Verunka289 komentáře u knih
(SPOILER) Po dvou víceméně zklamáních (Manžele odvedle a Někdo cizí v domě) jsem si tady konečně přišla na své. Námět v podstatě stále stejný nebo velmi podobný jako předchozí autorčiny knihy, ale zde podáno alespoň dle mého subjektivního názoru čtivěji, napínavěji.
I když fakt, že Avery bylo teprve 9 let, je za mě poměrně neuvěřitelný. Řekla bych, že takto se může chovat dívka v nějakých 13-14 letech, ale v 9 letech tomu jen těžko věřím.... i když doba jde samozřejmě dopředu. Docela by mě zajímalo, jaké bylo pokračování po poslední větě knihy.
Tvorba Markéty Lukáškové pro mě zatím není až tak moc známá, dosud jsem od ní přečetla jen knihu Losos v kaluži, která se mi ale docela líbila tím, jak hrozně byla jiná v porovnání s literaturou, kterou běžně čtu. Proto jsem i na knihu Odvaha byla docela zvědavá. Už dle anotace jsem pochopila, že tady na rozdíl od Lososa v kaluži to nebude jen změť myšlenek, ale bude to mít i nějaký příběh. Musím říct, že jsem si při čtení uvědomila, že většinou se dostanu spíš k literatuře přímo z období 2. světové války, tzn. holokaust, koncentrační tábory.... Ale už málokdy se pak dostanu k tomu, jak to bylo vlastně dál po válce a uvědomila jsem si, že i takovou literaturu chci začít číst. Je strašné, že Židi museli trpět za války i po válce, nebyl tam u nich prakticky žádný rozdíl....
Po přečtení anotace knihy mě vůbec nenapadalo, na jakou že to otázku má Ada odpovědět ano nebo ne. A po dočtení nabývám dojmu, že správně nebylo stejně ani jedno...
Lucku a Marvela mám moc ráda a ráda vždy podpořím jejich cestování. Knížku jsem přečetla ráda, není to samozřejmě žádné velkolepé literární dílo, byla i o dost slabší než Pacifická hřebenovka... ale nad pár hláškami jsem se upřímně zasmála a moc ráda jsem si prohlédla nádherné fotky a aspoň takto vzdáleně jsem cestovala s nimi.
(SPOILER) Chris Carter je sázka na jistotu, ještě nikdy mě nezklamal. Tentokrát se mi moc líbilo prolínání děje z minulosti a současnosti, které ale čtenář odhalí až na konci knihy. Postava Červa mi hned byla "podezřelá", takže jsem tak nějak tušila, že to nebude jen tak... Na postavách Cartera se mi líbí ten vývoj, že je vždy musela nějak poznamenat minulost, aby se z nich stalo to, čím jsou teď. Nikdy to není tak, že by se někdo prostě jen tak narodil jako vrah, donutil je k tomu jejich předchozí život.
Další výborná česká depka. Bylo mi tak strašně smutno z toho, že Símka by pro maminku udělala naprosto všechno, všeho by se vzdala jen za kousek pozornosti a lásky. Ale všechny snahy byly marné. A asi je potřeba si uvědomit, že mateřská láska není automatická a že máme obrovské štěstí, pokud se nám jí dostává.
Thrillerů mám načtených poměrně hodně, takže už mám problém s tím, že jen tak něco se mi nelíbí. Kopírák byl ale napínavý, čtivý, plný zvratů a poměrně nečekaného rozuzlení. Četl se mi hodně dobře hlavně proto, že odkazoval na jednotlivé sériové vrahy a já, jakožto fanynka true crime, jsem byla velmi potěšena, protože mám v tomto "oboru" celkem přehled. Určitě se pustím i do další knihy autorky.
Po úžasném druhém díle opět trošičku sešup dolů. Určitě čtivé, napínavé, ale bohužel až příliš překombinované a místy dost nelogické. Romantická linka Avery a Jameson nezajímavá, spíš až zbytečná, neměla tam žádný smysl.
Druhý díl série byl super, knížka měla spád, napětí, zajímavou zápletku. Ze Hry o dědictví jsem moc nadšená nebyla, tady jsem si docela spravila chuť.
Romantická linka za mě naprosto zbytečná, ale nic, co by mi zásadně překáželo.
Měla jsem od knihy asi až přehnaně velká očekávání. Slyšela jsem o ní na každém kroku, každý z ní byl nadšený, tak jsem si myslela, že z ní jednoduše padnu na zadek. No, nestalo se. Kniha měla naprosto úžasnou anotaci - obyčejná holka náhle zdědí veškerý majetek miliardáře, kterého v životě neviděla, vůbec ho nezná, nic o něm neví... Za mě luxus. Jen škoda, že pak kniha naplno nevyužila ten potenciál, který dle mého měla. Nemůžu si pomoct, ale necítila jsem tam to napětí, nutkání číst knihu pořád dál a dál a neodložit ji. To se u mě nedostavilo. Dalším dílům dám samozřejmě šanci, abych se dozvěděla, jak to celé bylo, ale zatím ten hype kolem knihy asi úplně nechápu.
Opět další česká úžasná depka. Jsem moc ráda, že jsem od loňského roku začala mnohem víc číst české autory, protože nacházím opravdu velmi silné a dojemné příběhy, které pro mě mají obrovský přesah a nad kterými přemýšlím ještě dlouho po dočtení.
Moc se mi líbil přístup Štěpána k jeho nelehkému životnímu údělu a s radostí jsem sledovala, v jak výjimečného mladého muže dospívá. To, co dokázal on, by nesvedl leckterý dospělý.
Nejvíc se mi asi na knize líbil celý ten koncept - příběhy psané od konce k začátkům a hlavně nádherné autorské skladby (moc se mi líbilo načítání pomocí QR kódů, je fajn, že literatura jde v tomto směru dopředu).
Příběhy jako takové byly moc milé, takové pohlazení po duši, první půlka za mě asi lepší, závěr už slabší. Literárně to asi nebylo nic až tak převratného, ale při čtení mi bylo pěkně, usmívala jsem se a měla jsem hřejivý pocit, a to mi v ten okamžik stačilo.
Ačkoliv nejsem cílová skupina, občas si nějakou young adult knížku s radostí přečtu. Bylo to takové milé, naivní počtení, zpestřené humorem a hláškami z Harryho Pottera (což mi nevadí, jsem HP fanynka). Hlavní postavy byly takové docela dětinské, nedokázaly spolu pořádně mluvit o problémech. Nevím, jestli je to pro ten středoškolský život typické, už si to vlastně asi moc nepamatuju. Ale ve výsledku jsem dostala asi přesně to, co jsem od knížky očekávala, takže jsem spokojená.
Nešťastná za mě byla ta velmi pevně lepená měkká vazba, to se fakt četlo hodně špatně. Doufám, že u dalších dílů už to tak nebude.
Tato kniha se mi asi líbila o něco víc než Manžele odvedle, ale taky teda nic moc světoborného, děj je hodně předvídatelný, zápletka za mě taková tuctová. Ale kdyby to byl můj první thriller v životě, asi budu hodnotit jinak, pravděpodobně velmi pozitivně. Pokud ale už má člověk nějaký žánr hodně načtený, tak zjistí, že se motivy opakují a že ho už nic moc nepřekvapí.
Další knížky Shari Lapeny si ale stejně určitě přečtu, až budu chtít něco nenáročného, co se bude rychle číst.
Povídkové sbírky od Yoli mám moc ráda. Tato za mě zrovna nepatří k těm nejlepším, tam mám jiné favority, nicméně mě vždy moc potěší, kolik nadějných mladých autorů v ČR máme.
Poslouchala jsem jako audioknihu a upřímně musím říct, že jsem doposlechla jen díky skvělému přednesu Vasila Fridricha. Jinak kniha jako taková mě příliš nezaujala. Budiž ještě první polovina, ta byla docela zajímavá. Ale ty filozofické řeči na konci knihy byly za mě úplně zbytečné a pro děj neměly za mě žádný význam.
Tak toto byla opravdu šílená depka. Milovala jsem to čtení, ale bylo mi z něho příšerně psychicky zle. Přijde mi, že většina českých autorek píše tak, že by si člověk při četbě nejradši vyrval všechny vlasy z hlavy (ale v dobrém smyslu). Tam bylo špatně snad úplně všechno - vztah prarodičů s vlastní dcerou i s vnoučaty, nepochopení jiné generace, vztah dětí s jejich rodiči. Chtělo se mi úplně řvát, jak jen jsou takové vztahy možné. Díkybohu za rodinu, kterou mám. Díkybohu za to, že se všichni máme rádi, respektujeme se, vycházíme si vstříc a pomáháme si, upřednostňujeme svoje blízké vůči svému sobeckému já.
Na začátku jsem měla trošku problém se začít kvůli autorčinu stylu psaní - zejména naprostá absence přímé řeči. Hlavní postava Veronika za mě jednala úplně nesmyslně, asi jsem se do ní nedokázala vcítit. Já bych se třeba už dávno přestěhovala za tatínkem, abych mu byla nablízku a mohla mu se vším pomáhat... Ale tam bylo evidentní, že ona svoje rodiče prostě nesnášela, to je pak rozhodování zřejmě jinačí, nedokážu to objektivně posoudit.
Knížka splňovala naprosto všechno, co od thrilleru očekávám. Krátké, napínavé kapitoly, prolínání dějových linek z minulosti a přítomnosti, rychlý spád, žádné zbytečné popisy. Jediné, s čím mám asi trošku problém, je pak takový hodně rychlý závěr, klidně bych si to vychutnala a nechala vysvětlit trošku víc.
Krásný, dojemný příběh psího kamaráda Gumpa. U druhého dílu jsem díkybohu už nebrečela tolik jako u jedničky, ale i přesto mě osudy zvířat strašně moc dojímají. A opět mě knížka utvrdila v tom, že mám raději zvířata než lidi. Zvířata jsou tak strašně čistá, oddaná, milující. A pokud je některé zlé, většinou za to stejnak může jeho majitel.
Miluju! Miluju všechny tři díly, miluju všechny postavy! Ale třetí díl byl teda snad nejlepší ze všech, byl plný zvratů, napětí, lásky, nenávisti, zklamání. Tohle ve mně bude ještě dlouho doznívat. Moc by se mi líbilo i filmové zpracování. A i když byl Jaren většinu knížky "napřesdržku", tak podle mě musí být snem mnoha žen. V mých snech se rozhodně objevovat bude :D
Sdílím názor některých dalších níže, že druhý díl byl slabší, obrovsky se to rozjelo asi až na posledních cca 70 stránkách. Děj v knize byl určitě důležitý pro pochopení celého příběhu, ale dalo se to klidně tak o 150 stránek zkrátit. Nicméně na konci opět velký zvrat, takže se hned pouštím do posledního dílu.