veriszv komentáře u knih

Mrzí mě, že to musím říct, protože mě zaujala myšlenka komiksového zachycení velkých skautských momentů, ale tohle bylo fakt hrozně špatný.
Vlastně nevím na koho to cílí?
Na skauty?
To by to s nimi muselo mít něco společného.
Na děti?
Pro ty mi to místy přijde až nevhodný.
Na lidi co mají rádi komiksy?
To by to muselo mít nějakou pointu…
A takhle bych mohla pokračovat.
V anotaci se píše, že se má jednat o sedm komiksových povídek, které mají zachycovat přelomové události a hrdiny.
A já se cítím trochu podvedeně, protože ač je tam opravdu sedm příběhů tak z nich rozhodně nemám pocit, že bych se dozvěděla něco o skautské historii.
Nejvíc matoucí mi na tom přišel příběh, který měl být rámcový a nějak to spojovat, ale byl tam úplně navíc, nedával smysl a celé to ještě víc tříštil.
K výtvarné stránce výtky až na jeden nečitelný příběh nemám, ale to bohužel nestačí. Kresba je jen polovina…

2 02.03.2023

Vypravěč měl slibný začátek a Bolavá nastolila mrazivou atmosféru tak, jak to umí jen ona. Nicméně tohle rodinné drama na mě bylo moc dlouhé. Nebýt skvělého Igora Bareše v audiu, nevím, jestli bych to dala až na konec.
Autorka se do toho ponořila tak moc, že mi až přišlo, že zapomněla na čtenáře. Nejsem si jistá, že jsem pochopila vše, každopádně to na mě bylo experimentální asi až moc.
Takže ač to má spoustu skvělých prvků, nadšení se u mě bohužel nekoná…

4 01.03.2023

Text je to zajímavej, rozhodně ne plochej a autorka v něm ukazuje několik poloh. Občas to na mě působilo, že to tlačí až moc na ártovou notu (abych se držela v jazyku knihy), což spoustě lidem nemusí sedět, ostatně mně by to možná taky jinde překáželo, ale k této knize mi přišlo, že to sedí.
Asi v půlce knihy jsem si říkala, že už se v tom trošku plácáme a repetitivnost kompozice mě začala trochu otravovat, ale pak se to zlomilo a nakonec se mi vyústění zdálo povedené.
Mezi tím vším, co můžete v knize vyčíst, mi nejvíc vyskakovala linka vlastního neodpuštění a ukázka toho, jak moc to člověka sváže pro další život. Líbilo se mi, že i když autorka mohla, nesnažila se prvoplánově ždímat emoce a nechala si to čtenáře prožít po svým.
Takže sečteno podtrženo, zázrak nečekejte, ale rozhodně je to zajímavé čtení, co stojí za pozornost.

5 28.02.2023

Některé knihy mají spousty stran a stejně vám nepředají tolik emocí, jako to některé jiné zvládnou na pár stránkách…
Autorka umí jít rovnou k věci a v pár větách vystihnout to podstatné. Kniha je psaná velice jednoduše a přístupně, a i přesto vás zasáhne. Autorce se do ní zkrátka podařilo dostat maximum.

13 23.02.2023

Na tuto knihu jsem se velmi těšila, ale bohužel příběh vůbec nenaplnil svůj potenciál. Byl tu nefunkční svět, velmi málo slibované asijské mytologie a vše bylo prostě moc rychlé, určitě by tomu pomohlo, kdyby se autorka více rozepsala.
Líbila se mi ale romantická linka a hezky zakomponovaná úcta k předkům.
Celkově je to ale za mě spíše zklamání načančané do překrásné obálky.

1 21.02.2023

Vztah matky a dcery, ujasňování vlastní identity, trýzněná ženská duše, noření se do dětské paměti…
S těmito všemi tématy se v útlé novele potkáme. Celé je to odvyprávěno velice syrově a nebylo to lehké čtení.
Hlavně bylo pro mě těžké se vůbec začíst, protože Ferrante má osobitý styl, který se přiznám, mi úplně nesedí, o čemž jsem se přesvědčila už v Prolhaném životě dospělých.
Pasáže o vztahu k zemřelé matce mi trochu připomínaly Osiřelce od Miry Marcinów. Ale Osiřelec byl za mě lepší.
No, zkrátka nadšená nejsem, ale špatné to nebylo.

2 20.02.2023

I když jsem v prvních dvou kapitolách několikrát vyprskla smíchy, což se mi u žádné knihy opravdu dlouho nestalo, tak celý příběh vyznívá spíš hořkosladce a rozhodně tu nenajdete jen humor.
Působilo to na mě trochu nevyrovnaně, v některých pasážích jsem se opravdu bavila, v jiných trochu nudila, občas to bylo vážné, občas humorné, občas se to asi humorné být snažilo, ale úplně to ke mně nedoputovalo.
Nicméně jako celek se mi to líbilo.
Naťukává to témata jako dlouhodobé vztahy, nespokojenost v práci, vztahy matek a dcer, hledání partnera v sedmdesáti, a další. Pořád si to však udržuje dovolenkovou lehkost.
Zkrátka ideální oddechovka!

18.02.2023

Ač je kniha psaná velmi jednoduchým stylem, naprosto mě pohltila.
Některé věci mi přišly podané až moc jednoduše, nicméně to autorce odpouštím.
Postava táty mě moc bavila a s Juliane jsem si přišla trochu podobná, což vedlo k tomu, že jsem se do hlavních postav lehce vcítila.
Smích střídaly slzy, a když autorka přidala k posledním pár kapitolám playlist, naprosto mě dostala.
Určitě doporučuju!

2 15.02.2023

Další díl s Josie Quinn byl opět perfektní. Bavila mě zápletka, navíc autorka umí skvěle dávkovat napětí, takže v příběhu nenajdete žádná hluchá místa.
Líbí se mi, že si série udržuje standard a nemá vůbec klesající tendenci.

6 15.02.2023

Párkrát jsem se zasmála, ale rozhodně to není něco, co by mě nějak víc zaujalo nebo k čemu bych se chtěla někdy vracet.

4 10.02.2023

Super originální nápad, který se jen tak nevidí. Nicméně ve fungování světa jsem našla pár děr.
Prazvláštní pokus o romantickou linku mi bohužel vůbec neseděl, asi jsem na to už stará.
Celé je to hodně pomalé vyprávění, které oceníte hlavně pokud máte rádi pletichy u dvora.
Konec nechá víc otázek než odpovědí, tak jsem zvědavá, jestli se u nás dočkáme dalšího dílu.
Celkově za mě spíš průměr, ale dalšímu dílu bych dala šanci.

1 08.02.2023

Krátké rozsahem, hluboké zásahem. Delphine de Vigan, tak jako vždy.

Rozvod a následně střídavá péče, dětský alkoholismus, trauma z dětství, dvě tváře člověka, kterého si myslíme, že dobře známe, osamělost, postupné ztrácení sebe sama…

Přijde vám, že se to všechno nemůže na 150 stran vlézt?
Mně to tak taky přišlo.
A stejně to zase dokázala a vůbec to nebylo podivně sešroubené, nýbrž to fungovalo naprosto dokonale.
Tak díky Delphine, příště zas!

8 05.02.2023

První dvě části mě, přiznám, příliš neoslovily. Přišlo mi to takové neslané, nemastné. Nicméně třetí a čtvrtá část se mi líbily moc. Byla to přesně ta Atwoodová, jak ji mám ráda. Sarkastická a ostrá jako břitva!

31.01.2023

Návrat do školy pro čaroděje, která je sama učitelem mě opět moc bavil.
Tohle není jen tak obyčejná škola, tohle je škola, kde je každý den boj o přežití. A na konci čtvrtého ročníku se z ní musíte probojovat. Doslova!
Naomi Novik napsala skutečně osvěžující young adult fantasy, která je jiná než všechno, co jsem kdy četla.
Nesmírně mě baví propracovaný systém, baví mě hlavní postavy i důraz, který je kladen na slova a jejich významy.
Asi to nesedne každému, protože je to opravdu složitý systém fungování a styl vyprávění je takový pomalejší, ale pokud vám to sedne, tak si to zamilujete.
Tento díl je trochu méně akční než ten první, ale posledních sto stran je taková smršť, že je vše vynahrazeno.
Navíc ten konec? Co to bylo? A co mám teď dělat se životem než vyjde třetí díl?

4 27.01.2023

Kniha je určena čtenářům od 12 let, takže jsem ráda, že se tato důležitá témata dostávají i k mladším čtenářům. Na druhou stranu příběh místy působil trochu zkratkovitě a zrychleně, což nevím, jestli byl záměr vzhledem k věkové skupině? Nicméně to bych odpustila.
Co mi vadilo o mnoho více bylo chování přítomných dospělých postav, které nic moc neřešili a vlastně vše brali dost na lehkou váhu, případně měli nevhodné poznámky.
Celkově ale hodnotím spíše pozitivně. Je fajn tato témata do komiksu, který zvládnou i ne moc velcí čtenáři, přinášet.

4 27.01.2023

Se Zaklínačem, ke kterému je kniha často přirovnávána jsem tolik podobností neviděla. Snad jen povídková forma a osamělá postava na koni.
Je to spíš taková pohádka pro dospělé, která mě moc bavila.
Straka v názvu zatím moc prostoru nedostala, tak doufám, že bude pokračování!

10 27.01.2023

Tak tohle bylo hutný.
Osudy, ze kterých je člověku úzko. Příběh, který zlomí srdce. A přitom to Viktorie Hanišová napsala realisticky a naprosto skvěle, jak je u ní zvykem.
Nejprve jsem chtěla obejmout malýho Tea a říct mu, že to bude dobrý. Potom, když se dostala s vyprávěním na řadu máma, chtěla jsem obejmout i ji a pak vlastně i toho tátu, co se každou neděli odpoledne někam ztrácí.
Můžeme být dobrými rodiči, když jsme dobrýho rodiče nikdy nezažili? Můžeme předstírat, že se nic nestalo, když o tom už nikdy nepromluvíme? Kolik různých omamných látek je potřeba, aby zaplnily prázdnotu? A uslyšíte pod tou prázdnotou ještě někde svoje svědomí?
Autorka otevírá spoustu těžkých témat, klade je na sebe a jedno podtrhuje druhé. Přitom tu nic nepůsobí překombinovaně ani na sílu.
Zkrátka je to skvěle napsaný a naprosto mě to zničilo. Tohle chvíli nedostanu z hlavy.

17 27.01.2023

Skvělé a podnětné čtení, které mě nutilo googlit si další informace. Určitě doporučuju!

2 27.01.2023

Vadí mi, že od první kapitoly vím jak to dopadne?
Ne.
Vadí mi, že jsou všechny knihy jak přes kopírák?
Ne.
Miluju tu atmosféru pohody, klidu, dobrýho jídla a milejch lidí, díky kterým se v cizím městě vždy hlavní hrdinka cítí jako doma?
No to víte, že jo.
Čím víc knih jsem od Julie Caplin přečetla, tím víc si uvědomuju, že moje nejoblíbenější postavy jsou vždycky ty, co dělají to milé a laskavé pozadí všech ztracených, čerstvě rozejitých a ve městě i v životě ztracených hrdinek.
A proto mám ty knihy ráda. Nejen, že to na mě dýchne atmosféru místa, ale především mi ty knihy připomenou, že i když to tak někdy nevypadá, laskaví lidé jsou všude na světě.

12 27.01.2023

Povídkám moc neholduju, ale holduju nakladatelství Gnóm! Proto jsem si tuto sbírku pořídila a rozhodně toho nelituju.
Za dobrou povídkovou sbírku považuju každou, kde mě oslovila alespoň polovina povídek. Ale tady mě nadchlo pět ze šesti! To je skóre co?
A i ta šestá se mi vlastně líbila, jen mě neoslovila tolik jako ty ostatní.
Jak už jsem zjistila v knize Město, nedlouho poté, s Pat Murphy si velice rozumíme. Proto mě nepřekvapilo, že obě její povídky se mi líbily nejvíce. Skvěle mi sedla ale i třeba povídka od Charlie Jane Anders.
Povídky jsou to různorodé, ale všechny jsou velice dobře vystavěné a mají skvělou pointu.
Pokud vás láká tahle ochutnávka současné americké žánrové literatury v čistě ženském podání, tak tuto sbírku určitě doporučuju!

5 27.01.2023