veriszv komentáře u knih
Povídkám moc neholduju, ale holduju nakladatelství Gnóm! Proto jsem si tuto sbírku pořídila a rozhodně toho nelituju.
Za dobrou povídkovou sbírku považuju každou, kde mě oslovila alespoň polovina povídek. Ale tady mě nadchlo pět ze šesti! To je skóre co?
A i ta šestá se mi vlastně líbila, jen mě neoslovila tolik jako ty ostatní.
Jak už jsem zjistila v knize Město, nedlouho poté, s Pat Murphy si velice rozumíme. Proto mě nepřekvapilo, že obě její povídky se mi líbily nejvíce. Skvěle mi sedla ale i třeba povídka od Charlie Jane Anders.
Povídky jsou to různorodé, ale všechny jsou velice dobře vystavěné a mají skvělou pointu.
Pokud vás láká tahle ochutnávka současné americké žánrové literatury v čistě ženském podání, tak tuto sbírku určitě doporučuju!
Jeden večer jsem zkusila do knihy nakouknout a přečetla jsem ji za necelých dvacet čtyři hodin celou.
Skutečná cesta ven je autobiografie českého novináře a hudebníka Patrika Bangy, kterou autor ohraničil devadesátkama, což mě trochu mrzelo, protože jsem chtěla vědět, jak to bylo dál. Nicméně chápu, že nějak ukončené to být muselo.
Pražský Žižkov, rasismus, policejní násilí, drogy a zážitky na několik životů.
Nesmírně zajímavý pohled na romskou komunitu zevnitř. V naší společnosti plné předsudků velmi důležitá kniha.
Navíc Patrik jako novinář opravdu umí psát, což u autobiografických knih není vždy pravidlem. Tohle je opravdu napsané tak, že to přímo vdechnete.
Pokud vám jméno autora přijde podvědomé a vybavil se vám Radek Banga, tak ano, jsou to bratři. Knihu Radka Bangy jsem nečetla, ale viděla jsem pár rozhovorů. Nijak rozlišné varianty dětství podané každým z bratrů nesoudím, jen mi přijde zajímavé, nakolik odlišně dvojčata situaci vnímají.
Hájíčkovy knihy si šetřím, takže jsem se k završení volné “venkovské trilogie morálního neklidu” dostala teprve teď.
A opět jsem nebyla zklamaná!
Hrdinou románu je Zbyněk, který je správcem pozemků, trpí nespavostí, krizí středního věku a se svou partnerkou řeší neplodnost.
Celá kniha je hodně melancholická a hlavní roli tu hraje jihočeský venkov - lyrické popisy přírody a reálné popisy vztahů na vesnici. Dějově je to poklidnější, ale místo toho je tu nadhozeno spoustu zajímavých témat. Třeba ukotvenost člověka, právo vlastnit půdu,…
V Hájíčkovi se nezapře básník a jeho jazyk a obraty mě nesmírně baví.
Kniha má navíc úžasnou audioverzi, kterou má na svědomí Martin Pechlát a Onehotbook, kteří ten text neskutečně pozvedli.
Skvěle vyvážená kombinace tragédie, dojetí, humoru a laskavosti. Milé čtení, které určitě doporučuju!
Originální, feministické, bavilo!
Ocenila bych, kdyby se autorka o mnoho více rozepsala, klidně i do dvou knih. Bylo tam spoustu akce a bylo to dost nahuštěné.
Nicméně i tak se mi to moc líbilo!
Přiznám se, že mě tento díl trochu odrazoval svojí obálkou. I když jsou všechny krásné, tato se mi líbí nejméně.
Nicméně příběh je podle mě mnohem více povedený, než třeba Chata ve Švýcarsku, kde jsem se do obálky úplně zamilovala.
Vlastně se mi tento díl líbil zatím nejvíc z těch, co jsem přečetla. Bavily mě sympatické postavy a proměna hlavní hrdinky Hannah z upjaté právničky na trochu víc odvázanou obzvlášť.
Samozřejmě jako vždy popisy Irska, útulné prostředí a skvělé jídlo.
Těším se, kam mě autorka zavede příště.
Myšlenka skvělá, provedení mě bohužel příliš neoslovilo.
Spíše než o sci-fi se jedná o psychologický román, takže se určitě nenechte odradit.
Je to příběh o lidech, chovajících se jako roboti. O robotech, chovajících se víc lidsky než lidé. Ale především je to příběh o lidství jako takovém a jeho nenahraditelnosti.
Je to smutné, poetické a melancholické.
Je to pomalé vyprávění, postavené na zdánlivě obyčejných scénách, ze kterých autor dokáže vykouzlit neobyčejné emoce.
I tak si ale myslím, podle reakcí, které jsem zaznamenala, že mě to nezasáhlo tak, jako ostatní. Nějak to ke mně naplno neproniklo. Nicméně je to skvělá kniha a určitě ji můžu doporučit dál.
Jedná se o young adult, takže je příběh trochu jednodušší. Ale svou poctivou rešerší, úderností vět a spádem příběhu si autorka získá i dospělé čtenáře.
Je to tak věrohodné, až je z toho člověku úzko. Postavy jsou reálné, tím způsobem, že máte pocit, že každou chvíli vyskočí ze stránky. A celé vás to strhne, že to zhltnete když ne najednou, tak nadvakrát.
Ve vyprávění se střídá matka, náctiletá dcera a mladší syn. Přijde mi fascinující, jak je každý napsaný svým způsobem a přitom to dohromady skvěle funguje.
Možná to oproti starším autorčiným knihám není nic extra nového, ale mě to nijak nevadilo. Pokud totiž někdo umí vystihnout věci přesně tak, jak jsou, je to právě Soukupová a to mě prostě baví!
Poutavý jazyk a skvělý vypravěčský styl.
Celé je to takové, možná v kontrastu s tématem, melancholické a poklidné vzpomínání.
Asi proto mi trochu nesedělo to zrychlení na konci, i když bylo přesně tak překvapivé a působivé, jak by si zasloužil každý příběh.
Zkrátka jednohubka, co vás bude bavit, i když za pár měsíců si ji asi příliš nebudete pamatovat.
Sousedský thriller je jeden z mých oblíbených odpočinkových žánrů.
Proto jsem po nejnovější knize B. A. Paris nemohla nesáhnout.
A bavilo.
Místy to bylo protažené za vlasy (do slova), místy to bylo dost neuvěřitelné, ale po většinu času jsem prostě jen otáčela stránky.
Takže účel vypnutí hlavy to splnilo na jedničku, jsem spokojená!
Nejprve jsem si říkala, že takových podobných příběhů z dob komunismu už jsem četla spoustu. Ale pak mě autorka dostala na skvělý vývoj postav, kde krásně ukázala, že nic není černobílé.
Sochař oživuje faustovský námět, takže tu nenajdete nic úplně překvapivého.
Nicméně provedení, jak příběhu, tak grafiky, se mi moc líbilo. I když by to celé mohlo být možná trochu kratší.
Je tu pár nových nápadů a témat. A doslov tomu dá potom ještě další rozměr.
Za mě fajn čtení, i když to není nic co by mi vyrazilo dech.
Napětí sice místy trochu stagnovalo, ale autorka jeho prostoje využila k budování skvělé atmosféry. Je vidět, že má za sebou horolezecké zkušenosti a ví, o čem píše. Konec jsem odhadla, ale i tak mě atmosféra ledu a mrazu pohltila. Navíc v audiu s mojí oblíbenou Jitkou Ježkovou!
Sečteno podtrženo, není to nic úplně převratného, ale jako kniha na vypnutí, která vás přenese daleko do nebezpečných hor, super!
Stejně jako u Normálních lidí si nejsem jistá, jestli se mi to líbilo.
Místy jo, místy ne.
Chvilkama to na mě působilo trochu neuvěřitelně, chvilkama mě to naprosto vtáhlo.
Některé debaty hlavních hrdinů se snažily být tak vysoce intelektuální, až to na mě působilo trochu směšně.
Velmi mě ale baví autorčin jazyk a témata.
Celou dobu jsem u té knihy přemýšlela a našla si v ní spoustu zajímavých myšlenek.
A to si myslím, vlastně stačí.
Nicméně Normální lidi lepší!
Pokud plánujete vyrazit na Stezku Českem.
Pokud zatím teprve hledáte popostrčení někam vyrazit.
Pokud vás zajímá, co na tom tolik lidí baví.
A nebo prostě pokud čtete rádi o tom, jak někdo chodí, tak je tato kniha přesně pro vás.
V knize najdete rozepsané jednotlivé etapy cesty. Vlastně mě překvapilo, že dost podrobně, ale je to skvělý, pokud se na cestu chystáte opravdu vyrazit.
Dále na vás čeká spousta tipů, které oceníte při balení, ale i přímo na cestě.
No a v neposlední řadě mnoho inspirativních příběhů.
Kniha je navíc opravdu krásně a poctivě zpracovaná, takže je radost mít ji v knihovně.
Informace, postřehy a hlavně souvislosti!
Opravdu výborná kniha, díky které jsem si spoustu věcí uvědomila, poskládala a propojila.
Tabery spojuje do celků, předkládá fakta a nabízí podložené závěry. S těmi samozřejmě nemusíte souhlasit, ale pokud ne, tak spíše z ideologických důvodů.
I přes těžší téma se kniha čte velice dobře a je to opravdu přístupný text.
Já jsem tedy navíc poslouchala jako audioknihu, kterou načetli Jiří Dvořák a Ivan Trojan a to bylo skvělý.
Pokud máte rádi rodinné ságy, ale zároveň se vám nechce do hutného těžkého textu, Sedmihlas by vám mohl sednout. Je psán s lehkostí, i přes tíživou rodinnou atmosféru do které jsme ponořeni.
Text je to smutný, místy až depresivní. Přesto po přečtení kapitol rodičů na mě přestal působit tak tíživě, jako tomu nejprve bylo. Každý je nešťastný svým způsobem, ale to neznamená, že život nebyl alespoň někdy krásný.
Poměrně krátké kapitoly i kniha, nicméně zanechala ve mě hluboký dojem. Což mi ale dochází až pár dní po jejím dočtení.
Autor rozebere klasické pohádky, trochu je převrátí naruby a doplní zajímavý úhel pohledu.
Samozřejmě mě nenadchly úplně všechny příběhy, ale většina ano.
Nejvíc se mi líbila Locika, která vzala osud do svých rukou. Taky Malá mořská víka, která se musela zamyslet nad láskou k princi, kterého nikdy neviděla. A nebo taky Jeníček a Mařenka.
Naopak absolutně jsem nepochopila Šípkovou Růženku.