veriszv komentáře u knih

Mechanický pomeranč je dílo, které vyšlo v roce 1962 a už tehdy způsobilo rozruch.
Sledujeme partu “frendíků,” kteří se baví pácháním násilných činů. A popisů násilí je tu spoustu. Až se to místy fakt těžko čte…
Burgess byl v době vydání dokonce obviněn společností z propagace násilí. Pravdou je, že to pro Burgesse byla možná spíš forma terapie? Jeho manželka byla totiž v době, kdy byla těhotná okradena a znásilněna, dítě zemřelo a Burgess, toho času na vojně, se k ní ani nemohl vrátit…
Děj se ve druhé a třetí části potom ubírá trochu jiným směrem a autor předkládá velice zajímavé myšlenky.
Jedním ze zásadních znaků této knihy je vymyšlený jazyk, tzv. týnština - jazyk náctiletých. Mix anglicismů, rusismů a germanismů, který muselo být velmi těžké přeložit, takže smekám před panem Ladislavem Šenkyříkem, který má překlad na svědomí. Díky tomu, že jsem knihu poslouchala, poměrně rychle jsem si na něj zvykla. Nevím ovšem, jak by se mi to četlo. Nicméně minimálně dva dny po dočtení mi naskakovaly výrazy z knihy, když jsem chtěla něco říct.
Mechanický pomeranč se mojí oblíbenou knihou nestane. Vlastně mi z ní spíš nebylo vůbec dobře. A i když ji vlastně ani nechci dál doporučovat, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Je to jedna z těch, o kterých se přemýšlí ještě dlouho po dočtení…

5 27.01.2023

Pohádka o životě a smrti.
O odvaze a statečnosti.
Příběh pro děti, ale vlastně by mě zajímalo, jak si ho dětská dušička přebere.
Já se přiznám, že si nejsem úplně jistá, jestli bych ho dětem četla.
Jako s pohádkou pro dospělé s ním ale nemám problém a jsem ráda, že jsem poznala Astrid Lindgren zase trochu jinak, než jak ji znám.

5 27.01.2023

Rozhovory s lidmi, kteří mají co říct.
Výjimečnými lidmi.
Takovými, se kterými i přes stránky knihy cítíte, že by vám bylo hřejivě dobře.
Jsou to pečovatelé z domovů pro seniory a z hospiců.
Že se vás to netýká?
Kéž by!
Je to kniha, u které možná budete plakat, možná si v sobě něco uspořádáte. Možná to bude bolet, ale určitě vás to obohatí!
Díky za tuhle knihu, která ukazuje hluboké lidství.
Díky za ni a za to, že ukazuje hodnotu pečovatelské profese.

7 27.01.2023

Tuto knihu jsem měla na seznamu k přečtení pěkně dlouho. Jsem ráda, že jsem se do ní konečně pustila a jsem ráda, že jsem zvolila audioverzi. Téměř dvacet hodin v podání Lucie Pernetové pěkně plynulo, ale nejsem si jistá, jak by se mi kniha četla, protože s popisem kdejakého volánu je dost detailní.
Nicméně Margaret Atwood je prostě královna. Román je skvěle vystavěný, a tak otáčíte stránky a přemýšlíte o vině či nevině Grace Marksové.
Jediné, co mi ke konci trochu nesedělo, bylo nelogické chování psychiatra Simona Jordana. Ale nenechala jsem si tím zkazit dojem.
Vypravěčský styl, skvěle vykreslené postavy a vylíčení tehdejší společnosti jsou tři hlavní věci, proč po této knize sáhnout. Ale třeba vás zaujme ještě něco dalšího. Za mě dobrý!

8 27.01.2023

Typický Murakami.
Hodně hudby.
Hodně snů, podivných událostí a neuvěřitelných propletenců.
Ale…

Nevím, jestli to bylo povídkovým formátem, který to pochopitelně celé trochu roztříštil, ale u čtyř povídek jsem se nudila.
A to je polovina knihy.
A to je docela dost.

V jednom komentáři tady na Databázi knih jsem četla, že se jedná o: “Odřezky jiných, zajímavějších a propracovanějších Murakamiho děl.” A s tím naprosto souhlasím.
Nejlepší povídka, která byla famózně vystavěná, byla “Charlie Parker hraje bossanovu”. Další, které mi sedly, byly: “Smetana,” “Karneval” a “Zpověď opice z Šinagawy.”
Že by se ale jednalo o autorovo dílo, které by mě nadchlo a budu na něj vzpomínat nebo ho doporučoval dál? Spíš ne…

4 27.01.2023

Mé postupné pocity během čtení:
1. Těším se, bude to fajn oddechovka. Po prvních pár stránkách mě baví autorův sarkasmus, televizní prostředí i téma nezaměstnanosti po padesátce.
2. To co je za hlavní postavu? Takovej pocit nadřazenosti a vlastní důležitosti jen proto, že byla televizní hlasatelka? To se nedá číst! A ten květnatej jazyk? Vždyť takhle nikdo nemluví snad ne? Možná za první republiky, ale těmhle lidem má být kolem padesáti ne kolem stovky… A proč autor popisuje lidi kolem padesátky jako lidi skoro nad hrobem?
3. To je normální obrátit charaktery postav z nuly na sto během pár stránek bez nějakýho vysvětlení? To vůbec nedává smysl!!!
4. No tak to bylo teda jedno velký Mimo! Nedávalo mi to vůbec smysl, vtipný to taky nebylo, vlastně mě to akorát rozčilovalo. A autor má očividně problém s Evropskou Unií? Nebo co to bylo za poznámky asi tak desetkrát za knihu, že EU je hrozná, protože nám ukradla název Pomazánkový máslo a podobně?

Sečteno podtrženo tato kniha vás klidně může minout. Je to škoda, protože témata jsou tu zajímavá, ale způsob podání šel opravdu mimo mě…

27.01.2023

Magická škola, kde byste studovat opravdu nechtěli.
Na každém rohu číhá nějaká nestvůra, v roli učitele je tu škola sama a spolužáci taky nejsou zrovna sympaťáci.
Jó a bez many toho moc nevyčarujete.
Celou dobu jsme v hlavě hlavní hrdinky Galadriel, takže vše sledujeme jejím pohledem.
A ona je… skvělá!
Koncept vyvolené trochu obrácený naruby, mluví plynule sarkasticky a zároveň všechno, co udělala mi dávalo smysl.
Vyprávění z pohledu hlavní postavy k sobě ale váže specifický styl vyprávění, na který jsem si musela nějakou dobu zvykat. V kombinaci s poměrně složitým světem to bylo náročnější na začtení, ale až to všechno zapadlo, byl to skvělý zážitek.
Líbilo se mi, jak autorka vyzdvihla váhu slov, na kterých je kouzlení postavené.
Bavily mě postavy a neskutečně jsem obdivovala systém, který autorka vymyslela!
Jediné, co působilo trochu jako pěst na oko, bylo podle mě trošku nešťastné pojmenování pro nekouzelnické osoby - všedník. Ale to je čistě subjektivní dojem.
Určitě to nesedne každému, je to totiž opravdu náročné na představivost čtenáře. Navíc je tu fakt obrovský prostor věnovaný magickému systému, což prostě v třísetstránkové knize musí být na úkor děje.
Pokud se toho ale nebojíte a máte náladu na temnou young adult fantasy, čeká vás zážitek!

6 27.01.2023

No nevím jak vy, ale já už mám před sebou jen Dům na samotě a vůbec se mi to nelíbí, protože mi dochází čtivo!
Navíc mi přijde, že autorka je s každým dalším dílem lepší, takže Drak spí je za mě asi nejlepším kouskem série!

19 27.01.2023

Matčin hrob je třetí díl série a za mě zatím nejlepší. Myslím, že je to tím, že tu je Josie v hlavní roli. Za ty dva předchozí díly si získala všechny moje sympatie, takže jsem jí tento díl fakt hodně fandila.
Přiznám se, že mě odrazoval název, ale nakonec jsem to překousla.

11 27.01.2023

Nejsilnější stránkou této knihy je rozhodně skvěle vybudovaný svět.
Post - apo prvky společně s indiánskou mytologií jsou velkým lákadlem a dostála přesně tomu očekávání, které jsem při spatření této kombinace měla.
Charaktery jsou barvité, ale vždy uvěřitelné a s pochopitelným jednáním. Objevující se mýtické postavy jsou super zpestřením.
Příběh je možná trochu jednodušší, ale skvělé postavy a zajímavý svět to mistrně vyvažují.
A já tedy doufám, že se u nás dočkáme vydání dalšího dílu.

1 27.01.2023

Skvělé myšlenky, podané s literárním talentem. Čtení o lidech, které lidi neukazuje v moc dobrém světle. Kniha o které přemýšlíte, i když ji zrovna nečtete! Super!

10 27.01.2023

I když jsem v polovině měst byla, u každého jsem se dozvěděla něco nového, navíc je informací u každého místa tak akorát, takže děti rozhodně nebudou zahlceny. A co víc po každé destinaci následuje malý zábavný úkol, takže balanc je zachován.
Knížka je pro děti cca od 6 let, ale zkoušela jsem jednu kapitolu číst i tříletému synovi a taky vydržel, i když třeba ještě všechno nepobral. Kniha má krásné ilustrace, takže ho zaujaly i ty.
Sečteno podtrženo, bylo to moc milé čtení a je to ideální kniha pro všechny malé cestovatele a jejich rodiče. Pokud nějakého takového máte doma, Soví pošta mu určitě udělá radost.

27.01.2023

To bylo tak uhozený, že místo toho, aby to byla oddechovka, spíš mě to rozčilovalo. Postavy se chovaly naprosto nelogicky a většinu času na facku. Bylo to neuvěřitelné, zdlouhavé, a když jsem se neudivovala nad nelogičností, tak jsem se vlastně nudila.
Poslední třetina to trochu vytáhla, ale to bohužel fakt nestačí.
Jediný důvod proč jsem knihu neodložila byl ten, že jsem poslouchala v audiu. A já prostě audioknihy odložit neumím. A navíc interpretace Roberta Hájka byla opravdu zdařilá. I sebelepší interpret ovšem nevytáhne obsah. Takže tohle za mě bohužel ne!

2 27.01.2023

Myší díra je opravdu krásná knížka. Taková Backmanovská, a to já ráda.
Několik nahnutých osudů, které se navzájem hezky propletou.
Sem tam nějaké klišé, ale to k těm srdceryvným knihám patří a já jim to vždycky ráda odpustím, protože občas jsou klišé prostě fajn.
Jediné, co mě trochu zarazilo, byla opravdu až příliš vysoká koncentrace neštěstí, které sedělo na tak málo lidech… ale co už.
Pokud Simonu Votyovou ještě neznáte, doporučuji některou z jejích knih vyzkoušet!

11 27.01.2023

Stejně jako autorka jsem se snažila nikoho nesoudit. Zkusila jsem si představit, že se v totalitním systému pohybuju od dětství, a jak bych asi vnímala všechno já.
A běhal z toho mráz po zádech…
Kniha je skvěle zpracovaná a čtenářsky skousnutelná pro všechny.
Klidně bych ji dala jako četbu na střední školy k hodinám o autokratických systémech…

15 27.01.2023

Mimořádná kniha o malé Daiyu, jejíž osud byl tak těžký, až z toho při čtení bolelo srdce.
Rasismus v USA je téma, na které jsem přečetla už několik knih. Toto byla ale první kniha, kde byla tématem nenávist vůči Číňanům, nikoli černochům.
Autorka tak poodkrývá dějinné události, které moc známé nejsou, nicméně by rozhodně neměly být zapomenuty.
Temnou a krutou historii vyvažují poetické odkazy ke kaligrafii, která ve vší té hrůze utěšuje Daiyu i čtenáře.
Pokud hledáte knihu, při jejímž čtení poodhalíte zapomenuté dějiny, budou s vámi cloumat emoce, objevíte krásy kaligrafie a zkrátka vám prostě čtení zase jednou vyrazí dech, tak Pět Číňanů oběšených v Idahu je ta, co by vás rozhodně neměla minout!

3 27.01.2023

Klasická pohádka, která mě jako dítě minula.
Naštěstí.
Myslím, že bych z ní měla pořádný noční můry.
Jedná se o až hororový příběh, na kterém autor pracoval deset let. Inspiroval se starou lužickosrbskou pověstí o chlapci Krabatovi, který jako čarodějův učeň poznává temné stránky černé magie a bojuje proti svému mistrovi z jehož moci se snaží vymanit.
Bylo to zajímavé čtení, ale dost věcí se tam neustále opakovalo a Krabat se určitě nezařadí mezi mé oblíbence.
Nicméně audio podání Lukáše Hlavici bylo kouzelné a můj zážitek z knihy dost pozvedlo.

3 27.01.2023

Sice jsem měla očekávání od příběhu úplně jiná, ale nakonec jsem velmi spokojená i tak.
Ukázka stereotypu japonské rodiny, japonské společnosti, postavení ženy v domácnosti, rutina manželství a do toho románek, ze kterého se podlamují kolena.
Možná jsem čekala trochu víc vášně, ale takhle to vlastně bylo reálnější.
Zkrátka náhled do běžného života a myšlenek jedné Japonky, podané trochu ironicky, trochu melancholicky, ale hlavně opravdově. Je to spíše lehčí čtení, ale já jsme si to moc užila.

3 27.01.2023

Rodinná sága trochu jinak.
Skvěle poskládané vyprávění, které do sebe zapadá, jako letokruhy.
Neotřelý příběh o stromech, přírodě, lásce a bolesti, který v sobě má nejedno překvapení.
Kniha, která mi přišla, jakoby ji Christie napsal přímo pro mě, jak moc se mi líbila!

6 27.01.2023

Tolik emocí.
Barvité pocity, chutě, vůně!
Nostalgie.
Křehkost bytí.
Tolik velkých pravd.
Uvědomění života.

K této se vrátím. Myslím, že ne jednou.
To, že je Bradbury pan spisovatel už vím dlouho. Jeho sci-fi je neskutečný!
Ale potom, co jsem se napila Pampeliškovýho vína musím říct, že Bradbury je láska!

8 27.01.2023