veriszv
komentáře u knih
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Hájíčkovy knihy si šetřím, takže jsem se k završení volné “venkovské trilogie morálního neklidu” dostala teprve teď.
A opět jsem nebyla zklamaná!
Hrdinou románu je Zbyněk, který je správcem pozemků, trpí nespavostí, krizí středního věku a se svou partnerkou řeší neplodnost.
Celá kniha je hodně melancholická a hlavní roli tu hraje jihočeský venkov - lyrické popisy přírody a reálné popisy vztahů na vesnici. Dějově je to poklidnější, ale místo toho je tu nadhozeno spoustu zajímavých témat. Třeba ukotvenost člověka, právo vlastnit půdu,…
V Hájíčkovi se nezapře básník a jeho jazyk a obraty mě nesmírně baví.
Kniha má navíc úžasnou audioverzi, kterou má na svědomí Martin Pechlát a Onehotbook, kteří ten text neskutečně pozvedli.
Matčin hrob
Lisa Regan
Matčin hrob je třetí díl série a za mě zatím nejlepší. Myslím, že je to tím, že tu je Josie v hlavní roli. Za ty dva předchozí díly si získala všechny moje sympatie, takže jsem jí tento díl fakt hodně fandila.
Přiznám se, že mě odrazoval název, ale nakonec jsem to překousla.
Myší díra
Simona Votyová
Myší díra je opravdu krásná knížka. Taková Backmanovská, a to já ráda.
Několik nahnutých osudů, které se navzájem hezky propletou.
Sem tam nějaké klišé, ale to k těm srdceryvným knihám patří a já jim to vždycky ráda odpustím, protože občas jsou klišé prostě fajn.
Jediné, co mě trochu zarazilo, byla opravdu až příliš vysoká koncentrace neštěstí, které sedělo na tak málo lidech… ale co už.
Pokud Simonu Votyovou ještě neznáte, doporučuji některou z jejích knih vyzkoušet!
Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků
Ursula K. Le Guin
Devět esejů o tom, proč číst fantasy, bylo velmi obohacující čtení, které mi přineslo nové pohledy na fantastiku a zanechalo plno zajímavých myšlenek.
Líbilo se mi, že ač autorka fantasy hájí, zároveň nesnižuje jiné žánry. Jen vysvětluje, proč má fantasy v literatuře své místo.
V knize je zmíněno mnoho děl a autorů, ale ke všem je v knize poznámka, takže oceňuju, že čtenář nemusí neustále něco dohledávat.
Celkově překladatelská práce Jakuba Němečka je zde opravdu hodná povšimnutí, protože něco tak překladatelsky vyšperkovaného jsem dlouho (možná nikdy?) neviděla.
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
První nepovídková a bylo to přesně tak, jak jsem si myslela. Přečetla jsem ji mnohem rychleji, protože mě prostě udržela v pozoru.
Musím přiznat, že jsem se občas trochu ztrácela v tom, kdo je kdo a možná bych chvílemi ocenila mapu. Ale jinak je to čisté nadšení.
Největší radost mám z nečernobílých postav, které jsou tak uvěřitelné! A taky z toho, že Ciri je “úplně normální” holka, co řeší dospívání, menstruaci, kluky a dobře do toho občas nějakou magii a trénink. Ale to bylo tak osvěžující!
Mizející dívky
Lisa Regan
Svérázná a neuvěřitelně sympatická detektiv Josie Quinnová je postavou, na které to celé stojí. Momentálně je suspendovaná, a tak se poušti do pátrání na vlastní pěst, protože prostě nemůže jen tak nečinně sedět.
Až nepříjemně reálné, na můj vkus dost drsné, ale kniha se prostě nedala odložit.
Josie je postava, které fandíte od začátku do konce a místy zadržujete dech, protože o ni máte vážně strach.
A tak se před vámi pomalu odkrývá skvěle napsaný a poskládaný příběh. I když je vyšetřování docela komplikované a zamotané, všechno je vysvětleno a všechno dává smysl.
Takže i přesto, že to bylo docela drsné čtení, asi se pustím do dalšího dílu Dívka beze jména, protože detektiv Quinnová mě fakt bavila.
Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
Jedna stará Arménská vesnice, radosti a strasti její poslední hrstky obyvatel, pohádkový nádech magického realismu a jedno velké pohlazení po duši.
Tři jablka spadla z nebe nabízí komorní příběh pokorných lidí, kteří jsou světem zapomenutí, i přesto v jejich středu není o zázraky nouze.
Propletené osudy postav, které stíhá jedna pohroma za druhou, ale přesto dokáží brát život takový, jaký je a postavit se mu čelem.
Svědectví o tom, že v těžkostech se dá najít krása, to přesně jsem tyhle Vánoce potřebovala víc než jakoukoli pohádku.
Pokud potřebujete zase jednou věřit na zázraky, přečtete si ji taky
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Neviditelný je velice působivý a zároveň velice znepokojivý psychologický román, který byl vydán před více než 80 lety a stejně by strčil do kapsy kdejaký současný psychologický thriller.
Bravurně napsaný temný příběh, kde není pozitivního vůbec nic. Žádná světlá chvilka, žádná milá postava...
Musíte číst pořád dál, i když vás ten příběh odpuzuje. Nejde přestat. Pokud se tedy necítíte úplně nejlépe, možná ho odložte na světlejší momenty, mě to přiznám úplně nepřidalo, i když to bylo skvělé čtení.
Prašina
Vojtěch Matocha
Skvělý!
Akční, má to spád, nápad, napětí, je to chytrý a dobrodružství z toho kouká už na dálku...
Pro všechny milovníky Foglara návrat do dětských let a pro děti jeho modernější verze.
Byl to skvělý únik do křivolakých uliček a temných zákoutí. Doporučuju!
Její konec
Shari Lapena
Shari je moje oblíbenkyně, mám hrozně moc ráda její styl psaní. Mám ráda to prostředí takových těch “domácích thrillerů” a Lapena je jejich královna.
Ale...
Autorčina předchozí kniha Jeden z nás nasadila moji pomyslnou laťku hrozně vysoko. A jelikož doposud se mi líbila každá autorčina kniha o něco víc než ty předchozí, myslela jsem, že se to stane zas. Ale nestalo...
Jak už bývá u autorky zvykem, sledujeme ústřední pár, kolem kterého se všechno točí, ten je však opět doplněn spoustou vedlejších postav, které jsou skvěle propojeny a každá nese svůj střípek příběhu. Tady to propojování a střídání postav mě na autorčiných knihách ohromně baví.
Lapena dodržela všechno, co od jejích knih chcete:
Kniha se nedá odložit.
Každá kapitola končí tak, že chcete víc.
Skvěle pracuje s napětím.
Pěkně vás vodí za nos.
A pak vás za něj vodí ještě o něco víc a nakonec jen zůstanete zírat...
Jenže s tím koncem jsem právě měla tentokrát problém. Trochu moc narychlo, trochu nepravděpodobně, ... nevím, zkrátka mi to úplně nesedělo.
Nicméně pořád to byl skvělý thriller, asi jsem už měla příliš vysoká očekávání...
Třináct měsíců
David Mitchell
Ten námět se může zdát banální, ale David Mitchell udělá i z naprosto banálního tématu zajímavé čtení. Na pozadí příběhu Jasona Taylora můžeme po očku sledovat válku o Falklandy, vládu Margaret Thatcherové, narážky na politiku, sociální problémy, odkazy na osmdesátkové filmy i hudbu.
Je to taková ta kniha zaměřená spíš na psychiku a způsob prožívání než na nějaké velké dějové zvraty, ale autorova schopnost říkat věci neobyčejným způsobem je fascinující.
Jason během knihy projde neuvěřitelným vývojem a čtenář tak sleduje křehkou duši kluka, co postupně dospívá. Nečekejte tu ale žádný sentiment, spíš trochu toho suchého humoru. Možná je na svůj věk Jason trochu moc inteligentní a rozumný, ale na druhou stranu kdyby nebyl, asi by mě to nebavilo číst.
Jediné co mi trochu vadilo, bylo useknutí některých kapitol, což působilo až povídkově. Ale zase to dalo prostor spoustě různých nálad a pocitů, protože každá kapitola působí trochu jinak a přitom k sobě krásně ladí. Jen některé nedokončené příběhy mi tam zkrátka chyběly.
Nečekejte Atlas mraků, tohle je naprosto reálný příběh, nicméně s poetikou, jakou autor prostě umí! Ale objevení se Evy Crommenlyckové, jakožto dcery skladatele z Atlasu mraků, je skvělý bonus a její kapitola mě bavila asi nejvíc.
Zkrátka to bylo skvělý, plný úžasnejch myšlenek a nechápu, že mi ta kniha ležela tak dlouho v knihovně.
Ztracená manželka
Alyson Richman
Jedna z těch knih, co vám zlomí srdce. V knize nejsou do detailu rozebírány válečné krutosti, takže ji zvládnou přečíst i ti, kteří to nedávají, jako já. Ocenila jsem i to, že se střídají vypravěči, Josef a Lenka. V příběhu je sice pár nepřesností, ale pokud se chcete nechat rozložit, tak tahle kniha to zaručeně zvládne.
Cop
Lætitia Colombani
Tři ženy, každá z jiného kontinentu, tři příběhy, které jsou skvěle propojené. I když na první pohled nemají ženy z jednotlivých příběhů nic společného, propojuje je jejich odhodlání a síla vzít osud do svých rukou a nepřijímat věci jen tak, jak jsou. Kniha plná kontrastů dnešní doby a odhodlání silných žen se určitě řadí na poličku s označením doporučuju.
Těla
Klára Vlasáková
Aktuální témata ve svižně a úderně napsaném textu, který je ponurý, ale autorka umí tak skvěle pracovat s jazykem, že vás naprosto pohltí. I přes svoji naléhavost je však kniha napsaná velice citlivě.
Těla jsou rozhodně přístupnější dílo než Praskliny, nicméně i tak se nečetla snadno. Zejména kvůli naturálnosti a pojmenovávání věcí s brutální upřímností.
Některé momenty mi přišly zvláštní, nedovysvětlené nebo nelogické. Například nelibost nad svým tělem a pak úplně v klidu plavky, důvod špatného vztahu matka a dcera, useknutý konec. Nicméně v kontextu celého díla to byly vlastně drobnosti.
Bolavé čtení, které budí úzkost a nutí přemýšlet o věcech, které se nás všech bytostně týkají, i když si to často nechceme připustit.
Zpěv straky
Dana Beranová
Se Zaklínačem, ke kterému je kniha často přirovnávána jsem tolik podobností neviděla. Snad jen povídková forma a osamělá postava na koni.
Je to spíš taková pohádka pro dospělé, která mě moc bavila.
Straka v názvu zatím moc prostoru nedostala, tak doufám, že bude pokračování!
Bál šílených žen
Victoria Mas
Kniha vycházející ze skutečných reálií, historická jednohubka, trochu duchařina, ženy v hlavní roli, edice Světové knihovny a přitom opravdu velice přístupný text.
To je ve zkratce Bál šílených žen.
Je to rychlý, úderný, nemá to žádné odbočky a přitom to velice přístupně ukazuje postavení žen na konci 19. století a také praktiky té doby v psychiatrické léčebně.
Pokud máte z odeonek respekt, tahle se určitě řadí k těm přístupnějším a mohla by být ideálním startem.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Až uvidíš moře bylo pro mě proto skvělým náhledem na řecké uprchlíky v Československu.
Scarlett Wilkové se povedlo zachytit různé maličkosti života Řeků u nás i drobné nuance mezi životy hlavních postav a přitom zachovat velice přístupný text.
Přiznávám, že druhá půlka knihy se mi četla lépe, ale myslím, že pro všechny milovníky historických románů, rodinných ság a naší historie je to kniha jak dělaná.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Tohle byla jízda!
Autorce se povedlo vystavět skvělou atmosféru, která mě nutila číst dál a dál a knížku jsem tak zhltla za míň než 24 hodin…
Postavy mi byly sice všechny nesympatické, ale u tohoto typu příběhu to vlastně ani nevadilo.
Na začátku jsem si říkala, jestli je opravdu potřeba dělat takovou vědu z toho, že jedou na chatu, ale pak to nabralo spád a už jsem na to skoro zapomněla.
Během čtení jsem si říkala, jak chce autorka tohle jako uzavřít???
Ale vymyslela to bravurně!
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Další dětská, která mě v dětství minula...
Naštěstí i v dospělosti se dá dětská kniha vychutnat a člověku dá možná někdy i víc, než kdyby byl dítě...
Anna je ukecaná tak, že by mě z ní jistojistě bolela hlava, ale fantazii má tak nádhernou, že jí to odpustíte.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Obdivuju autorku za to, jak věrohodně vystihla prožívání náctiletého kluka. Někdy byl na můj vkus možná chytrej až moc, ale co já vím, třeba takoví kluci fakt jsou... Jinak to ale všechno působilo fakt věrohodně, od způsobu mluvy až po zájmy.
Bála jsem se, že mě příběh zas hodí do pěkné depky, ale musím říct, že i když to bylo těžké a smutné čtení a Štěpána mi bylo neskutečně líto, pořád jsem tam četla mezi řádky i naději a lásku.
Audioknihu načetl Lukáš Hejlík společně se Zuzanou Kajnarovou a moc se mi to líbilo, jejich hlasy mi tam parádně pasovaly. Takže audio můžu jen doporučit.