VéjaTarabová komentáře u knih

Příběh se sbližuje s mnoha čtenáři. Spousty z nás určitě vidí svůj vlastní odraz v hlavní hrdince. Animant dokáže zaujmout svými názory proti společnosti či touze ukázat světu ženskou sílu. Přijít s důkazem, že my dokážeme vše, co umí muži a kolikrát to zvládneme i líp. V tomto ohledu má i skvělou novou kamarádku Elisu, která se nebojí jít etiketě navzdory. Pan Reed byl od začátku okouzlující. Neustále mrzutý, naštvaný či drzý, ovšem k Animant projevoval starostlivost, něhu a dokázal se s ní smát, avšak neběhal za ní jako pomatený psík. Od začátku jsem byla vtáhnuta do děje a cítila vůni starých knih nebo zachmuřelé počasí deštivého Londýna. Tento příběh je důkazem, že se na Wattpadu ukrývá spousty nadaných spisovatelů či spisovatelek.

„Možná nebudu bohatá, nebudu mít vlastní kočár a nebudu si moct každého půl roku pořídit novou garderobu, ale veřejná knihovna je zdarma a tam budu určitě šťastnější než s nějakým tupým manželem v extra nóbl domě.“

9 30.11.2020

Ačkoli se v poslední době přímo roztrhl pytel s knihami o holocaustu, tato mi vyrazila dech zatím asi nejvíce. Působí spíše více jako autobiografie, než-li jako román. Do dějové linky je zapojeno spousty vedlejších informací a souvislostí, zároveň proto bych tuto knihu rozhodně nedoporučovala čtenářům, kteří o druhé světové válce nic moc neví. Naopak bych jí doporučila těm, kteří si své vědomosti chtějí obohatit či urovnat. Kniha pojednává o těžkém období naší historie, kde se význam slova lidskost vytrácí. Autorka zde vyobrazuje oddanost Židů. To jak udělali, co se jim řeklo, jelikož do poslední chvíle je nenapadlo, kam až se jejich situace může vyvíjet. Postupně poté většina z nich ztrácí naději. Avšak i přes tyto děsivé věci se tu nachází důraz na přátelství. Oceňuji dobové fotografie, které mi pomohli spoustu věcí lépe pochopit. No a na závěr - doporučuji si k sobě připravit krabici s kapesníčky.

,, Až s maminčinými slovy ke mně dolehla definitiva a tíha toho dopisu. Po ně jedna věta: ,Židi nesmí bydlet na hlavních ulicích' pro nás náš život, náš domov, naše bezpečí.

7 09.11.2020

Hned na začátku bylo skvělé shrnutí postav, už u prvního dílo mi totiž dělalo problém si zapamatovat všechny ty přezdívky či schopnosti. Děj po celou dobu hezky odsýpal a rozhodně bych toto nepovažovala za výplňkovou knihu před bitvou, jak to u většiny druhých dílů z triologií bývá. Hodně mě bavilo rozvíjení vztahů i osobností. Konečně zde také dostala více prostoru romantická linka, avšak ne zas tolik, abych si řekla, že je to klišoidní nebo kýčovité. Po celou dobu jsem očekávala, kdy si hlavní hrdinové omylem navzájem odhalí svou druhou totožnost, avšak nestalo se. Třetí díl bude proto určitě plně nabitý a moc se na něj těším. Obdivuji, jak spisovatelka ze superhrdinského tématu zvládla vytvořit zcela nový promyšlený svět. No jo Meyrová to se slovy prostě umí, obzvláště s napínavými konci.

,,Skutečnou královnu netvoří časy blahobytu, ale časy nouze."

2 04.11.2020

Nevěděla jsem, co od knihy očekávat, ale postupem příběhu mě nepřestávala překvapovat. Fredrik Backman má skvělý humorný styl psaní. Dokázal semnou dokonce manipulovat. Vsunout mi do hlavy domněnku, kterou zrovna chtěl a následovně mi jí úplně vyvrátit. Což mělo za následek spoustu nečekaných zvratů. Líbilo se mi, jak do sebe vše hezky zapadá, i když to na začátku u výslechů působilo dost zmateně, což byl vlastně účel. Nic podobného jako toto dílo jsem doposud nečetla. Postavy byly naprosto výborné, postupně nám odkrývaly své osobnosti a já si to moc užívala. Autor sem zvládl příjemným, nenásilným způsobem zakomponovat i trochu té sociální psychologie. Vše zároveň působilo ztřeštěně a svým způsobem jako rodinná komedie. Touto knihou mě Backman přesvědčil o tom, abych si přečetla i další jeho díla.

,, Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama."

14 18.10.2020

Kniha dokáže upoutat hned po pár stránkách. Naprosto mě pohltila a já se od ní nemohla odtrhnout. Dala mi možnost nahlédnout do drsného zákulisí tak ladného a křehkého stylu tance, jako je balet. Představila mi hrůzy, o kterých jsem neměla ani ponětí. Přinutila mě vžít se do hlavní postavy a cítit s ní, díky stylu psaní. Autorka totiž promlouvá přímo k vám, předstírá, že to právě vy jste ta baletka, která dobrovolně snáší tolik bolesti každý den, aby si splnila svůj největší sen. Celé mě to naprosto uchvátilo a já se jenom ptám, proč to má zatraceně tak málo stran. Nejraději bych si hned teď přečetla knihu znovu. Pravděpodobně to stejně v nejbližší době udělám. V příběhu je skrytých mnoho emocí, až jsem si říkala, že to autorka určitě musela prožít na vlastní pěst, protože něco tak fascinujícího, ale zároveň bolestivého, si přece člověk nemohl jen tak z patra vymyslet. Avšak stejně nechápu, že se toto prostě děje. Že tak mladé dívky plné života dokážou tak rychle zlomit. Vtlouct jim do hlavy, že nejsou a nikdy nebudou dost dobré. Že váha 50 kg při 165 cm je moc. Že mají držet pusu a poslouchat rozkazy, jinak to nikam nedotáhnou. Na závěr - nenajde se zde snad nic co bych knize vytkla. Jednoduše nemám slov...

,,Seberou ti víru, seberou ti odvahu, sebevědomí, osobnost. Zredukujou tě na výkonnou robotickou hračku. Stejně jako všechny ostatní."

7 11.10.2020

Příběh Alchymista na mě zapůsobil především celkovým vnímáním světa. Santiaga jsem si oblíbila díky jeho odhodlání jít za svým snem, ale zároveň i díky realistickému strachu z nejistoty. Bála jsem se, že plně nepochopím děj, avšak audiokniha byla namluvena velice pěkně srozumitelně a příběh byl nakonec smysluplný. Přineslo mi to nové myšlenky a jiný pohled na fungování části světa. Životní cesta mladého pastýře se pro mě stala zajímavou.

(SPOILER) Tak a je to tady. Tohoto okamžiku jsem se bála. Konce této naprosto skvělé triologie. Aspoň že poslední díl jsem si užila naplno. Moje fantazie pracovala na plné obrátky a já tak prožívala každičký okamžik. Autorka to stejně jako Peeta se slovy umí. Mými oblíbenci se stali Katniss, Finnick, Diod, Johanna, Hurikán i mnoho dalších. Ovšem úplně nejvíc ze všech Haymitch, tím jak se vyjadřuje i prezentuje. To co se stalo Prim se mnou ani tolik neotřáslo, nestihla jsem se s ní nějak moc sblížit. Avšak všech obětí z oddílu 451 mi bylo hrozně líto. Atmosféra po celý příběh byla opět naprosto fantastická. Jediné co mě naprosto zklamalo byl epilog. Něco tak hnusně šťastně obyčejného jsem dlouho nečetla. Ty dvě stránky byly to nejhorší, co kdy autorka napsala. Byla bych mnohem radši, kdyby nikdy nevznikly a příběh zůstal klidně i otevřený. A to otevřené konce nesnáším.

,,Natahuji ruku a hořečně se dotýkám blikajícího zeleného světla. Někdo se zastavuje vedle mě. Finnick, s napjatě staženými svaly. Jistě, kdo jiný? Protože jen vítěz Hladových her okamžitě vidí totéž co já. Arénu plnou pastí ovládaných neviditelnými tvůrci. Finnick přejíždí prsty po červeném světle nad virtuálními dveřmi. ,Dámy a pánové...' Promlouvá tichým hlasem, ale já dokončuji větu hlasitě na celou místnost. ,Nechť sedmdesáté šesté Hladové hry započnou!' "

Uvědomění, že tento román byl napsaný podle skutečného příběhu je naprosto nepředstavitelné a zdrcující. Dokonce mi zde ukápla i slzička. Kniha se mi stejně jako Tatér z Osvětimi od stejné autorky velmi dobře četla. U posledních padesáti stránek jsem se rozhodla zůstat vzhůru do noci, jelikož už jsem se prostě nemohla odtrhnout. Tento příběh budu ještě dlouho vstřebávat. V knize jsou popisovány zřejmě ty nejstrašnější okamžiky naší historie, ale nezapomíná se zde ani na lásku a přátelství. Cilku, jakožto hlavní postavu, si prostě musíte oblíbit. Líbilo se mi také fungování žen v baráku číslo 29 a to, že neztratili naději. Toto dílo určitě nečtu naposledy.

,, K Cilce se obrací žena, které do bloku pomáhají dvě další. Má oholenou hlavu, tmavé kruhy pod očima, propadlé tváře. Cilce chvíli trvá, než ji pozná. , Mami ' křičí. "

6 09.10.2020

Druhý díl jsem si užívala dokonce více nežli první. Přibylo zde hned několik skvělých postav s rozvinutými charaktery. Příběh byl nabitý nečekanými zvraty a až do úplného konce jsem netušila, jak to celé skončí. Spisovatelčin nápad udělat arénu jako hodiny je naprosto skvělý. Bylo zajímavé sledovat, jak na to splátci postupně přicházejí. Znovu musím vyzdvihnout hlavní postavu Katniss, která má dokonalou povahu a smysluplné přemýšlení. Celkový styl psaní této knihy mi skvěle sedl, ovšem občas zde bylo najednou tak moc akce, že jsem vlastně vůbec nevěděla, co se děje.

,, Pak volají mě. Nakonec Haymitche, ale Peeta ho nahrazuje jako dobrovolník. Jedna z komentátorek se málem rozpláče, neboť se zdá, že se na osudem stíhané milence z Dvanáctého kraje nikdy neusměje štěstí. Pak se ale dává dohromady natolik, aby prohlásila, že tohle budou jistě nejlepší hry vůbec."

Tak hned na začátek musím říct, že styl Bohumila Hrabala se mi strašně špatně četl. Spisovatel používá až moc dlouhá souvětí, ve kterých se ztrácím. Dělá jednoduše znatelně více čárek, nežli teček. Přišlo mi, že skáče z jednoho vyprávění na druhé a zase zpět, proto jsem občas vůbec nevěděla, o čem to zrovna vypraví. Ovšem když jsem si to vše ujasnila, tak to bylo vlastně obsahově velice zajímavé. Avšak hlavní postava Miloš Hrma jakoby neměl skoro žádnou auru, na druhou stranu, ono se toho nedá moc stihnout za 85 stránek. Byla zde poukázaná druhá světová válka zase z úplně jiného pohledu. Ostatní postavy měly skvělý charakter a činnost, jako například chov holubů, dokáže čtenáře zaujmout.

+ obsah skvělý
+ druhá světová z jiného pohledu
+ nápaditost
- málo rozvinutá hlavní postava
- příliš dlouhá souvětí

Po přečtení první stránky jsem se dočista vyděsila, jakou formou jazyka to je psané. Petra Dvořáková se totiž pro Hynka, jakožto chirurga, rozhodla použít pravé, drsné a mužské vyjadřování. Po pár kapitolách jsem si ale zvykla, potom to už šlo jako po másle. Ráda jsem nahlédla do zákulisí chirurgie a naučila se spoustu nových slov nejen z tohoto oboru. Čtení to bylo rozhodně odpočinkové, avšak velmi kvalitně zpracované. Autorka toho musela nejspíše dost nastudovat. Hlavní postava je tak naprosto nevýjimečná a standartní, až je naprosto skvělá. Celé nemocniční prostředí mě velice bavilo. Od autorky bych si chtěla určitě přečíst i další knihy.

,, Nezapomeňte, že tady odpočívám ve prospěch pacientů, nevyspalej doktor je potencionální vrah."

No tak Hunger Games jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho. Chvílí mi trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec se mé oči nechtěli odlepit od stránek. Příběh je to velice čtivý a dobře napsaný. Některé prvky na mě byly moc kýčovité, ovšem dalo se to přežít. Dost často se mi stávalo, že jsem tak nějak věděla, co bude v ději následovat a to nemluvím o konci, který museli hned tušit všichni, kteří si přečetli první kapitolu. Hlavní hrdinka se skvělou charakteristikou byla ale naprosto fantastická. Má velmi rozmanitou povahu a spousty vlastností. Zároveň je popisována tak, aby ji čtenáři rozuměli, popřípadě se do ní dokázali vcítit. Hodně se mi pletli jména přípravného týmu a také to, že Cinna je chlap, jelikož mi to jméno dost dlouhou dobu znělo jako pro ženu, než jsem si zvykla. Mou nejoblíbenější postavou se stal Haymitch. Na začátku jasný alkoholik, kterému již na ničem nezáleží, postupně však ukázal svou druhou stránku, kdy chytře pomáhal svým obou splátcům. Spisovatelka dokázala úžasně popsat atmosféru jak v Dvanáctém kraji, tak i potom v samotné aréně. Moje představivost běžela po celou dobu na plné obrátky. V každé kapitole příběhu se děla nějaká akce, ovšem vůbec to nebylo přehnané. Moc se těším na přečtení druhého dílu.

,, Dokážu urazit značnou vzdálenost. Vím to z dob, kdy jsem lovila v lese. Ale budu potřebovat vodu. To byl Haymitchův druhý pokyn, a jelikož jsem tak trochu zpackala splnění prvního, nepřestávám se rozhlížet po nějakých známkách vody. Zatím nemám štěstí."

+ skvělá atmosféra
+ hlavní hrdinka
+ akce v každé kapitole
- předvídatelnost
- kýčovitá romantika

4 05.10.2020

Dopisy ztraceným mi stylem připomněli Elizu a její nestvůry, kterou jsem si tak moc zamilovala. Jejich ,,seznámení" na hřbitově bylo skvěle nápadité. Jenom mě mrzí, že později přešli od dopisů k e-mailům, protože psaní ve formě e-mailů je v knihách tohoto žánru už příliš časté. Obě hlavní postavy byly naprosto senzační. Každý povahově úplně jiný, a přesto si našli téma, které je nějakým způsobem spojuje. Vyskytlo se zde i pár skvělých nečekaných zvratů. Na knize se mi líbí nejvíce to, že i když je to klasické conterporary, tak to není vůbec klišoidní nebo kýčovité, jak většina young adult knih bývá. Navíc se příběh čte úplně hladce a nejde se od něj odtrhnout. Dále zde bylo skvěle zpracované obor fotografování. Celé je to krásně zakončené, když jsem otočila na stránku s nadpisem poděkování a uvědomila si, že to je vše, tak jsem si akorát řekla - jo, přesně takhle to mělo skončit.

,, Jedna malá holčička v Súdánu umírala hlady a snažila se dojít do humanitního tábora. Musela se zastavit a odpočinout si, protože byla sotva víc než kostra, kterou drží pohromadě kůže. Musela si odpočinout, protože už jí nezbývalo dost sil na to, aby si pro jídlo došla na jeden zátah. Takže tahle malinká dívenka odpočívala na zemi a kousek od ní přistál sup a čekal. Chápeš to? Čekal. Až zemře."

5 04.10.2020

Když jsem poprvé na přebalu knihy viděla, že se zde má objevit dvanáct různých žen, tak jsem se upřímně trochu vyděsila. Tuto knihu jsem si zvolila jako oddechovku a najednou zjistím, že si budu muset zapamatovat více než dvanáct jmen ( jelikož samozřejmě spoustu z nich má manžely a děti), ale nakonec to dopadlo dobře. Nevím, jestli mám dobrou paměť nebo je ta knížka prostě dobře napsaná, nicméně jsem neměla problém rozpomenout se kdo je kdo. Bavilo mě, jak do sebe postupně všechno zapadávalo jako puzzle dílky, které nakonec vytvořily celý obrázek. Zároveň to mělo i lehkou detektivní linku, čímž si u mě zasloužilo jedno malé bezvýznamné plus. Kniha mi určitě i něco předala, jen nedokážu přesně říct co. Bylo příjemné přečíst si zase něco z té naší české tvorby, tím pádem se v příběhu více orientovat. Nápad zmínit v každé kapitole slovo bábovka byl skvělý, jen by se dal lépe využít/zpracovat. Toto je první, ale rozhodné ne poslední kniha, kterou jsem od Třeštíkové četla. Vyhovuje mi její odlehčený styl psaní. Můžu si u toho krásně odpočinout a mám to přečtené během chvilky. Obdivuji, že každá postava z knihy je naprosto odlišná. Trochu mě mrzí ten otevřený konec, ale asi to tak prostě mělo skončit.

,, Cítím se divně, trochu zmateně, jako vězeň, kterého proti jeho vůli vyvedli po letech ven před bránu a on netuší, co si počít. Kam jít, co dělat se vším tím volným časem.

+ různorodost postav
+ proplétající se osudy
+ lehký styl psaní
+ nápad se slovem bábovka
+ lehká detektivní linka
+ nečekané zvraty po celý příběh
- moc jmen
- nic prostě ,,wau"

4 04.10.2020

Ze začátku jsem se knihou lehce prokousávala a říkala si, že tohle nejspíš nebude nic pro mě. Postavy se speciálními schopnosti mi nijak nevadí, ale zde už byli uváděni příliš jako superhrdinové. Nastal tady pro mě hlavně úplný zmatek kvůli tomu, že každá postava měla své klasické rodné jméno, ale také i svou ,, superhrdinskou" přezdívku. Autorka v příběhu střídala oboje, tudíž jsem dost často nevěděla o kom je zrovna řeč. Co se samotných ,,superschopností " týče, tak mi připadali až moc takové kýčovité, čekala jsem je trochu originálnější. Od prvního setkání Novy a Adriana v rušné ulici na přehlídce bylo snad všem hned jasné, že tito dva se nevidí naposledy a jakým směrem se jejich vztah bude vyvíjet. Celkový příběh byl lehce předvídatelný, až tedy na úplný konec, ten byl naprosto nečekaný. Také bych čekala, že i po bitvě o Gatlon zbyde Anarchistů více, protože v takovém to počtu nemají šanci Renegáty svrhnout. Při delších popisech jsem přestávala vnímat a moc jsem nepochopila, jak vypadá to anarchistické podzemní sídlo. Klidně by zde mohl být i plánek hlavní centrály. V knize se vyskytlo hned několik překlepů, což je škoda. Autorka vám přímo neříká, která strana je dobrá a která špatná, což mi připadá naprosto skvělé. Záleží na vašem úhlu pohledu, na tom, jak vy se rozhodnete. Meyrová se tudíž s vámi nesnaží manipulovat, nepodstrkuje vám její názor, prostě vám dává na výběr. A stejně si myslím, že i po dočtení celé knihy nebudete mít jasno, ke které straně se přikláníte. Nebudete schopni určit pouze dobrou a špatnou stranu. Ke konci jsem se tedy už rozečetla a těším se na druhý díl, jelikož mě zajímají osudy mnoho postav a jak to celé skončí.

,, Na začátku jsme byli padouši všichni."

,, Kdo se ničeho nebojí, nemůže být statečný."

+ není určená dobrá či špatná strana
+ nečekaný konec
- až moc superhrdinské
- příliš mnoho jmen a přezdívek
- lehce klišé, občas předvídatelné

4 04.10.2020

,, Když se chceš dostat z bodu A do bodu B, nejdůležitější není rychlost vlaku, dokonce ani znalost správného směru. To všechno můžeš mít na své straně, a přesto cíle nedosáhneš, jestliže vůbec nenastoupíš do vlaku. "

Vypravěčem je zde samotný autor knihy, který má optimistické myšlení. Ostatní lidé neodsuzuje, snaží se jim porozumět a následovně pomoct, což je zároveň jeho práce, jakožto psychologa. Nejvíce zaskočená jsem byla po zjištění, že takto skvělou a promyšlenou knihu s poselstvím zvládl napsat za pouhé dva měsíce. Do tohoto celého je totiž nenápadně vklíněná příběhová linka. Určitě jsem si toho odsud dosti odnesla. Ovšem kniha samozřejmě nelze číst na jeden zátah. Musela jsem jí střídat spolu s jednou pořádně dějovou, což obvykle nedělám. Jinak styl psaní je srozumitelný, pohodový, ale zároveň vyjadřující hlubší myšlenku. Všechny čtyři mini příběhy čtyř osob se mi velice líbily a myslím, že skvěle shrnují dnešní typy uspěchaných lidí v uspěchané době.

4 24.09.2020

No tak na pokračování Smrtky jsem se velice těšila a musím přiznat, že jsem měla nějaká ta očekávání. Když to hned takhle na začátek porovnám s prvním dílem, tak jsem si všimla jedné věci. Obě knihy celou dobu plynou a najednou na konci extrémně rychle vybuchnou. A já teď vlastně nevím, jaký na to mám názor. Jinak děj Nimbusu byl samozřejmě naprosto skvělý. Miluji na konci každé kapitoly ty úryvky z Nimbovo vědomí. Jak Smrtka tak Nimbus obsahují hned několik slov, které jsem neznala, což mi právě ale vůbec nevadilo, protože jsem se aspoň přiučila spoustu nových věcí. A to je to, co u každé knihy hledám - abych si z ní něco odnesla, aby mi dala něco nového. Ať už to mají být myšlenky, pohledy na danou věc nebo nová slova a výrazy. Což se tedy Nealu Shustermanovi zatím daří bravůrně. Příběh poukazuje na důležitost přátelství a jednoty, na následky činů, spravedlnost i nespravedlnost, ale především na nevyhnutelnou krásnou i zároveň děsivou budoucnost. Nemůžu se dočkat, až vyjde a já si budu moct přečíst již třetí díl této skvělé triologie.

,,A pokaždé když jsem svědkem toho, jak se zkažená smrtka dopustí nějaké krutosti, vytvořím někde ve světě zárodky mraků a spustím žalozpěv deště. Protože déšť je to nejbližší slzám, co mám."

8 30.08.2020

Knihu jsem zfoukla za jedno odpoledne, což se mi tedy ještě nikdy nepovedlo. Vypovídá to o tom, že mě kniha velice zaujala a nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem jí nedočetla celou. Moc se mi líbí obálka i těch pár jednoduchých, přesto krásných ilustrací hned na začátku. Petra Dvořáková má v každé knize úplně jiný styl psaní, dokáže přesně mluvit za danou postavu. Občas si v jejích knihách nejdříve musíte přivyknout, než se pořádně začtete, ale zde to šlo úplně samo. Vypráví to naprosto ,, naférovku" a přesně něco takového jsem momentálně potřebovala. Co se týče příběhu samotného. Je zde skvěle popsaná nechápavost rodičů a dětí navzájem. Nachází se zde pohled dvanáctileté Barči, která je za něco neustále trestaná, přitom chce mít prostě občas svůj názor a navíc se snaží být poslušna jak jen to jde. Poté se zde na druhou stranu nachází pohled její matky, která chce spořádanou domácnost a křičí kvůli každé maličkosti. V knize lze naprosto jasně vidět, že dítě potřebuje nutně rodinou lásku a podporu, která se ovšem Barče nedostává. Její matka má ještě ke všemu raději svou starší dceru Katku, ta totiž poslouchá na slovo a vždy udělá vše přesně jak má. Vše bylo naprosto realistické a nedělalo by mi problém věřit tomu, že to bylo napsané podle skutečné události, protože to, co zde bylo se děje každý den spoustě dětem po celé zeměkouli. Naprosto jsem se vžila do role hlavní hrdinky a soucítila s ní, i když můj vlastní příběh je v mnoha ohledech úplně jiný. Přece se ale našly momenty, ve kterých by jsme si rozuměly. Vůbec nevím co se mám myslet o zakončení knihy. Na jednu stranu mě naštvalo, že se teda nedozvíme jak to dopadne, nýbrž na druhou stranu někde v hloubi duše vím, že přesně takhle to mělo skončit.

+ celkový vzhled knihy a ilustrace na začátku
+ oba pohledy na danou věc
+ jednoduchý styl psaní
- nic prostě ,, wau "

4 30.08.2020

Můj názor je takový, že nemám slov. Celé to je jedna ohromující jízda na citové horské dráze, přičemž vy sedíte úplně vepředu s pusou dokořán. Rozhodně zde bylo několik nečekaných zvratů, i když jsem měla po celou dobu pocit jako bych ten příběh moc dobře znala. Hlavní hrdinka měla úžasnou osobnost, ideální na charakteristiku postavy. Na druhou stranu, i přes to, že příběh byl dobrý po celou dobu, nenašla jsem zde nic, u čeho bych se pozastavila, přečetla si to ještě jednou, zauvažovala nad tím a řekla si wau. To mi v této knize dost chybí.

,, Zavážu stuhu na konci copu a vrhnu na něj pohled mezerou mezi kůžemi. , A na čí straně ty jsi? ' , Na své.' Podívá se mi do očí. , Vždycky na své. '

5 29.08.2020

Tak je to tady, moje druhá knížka od Johna Greena a já pořád nevím, co si mám o jeho spisovatelské kariéře myslet. Na jednu stranu dá do příběhu vždy kousek filozofie, něco u čeho se musím pozastavit a to se mi líbí. Na druhou stranu jeho díla shrnují celou YA literaturu, což asi není úplně špatně, ale mně to nevyhovuje. Zabývá se zde opět spíše přímo postavami, než-li dějem. Knihu ovšem nenapsal jenom John Green, nýbrž i David Levithan. Bylo zajímavé pozorovat tyto dva poměrně rozdílné druhy psaní, nehledě na to, že David vůbec nepoužíval velká písmena. Oba Willové si byli povahově i chováním podobní, ale zároveň byli vlastně úplně odlišní, což nechápu do teď. Jenom mě opět znudila a odradila romantická linka, která je stejná snad ve všech YA knihách. Na druhou stranu, takovýhle jednoduchý příběhy, do kterých se člověk ani nemusí přímo ponořovat, jsou skvělý na případnou čtecí krizi nebo jednoduše jako oddychovka. Každopádně abych to shrnula, celý děj je taková slátanina všech YA příběhů. Najdete zde vše, co by vás mohlo napadnout. Od ztráty příbuzného, přes hádky s rodiči, depresí, LGBT komunity, muzikálů, koncertů, oblíbených kapel, lidí na internetu co ve skutečnosti neexistují, zvláštních vztahů, bohatých i chudých rodin, až po jeden velký happyend.

,, Uvažuji o tom, jak moc důležitý je nejlepší kamarád. Když se člověk ráno vzbudí, tak prostě spustí nohy z postele a stoupne si. Nepoposedne k okraji a nepodívá se dolů, aby si ověřil, že tam ještě je podlaha. Podlaha je tam prostě vždycky. Až do chvíle, kdy tam není."

,, jako by člověk mohl prostě dojet do obchodu a nějaký život si koupit. podívat se na lesklou krabici, nakouknout do průhlednýho okýnka, zahlídnout tam sám sebe v tom novým životě a říct si : , týjo, vypadám mnohem šťastnější- myslím, že tenhle nový život si vezmu!' odnést ho k pokladně, oskenovat a zaplatit kreditkou."

+ více pohledů na věc
+ jednoduché vcítění do postav
+ smysl pro detail
+ Schödingerova kočka
+ závěrečná konverzace JG a DL
- děj = slátanina
- ohraná romantická linka