Veggi komentáře u knih
Takové milé, jednoduché příběhy, které mají děti i poučit, že se nečmárá do knih, jak pomáhat mamince apod.
Jsou zde momenty, které v nových knihách nenajdete, jako např.že kluci nebrečí. Stejně tak dnes málokdo pusí 5leté dítě samo do obchodu pro známku :)
Mrzí mě, že jsou tam i chyby, když je napsáno že Hanička má červené mašle, ale přitom jsou modré (aspoň v naší knize).
Máme s dětmi v oblibě tyhle příběhy, ale přijdou mi často kvalitativně nevyrovnané jednotlivé příběhy.
Z této knihy u nás vede Babička Bára. Ovšem příběh je doplněn trochu černým humorem, když Fifinka nabízí Bobíkovi vepřový řízek! Naše děti si to neuvědomily, ale mě málem vypadly oči z důlku.
Mám ráda příběhy prolínající generace, kdy hlavní hrdina z prvnich kapitol se stane jen kolečkem v soukolí a objeví se někdo jiný, kdo převezme jeho roli.
I přesto mi zde něco chybělo, nesedělo, nevím ... četlo se dobře, vždy s chutí otočit další stranu.
Nelíbil se mi konec, jedna stránka a sluš. Jeden příběh ukončen rychle a druhý jen naznačen.
Knihu jsem úplně náhodou vypůjčila v knihovně a byla jsem za to moc ráda. Když paní Havlova umřela bylo mi 7 let a dodnes si pamatuji z televize, jak se o ní mluvilo a jak byla oblíbená. Dozvědela jsem se mnoho nového, ale pasáž o znamení me přišla zbytečná a snižující kvalitu knihy.
Kniha moc baví moje děti (3 a 6 let), ale i mě je pravda, že děti si brzy zapamatuji, kde kdo je schovaný, ale stačí ji na pár týdnů zastrčit do horní poličky a děti opět tapají, kde že je ukrytý krtek Toník.
Dávám o 1 hvězdu méně, protože mnoho obrázků je hodně tmavých a hledá se jen podle barvy a někdy to nevidíte jen kvůli úhlu, ze kterého na to koukáte. Radši mám hledání mezi desitkama žab a ptáčků jako tomu bylo v lesním dobrodružství.
Kniha zachycuje zhruba 2letou emailovou korespondenci mezi dvěmi ženami, v podstatě důchodkyněmi, které se starají doma o své nemohoucí matky. Běheme jejich komunikace jsme svědky tězkostí se kterými se musí každodenně potkávat, s předsudkem, že se o matku postará dcera, syn ne a s celou řadou rozbrojů, které to přináší rodinám. Bilancují nad svými vztahy k nim a sami k sobě a hovoří i o své budoucnosti a že by takto nechtěli skončit.
Velice podnětná kniha, podobné osudy potkají téměř každou rodinu, co s nemohoucím seniorem, do ústavu nebo domů, kdo a jak se bude starat? Bohužel se ukazuje, že sociální služby, především ty odlehčovací se příliš neposunuli vpřed a že i přesto, že do 20 let bude okolo 3 mil důchodců v ČR, nevypadá to, že by se stát a navazující služby kapacitně na tento nárůst připravili.
Řešili jsme v rodině podobnou situaci, na ústav čekačka měsíce a doplatek téměř 8 000 k důchodu, odlehčovací služby nezaplatitelné pro běžné důchodce.
Milá knížka s nežným příběhem, ale rozuzlení i ve skrze tatínka Šaši mi přišlo divné a nelíbilo se mi. Konec sluníčkový, ale to k tomu asi patří.
Jako dospělák jsem věděla od první stránky, jak to vlastně dopadne : ) ovšem děti příběh baví. Velice milá, klidná kniha s moudrým poselstvím. Zatím se mi moc nedaří najít takové knihy i pro trochu větší děti.
Moc se mi líbí ilustrace a i "okýnka", kdy je vidět na další stránku. Příběh mě moc nebavil, ale děti byli spokojené, i když starší syn (6 let) to samozřejmě prokoukl, ale pro toho menšího (3 toky) to bylo ještě zajímavé čtení.
Další z perel od pana Horáčka. Příběh o kamarádství mezi medvědy je velmi podobný tomu o papuchalkovi Petrovi. Synům se moc líbí a čteme jí opakovaně.
Nebýt výzvy po knize bych nesáhla.
Nadčení Hrabalem nechápu, není to první kniha, kterou jsem od autora četla, ale doufám, že poslední.
Stránky bez odstavců. Proudy myšlenek a popisů slévajících se dohromady. Pro mě nepřehledné a nezajímavé.
Velmi povedená kniha. Přečetla jsem na základě knihy o Marku Dvořákovi, kdy mě tento styl rozhovoru velmi zaujal.
Samozřejmě, že nelze srovnávat záchranáře doktora s kapitánem letadla, ale i tak byla tahle knihy pro mě zajímavá a čtení jsem si moc užila. Přišlo mi to krapet zdlouhavé, ale velmi mě zaujaly pasáže o tom, jak to chodí u Emirátů nebo Korejské aerolinky.
Pokud není dílo pana Čapka jiz chraněno a paní Uhlířová se nedopouští žadných přečinů, tak nechápu zdejší rozezlený komentář.
Ja jsem naopak nadčená, že příběhy pejska a kočičky mají pokračování a krásné ilustrace! Oba synové mají knihu velmi rádi.
Jsem na tom podobně jako většina. Četla jsem jen kvůli výzvě, ale musím říct, že mě kniha celkem zaujala. Pro mě jeden z mála stravitelných japonských knížek.
Příběh má zajímavou pointu, kterou neprozradím : )
Příběh je zajímavý propletenými dějovými linkami a i závěrečným rozuzlením. Přečetla jsem v podstatě za 2 večery.
Hvězdu dolu dávám kvůli nepovedeným dialogům, někdy mi přišlo, že jsou škrobené a plné stereotypních frází.
Jako co si budeme povídat, to hodnocení nemá kniha jen tak! Osobne doporučuji nečíst večer, jinak skončite s rudýma očima, na budiku 1:30, ale nebudete chtít knihu odložit. S lékařem se za život setká každý z nás, ať už s praktikem nebo i s tím ze záchranky a každý máme nějakou zkušenost a proto si myslím, že je to atraktivní kniha pro všechny čtenáře.
Jednou jsem musela volat záchranku a přijeli do 5 minut, byli neskuteční a jsem jim za vděčná! I když jsme pak skončili na urgentu a měli prioritu asi 4 :D
Pan doktor Dvořák umí v knize vyprávět velmi poutavě a v podstatě nevtíravě Vám vysvětlí prvky první pomoci.
Osobne doporucuji kurz od ČČK! Zkusit si masáž srdce na figuríně stojí za to a zjistíte jaká je to makačka.
Víc takových lékařů s nadčením a láskou k medicíně.
Do knihy jsem se pustila díky Výzvě, jinak bych po ní nesáhla, ale byla by to škoda.
Čekala jsem jen nějakou romantiku a ona taková sága!
Osudy jednotlivých postav byly velmi zajímavé a neumím se vůbec vcítit do malých dětí, které zažily úprk z rodné země, vyrůstali v dětském domově stovky km od rodné země, kde bylo všechno jiné od jídla, počasí, lidí a samozřejmě jazyka.
Velice mě překvapila chudoba, která je popisována v Řecku a ne jen po 2.sv.v., ale i později, když se Sotirie snažila najít své příbuzné.
Nevím úplně proč, ale neuměla jsem se do některých příběhů tak položit a prožít si je jako u samotářů.
Možná proto, že řada z nich byla jako články ze Seznamu o ženách, kterým se nedaří zrovna dobře a prostě mě kniha přišla, jak když čtu Seznam zprávy s článkem o ženách na hraně.
Klobouček dolu před těmi, které se snaží s nepřízní něco dělat a nesedí s rukama v klíně.
Já si vlastně pamatuji ZOO pouze jako tu 7.nejlepší na světě. Co tomu předcházelo si nevybavuji, ač jako malá jsme s rodiči do ZOO občas zašli.
Co pan Fejk dokázal je neuvěřitelné a to jak se dokázala ZOO zvednout po povodni bylo neskutečné. Tenkrát ještě v podstatě dítě školou povinné si vybavuji srdceryvné záběry Gastona a Kádira.
Pro mě dnešní pojetí je trochu Disneyland, ale chápu, že pro většinu lidí to není o tichém rozjímání nad pasoucími se slony, ale i o zážitku z hřiště a doprovodného programu. Co si budeme, kdyby to nebylo, nejsou peníze a ani tak atraktivní a jistě vhodné výběhy pro zvířata.
Syn ZOO miluje a to především kvůli anakondám :D
Mile mě překvapila scénka s Paroubkem a nemile zaskočil pan Bobek.
První 2/3 knihy mě vůbec nebavily. Myšlenka, "co by kdyby" listopad 89 dopadl jinak, podle mě, nepadlo na úrodnou půdu. Příběh by se mohl odehrávat v Polsku, Maďarsku,... chybělo mi větší zasazení do reálií ČSR.
Život hlavní hrdinky byl smutný a plný paradoxů, ale takové jsou všechny z této doby či režimů.
Hodnocení zvyšuji za poslední 1/3 knížky. Ta mi sedla do noty. Bohužel krásně vykreslené lidské povahy.