VéjaTarabová komentáře u knih

Petr a Lucie je za mě takový typický román odehrávající se během války. Popravdě ničím nezklamal, ale ani neohromil. Postavy jsou vcelku sympatické, můžete je poměrně jednoduše začít litovat. Romantická linka se zdá být dojemná, avšak opět ničím výjimečná. Příběh je psán jazykem sice zastaralým, ovšem lehce srozumitelným. Trochu jsem nepochopila význam části setkání Petra a jeho dalších čtyř přátel a samotný konec mi přišel možná až příliš uspěchaný. K maturitě těchto sto stránek uteče jako voda, ale je potřeba si objasnit všechny okolnosti.

,,Aby lidská činnost, aby učenost měla smysl, k tomu je nezbytně třeba, aby jej také měl život.“

3 03.01.2025

Ostře sledované vlaky je kratičká novela z konce 2. světové války a taky moje poměrně srdcová záležitost. Tvorbu Bohumila Hrabala mám velmi ráda, jeho styl vypravování je poutavý a nedostatek čárek nabádá k tomu, aby čtenář přehltl knihu na jeden nádech. Ačkoli se příběh odehrává ve válce, vyskytují se zde spíše humorné situace. S výpravčím Hubičkou se musí zasmát prostě každý. Na ani ne stovce stránek je vyobrazen poměrný klid železniční stanice a autor tím ukazuje jinou stránku 2. světové války než jen koncentrační tábory, s nimiž se v novodobé literatuře roztrhl pytel. Dílo doporučuji ať už jen tak ke kafi či přímo k maturitě.

,,…skrz ten natřený drát jsme se políbili, a když jsme otevřeli oči, ona měla na ústech takovou červenou kundi*ku a já taky, rozesmáli jsme se a od té doby jsme byli štastni.“

Kuře melancholik je velice smutné dílo. Poukazuje na špatnosti společnosti, úmrtí jednoho z rodičů či na dětskou bezmoc. Použitý jazyk je poměrně složitý a zastaralý, četně se zde vyskytují přechodníky, ale rozhodně se kniha dá s přehledem přečíst. Tím, že autor nedává postavám jména ani vzhled, stává se vypravování mnohem osobnějším vzhledem k tomu, že každý si může jednoduše dosadit osobu ze svého blízkého okolí. Šlejhar dokázal na pár stránkách napsat něco doopravdy silného a smutného. Postava dítěte mi přišla až nepochopitelná, jeho odevzdanost nebo určitý nezájem ke světu jsem nedokázala pochopit. Mnohem více zřejmé mi přišlo chování otce i macechy, jelikož tací dospělý už prostě jsou, ovšem takto zničené dítě je mi záhadou. Koneckonců každý v tom pochopí pouze to, co již zná.

,,Tak se sešli zas. Stejně žili, stejně trpěli, týmž osudem svedeni. Jsou zase pospolu, aby pospolu dotrpěli.“

21.12.2024

Proměnu jsem po prvním čtení naprosto odsoudila a s ní i zbylou Kafkovu tvorbu. Po druhém čtení se můj názor o moc nezměnil. Já v tom tu hloubku jednoduše nevidím. Spíš si říkám, co s člověkem musí být špatně, aby ho napadlo napsat takovou blbost a co hůře, co musí být špatně s lidmi, kteří dílo udělali celosvětově známé. Jednoduše mi to přijde jako pohádka pro mentálně postižené. Hlavní postava Řehoře i jeho rodina mi byla od začátku protivná. Děj nebyl vůbec nic extra, i když chápu, že se autor chtěl zaměřit převážně na duševní vývoj po velké změně. Já bych povídku prostě nedoporučila a nevím, jestli si k sobě vůbec někdy najdeme společnou cestu s Kafkovo tvorbou.

,,Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“

Na dílo Lakomec nemám nějaký příliš dlouhý názor. Dějová linie byla dobrá, ale nejsem z ní nijak odvařená. Postavy ten samý případ, jediný Kleant se mi líbil nějak více kvůli tomu, jak se nebál vzepřít svému otci a svůj názor mu dokázal říct napřímo. Drama to je skvělé pro pobavení, avšak nějakou hlubší stopu či myšlenku to ve mně nezanechalo. Každopádně se to četlo velmi dobře a k maturitě je to taková oddechovka.

07.11.2024

Z Čapkových děl jsem si k maturitě vybrala právě Matku a jsem ráda, že jsem tak učinila. Jedná se o velmi jednoduché, krátké a pochopitelné drama s menším množstvím postav. Samotný příběh mě zaujal svou soucitností, mateřskou láskou, ale především realitou rozpolceného státu z občanské války a zároveň ochotou se spojit proti nepříteli. Každá postava měla svůj osobitý charakter, díky kterému bylo lehké si je zapamatovat. Nelehko se mi četlo, jak si otec i jednotlivý synové postupně začali uvědomovat, že jejich smrt nebyla až tak hrdinská a raději by ještě o trochu déle žili. Více se nemám k čemu vyjadřovat a toto protifašistické drama bych určitě doporučila i ostatním.

,,Ondra: Co si přitom myslel? Jiří: Nic vlastně. To byl jen takový děsný klid. Tak to je konec, nebo tak něco. Docela klidně, jasně a hloupě si to člověk myslí a přitom kouká, kde se asi rozmázne.“

5 06.11.2024

Kdo by neznal příběh Tessy a Hardina jako by nikdy nečetl romantické knihy. Ačkoli by se to na první pohled mohlo zdát jako fraška z Wattpadu, za mě je jejich láska jedna z nevíce opravdových a nejsilnějších. Užívám si na tom opravdu vše, ať už to je Tessina nevinnost, Hardinova neomalenost, spousta vedlejších postav, žárlivost a hádky, jak se oba pro toho druhého mění a bonusem jsou i krátké kapitoly. Když tuhle knihu čtu dokážu u toho brečet, smát se, tajit dech, zděšením se zajíknout a mnoho dalšího. Jednoduše jejich příběh můžu číst i vidět pořád dokola, a přesto mě nepřestane bavit.

,,Hearing his heart beat under the hard surface of his chest is calming, more calming than the patter of the rain on the roof. I would do anything, give anythnig, to be able to spend every night with Hardin, to lie this way with him, to have his arms wrapped around me and his breathing slow in my ear.“

2 15.10.2024

Fredrik Backman ve mně opět dokázal probudit neskutečnou škálu pocitů. Jeho příběhy mají jednoduše vše a toto dílo nebylo výjimkou. Pokračování emotivního románu Medvědín se povedlo snad ještě více. Autor mi umožnil postavy poznat naprosto do hloubky a pak uhodil dýkou do srdce. Přiznám, že posledních pár stránek už jsem jenom brečela. Jako vypravěč je vševědoucí a dokáže brilantně navodit atmosféru, nahlédnout do nitra hlavních hrdinů či se vší surovostí přidat tragické prvky. Ačkoli nejsem fanouškem hokeje, ani žádného jiného sportu, městečko Medvědín i samotný klub mě naprosto uchvátily. Těším se, až si přečtu završení této trilogie a mám velmi vysoké očekávání.

,,Kluci na světlo nikdy myslet nemusejí, to v jejich životech není problém. Když se tmy bojí kluci, bojí se strašidel a příšer, když se tmy bojí holky, bojí se kluků.“

Viktorie Hanišová píše surové příběhy lidí, které trauma z dětství nepřestává pronásledovat ani v dospělosti. Nesnaží se v ději vymýšlet velkolepé zvraty a dodává spíše každodenní život. Tímto stylem dokáže zasáhnout početnou skupinu čtenářů. Když jsem Rekonstrukci začínala číst, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Autorka však nedokáže nikdy zklamat, ačkoli Houbařku jsem si oblíbila více. Rekonstrukce udržovala napětí po celou dobu, dokud jsem nedočetla a pochopila, že mě kniha vlastně zanechala s prázdným talířem, ale i mnoha myšlenkami o tom, jak nás okamžiky z minulosti dokážou pronásledovat celý život. Autorčiny postavy jsou nadmíru obyčejné a to dokáže vyvolat v příběhu krutou či smutnou realitu. Čtenáři lapající pouze po dechberoucím ději, dle mého názoru, z jejích knih nikdy nedokážou vytěžit tu pravou podstatu.

,,Matka se nedívá ani na svého údajného milence, ani z okna ven. V mdlém, mihotavém světle vidím, že se její ledové bleděmodré oči dívají přímo do těch mých.

14 01.08.2024

Autorka během pár stránek zvládla něco, co většina učitelů nedokáže za celou svou kariéru – zaujmout učivem. Zoe v tomto díle popisuje s naprostou lehkostí a srozumitelností životy slavných českých spisovatelů i události týkající se doby 19. století. Za sebe můžu říci, že díky jejím vtipným poznámkám, ale i drbům si pamatuji mnohem více, než z hodin literatury. Konečně vám dané osobnosti začnou připadat jako normální lidé, a ne jako historické subjekty, se kterými byste si neměli co říct. Kniha je moc hezky ilustrována a celkové zpracování si taktéž zaslouží uznání.

7 19.07.2024

Soudě dle sociálních sítí i mého okolí existují jen dva typy lidí – ti, kteří každou knihu od Colleen Hoover naprosto milují a ti, kteří celý styl psaní autorky naprosto odsuzují. No a potom jsem tady já. Z tohoto příběhu mám dost rozporuplné pocity. V jednu chvíli mi připadá kontent poměrně zajímavý či napínavý, ovšem v druhém okamžiku mi zde zavání klišé a ohranost. První kapitola utekla sama od sebe, každopádně celý prostředek knihy se poměrně dost táhnul. Vyzdvihla bych plot twist, který propojil spoustu věcí a zanechal mě se spadlou bradou. Naopak samotný konec byl dle mého názoru nejen příliš pohádkový, ale i narychlo sepsaný. Obě hlavní postavy nebyly nijak originální, avšak myslím si, že spousta lidí si je dokáže oblíbit. Osobnost Bena se později skládala už jenom z tužeb každé romantické čtenářky, což také není úplně ideální, každopádně na většinu fanoušků Colleen to očividně zabralo.

,,When you are willing to give up the things that mean the most to you just to see someone else happy, that is real love.

1 18.07.2024

Toto pokračování Illuminae se mi líbilo ještě více. První polovina knihy se sice poměrně táhla, ale zvraty ke konci příběhu stály za to. Postavy parádní, návaznost na první díl dokonale promyšlená a napětí stále stoupající. Už od začátku jsem si oblíbila Nika Malikova, který dostal velký prostor pro svou osobu. Naopak poměrně málo se na scéně objevil Hannin otec, tudíž mě jeho smrt ani nijak nezasáhla, dle mého názoru se mu mohlo věnovat nejdříve více času. Samotné zpracování knihy opět naprosto geniální - všechny záznamy, chaty, nákresy i jiné zdroje dokážou neskutečně vtáhnou do děje a stránky pak ubíhají samy. Velmi se těším až si přečtu zakončení této trilogie.

,,Celé nebe plné jiných hvězd

4 16.06.2024

Příběh vskutku nadčasový, od začátku bylo jasné, kam taková výroba může jedině směřovat. Myslím si, že v dnešní době se lidi k tomuto dílu budou více obracet. Jedná se o velmi jednoduše či srozumitelně napsané drama, kde každá postava zastává určitou skupinu lidí vnímající tento vývoj. Čapek ve své době představil tímto něco úplně nového, kdežto současnost nabízí už mnoho rozšířenějších děl týkajících se nebezpečí pokroku.

Alquist: Zločin byl vyrábět roboty!
Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.
Alquist: Ani dnes?
Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.

5 15.06.2024

Toto volné pokračování předchozích dvou knih se mi překvapivě docela zamlouvá. Sice příběh opět obsahuje až příliš klišé, ale vztah mezi Charlee a Noahem mi padl do noty. Nic zde nebylo uspěchané, ovšem ani ne příliš zdlouhavé. Velmi se mi líbilo napětí mezi těmito postavami, a tudíž mi ani nevadilo, že jiní charakteři nedostali téměř žádný prostor. Autorka sem dokázala vtáhnout znovu trochu svého humoru i popkulturních narážek, čímž navozuje uvolněnou atmosféru. Zakončení mi přišlo takové nijaké, a přestože si z knihy asi nic moc neodnesu, bylo fajn si oddechnout u nějaké romantické slaďárny.

„Láska je prostě na nic! Nutí lidi dělat šílené věci, a to dokonce i v případě, že přesně ví, jak šílené jsou. Normálně ti hrábne, a když konečně přijdeš k rozumu, můžeš tak akorát uklízet trosky.“

02.06.2024

(SPOILER) Tato kniha mi příjemným, a především jednoduchým způsobem dovolila nahlédnou na problematiku odsunu Němců, ale také nastavila zrcadlo celé tehdejší doby. Příběh je dle mého názoru napsán poutavě, avšak také se všemi krutostmi či strastmi. Překvapilo mě, kolik násilí během tohoto procesu proběhlo. Ukázalo mi to krutou stránku Čechů, kteří v dané době jejich chováním nebyli o nic lepší než Němci. Přesto za největší zločin považuji znásilnění vlastním otcem, které Gertu uzavřelo do sebe a donutilo následovné rodičovství vést chladným přístupem. Osudy jednotlivých postav mě ke konci velmi zasáhly a byla jsem ráda, že budoucnost samotné Gerty nebyla jedna z těch nejhorších. Konkrétně stará paní Zipfelová si získala mé srdce hned od začátku a nevím jaké jiné potěšení bych v příběhu našla, kdyby právě ona nesehrála svou roli. Obecně moc pěkně napsané dílo, jenž bych určitě doporučila dál.

Příběh byl velmi emotivní, bavilo mě proplouvat myšlenkami postav a rozšifrovávat některé pasáže. Ačkoli styl psaní byl poněkud jiný, nic moc mě nezaskočilo. Spíš mi přišlo, že se autorka pokoušela až trochu uměle zaujmout surovostí. Krátká rychlá novela, která udeří jako blesk a poté zase odejde. Víc ke knize nemám co říct.

2 23.04.2024

Medvědín je neskutečně silný příběh, který mě rozhodně stáhnul s sebou. Prolíná se zde vyprávění mnoha postav a já je musela doopravdy poznat, abych se v příběhu neztrácela. Backman dokázal najít perfektní hranici mezi tím, jak moc popisovat děj a kolik myšlenek do toho zatáhnout. Po celou dobu si tím dokázal udržet napětí. Moc se mi líbí údernost s jakou nám podává fakta i několik frází, které se během postupujících událostí opakují. Děvčete se jménem Maya mi bylo hrozně líto, zároveň jsem však tušila, jak její osud nejspíše dopadne. Lidé jsou všude stejní a Medvědín popisuje čistou normálnost jejich chování se vší surovostí i jemností. Hrozně se mi však nelíbí obálka knihy, kde mi vyloženě vadí realističtí lidé, kteří jsou na ni naprosto zbytečně vyobrazeni. Jinak dílu nemám co vytknout a rozhodně si přečtu jeho pokračování.

„Mezi žitím a přežíváním vede tenká hranice, ale když jste zároveň romantik i soutěživý typ, přináší to jeden pozitivní vedlejší účinek: nikdy se nevzdáváte.“

7 02.02.2024

Očekávala jsem průměrný spicy román, dostala jsem však poměrně kýčovitou splácaninu. Myslím si, že autorka očividně moc často koukala na film padesát odstínů šedi, jelikož dost věcí je zde až moc podobných. Jediné napětí se vyskytlo až na úplném konci, kdy jsem tedy musím přiznat byla vskutku šokována. Jinak docela nuda. Obě dvě hlavní postavy, Cassie i Harry, mi ke konci příběhu už docela vadily svými povahami. Nejlepší byla za mě Gia, která sice nebyla nijak speciální, ale prostě jsem si ji nějakým způsobem oblíbila. Dle mého názoru do této knihy bylo vpuštěno málo osobitosti, jež by mi dovolila si s postavami navázat jakýkoli vztah. Navíc číst jakékoli spicy scénky v češtině je docela bolest, každopádně mylně jsem si myslela, že když se knížka překládala “pouze“ ze slovenštiny, nebude to tak hrozné. No, spletla jsem se. Z některých výrazů se mi upřímně zvedal žaludek. Ovšem abych řekla i něco pozitivního, tak kapitoly byly dlouhé přesně tak akorát a četlo se to velmi lehce. Nedoporučila bych tuto knihu, druhý díl si nekoupím, ale pokud někomu stačí vážně blbost na odreagování, co moc nemá čtenářskou hodnotu, tak proč ne.

„Přesvědčil mě, že se ve své podstatě nemůže změnit, protože změnit se můžou jen ti, kteří nikdy nebyli sami sebou.“

05.01.2024

Tuto knihu jsem otevřela s očekáváním, že to bude stejný styl vypravování jako ve Zlodějce knih, no vůbec mi to tedy nepřišlo. Tohle je za mě více zaměřené na příběh a atmosféru, nežli na pocity a barvitost okolí. Rozhodně mě to však velmi bavilo, děj se nezastavoval, nastával jeden zvrat za druhým a poznávat mnoho malých příběhů v jednom větším bylo poutavé. Trochu mi to připomínalo rámcovou novelu. Líbilo se mi, že Ed se musel několikrát postavit do nepříjemných situací, aby splnil své poslání. Hlavní postava tedy působila sympaticky, v ničem mi nevadil. Naopak Aundrey mě trochu štvala svou nedostupností. Ze začátku bylo sice fajn pozorovat takovou tu klukovskou upřímnou zamilovanost, ke konci mě to však už docela štvalo, že mu to stále nevycházelo. No a úplný závěr ten mě jednoduše položil, horší zakončení knihy jsem snad ještě nečetla. Neskutečně levné, odbyté, bez emocí prostě ne, akorát jsem byla naštvaná. Jinak bych knihu celkově doporučila.


,,Audrey zanedlouho řekne: ,Jsi můj nejlepší kamarád, Ede. ,Já vím. Těmahle slovama můžete chlapa klidně zabít. Bez pistole. Bez nábojů. Stačí slova a jedna holka.

3 16.12.2023

Od této knihy jsem měla opravdu hodně velká očekávání, i když jsem vůbec nevěděla do jakého příběhu se pouštím. Prvních několik desítek stránek mě až lehce nudily, ovšem čím déle s jednotlivými postavami trávíme čas, tím více poté bolí jejich tragédie. Lítost k Judovi musí cítit každý, kdo tuto knihu otevřel, jeho trauma je kombinací těch nejhorších jaké můžou být. Nejradši bych poděkovala všem, kteří se o něj poté celou tu dobu starali a zajímali. Příběh je velice politicky korektní, popisuje závažné věci, které se opravdu dějou, ovšem kariérní úspěchy hlavních čtyř hrdinů už tak realistické nejsou. Na druhou stranu stále to je jenom vymyšlený román, proto nezazlívám spisovatelce, že si něco trochu přikrášlila, jak se jí to hodilo. Knihu jsem četla opravdu dlouho, ale konec stál za to. Autorku jsem proklínala, jak jim něco takového mohla udělat, zároveň mě to však jakožto náročného čtenáře, který má rád smutné konce, velmi uspokojilo. Veškerou tu bolest bych člověku, jenž tuto knihu nečetl, vůbec nedokázala vysvětlit.

,,Spravedlnost je pro šťastné lidi, pro lidi, kteří měli to štěstí, že vedou život, který je určován spíše jistotami než víceznačnostmi.“

6 29.10.2023