vendysantos komentáře u knih

Po přečtení Listopádu jsem vážně vděčná, že žiji v dnešní době ve svobodné zemi. Nedovedu si představit, že by tu byl stále totalitní režim, bohužel v mnoha zemích ještě funguje. Bylo mi moc líto Maji, která strávila mládí za mřížemi jen proto, že vyjádřila svůj názor, i Lenky/Magdy, které od malička vtloukali do hlavy myšlenky komunismu, a tak si ani nemohla svůj názor vytvořit.

23 02.07.2021

Já vůbec nevím, co mám napsat. Tiché roky,stejně jako Hana, mě uchvátily. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, hrozně mě bavila a hlavní hrdinky Bohdany mi bylo líto. Obdivuji paní Mornštajnovou za to, jak fenomenální příběh dokáže napsat. Jen mě mrzí otevřený konec, chtělo by to ještě pár stránek navíc. :)

23 26.10.2019

(SPOILER) Musím se přiznat, že před touto knihou jsem o bohyních nikdy neslyšela. Kniha je krásně zpracovaná, přestože jsou některé pasáže fiktivní (jak sama autorka na konci píše). Hlavní postava Dora měla v životě smůlu, potkalo ji jedno neštěstí za druhým, přišla o všechny blízké, sama pak skončila tragicky. Ať už věříte v "něco mezi nebem a zemí" nebo ne, něco na tom příběhu o bohyních a jejich historii je zvláštního a nadpřirozeného. Opravdu zajímavé a záživné čtení. Také muselo dát hodně práce sehnat všechny potřebné materiály a informace.

17 10.11.2020

Naprosto odzbrojující, dokonalý humor, ironie a absurdita!
Stoletý stařík mě velmi pozitivně překvapil! Kniha mě bavila od samého začátku až do poslední stránky. Miluji humor a ironii a Stoletý stařík mi vyhovoval ve všech směrech. Jednak jsem se opravdu pobavila, jednak si připomněla historii, i když téměř se scifi prvky. Alan Karlsson je frajer. Jen mě mrzí, že za 100 let neměl přítelkyni, manželku ani děti. Ve sto letech se oženil a měl poprvé styk s pětaosmdesátiletou ženou. Skvělé a bláznivé! :D Chystám se sice i na druhý díl, ale obávám se, že tomu prvnímu se nemůže vyrovnat. Vždyť tento díl vypráví o Alanově životě, o sto letech plných dobrodružství, setkání s prezidenty, diktátory, agenty, co může být zajímavějšího?

17 01.08.2019

Naprosto fenomenální dílo. Od začátku do konce silné, krásné i napínavé a překvapivé. Jedna z nejlépe napsaných knih u nás. Knihu jsem koupila své mamince, která se též jmenuje Hana, a také z ní byla nadšená. :)

17 29.12.2017

Pane bože. Tuto knihu jsem měla v poličce přes rok. Až nyní jsem se k ní konečně dostala, asi jsem se bála, že bude příliš depresivní. Naštěstí jsem ještě neviděla filmovou verzi, a tak jsem četla plná očekávání. Rozplakala mě, několikrát. Příběh byl velmi smutný a citlivý. Willův osud byl tak krutý. Téměř do úplného závěru jsem doufala, že to neskončí tak, jak to skončilo. Postava Louisy je tak statečná, já bych na jejím místě vůbec nevěděla, co mám dělat. Velmi citlivé téma, doufám, že druhý díl bude stejně čtivý.

16 26.05.2019

Naprosto nádherná knížka. Už dlouho jsem nečetla něco tak krásného, vtipného a zároveň smutného. Muže jménem Ove jsem si zamilovala. Navenek byl mrzout, ale uvnitř měl laskavé srdce.
Jen si myslím, že v 59 letech není člověk tak „starý“, jak z knihy vyplynulo. Spíš mi připadalo, že byl Ove o 10 až 15 let starší.

Má oblíbená část, která mě asi nejvíce dojala:

Opatrně se náhrobku dotkl.
„Chybíš mi,“ zašeptal.
Periferně zachytil vedle sebe nějaký pohyb, pak na ruce ucítil cosi měkkého. Chvilku mu trvalo, než pochopil, že mu kocour zlehka položil hlavičku do dlaně.

15 05.08.2021

Čtivé, stejně jako všechny knihy paní Mornštajnové. Tato kniha je jejím druhým dílem a já nechápu, proč jsem se k ní nedostala dříve. Myslím, že autorka skvěle vystihla dobu komunismu, kterou naštěstí naše generace už nezažila. Prvních pár desítek stran jsem se stále musela vracet v ději, abych zjistila, o kterém Václavovi je zrovna řeč a v které jsme době, ale brzy jsem se do děje dostala a pak už se kniha četla sama. Těším se na Listopád a na další autorčiny knihy.

14 27.06.2021

Další nádherná, čtivá, silná kniha od paní Mornštajnové. Dozvídáme se nemilé osudy mnoha lidí a rodin, problémy tehdejší doby a doufáme, že už nás nic podobného nepotká. Nemám co vytknout. Alena Mornštajnová je pro mě nejlepší současnou českou autorkou.

14 24.11.2019

Naprosto geniální kniha.
Pro někoho (jako já), kdo dopředu nevěděl, o čem kniha je a v jakém časovém prostoru se děj odehrává, to může být ze začátku poněkud obtížné na pochopení, ale časem, když i znáte všechny pojmy, se to dobře čte. Silné, drsné - zejména třetí část knihy.
Nedokážu si představit, že by se něco podobného odehrávalo v realitě.

14 05.07.2017

Tato kniha je pro mne nezapomenutelná. O koncentračních táborech jsem přečetla desítky knih, takže mi do sebe jednotlivé události a osudy zapadají. Dalo by se říct, že už mě v dalších knihách téměř nic nepřekvapí. Ale o ruském gulagu jsem četla poprvé. Vyvolalo to ve mně silné emoce. Nedokážu pochopit, jak se něco takového mohlo dít (a stále se takové věci ve světě bohužel dějí!), kolik nevinných lidí bylo odsouzeno... Je mi smutno a zle z toho, jak se člověk dokáže chovat k jinému člověku.

12 11.06.2021

Je neuvěřitelné, jaké měl pan Szpilman štěstí, že přežil celou dobu ve Varšavě. Ráda čtu knihy s židovskou a válečnou tematikou a pokaždé se dozvídám mnoho nových informací a detailů. Zde konkrétně o vzniku varšavského ghetta. Pianista ve mně zanechal silné emoce. Jak je popsáno na konci knihy, také já si budu pamatovat scénu z Umschlagpatzu, na kterém stojí Wladyslaw se svou rodinou a dělí mezi sebe karamelku rozkrojenou na šest dílů.

„Od zítřka budu muset začít nový život. Jak začít žít, když má člověk za sebou jen smrt? Jak načerpat ze smrti sílu k životu?“

12 06.05.2021

Poslední aristokratka mě hrozně bavila! Obdivuji pana Bočka za jeho spisovatelské schopnosti, protože jsem se po dlouhé době u knihy nahlas smála. To se mi nestalo ani u Hartla. Bavila mě zkrátka od začátku až do konce, kniha je vtipná, zábavná, příjemná, absurdní, a to já zbožňuju! Takže se samozřejmě chystám a těším na další díly a možná si jednou pustím i filmovou verzi, ale pochybuji, že by se mohla vyrovnat skvělému vypravěčskému stylu, protože to, jak celý děj hlavní hrdinka vypráví, je na tom právě to nejlepší!

12 14.12.2019

Taková česká klasika, kterou by měl znát každý. Sama nevím, proč jsem se k ní dostala teprve nyní. Je to velmi zábavná knížka, bavila mě od první strany, taková kniha se čte skoro sama. Pročež mám pocit, že jsem i několik vypravěčových slov pochytila, není-liž prauda. :)

12 14.12.2018

Orwell stejně jako ve své knize 1984 skvěle vystihl totalitní režim, nerovnost a nesvobodu.
„Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“

12 07.07.2018

Moc krásná kniha. Připomíná mi styl paní Mornštajnové. :)

11 22.08.2021

Smutný příběh. Líbilo se mi, že se ve vyprávění postavy střídaly, a tak jsme mohli sledovat psychologii jednotlivých postav, jejich způsob uvažování a jednání. Závěr mě vážně šokoval.

11 13.01.2021

Stejně jako Stoletý stařík, je pro mě tato kniha naprosto geniálním dílem. Baví mě styl autorova psaní, zásluhu má určitě i skvělý překlad. I zde jedna absurdita střídá druhou a nestačíme se divit, co všechno hlavní postava zažije, koho potká, s kým a za jakých okolností se spřátelí. Opravdu zábavné čtení o analfabetce, která vlastně není analfabetkou, umí několik jazyků, je nadprůměrně inteligentní - mnohem víc než kdejaký inženýr, že? Všem co mají smysl pro humor, doporučuji. :)

11 15.01.2020

Rok 1983, Itálie, letní prázdniny. Kdo zažil letní lásku, chápe, jak bolí odloučení a pocit, že už toho druhého pravděpodobně neuvidí. Kniha byla plná touhy, zranitelnosti, radosti i smutku. Nechyběly ani filosofické úvahy. Sice mě mrzelo, jak se Elio zachoval k Marzie, ale i to se v životě stává. Nejvíce se mi líbil a dojal mě proslov Eliova otce po odjezdu Olivera:
„Většina rodičů na mém místě by doufala, že to přejde, nebo se modlila, aby jejich syn zase brzy stál nohama pevně na zemi. Já ale takový rodič nejsem. Pokud ve své situaci cítíš bolest, konejši ji, a jestli cítíš plamen, nezhasínej ho, nebuď k němu krutý. Chceme se vyléčit dřív, než je záhodno, a vyrveme přitom ze svého nitra tolik, že před třicátým rokem zkrachujeme. Pokaždé, když si začneme s někým novým, tak tomu člověku můžeme nabídnout stále méně a méně. Konec něčeho může být hrozný, když nám v noci nedá spát, a dívat se, jak na nás ostatní zapomenou rychleji, než bychom si přáli, není o nic lepší. Ale necítit nic, abychom se vyhnuli veškerému citu – to je plýtvání!“

10 03.12.2021

Krásná báseň, která ve mně zanechala dojem i přesto, že poezii nemám v oblibě, neboť jí nerozumím.

10 06.02.2019