to pro mě jakousi logiku v chování či vývoji některých postav.

1 06.11.2023

Zlatá vařečka je letos další kniha v řadě, která mě mile překvapila, je to příběh, u kterého si skvěle odpočinete, vypnete mozek a jen se vezete na vlně vyprávění.
Měla by to být sice detektivka, ale klasické vyšetřování nečekejte. Je to hlavně o pečení, o soutěžících a jednom starém tajemství. Kdo miluje pořad Peče celá země, tak to je přesně pro něj. Myslím, že kdyby autorka do knihy vložila jako bonus jeden nebo dva recepty, tak by to bylo úplně perfektní!

Příběh se odehrává v Americe, v knize se soutěž jmenuje Týden pečení a natáčí se již 10 let, soutěžících je pouze šest. Natáčení probíhá ve starém rodinném sídle daleko od civilizace a jeho majitelka Betsy je známá pekařka a autorka tohoto pořadu. Také ho moderuje a zároveň hodnotí upečené výtvory. Je to dáma s jistými vrtochy a mně tedy nebyla moc sympatická.
Každá kapitola je vyprávěna z pohledu někoho jiného, převážně z pohledu jednotlivých soutěžících, ale občas je i z pohledu právě Betsy. Je to vlastně i celkem vtipné číst o tom co si kdo myslí o ostatních.
Jak už je v anotaci, během soutěžních dnů se dějí prapodivné věci a natáčení neprobíhá úplně hladce. Navzdory tomu se soutěžící sbližují. Jsou to celkem rozmanití lidé, každý se do soutěže přihlásil z různých důvodů, ne každému jde o vítězství. A otázka je, mohou si navzájem věřit? Někdo soutěž sabotuje a chce vyhrát za každou cenu, nebojí se ani vraždy.
Hodně mě bavilo, jak byl každý úplně jiný a z jiných poměrů.

Má to nádech pomalých britských detektivek. Dlouho se nic neděje, poznáváte prostředí a lidi, kteří jsou součástí příběhu. A když už to nečekáte, tak se něco stane. A postupně to graduje a odhalují se detaily a tajemství.
Mě to bavilo hodně i kvůli tomu pečení, naši českou verzi Peče celá země mám ráda, takže to byl svým způsobem zajímavý pohled, jak to může probíhat v zákulisí.

Myslím, že Poirot by zde byl naprosto ve své kůži!

1 18.10.2023

Dala bych 3,5 hvězdy, bohužel zde stále půlky dávat nejdou.
Tohle mě moc bavilo, fantasy plné akce od prvních stránek a bez zbytečného okecávání.
A ačkoliv se jedná o první díl série, konec je celkem uzavřený a lze tedy tento díl číst i jako samostatný příběh.

V tomto světě existuje několik druhů čarodějů, dělí se podle barev na modré, hnědé, zelené a rudé, každý druh má specifické schopnosti. A právě rudou čarodějku Remy v tomto příběhu poznáváme. Její klan byl před lety zákeřně vyvražděn a těch pár rudých, kteří přežili, se skrývá.
Remy se také ukrývá, ale náhoda ji přihraje do cesty princi, který je fae z jednoho vládnoucího dvora a rudou čarodějku potřebuje, aby mu pomohla najít jisté magické artefakty.
Remy se s ním nakonec vydává na nebezpečnou výpravu, už má dost skrývání a chce za svůj rudý klan konečně bojovat.
Od začátku mezi nimi funguje skvělá chemie, která jde od nedůvěry, přes přátelství až po skvělé jiskření a nikoho nepřekvapí, že to končí láskou. Je to akční, vtipné a nechybí ani drobné zvraty, některé tušíte jiné vás možná ani nenapadnou.

Čte se to opravdu rychle, díky určité jednoduchosti příběhu a žádným komplikovaným vztahům. Místy to možná působilo až naivně, což byla trošku škoda a ve finále mi to malinko pokazilo celkový dojem z knihy.
Mohlo by se to líbit jak čtenářům Z krve a popela, tak i těm co si stěžovali, že v ZKP je moc omáčky. Tu tady opravdu nenajdete. A sex zde také nechybí, mimochodem :D
A i přes relativně uzavřený konec autorka ponechává nataženo mnoho nitek pro pokračování.

1 30.08.2023

Před lety jsem četla autorky předchozí knihu - Kdo se postará o Annu. Bylo to zvláštní čtení, od kterého jsem nic nečekala, ale i po letech si pamatuji to překvapení z nečekaného konce a stále tuto knihu ráda doporučuji. Proto jsem se s jistým nastaveným očekáváním pustila do novinky Josefíně všichni lžou.

Kdybych si měla vybrat, tak jsem tým Anna. Josefína mě až tak neoslovila, ale minimálně tento příběh přiměje k zamyšlení.
Je to vyprávění o jedné obyčejné rodině, která má problémy, jako mnoho jiných rodin. Problémy v manželství, dospívající dcera, umírající babička, různě pošramocené rodinné vazby
Stejně jako předchozí kniha o Anně je i tahle s Josefínou hodně zvláštní, i přesto, že téma může působit obyčejně. Kateřina Pantovič má svůj osobitý styl psaní a tak i z nudné rodiny dokáže udělat skoro drama. Její styl psaní mě baví a knihy jsou díky tomu zvláštně originální a rozhodně čtivé.

Z Josefíny si tedy odnáším především depku, bylo to vlastně hrozně smutné čtení. Ale zároveň si člověk uvědomí, že si má vážit života jaký má. Nehledat na všem mouchy, každý jsme svůj a v dlouhodobém vztahu prostě dojde v určitém bodě k jistému stereotypu. A i o tom, o stereotypu tato kniha vlastně je.
Kateřina píše lehce cynicky, ale zároveň i s nadsázkou, jsou místa, kde se v příběhu i zasmějete.
Takže jo, s odstupem času mohu říct, že Josefína se mi vlastně líbila, ale Anna je za mě pořád lepší :)

1 17.08.2023

U této knihy mě zaujala především obálka a anotace pak rozhodla, že si knihu přečtu. Čekala jsem zajímavou detektivku a přesně to jsem dostala, možná i více. Knížka mě rozhodně hodně překvapila.

V Čechách i na Moravě řádí zabiják, který za sebou nechává v poměrně krátké době opravdu velké množství mrtvol. Na vyšetřování si vylámali zuby různí vyšetřovatelé a teď je na řadě kapitán Leoš Baxa. A i on už začíná být zoufalý a utápí se v litrech alkoholu - jupí další policajt alkoholik!
Tzv. na druhé straně barikády je investigativní novinářka, atraktivní Klára Matějková. A zatímco kapitán chce pachatele dopadnout kvůli spravedlnosti a jakési své pomstě. Novinářka ho nepokrytě obdivuje a téměř ho staví na piedestal, jelikož pachatel vraždí přisluhovače komunistického režimu (to není spoiler, to si přečtete i v anotaci) a ona komunisty hluboce nenávidí.
Asi je jasné, že tito dva se moc nemusí a když na sebe narazí, je to exploze nesnášenlivosti. O to vtipnější je sledovat, když spolu musejí nečekaně spolupracovat.
Někomu možná hlavní postavy nebudou sympatické, Klára působí ze začátku dost namyšleně a vůči komunismu je až extrémně vyhraněná. No a Leoš, ten chlastá první ligu, ale víte co, vlastně mi to bylo sympatické. Nějak jsem si na ty vyšetřovatele ochlasty zvykla a je spíš divné, když jsou "normální".

Vzhledem k tomu, že motivem je komunismus, asi nikoho nepřekvapí, že se ve vyšetřování otevře hluboká minulost, spisy STB a dokonce i nahlédneme do 2.světové války.
Odhalují se různá tajemství a příběh měl pro mě od určitého momentu neskutečný spád a strašně mě bavil. Nejen co se vyšetřování týká, ale právě i ta historická část.
Z větší části se to celé odehrává v Brně a kdo toto město zná, bude pro něj kniha možná zajímavější, protože si spojí události a konkrétní místa. Nakonec se mi líbila i vznikající chemie mezi Leošem a Klárou. To celkové finále a odhalení bylo trošku divoké, ale celkový dojem mi to nezkazilo.

1 26.05.2023

Příběh sledujeme částečně ve dvou časových úsecích díky Jasmíně a Joachimovi. V současnosti je to Jasmína, obyčejná a velmi uzavřená mladá dívka, která neměla lehké dospívání díky své zvláštní matce, se kterou navíc stále bydlí. Sama si moc neví rady se svým životem a potřebovala by nějaký impuls, který by ji navedl kam dál.
Joachim je mladý dřevorubec, který se záhadným způsobem dostává do současnosti z roku 1836 a spřátelí se právě s nesmělou Jasmínou. I on si prochází nějakým těžším životním obdobím a toto nové přátelství vlastně oběma pomůže najít půdu pod nohama a posunout se ve svém životě dál.
U Jasmíny je to pak ještě nečekaná nemoc a s ní spojení další přátelé, díky kterým se její život změní doslova o 180 stupňů.

Velmi jsem uvítala, že autorka zmínila nemoc, o které se v knihách myslím moc nepíše. Osobně o ní povědomí mám a není to už tak neznámá věc, ale pořád o ní zřejmě mnoho lidí neví a je dobře, že se takto dostane zase o něco více do povědomí dalším lidem.
Historická linka o dřevařské kolonii v Lomné je velmi zajímavá a hodně mě bavila. Já bych klidně brala více informací, ale v knize jich je tak akorát, aby čtenář nebyl přehlcen. S tím pak souvisí to finální propojení, proč se vlastně vše dělo. Je to zajímavá historická událost z daného regionu.

Od prvního setkání Jasmíny s Joachimem tušíte jak to asi dopadne a já oběma moc fandila. Jasmíny vývoj v knize byl skvělý a jen potvrzuje, že člověk je tvor společenský a k životu potřebujeme přátele a nové zážitky.
Celkově je to milá oddechovka o životě, výzvách a přátelství, která mě bavila.

1 13.05.2023

Ve stínu popela je první díl nové série ze stejného světa, jako je příběh Z krve a popela. Děj se odehrává stovky let před událostmi v sérii Z krve a popela, je to takový prequel. Všimla jsem si, že si to hodně lidí plete

Já si tento svět velice oblíbila a je jedno zda je to Sera a Nyktos nebo Poppy a Casteel. Ale asi jsem víc tým Casteel.
V knize Ve stínu popela poznáváme Serafenu, která byla svým předkem zaslíbena bohu smrti. Jejím posláním je stát se jeho manželkou, ale má i temnější úkol, má ho zabít. Proto je od malička trénovaná v boji, aby z ní byl dokonalý zabiják. Důvod, proč má Nyktos zemřít, se samozřejmě dozvíte v knize.
Přibližně půlka knihy je spíš natahování a okecávání, to má Armentroutová očividně ráda. Ale nuda to rozhodně není. Poznáváme život Serafeny jako Panny a její okolí a svět ve kterém žije. Stejně jako Poppy to ani Sera jako Panna nemá lehké a také ona ráda porušuje pravidla.
Po jistých událostech příběh dostane spád a začne se konečně dít i něco jiného než žhavé námluvy. Druhá půlka je plná zvratů, bojů a informací. Nyktos je sympaťák hlavně když se naštve. Jinak mám pocit, že z něj bude strašný podpantoflák :D
Autorka má důmyslně vymyšlený svět, různé rodinné vazby mezi bohy a pravidla, která v jejich světě platí. To, že je někdo bůh neznamená, že si může dělat co chce .. i když, někteří bohové ten pocit mají. Konec je klasicky šokující a otevřený, protože nic není takové jaké se zdá. A i osud má v klubku více vláken a ani sudičky neví, které bude nakonec to správné.

I když to na mě ze začátku působilo, jako by autorka vykradla sama sebe a jenom změnila jména, tak jsem si příběh užila. Po třech dílech Z krve a popela mi kniha Ve stínu popela přišla jako super doplnění k událostem, které se ve třetím díle ZKP dějí a netrpělivě vyhlížím pokračování!

1 13.05.2023

Obálka knihy mě nalákala velmi a těšila jsem se na něco drsného. To jsem dostala pouze z části. Způsob, jakým tento vrah své oběti zabíjí je nechutný a pro mě tedy i originální, s něčím podobným jsem se myslím dosud nesetkala. To jsou body k dobru. Překvapivě mi byla sympatická i hlavní vyšetřovatelka, která pije víc než je zdrávo, netrpí kocovinou, má své způsoby jednání s lidmi a má za sebou nějakou tragickou minulost (který detektiv sakra ne). V průběhu čtení se postupně problémy odhalují a v budoucnu bude potřeba tuto sérii číst od prvního dílu, jinak budete mimo, ale to dost předbíhám.

Spíše než thriller jsem dostala celkem důmyslnou detektivku, protože od nechutného úvodu už se nic moc neděje a jen se pátrá, vyslýchá a tvoří všelijaké teorie kdo je či není vrah. Samozřejmě v průběhu vyšetřování se ke způsobu zabití vyšetřovatelé několikrát vrátí, takže sem tam se mi navalilo. Nemám ráda jisté věci a ty tu jsou v hojném počtu.
První třetina mi celkem uběhla, pak se to trošku vleklo, ale ke konci dostane příběh určitý spád. Je škoda, že je to taková rychlovka. Umím si konec představit mnohem propracovanější, když už se to okecává na tolika stranách, ale já dostala co jsem potřebovala. Ano potřebovala, ne čekala. Očekávání jsem měla mnohem větší, nechutnější co se počtu mrtvol týká a celkově drsnější prostředí.

Napsané to není vůbec špatně a stránky utíkají rychle. Je spousta čtenářů, která ty nechutnosti nevyhledává a naopak bude za jejich absenci ráda.
Pro někoho kdo hltá jeden thriller za druhým toto asi nebude nic převratného.

1 03.02.2023

Kniha z Krve a popela mi skvěle sedla, druhý díl jsem přečetla snad za dva dny a na třetí jsem se neskutečně těšila… Od konce prvního dílu totiž čekám na jistou událost a pořád se neděje, ale náznaky jsou, tak se možná v nějakém dalším díle dočkám :D

Koruna z kostí a zlata začíná přesně tam, kde předchozí díl končil a plynule pokračuje dál. Setkáváme se všemi oblíbenými i neoblíbenými postavami. A tak jak mi začíná lézt na nervy Poppy, tak úplně naopak jsem si oblíbila Kierana.

V knize najdete vše co v předchozích dílech, chemii mezi Poppy a Casteelem, Kieranovo rejpání. Ale taky extrémní množství sexu, není to moc originálně napsané či přeložené, to nedokážu posoudit. Možná to bude od obojího trochu, opakující se slova pro jisté části těl jsou fakt otravné.
V tomto díle se také konečně odhalí skutečný původ Poppy, nicméně je kolem toho mnoho teorií a vlastně se to řeší celou knihu, takže téměř celých 600 stran!! A i tak si myslím, že autorka má ještě nějaké překvapení v klobouku.
Vzhledem k tomu a spoustě dalších okolností, ke kterým dojde, je už tak zamotaný příběh ještě zamotanější.
Už na začátku jsem měla problém vzpomenout si na některé postavy a na určité situace, ale u čtvrtého dílu budu asi úplně mimo.

Svým způsobem mi přišel třetí díl slabší než druhý, sice se tady toho celkem dost děje a dozvíme se spoustu nových věcí o tomto světě, ale přijde mi to už značně překombinované.
Za každou cenu šokovat nemusí být nutně úspěch. A já chvilkami měla pocit, že už autorka neví co by, tak vymyslela nějaký podivný vztah, zvrat, cokoli….

Samozřejmě se to čte dobře, ale u dalšího dílu budu s těšením opatrná a budu ho brát dost s rezervou.

1 28.12.2022