Veronika95 komentáře u knih
Tento díl jsem si vážně užila. I když jsem ho rozečetla kolem Vánoc 2017 a dočetla až o Vánocích 2018 (nevím proč, ale o Vánocích se mi Harry čte prostě nejlíp), tak jsem si příběh vychutnala. Jen mi přijde, že konec byl hrozně urychlenej, celá ta záležitost se Siriusem a Lupinem na nás byla vychrlená v pár stránkách, to je celkem škoda. Konec knihy mi pak přišel nějak rychlý.
Ale i tak bylo čtení fajn :)
Kniha se mi opravdu moc líbila. Hodně lidí nadává, že se v ní nic neděje, je to nuda apod. Já nevím, ale co čekáte od dodatkové knížky?
Krásně jsme navázali na osudy našich hrdinů a upřímně jsem ráda, že děj byl poměrně poklidný. Navíc když příběh čtete chvíli před Vánoci, krásně vás to na ně naladí.
Úžasný závěr celé trilogie!
Kniha mě neuvěřitelně bavila, všechny postavy mě bavily, zkrátka všechno mě bavilo! :D :)
Moc se mi líbil vztah mezi Liou a Rafem, byl skutečný opravdový a i když mi Rafe přišel chvílemi jako hroznej blb, uvědomila jsem si, že já bych se v jeho situaci chovala úplně stejně, protože pokud má člověk druhého člověka opravdu rád a záleží mu na něm, bude se o něj vždycky bát a bude chtít, aby ten druhý byl v co největším bezpečí.
Co bych jen trochu vytkla, byl závěr knihy, který mi přišel trošku urychlený. Někteří i nadávají na to, že je konec neúplný, že by to chtělo ještě kapitolu nebo dvě. Já osobně bych řekla, že ty další kapitoly by to akorát pokazily. Mně osobně naprosto vyhovuje, jak celá trilogie dopadla :)
Na druhý díl jsem byla opravdu zvědavá, zvláště proto, že jsem se hodně bála milostného trojúhelníku, který nemám v knihách ráda, ale autorka si s ním velmi originálně poradila! Celou knížku jsem měla asi do třech dnů přečtenou, pomalu jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Nechápu, kde autorka brala inspiraci, páč příběh je podle mě opravdu hodně originální!
Po knize jsem hodně dlouho pokukovala, ale vždy mě nakonec znovu a znovu odrazovala samotná anotace - princezna na útěku - no, přišlo mi to jako hodně naivní téma. Nakonec jsem se však odhodlala a knihu si koupila. A musím říct, že od Dvorů jsem nic tak skvělého nečetla. Příběh mě naprosto dostal, zmátl a překvapil. Nečekala jsem, že se mi kniha bude tak líbit! Zhruba půl knihy jsem si říkala, že se v příběhu vlastně nic tak zásadního a zajímavého neděje, jen že se knížka dobře čte a příběh je příjmený, toť vše. Ale od půlky kniha nabrala tempo jak něco a já se téměř nedokázala od knihy odtrhnout. A ten konec? Honem na druhý díl!
Kniha se četla sama. I když Lauren Graham mluvila o sobě a svém životě, měla jsem pocit, jako bych četla autobiografii samotné Lorelai Gilmorové.
A vůbec mi nepřipadalo, že Lauren mluví více o seriálu Famílie, jak si někteří čtenáři stěžují, jen ho chvílemi zmiňuje, to je vše.
Z knihy se dozvíme, jak právě Lauren přišla ke všem svým rolím, je to opravdu moc příjemné čtení.
Řekla bych, že tento díl byl pro mě zajímavější než ten čtvrtý, ale i přesto mi přišel hodně slabý. V knize bylo velmi málo pasáží, které by mě opravdu bavily. A co je nejpodivnější, nejvíce mě bavily pasáže s Manon, její příběh mě bavil a zajímal mnohem víc než Aelinin. Poslední díl si chci přečíst jen proto, že už jsem přečetla tolik stránek této série, že by mi přišla škoda nedozvědět se, jak to celé dopadlo.
Po zdolání Hadrového panáka jsem se pustila do dalšího krimithrilleru od stejného autora Daniela Cole a rozhodně nelituji.
Podle recenzí na internetu, se většině čtenářů Hadrový panák příliš nelíbil. Ani mě úplně neoslovil, i přesto jsem neházela flintu do žita. Ale Loutkář? Hned od začátku je kniha opravdu nabitá akcí, záhadami a bezpochyby nemilými překvapeními. Tento díl mi přijde i mnohem lépe promyšlený a je neskutečné, jak někdo dokáže vymyslet takový příběh. Také se člověk musí zamyslet nad brutálními útoky, které se v knize vyskytují. A i když jsem nechtěla na nic z toho myslet, natož si to představovat, fantazii se člověk stejně neubrání a pak vás samotný incident tak strhne, že jste jím naprosto fascinováni. Není to tak, že bych brutalitu těch činů obdivovala, ale byla jsem tak zaskočena, že jsem si je musela pořád a pořád dokola přehrávat v hlavě.
Co se týče autorova psaného projevu, už jsem si na něj trochu zvykla, takže mi čtení netrvalo tak dlouho, ale i přesto to prostě není můj šálek kávy. Asi ještě úplně nemám buňky na "dospělácké čtení".
Knihu bych určitě doporučila všem lidem, kteří krimithrillery skoro nečtou tak jako já. Ale co se týče milovníků právě tohoto žánru, úplně bych si nedovolila říct, že z knihy budete stejně nadšení jako já.
K této knize jsem se opět dostala dost zamotaně. Krimithrillery nejsou moje parketa, ale potřebovala jsem nutně změnit žánr, takže jsem si vybrala v knihkupectví knihu Loutkář. No a až jsem ji začala číst, tak mě kamarádka upozornila, že si mám nejdříve přečíst první díl Hadrový panák (super, a to jsem si chtěla koupit knížku, která nebude ze série).
Kniha nás zavádí do Londýna a ukazuje ho ne jako turistickou destinaci, ale jako místo mnohých a mnohých vražd. My se dostáváme k řešení případu Hadrový panák a musím říct, že mrtvola sešitá ze šesti lidí je dost hrůzostrašná a co si budeme povídat, i dost nechutná.
Vykreslení detektivů, kteří tento případ řeší, je poněkud typické, ale právě tím se kniha, podle mě, stává dost reálnou - zkrátka nám nepředstavuje detektiva, který by všechno věděl, všechno znal a do toho měl bicáky jako hrom.
Samotné vyšetřování je do půlky knihy nezáživné a já jsem se do čtení opravdu musela hodně nutit. Vraždy, které se v první polovině knihy odehrály, byly celkem zajímavé, ale to bylo tak jediné "vzrůšo".
Také jsem si docela dlouho zvykala na autorův styl psaní, který mi nešel úplně přes pusu. Určitě za to může i výběr žánru - jak jsem psala, nejsem fanda detektivek a tak mi čtení přišlo chvílemi spíš za trest. Ale to se změnilo zhruba v polovině knihy, kdy detektiv Edmunds začal rozpitvávat případ kousek po kousku a zase ho skládal dohromady jako puzzle. Tahle část se mi opravdu líbila a je bez debat, že autor měl zápletku hodně dobře a zajímavě vymyšlenou. Nechci spoilerovat, takže víc z děje neprozradím, ale musím říct, že rozuzlení případu bylo vážně skvělé.
Takže abych to shrnula, kniha není mým šálkem kávy, ale opravdu mě zaujalo autorovo přemýšlení a vymýšlení samotného příběhu, takže i když jsem se na začátku knihy poměrně dost nudila, i tak jsem pokračovala dál a věděla jsem, že přijde něco velkýho. Přece kniha nemůže být světovým bestsellerem pro nic za nic.
Jako první musím říct, že jsem od tohoto dílu čekala mnohem víc. Jsem toho názoru, že kdyby kniha neměla tolik stran, byla by mnohem, mnohem lepší! Tím, že autorka všechno tak strašně natahovala, mě nudila. A scény, které byly akčnější a zasloužily by si více stran, shrnula do dvou. Zbytek byl jen okecávání pocitů hlavních hrdinů. Je určitě super dozvědět se, jak se určití lidé v daných momentech cítí a jak je prožívají, ale přestává to být zajímavé, když to čtete skoro v každé kapitole. Vážně mě hodně mrzí, že takto musím psát o knize od Sarah J. Maas, ale tento díl se mi prostě nelíbil. Ano, chvílemi tam byly pasáže, které byly celkem čtivé a člověk chvíli knihu nemohl odložit, ale vždy to bylo jen pár stránek a zase jsme se dostali do koloběhu pocitů, myšlenek apod.
A zase mi přijde, že se autorka do konce knihy snažila vecpat super akci, abychom se těšili na další díl. Ale já se ptám, proč ta akce nemohla být i na začátku nebo vprostřed? Proč až na konci na pár stránkách? Vždyť je to taková bichle, určitě by se dala udělat mnohem zajímavější.
Co na knize vyzvednu, i když to asi ani nebyl nějak extra velký záměr,tak že byla místy velmi vtipná. U některých pasáží jsem doslova vyprskla smíchy. Kdyby autorka tak precizně, jako to udělala u těchto vtipných momentů, vystihla i ostatní události v příběhu, byla by kniha opravdu skvělá.
Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně proto, že jsem kdysi dávno viděla film, který mě hodně oslovil.
Autorka si jako hlavní téma vybrala něco, co je velmi intimní a bolestivé. Ani si nedokážu představit, jak těžké, smutné a depresivní muselo být psaní takovéhle knížky a už vůbec si nedokážu představit, jak se autorce tak brilantně podařilo vystihnout pocity a proudy myšlenek hlavní hrdinky.
Styl psaní mi hodně připomínal deníkové zápisky, to asi proto, že Melinda popisovala plno věcí ze svého života, co se jí stalo, s kým mluvila, co bylo ve škole apod.
Celkově o knize můžu říct, že na mě hodně dolehla z mnoha různých osobních důvodů. Po přečtení knihy, to bylo někdy kolem desáté večer, jsem si musela jít lehnout...až tak moc mě dostala.
A co se mi líbilo, tak že konec knihy je zasvěcen rozhovoru s autorkou, kde se dozvídáme, proč se rozhodla psát zrovna o tomto tématu, co ji k tomu vedlo a jak kniha vlastně zapůsobila na čtenáře. A samotný závěr knihy obsahuje několik telefonních čísel , na které člověk může zavolat, pokud se ocitl nebo ocitá ve stejné nebo podobné situaci, která byla hlavním tématem knihy, což mi připadá jako velice užitečná věc.
Když jsem knihu začala číst, bylo mi hned jasné, že tentokrát z knihy budu nadšená. Už od začátku se totiž příběh někam posouval, nějak se vyvíjel a nebylo to jak v prvním a druhém díle, kde jsme půlku příběhu strávili přešlapováním na stejném místě.
U Dědičky ohně jsem se opět přesvědčila, že Sarah J. Maas prostě umí psát tak, aby čtenář jen nerad odkládal knihu. Konečně jsem se dočkala jejího strhujícího vyprávění, které jsem tak zoufale postrádala u předchozích dvou dílů.
V knize nastalo mnoho zvratů, také jsme se dozvěděli více o Celaeně a její minulosti, což bylo podle mě nutné k tomu, abychom chování hlavní hrdinky chápali (nebo alespoň ho chápali o něco víc).
Celá kniha se mi četla opravdu hodně dobře, až na nějaké tři nebo čtyři kapitoly zhruba ve tři čtvrtě knihy, kdy jsem měla pocit, že se příběh opět zastavil a my se nijak neposouváme a popravdě jsem se dost bála, že tak bude vypadat i zbytek knihy. Ale naštěstí se vše znovu dalo do pohybu a mě příběh naprosto strhl.
Jediné, co bych knize vytkla, tak samotný závěr knihy. Přišlo mi to, jakoby se autorka za každou cenu snažila z konce knihy udělat trhák a nacpat tam co nejvíce zvratů, abychom se neuvěřitelně těšili na další pokračování. To se jí tedy, v mém případě, skutečně povedlo, ale stejně se pořád nemůžu zbavit toho názoru, že konec byl až moc přehlcený akcí a zvratů.
Druhý díl mi dějovou osnovou hrozně připomínal ten první: rozjezd - celkem nuda - do toho nějaká ta zamilovaná scéna - pak nastane zvrat - něco se začne dít - skončí nějaká akce - hlavní hrdinka utne milostný vztah.
Tento díl mě nijak neoslovil, měla jsem pocit, že hrozně dlouhou dobu přešlapujeme na jednom místě, kde se skoro nic neděje, jen se dokola pořád a pořád okecává to samý.
No ale i přesto, že mě druhý díl vážně zklamal, mě to stále neodrazuje od dalšího pokračování, které, doufám, bude o dost lepší - už jen proto, že má o dost stran více.
Námět samotný není špatný, ale jak už jsem někde četla, autorka u prvních dílů této série není vypsaná a jde to poznat, bohužel s tímto názorem musím souhlasit. Děj je místy až moc zdlouhavý a vlastně jsme se z těch 387 stran moc nedozvěděli. I tak jsem si ale koupila druhý díl a věřím, že to bude jen a jen lepší! :)
Na třetí díl jsem se opravdu těšila, už proto, že jsem netušila, jestli se jedná o závěrečný díl (na netu jsem se nechtěla po ničem pídit kvůli případným spoilerům).
Až do poslední stránky jsem napětím téměř nedýchala. Kniha je doslova nabouchaná akcí, ani chvíli jsem se nenudila (fakt netuším, jak je autorka schopná napsat přes 700 stran a přitom čtenáře ani na chvíli nenudit). Příběh mě znovu dostal a konec? Poprvé jsem opravdu brečela, tekla mi jedna slza za druhou a nemohla jsem to zastavit.
Musím ale říct, že druhý díl se mi přece jen líbil o něco víc ;)
Zkrátka pro mě nejlepší série, jakou jsem kdy v životě četla!
Když jsem knihu začala číst, musím říct, že jsem se trochu nudila. Ale pak se děj rozjel takovým stylem, že jsem zůstávala vzhůru dlouho do noci, jen abych mohla číst další a další kapitoly. V knize jsem opět našla vše, co hledám u kvalitní knihy. Je opravdu neuvěřitelné, jak mě tato série chytla a doufám, že další díl mě opět nezklame!
Knihu jsem doslova hltala očima, je velmi dobře napsaná. Co se týče císařovny Alžběty, dozvěděla jsem se o ní docela dost zajímavých věcí, ale určitě mi tato kniha nestačila a chci si přečíst ještě podrobnější biografii.
Bylo skvělé, že v knize byly popsány životy i ostatních postav, ale trochu to zastínilo život samotné císařovny, což byla škoda.
Naprosto úžasná, dech beroucí knížka! Tohle je moje první knižní série od autorky a naprosto jsem se do ní zamilovala. V knize jsem našla všechno, co od kvalitního příběhu očekávám. Můžu jen doporučit!
Stejně jako první díl, tak i tento je naprosto úžasný! Příběh se čte téměř sám, ani se neohlédnete a už jste na konci knížky.
Jediné, co mě trochu zklamalo, byl konec. Ne, jak to dopadlo, ale k ponurosti této knihy mi přišel závěr zkrátka až moc slaďáckej. Ale nevadí, i tak jsem si tuto knihu užila a vřele ji každému doporučuji!
Čekala jsem od motivační knihy něco víc. Bylo zde pár vět, které by mě mohly nakopnout, ale většina textu mi připadla psaná přes růžové brýle.
Zkrátka mi nejspíš motivační literatura nesedí.