Veggi komentáře u knih
Kniha zachycuje zhruba 2letou emailovou korespondenci mezi dvěmi ženami, v podstatě důchodkyněmi, které se starají doma o své nemohoucí matky. Běheme jejich komunikace jsme svědky tězkostí se kterými se musí každodenně potkávat, s předsudkem, že se o matku postará dcera, syn ne a s celou řadou rozbrojů, které to přináší rodinám. Bilancují nad svými vztahy k nim a sami k sobě a hovoří i o své budoucnosti a že by takto nechtěli skončit.
Velice podnětná kniha, podobné osudy potkají téměř každou rodinu, co s nemohoucím seniorem, do ústavu nebo domů, kdo a jak se bude starat? Bohužel se ukazuje, že sociální služby, především ty odlehčovací se příliš neposunuli vpřed a že i přesto, že do 20 let bude okolo 3 mil důchodců v ČR, nevypadá to, že by se stát a navazující služby kapacitně na tento nárůst připravili.
Řešili jsme v rodině podobnou situaci, na ústav čekačka měsíce a doplatek téměř 8 000 k důchodu, odlehčovací služby nezaplatitelné pro běžné důchodce.
Milá knížka s nežným příběhem, ale rozuzlení i ve skrze tatínka Šaši mi přišlo divné a nelíbilo se mi. Konec sluníčkový, ale to k tomu asi patří.
Jako dospělák jsem věděla od první stránky, jak to vlastně dopadne : ) ovšem děti příběh baví. Velice milá, klidná kniha s moudrým poselstvím. Zatím se mi moc nedaří najít takové knihy i pro trochu větší děti.
Moc se mi líbí ilustrace a i "okýnka", kdy je vidět na další stránku. Příběh mě moc nebavil, ale děti byli spokojené, i když starší syn (6 let) to samozřejmě prokoukl, ale pro toho menšího (3 toky) to bylo ještě zajímavé čtení.
Další z perel od pana Horáčka. Příběh o kamarádství mezi medvědy je velmi podobný tomu o papuchalkovi Petrovi. Synům se moc líbí a čteme jí opakovaně.
Nebýt výzvy po knize bych nesáhla.
Nadčení Hrabalem nechápu, není to první kniha, kterou jsem od autora četla, ale doufám, že poslední.
Stránky bez odstavců. Proudy myšlenek a popisů slévajících se dohromady. Pro mě nepřehledné a nezajímavé.
Velmi povedená kniha. Přečetla jsem na základě knihy o Marku Dvořákovi, kdy mě tento styl rozhovoru velmi zaujal.
Samozřejmě, že nelze srovnávat záchranáře doktora s kapitánem letadla, ale i tak byla tahle knihy pro mě zajímavá a čtení jsem si moc užila. Přišlo mi to krapet zdlouhavé, ale velmi mě zaujaly pasáže o tom, jak to chodí u Emirátů nebo Korejské aerolinky.
Pokud není dílo pana Čapka jiz chraněno a paní Uhlířová se nedopouští žadných přečinů, tak nechápu zdejší rozezlený komentář.
Ja jsem naopak nadčená, že příběhy pejska a kočičky mají pokračování a krásné ilustrace! Oba synové mají knihu velmi rádi.
Jsem na tom podobně jako většina. Četla jsem jen kvůli výzvě, ale musím říct, že mě kniha celkem zaujala. Pro mě jeden z mála stravitelných japonských knížek.
Příběh má zajímavou pointu, kterou neprozradím : )
Příběh je zajímavý propletenými dějovými linkami a i závěrečným rozuzlením. Přečetla jsem v podstatě za 2 večery.
Hvězdu dolu dávám kvůli nepovedeným dialogům, někdy mi přišlo, že jsou škrobené a plné stereotypních frází.
Jako co si budeme povídat, to hodnocení nemá kniha jen tak! Osobne doporučuji nečíst večer, jinak skončite s rudýma očima, na budiku 1:30, ale nebudete chtít knihu odložit. S lékařem se za život setká každý z nás, ať už s praktikem nebo i s tím ze záchranky a každý máme nějakou zkušenost a proto si myslím, že je to atraktivní kniha pro všechny čtenáře.
Jednou jsem musela volat záchranku a přijeli do 5 minut, byli neskuteční a jsem jim za vděčná! I když jsme pak skončili na urgentu a měli prioritu asi 4 :D
Pan doktor Dvořák umí v knize vyprávět velmi poutavě a v podstatě nevtíravě Vám vysvětlí prvky první pomoci.
Osobne doporucuji kurz od ČČK! Zkusit si masáž srdce na figuríně stojí za to a zjistíte jaká je to makačka.
Víc takových lékařů s nadčením a láskou k medicíně.
Do knihy jsem se pustila díky Výzvě, jinak bych po ní nesáhla, ale byla by to škoda.
Čekala jsem jen nějakou romantiku a ona taková sága!
Osudy jednotlivých postav byly velmi zajímavé a neumím se vůbec vcítit do malých dětí, které zažily úprk z rodné země, vyrůstali v dětském domově stovky km od rodné země, kde bylo všechno jiné od jídla, počasí, lidí a samozřejmě jazyka.
Velice mě překvapila chudoba, která je popisována v Řecku a ne jen po 2.sv.v., ale i později, když se Sotirie snažila najít své příbuzné.
Nevím úplně proč, ale neuměla jsem se do některých příběhů tak položit a prožít si je jako u samotářů.
Možná proto, že řada z nich byla jako články ze Seznamu o ženách, kterým se nedaří zrovna dobře a prostě mě kniha přišla, jak když čtu Seznam zprávy s článkem o ženách na hraně.
Klobouček dolu před těmi, které se snaží s nepřízní něco dělat a nesedí s rukama v klíně.
Já si vlastně pamatuji ZOO pouze jako tu 7.nejlepší na světě. Co tomu předcházelo si nevybavuji, ač jako malá jsme s rodiči do ZOO občas zašli.
Co pan Fejk dokázal je neuvěřitelné a to jak se dokázala ZOO zvednout po povodni bylo neskutečné. Tenkrát ještě v podstatě dítě školou povinné si vybavuji srdceryvné záběry Gastona a Kádira.
Pro mě dnešní pojetí je trochu Disneyland, ale chápu, že pro většinu lidí to není o tichém rozjímání nad pasoucími se slony, ale i o zážitku z hřiště a doprovodného programu. Co si budeme, kdyby to nebylo, nejsou peníze a ani tak atraktivní a jistě vhodné výběhy pro zvířata.
Syn ZOO miluje a to především kvůli anakondám :D
Mile mě překvapila scénka s Paroubkem a nemile zaskočil pan Bobek.
První 2/3 knihy mě vůbec nebavily. Myšlenka, "co by kdyby" listopad 89 dopadl jinak, podle mě, nepadlo na úrodnou půdu. Příběh by se mohl odehrávat v Polsku, Maďarsku,... chybělo mi větší zasazení do reálií ČSR.
Život hlavní hrdinky byl smutný a plný paradoxů, ale takové jsou všechny z této doby či režimů.
Hodnocení zvyšuji za poslední 1/3 knížky. Ta mi sedla do noty. Bohužel krásně vykreslené lidské povahy.
První 2/3 knihy jsem přečetla jedním dechem, nemohla jsem se odtrhnout a jen nutnost ranního vstávání s dětmi do školky mě přinutila zhasnout lampičku. Při čtení jsem měla příjemné mrazení na těle v tmavém a tichém domě. Obrovsky mě přiběh pohltil, kombinace přírody, historie, kronik a folklóru mi sedla.
Co mě naopak zklamalo byla poslední třetina knihy, kupily se chyby a ten konec? Ten mě vyloženě rozesmutnil. To je jako vše? Takto odbyté? Chybí mi vysvětlení, proč zrovna tato osoba?
Zaujala mě v knihovně především svým vzhledem kombinace růžové a žluté svítí na dálku. Letošní rok jsem začala s Davidem Borkem a pokračuji zcela neplánovaně Kamilou Kopřivovou. Na knize mě bavilo střídání kapitol o judaismu s kapitolami o významných ženách judaismu. Samozřejmě zaujala i česká stopa. Líbí se mi i vnitřní zpracování knihy včetně ilustrací. Jistě potěší každého zvídavého čtenáře.
Za mě o hodně povedenější než příběh s autíčkem! Pěkně napsáno, méně textu, muj 2letý syn knihu zbožňuje a rád si jí přečte i starší. Krásné ilustrace.
Narazila jsem na knihu úplnou náhodou v městské knihovně. Text i ilustrace jsou velmi jednoduché, ale moji synové (téměř 3 a téměř 6 let) si ji rádi prohlížejí a čtou. Téma knihy se mi moc líbí, i když si nemyslím, že by to děti pochopily nějak hlouběji. Velmi se mi líbí barevná stránka na konci knihy, děti se zde seznámí jaké barvy vznikají po smíchání základních barev.
Povedlo se! Přečetli jsme i 4. díl! Za mě nejslabší ze všech, ale stále krásný a zajímavý. Obě děti (3 a 5 let) mají pavouka Čendu rádi a chtějí ho číst stále dokola. No a asi nikoho nepřekvapuje, že naši pavouci co máme v domě jsou všichni Čendové a Jany a v žádném případě, že nezabíjí : )