VéjaTarabová komentáře u knih

Za mě velice obtížná četba, která stojí za poznání, ale víckrát už se k ní nevrátím. Příběh byl rozhodně pozoruhodný, bohužel nijak napínavý. Chápu však, že se autor zaměřil především na psychologii postav, která je zpracována naprosto dokonale. Každopádně mohlo se zde vyskytovat více kladných charakterů a některé Raskolnikovi vnitřní monology na mě byly už příliš zdlouhavé. Moc jsem ani nevěděla, jak reagovat celkově na jeho myšlenkové pochody. Nejvíce mě fascinovalo, že si vlastně nepřiznal vlastní vinu. Věděl, co spáchal, a přesto toho dokázal nelitovat. Z mého pohledu bylo k naštvání, že ukradený majetek ani nevyužil a dál žil v naprosté bídě.

„Svíčka už dlouho skomírala v křivém svícnu a mdle ozařovala v té žebrácké světnici vraha a nevěstku, kteří se tak podivně sešli u četby věčné knihy.“

(SPOILER) Knihy Delphine de Vigan vždycky dokážou vyrazit dech. Myslím, že to dělá ta surovost myšlenek, to prosté podání a důležitou roli zde hraje autentičnost. Dvě dějové linie dvou naprosto rozdílných lidí, kteří však prožívají vesměs ty samé pocity. Hned po prvních pár stránkách jsem si byla jistá, že se tyto dvě postavy někde uprostřed příběhu potkají a seznámí. Úplnou pravdu jsem tedy neměla. Dopadlo to vlastně celé jinak, než bych očekávala. V Mathildině případě mi rozum nebral, jak může svou pracovní situaci nechat dojít tak daleko. Každý asi známe někoho, kdo se nám snaží znepříjemnit naši práci, když to je však nadřízený, který má nad námi moc, je to velký problém. Jacques mě tedy velmi štval a přála jsem si, aby Mathilda konečně učinila nějaký krok a postavila se mu. Thibaulta mi bylo líto, jeho vztah s Lilou jsem nechápala od začátku. Zasloužil si mnohem víc, prostě někoho, kdo by ho miloval duší a ne tělem. Ale jak už to u této autorky bývá, příběh samotný konec opět neměl. To se mi vlastně hodně líbí. Delphine nás vhodí do života někoho jiného, ukáže nám jeho myšlenkové pochody a po chvíli nás zase z toho všeho jen tak vyvede ven. Jako by se nic nestalo, ovšem mě osobně to vždy poněkud zasáhne.

Přichází chvíle, kdy je cena příliš vysoká. Překračuje možnosti. Kdy je třeba hru vzdát, přijmout porážku. Přichází chvíle, kdy už nemůže klesnout hlouběji.

3 20.05.2023

Sice povinná četba, do které jsem se musela začíst, ale šlo to. Uvedení do děje skvělé, hned se koná akce. Ale celá hlavní náplň v prostředku knihy byla strašně zdlouhavá. Popisy krajiny či lidí občas až kýčovité či přeplácané. Stará Boučková mi vadila hned od začátku a ani Kadla mi nebyla nijak příjemná. Velmi mě naštvalo, když jsem se dozvěděla, že dítě není Vojtovo nebo když se starý Kaliba kvůli těm dvěma odstěhoval. Vojta mi na začátku přišel sympatický, později už jsem si přála, aby nebyl takový trouba a nepřistupoval neustále na to, co si matka s dcerou zamanou. Nijak jsem nepřemýšlela o tom, jak by to mohlo dopadnou, tudíž mě závěr poměrně dost šokoval. Já však tragické konce miluji, takže za to dávám plus.

,Snad se za mě nestydíš?´ usmál se s mírnou výčitkou. ,Inu tobě je to jedno, ať se dívají, jak chtějí, ty jsi z nich!´ ,Máš pravdu, ať se dívají, mám radost, že si tě prohlížejí, a jsem rád, že tě mám.´ Karla naň pohlédla úkosem.

Tato kniha měla jednu chvíli neskutečný bum, proto jsem se jí dlouho obávala. Nechala jsem tedy to nadšení ostatních odeznít a přečetla si ji až teď. Ačkoli jsem vůbec nevěděla, co se v knize odehrává, nějaká očekávání z mé strany byla. A musím říci, že mě nic nezklamalo. Naopak příběh byl pro mě většinou nepředvídatelný. Přála jsem si, aby to skončilo dle mých představ, ovšem do posledního okamžiku nic nebylo jisté. Romantická linka se mi líbila, neměla takový ten levný podtón, každopádně i přes to byla poněkud odpočinková. Problematika, na kterou autorka poukazuje, je velmi závažná a mělo by se o tom více hovořit. Věřím totiž, že mnoho právě čtenářů se s tímto setkalo buď u rodičů nebo u partnera a do teď si nemuseli uvědomovat, co všechno patří do formy domácího násilí. Zatím se mi od Colleen líbilo nejvíce právě toto dílo.

But then this morning I had to tell him goodbye. And he held me and kissed me so much, I thought I might die if he let go. But I didnt die. Because he let go and here I am. Still living. Still breathing. Just barely. -Lily

4 07.05.2023

Nechápu, jak toto může být autorčina teprve druhá vydaná kniha. Velmi promyšlené dílo se spoustou zápletek a spletitých rodinných vztahů. Inteligentně popsáno propojení české historie dvacátého století s osudy jednotlivých postav, kde každá má svůj osobitý charakter. Celé mi to přirostlo k srdci, takže jsem se v příběhu ani neztrácela. Trošku mě vytáčela Renata, Oldřich a občas i Václav. Naopak Leopolda či Štěpánku s Bedřichem jsem si oblíbila. Také se mi líbilo, jak vše nenápadně propojoval hotýlek. Samotné vydání včetně obálky se moc povedlo. Alena Mornštajnová dělá velkou čest české literatuře.

Ještě štěstí, že kolem nich v tu chvíli procházela Barbora z vedlejší třídy. Dívčina velká ňadra jim vytlačila z hlavy veškeré myšlenky na nesmyslnou politiku a přiměla je soustředit se na věci, které jsou v životě nejdůležitější.

11 22.04.2023

Tato kniha se mi dostala do srdíčka snad hned po první kapitole a po dočtení celého příběhu bylo rozhodnuto, že se bude řadit do top 5 knih, co jsem kdy přečetla. Neuvěřitelně poutavý příběh se skvělým nápadem. Styl psaní rychlý a srozumitelný, stránky samy utíkaly. Nic nebylo zdlouhavé. Jak to skončí mi bylo sice jasné už od začátku, ale i tak vyvrcholení mělo dramatičnost. Hlavní postava sympatická, dokázala jsem se do ní snadno vcítit. Několik věcí máme určitě společných. Zaujali mě filozofické úryvky a zpracování kvantové fyziky. Schrödingerova kočka samozřejmě nesměla chybět. Myšlenky poměrně sebe rozvojové, ale nenásilným způsobem. Kniha může po dočtení vyvolat naději či spokojení se s vlastní realitou.

Nora si přála žít ve světě, kde nebyla žádná krutost, ale měla k dispozici jen světy, ve kterých žijí lidé.

12 07.04.2023

Ziburovo putování se mi opět líbilo. Moc toho sice nenaučí, ale umožní nám poznat místní obyvatele a zemi ve svém běžném chodu. Text doplněný o obrázky je sice fajn, ovšem mnohem více bych ocenila přímo fotografie dané věci. Kolikrát mi ty kresby přijdou až úplně zbytečné. Suchý humor sem zapadal a nebyl psán nijak na sílu. Více se mi líbila první část z Nepálu, u kterého si vybavím vesnice plné milých lidí i dobrého jídla. U Číny mi v hlavě zůstaly pouze tunely, policie a spaní pod širákem při dešti. Aspoň je zde vidět ta odlišnost. Chvíli si dám pauzu a poté se pustím do jeho třetí knihy.

,To nevadí, smaž tu hudbu, co tam je, ´ řekl mi Tibeťan. A tak jsem začal mazat písničky s názvy v tradičním písmu a nahrazoval je Beatles. Myslím, že podobná situace definuje proces postupného zániku původních kultur. Co na tom. Kdo jsem, abych někomu bránil poslouchat Beatles? Je to jako šířit evangelium. Jen Beatles zná víc lidí.

7 06.04.2023

Tahle kniha mě ohromila a vyděsila zároveň. Jedná se o neuvěřitelně psychicky silný příběh plný utrpení. Trauma hlavní hrdinky je jedno z nejhorších, ke kterým může dojít. Při některých částech se mi až tajil dech. Nemluvě o tom, jak profesionálně je to celé napsané. Ačkoli autorka také hojně popisuje přímo sběr hub, vůbec to ničemu neškodí. Ba naopak detailní popis lesa vás jednoduše přenese do příběhu. Krátké kapitoly mi zcela vyhovovaly a skoky v čase byly lehce pochopitelné. Viktorie Hanišová rozhodně dělá čest české literatuře. Ráda si od ní přečtu všechny její knihy.

Podle knihovny se prý dá poznat charakter člověka. Věřím, že na knihovně rodičů v naší plzeňské vile by se vyřádila celá katedra psychologie.

16 14.03.2023

Ještě před přečtením knihy jsem viděla tuto komedii v divadle a musím říct, že byla naprosto perfektně zpracována. Skoro stejnou měrou mě to však bavilo i v papírové podobě. Příběh je psaný svižně, lehce a dokáže pobavit. Postavy mají velmi živý osobitý charakter, tudíž se nestane, že by vám jich více splývalo dohromady. Téma i problémy jsou aktuální i dnes.

Víte, ono moc rozumu bývá někdy horší než vůbec žádný.

9 13.03.2023

Toto volné pokračování o vedlejší postavě se mi líbilo o něco více než první díl. Hlavní hrdinka byla zajímavější i když asi ne sympatičtější. Nejvíce se mi líbila paní Andersonová, postarší všímavá babička se smyslem pro humor. Romantická linka totálně ohrané klišé, předem zhruba víte, co se stane. Playlisty v knize jsou asi fajn dodatek, mě však vůbec nezajímaly. Neviděla jsem Star Wars, tudíž jsem tedy nechápala úplnou většinu popkulturních narážek v knize. Grafické zpracování knihy opět nejlepší, jaké jen může být. Celkově nejsem nijak nadšená, tentokrát ale nejsem ani zklamaná.

Já a příroda máme vztah na dálku, kdy ji toleruju a obdivuju jen z odstupu, kde po mně nic neleze, nic mě neujídá a neštípe.

12.03.2023

Již třetí díl a zatím úplně nejslabší. Příběh doslova stejný jako předešlé, postavy už jsou ohrané. Ryanovo osobnost jsem si v minulém díle představovala úplně jinak. Chování Williama a Steva bylo vážně trapné. Už se vytratil i humor, který dříve fungoval. Erotický román, který obsahoval naprosté minimum erotických scén. Plusem je, že se to rychle čte a nemusíte u toho vůbec přemýšlet. Konec byl velmi uspěchaný, nicméně další díly si stejně přečtu, jelikož je mám všechny doma koupené.

„Román o mém životě by se nejspíš jmenoval Padesát odstínů neúspěšných vztahů. A rozhodně by to nebyl bestseller.“

4 11.02.2023

Tento žánr vůbec nečtu, ale kniha mě zaujala svým zpracováním. Díky směsi dokumentů, záznamů, vojenských rozkazů a spousty dalších se stránky otáčely úplně samy. Jedná se o napínavý příběh, který občas překvapí nečekanými zvraty. Ale hlavně také má svou atmosféru a lehce dokáže vtáhnout do děje. Od začátku se na nic nečeká, ovšem zase zde není nic uspěchané. Oba hlavní hrdinové byli sympatičtí a ničím mě neštvali. Líbí se mi, že konec sice je otevřený vzhledem k následujícím dílům, ale aspoň se vyřeší to, co jsme všichni celou dobu potřebovali vědět. I když těch posledních pár stránek mi přišlo poněkud dost kostrbaté a psané na sílu.

„Většina lidí by řekla, že jsem dost chladná, ale já to beru spíš tak, že jsem... že si umím chránit soukromí. Lidi se druhých věčně ptají „jak se máš?“, ale já tak nějak nechápu, proč bych komukoli měla odpovídat n a tolik osobní otázku.“

6 28.01.2023

Příběh velmi zapletený. Úvod přímo vhozený do děje, zločin spáchaný hned na začátku – nebylo na co čekat, a tak to má být. Autorka nám předhazuje neustále nová fakta, že jsem si ani moc nestihla vytvořit vlastní domněnky. Jednoduše jsem věřila tomu, čemu ona chtěla abych věřila. Promyšlenost tady hraje hlavní roli. Každá postava něco tají. Počet stránek naprosto ideální. Se zakončením jsem spokojená.

„Teprve když sen skončí, uvědomíte si, jak byl zvláštní a že ve skutečnosti žádný smysl nedával.“

6 12.01.2023

Delphine de Vigan neumí napsat špatnou knihu. Jednoduše každé její dílo je zcela odlišné a detailně propracované. Nejde o dramatický děj, nýbrž se zaměřuje na mezilidské vztahy či emoce. Zásadní vliv na vyprávění má diagnóza hlavní postavy. Neskutečné sledovat, jak se s afázií postupně mění mluva Mišky. Musel to být náročný úkol pro překladatele. Vyskytuje se zde plno nevyřčených věcí, které na čtenáře dokážou zapůsobit, aniž by si to uvědomoval. Sto padesát stránek uteklo příliš rychle a já měla knihu přečtenou v průběhu šesti vyučovacích hodin ve škole. Rozhodně se k ní někdy znovu vrátím.

„Když si představuju sebe samu jako starou, doopravdy starou, když se pokouším vidět se za čtyřicet nebo padesát let, to nejbolestnější, nejmíň snesitelné je pomyšlení, že se mě už nikdo nedotýká. To pozvolné nebo náhlé vymizení tělesného kontaktu.“

6 08.01.2023

Samotnou autorku sleduji už dlouho pomocí hlavně instagramu, jakožto šéfku humbook teamu. V této branži se orientuje, proto jsem měla poněkud očekávání. Čekala jsem spousty popkulturních narážek a spíše uvolněnou atmosféru. To jsem v rámci možností dostala. K tomu se zde však odehrává nejvíc absurdní romantická linka. Většina interakcí hlavní hrdinky s potencionálními příteli je totální klišé. Spisovatelka si sama přímo nahrává do karet a jakákoli zápletka či samotný závěr jsou příliš jasné už od začátku. Asi mě zde nic nepřekvapilo, ani jsem se nedozvěděla nic zajímavého. Velmi primitivní feel-good příběh na oddechnutí. Musím ovšem vyzdvihnout samotné zpracování knihy. Pěkná obálka, kvalitní papír, vložené chaty z messengeru i s občasnými obrázky, dokonce číslování stránek nebo písmo kapitol je vážně hezké. Úplně nejlepší část byla ale děkovačka. Vtipnější jsem ještě nikdy nečetla, vážně neměla chybu.

„Pokud jsem na něco byla odborník, tak na to dostat samu sebe do pořádně špatné nálady. A ani jsem nepotřebovala pomoc zvenčí, prostě se to celé stalo v mojí hlavě.“

1 05.01.2023

(SPOILER) Neskutečně rozsáhlý promyšlený příběh plný zápletek i rozuzlení. Vyskytuje se zde spousty podnětů, na které lze reagovat. Na začátek autor vysvětlí důležitý vztah mezi babičkou a její vnučkou Elsou, dále představí jednotlivé vedlejší postavy. Však teprve v průběhu následujících stránek se nám vyobrazují jejich pravé osobnosti. Odehrává se tu reálný svět současně s vyprávěním o království Miamas. Postupem času ovšem objevujeme pohádkové postavy v sousedech. Každý jednotlivý životní příběh jsem si naprosto užívala. Dechberoucí děj, který nemá chybu. Nejprve mě nebavily všechny ty pohádky a moc jsem ani nedávala u toho pozor. Když mi ale pár věcí začalo zapadat do sebe, okouzleně jsem hltala každou další stránku. Myšlenkové pochody hlavní hrdinky, která má plno vlastních názorů, jsou občas hodně k zamyšlení. Babiččina potrhlost dokázala vyloudit úsměv na tváři. Její náhlá smrt mě však poněkud zaskočila, myslela jsem, že kniha bude hlavně o Elsině vztahu k ní a jejich dovádění. Po tomto rychlém zvratu hned skoro v úvodu jsem nechápala, co se tedy bude odehrávat v takovém množství zbylých kapitol. Když už píši o kapitolách, tak závěrečné propojení jejich názvů bylo grandiózní. Líbilo se mi, že příběh začíná i končí stejnými větami, a také opakované použití názvu knihy v ději. Napínavé. Dramatické. Dojemné.

„Každý sedmiletý dítě si zaslouží superhrdiny. Tak to zkrátka je. A komu se to nelíbí, ten musí bejt padlej na hlavu.“

13 05.01.2023

Asi trochu lepší než první díl, ovšem zápletka byla mnohem slabší. Jinak už teď si troufám říct, že celá série je na jedno brdo. Oddychové, jenže nic nepřekvapí. Alespoň postavy mají osobité charaktery. Ideálně nic neočekávat, pobavit se u čtení a následovně vypustit z hlavy. Počet stránek bohatě stačí, víc by učinilo příběh nudný či zdlouhavý.

„Láska je hra a předtím, než ji začneš hrát, musíš vědět, jakým způsobem ji chceš vyhrát.“

3 21.12.2022

Toto dílo (mnou už dlouho milované) mě po druhém čtení přesvědčilo, že za dva roky si ho určitě chci vzít k maturitě. Překlad obsahuje krásnou češtinu jednoduchou pro čtení. Příběh má spousty zauzlení, dějových prvků, ovšem především postavy se můžou chvástat bohatou charakteristikou. Nejvíce mě štval pan Collins svou nafoukaností nebo také Lydia její hloupostí. Jane mi přišla až příliš laskavá, neviděla totiž pravou stránku lidí. U Darcyho mě mrzelo, že nenechal ostatní spatřit jeho dobré vlastnosti. Myšlenkové pochody matek vdávajících dcer mi připadají úsměvné. Popis samotné doby nemá chybu, dokáže odpoutat od přetechnizované uspěchané současnosti. Občas jsem se ztrácela v dialogách, ale to je spíše mou nepozorností. Zakončení velmi přímé, vše bylo vyjasněno.

„Je rozdíl mezi pýchou a hrdostí, ač se obě tato slova často užívají. Hrdý člověk nemusí být ještě pyšný. Hrdost se týká spíš toho, co si sami o sobě myslíme, pýcha toho, co si přejeme, aby si o nás mysleli druzí.“

(SPOILER) Moje první knížka od této spisovatelky, tudíž jsem nijak nevěděla, co očekávat. Příběh dost zajímavý, vyprávění psané poutavě. Anglický originál neobsahuje žádné jazykové složitosti. Postavy mají svůj osobitý charakter, tudíž je jednoduché si na ně udělat vlastní názor. Popravdě jsem se u některých scének dost bála a nesly tíživou atmosféru. Za mě zde bylo příliš málo zmíněno, jak Lowen píše pokračování té knižní série. Spousty rozuzlení mi docvakly velmi brzo, ovšem co jsem vůbec nečekala byl závěrečný dopis ukrytý pod prknem. Dokonce vlastně oceňuji ne tak přímý závěr, který mě nechal nad tím vším přemýšlet.

„I might have been obsessed with him, but a woman knows if she wants to keep a man forever, she has to act like she could get over him in a day. “

Dost velká oddechovka na jakékoli roční období. Stránky ubíhají prostě samy. Filozofické poznámky či nepředvídatelné zvraty zde nehledejte, ovšem něco na odlehčenou každý někdy potřebujeme. Hlavní postavy celkem sympatické, klasicky ti dva jsou úplné protiklady. Moc se není k čemu vyjadřovat, doopravdy naprosto průměrná romantická kniha, kterou by za mě dokázal napsat kde kdo. Každopádně jsem zvědavá, co si pro nás autorka připravila v dalších dílech.

„Teď už to celý dává mnohem větší smysl. Nejdřív jsem si myslel, že jdeš po mých penězích. Pak po mé kariéře. A teď jsem zjistil, že tě celou dobu zajímal jen můj zadek.“

3 09.10.2022