Veggi
komentáře u knih

Přečteno v rámci výzvy. Žít u lesa a živit se sběrem hub by bylo super povolání!
Tedy aspoň pro mě. Proto mi popisy hub a houbaření vůbec nevadily, ba naopak! Nevím, jak to má autorka s houbarením, zda jsou to její znalosti a nebo si to nastudovala, ale zajímalo by mě, zda kačenky rostou na Šumavě? Vždy jsem si myslela, že Šumava je na ně moc "kyselá" ... Trochu mě zklamal její negativní postoj k drevokaznym houbám, vždyt jsou tak užitečné: )
I přesto, že příběh je poutavý a kniha velmi čtivá, nevědela jsem zda dat 3 nebo 4 *. Vždy jsem vlastně tušila, jak to bude pokračovat.
Lidska duše je křehka a i když "neexistuje", tak jeji zranění bolí nejvíc na světě.


Edice Co je to? obsahuje knížky o kočce, pejskovi, slepici a kravičce a všechny jsou krásné! Knížka o kočce seznámí děti s životem kočky domácí : ) Děti se dozví, že kočičky mají drápky, že existují i kocouři, jak vypadají koťata, co mají jíst kočičky a že je na světě mnoho druhů koček! Syn knihu miluje už od 1 roku!


Syn 21 m je z knížky nadšený. Každý den čteme několikrát! Jen si tak říkám, jestli jsou opravdu Petr a Pavel takovy kamarádi, kdyz Petr Pavla hledal, ale nevypadá to, že by Pavel hledal Petra : D


Jedno ze slabších Vernových románů. Čím jsem starší tím pro mě ztrácí kouzlo z dětství, kdy jsem hltala tato dobrodružství bez jakékoliv kritiky. Vernuv vztah k divočině a šelmám byl poplatný době.


Úžasná česká kuchařka plná tradičních českých pokrmů. No, je to plné másla, sádla, cukru a smažení, takže nic pro vyznavače moderních cukr free, apod.receptů. Chybí mi tam více zeleniny a ovoce, no musíme se smířit, že o tom asi česká kuchyně není. Ovšem dát si jednou za čas poctivou klasickou svíčkovou, králíka nebo ovocné knedlíky ... hmmmmm Sbíhaji se mi sliny : )


Knihu si z dětství nevybavuji, ale na doporučení kamarádky jsem ji zakoupila. Je to opravdu velmi povedené! Krásné rymovacky, snadno se zapamatují a synovi se líbí i ilustrace.


Za mě je to pecka! Nesouhlasím s tím, že jsou těžko dostupné suroviny. Ano v Jednotě asi všechno neseženete, ale v běžných supermarketech ano. Už jsem uvařila mraky receptů z knihy a je to mooooc dobré. Uvítala bych více hlavních jídel a méně polévek. Skvěla inspirace i pro masožravce, ti si mohou sojanézu nahradit majolkou či jogurtem.


Záleží na Vašem přístupu k józe. Pokud jste naladěni na jógovou vlnu, jistě knihu oceníte, i když popisuje pouze pár pozic. Právě na nich vidíte, jak snadné je chybovat, i když cvičíte léta. Což je zároveň prokletí knihy. Pokud chcete najít jednoduchý návod jak začít cvičit jógu bez té náboženské omáčky okolo a chcete poznat hodně pozic, tak Vás to nejspíš nebude bavit.


Jedná se o obrazovou knihu doplněnou textem, který rozšíří původní knihu. I přesto, že se čtenář nedozví o samotářích nic nového, je to čtení plné zajímavých myšlenek, které nutí k zamyšlení nad sebou samým. Co se mě nelíbilo, je že text není zarovnán do bloku (na to jsem pedant :)) a má to velké okraje a spoustu nevyužitého místa. Pár fotek je úplně fantastických, ale většina fotek je dost tmavých a to pro mě není.


Když jsem zjistila, že tato kniha existuje, tak jsem ji prostě musela mít :) Udělala jsem tu chybu a řekla si o ní Ježískovi a musela čekat do Štědrého dne, ale vyplatilo se! K těmto samotářům jsem měla mnohem blíže než k těm šumavským, přece jen většina z nich byla tak říkajíc více méně normálních. Ti šumavští byli více "exoty", ne všichni samozřejmě. Co mě na knize uchvátilo byly fotografie. Neskutečné povedené a dotvářely perfektně atmosféru.


Knihy H+Z by se měli stát povinnou četbou, aby mládí lidé věděli, jak se dřív cestovalo, když nebyly mapy celého světa k dispozici v mobilu, jak se orientovali podle hvězd bez GPS a jak byl svět před pár desetiletími jiný a možná i paradoxně bezpečnější. Krásné zakončení Čtenářské výzvy!


Kniha obsahuje mnoho pěkných říkanek a k nim i různá pohybová cvičení. Bohužel jsou velmi nepřehledná. Chybí mi řazení podle věku dítěte, pohybová cvičení a říkanky pro různé staré deti musíte pracně hledat po celé knize, tzn. vedle říkanky pro 6m dítě je říkanka pro 18m.


Již z předešlých komentářů bylo jasné, že kniha dělí čtenáře do dvou skupin. I přesto, že se považuji za člověka otevřeného, tak tuto knihu musím hodnotit max 2*. Pro mě to byla ztráta času. Anastasia žije v tajze, i přesto, že jsou zde zimy kruté nepotřebuje oblečení, o jídlo se nestará, nosí jí ho veverky a zná tajemství vesmíru, které ale nemůže říct, protože bychom ho nepochopili a pokud se chce nějakému tématu vyhnout, tak se odkáže na zlé síly. I kdybych tuto knihu chtěla brát jako filozofické zamyšlení, tak nejde přehlédnout neskutečně otravný, sebestředný a jednoduchý Vladimír. V jednu chvíli je Anastasií uchvacen a druhou ji nazývá čarodejnicí. Přijde mi to jako slátanina pro zoufalé.


Přemýšlela jsem zda dám 3* nebo 4, nakonec jsem dala 4, především kvůli pěkné vazbě a ilustracím. Co se týká obsahu. Pokud čekáte nějaký podrobný návod na zdravý život, tak ho nenajdete. Pokud se zajímáte o zdravý životní styl, tak zde nenajdete příliš mnoho nových informací. Kniha je spíše volným doporučením ke zdravému životu s informacemi co a jak dělá autorka. Sympatické je, že nikomu nic nevnucuje.


Pokud se chcete opravdu dozvědět co se děje v lesích národního parku. Proč je nesmysl kácet a odvážet dřevní hmotu z lesa a že lesy napadené kůrovcem nejsou mrtvé, pak je tato kniha pro Vás povinnou četbou! Nebojte, je psaná tak, že i laik pochopí popisované procesy. Jednoznačně doporučuji!


Ne, nečtěte tuto knihu! Ne, pokud nemáte ocelové nervy a nejste smířeni! Hlavně ji nečtěte pokud máte děti a obzvláště ty ještě malé! Myslím, že rodiče to zasáhne mnohem silněji.
Letošní výzva se u mě, byť nechtěně, proměnila ve výzvu, kolik krutosti z války zvládneš přečíst. Už končím, teď už jen něco lehčího ke čtení.
Tento příběh je nejsilnější, který jsem kdy četla. Možná proto, že je tam tak velký kontrast mezi dobrem a zlem. Mezi tím životem před a po. Většina příběhů na Vás hned valí hrůzy, krutosti a smrt, ale tenhle Vám ukáže krásný, naivní, sladký a bezstarostný život, který se z minuty na minutu změní v čiré zoufalství.


Já mám s poezií problém : ) ač jsem Máj četla několikrát, je pro mě problém porozumět celému textu a stejně si musím přečíst rozbor díla, abych si ujasnila, zda opravdu chápu základní zápletku. Některé verše jsou opravdu krásné a pohladí, jiné studí jako led. Nicméně zastávám názor, že většina povinné literatury, včetně např. Babičky, nepatří na ZŠ, spíše na SŠ a ani tam to většina studentů nepochopí a hlavně neocení.


Knihu jsem přečetla v rámci výzvy a chtěla jsem ji zařadit, jako knihu jejíž děj se odehrává v Ostravě (podle žebříčku). Ovšem kniha tam zařadit nejde, děj se NEodehrává v Ostravě, je tam pouze zmínka na 1 straně!!! Každopádně nelituji, příběh je děsivý, někdy sice hraničí až s kýčem (celá zápletka je až neuvěřitelná), ale strhne vás, chytí vás a nepustí.


Ráno Vám před nosem ujel autobus? Vaše kolegyně v práci má nový sestřih a Vy jste u kadeřníka nebyla ani nepamatujete? U doktora jste čekala hodinu? Manželův zpruzený obličej, když vidí párky k večeři a děti otrávené domácími úkoly Vás už z míry ani nevyvedou. Při Ordinaci žehlíte kupu prádla a říķáte si, zda to máte zapotřebí? No v Afghánistánu se Vám to nestane. Do práce nesmíte chodit, protože jste žena. Nový účes nevidíte, protože přes burku nevidíte téměř nic. Dětí neprudí se školou, protože máte dcery a ty tam chodit nesmí. Když vstoupí Váš manžel, kterému Vás v 15.letech dali a jemu už táhlo na 50, sevře se Vám žaludek, protože nevíte, zda Vás zmlátí za to, že i přes ustavičné znásilňování jste mu neporodila syna nebo prostě jen ze zvyku. Ten zub co Vám dneska vyrazil se stejně viklal a navíc doktoři už pro ženy ani nejsou a nebo nemají ani vitamíny natož antibiotika či anestetika, takže aspoň o starost míň. Ano, i tak dnes ženy žijí ...


Téma knihy, které vnímám silně postapokalypticky a může působit depresivně je na druhý pohled velmi zajímavé a užitečné. Překvapila mě řada překlepů a chyb ve větách. Řekla bych, že korektor, byl-li nějaký, se tomu moc nevěnoval, protože já obvykle tyhle chyby v knihách nevidím a tady jsem si všimla. Oceňuji, že rady v knize nemusíte použít pouze v některých kritických chvilkách, ale i na chatě, na čundru a nebo když uváznete v několikahodinové koloně, což je dnes bohužel zcela běžné. Zjištění, že existuje jídlo, které lze ohřát za pomocí studené, dokonce pouze užitkové, vody je pro mě překvapivé a asi něčím podobným vybavím manžela, až zase pojede přes D1, aby v případě nouze měl aspoň něco teplého do žaludku ;)
