Vesper001 komentáře u knih

Protidrogová brigáda je téměř identická s autorovou pozdější knihou Lovci smrti. Tedy skoro. Text je víceméně stejný, jen Lovci mají – vzhledem pozdějšímu roku vydání – o pár kapitol navíc a jsou celkově učesanější. Je také třeba říci, že grafická stránka Protidrogové brigády je neporovnatelně ohavnější, i když ani Lovci nejsou zrovna kandidátem na design roku. Ale kniha není vhodná pro slabé žaludky z více důvodů a černobílé fotky mrtvol a budoucích mrtvol nejsou tím hlavním. Nejděsivějším je obsah, popis doupat "toxiků" a toho, co s člověkem a z člověka drogy udělají. Hrůza.

21.06.2024

"Cukr, káva, limonáda" to není, kdepak. Spíš "ryba, mango, limonáda", ale limonáda znechutí každou kombinaci. Námět není špatný, ale zpracování je unylé. Kdyby se opuštěný ostrov zalidnil větším počtem trosečníků, bylo by i víc možností řešení a ta ohromná tajemství, co hlavní postavy tak urputně, usilovně a únavně tají, by čtenář neodhalil už v první třetině knihy. Poslední kapitolu doporučuji vynechat, tam už limonáda teče proudem.

20.06.2024

(SPOILER) Extrémně manipulativní a extrémně manipulovatelná a jeden mimoň navíc. Víc mě to rozčilovalo než bavilo.

15.05.2024

Prý že kdo má štěstí, má i peníze. Ale tam, kde jsou peníze, nemusí být štěstí. To první Paul mamince uvěřil. A to druhé si sám ověřil.

Věnovat každému svému blízkému kytičku a básničku je hezký a milý nápad. A originální nápad, co dát adresátům pod stromeček. I graficky je kniha velmi vydařená. Ale pokud nepatříte k autorčiným příbuzným a přátelům, básně vám mnoho neřeknou; jde hlavně o vzpomínky, narážky a asociace. Nevím, jestli by kniha vyšla, kdyby autorka použila jen příjmení Veselá.

29.12.2023

Bestiář to úplně není, spíš skicy drsné přírody a lidí, kteří do této přírody patří nebo mají něco z ní v sobě. Není to špatné čtení, ale třeba Lesní lišky mají v sobě kromě podivna i kouzlo, a to jsem v Bestiáři postrádala.

15.12.2023

Úroveň povídek stoupá a klesá jako noty na notové osnově, občas ale některá spadne i pod ni. Connollymu se víc daří budovat atmosféru v příbězích, kde nadpřirozeno nepřevládá, ale jen se prolíná s reálným světem, než u vysokoprocentní duchařiny. Originálních zápletek je jen pár, ale i na známou melodii se dá zkomponovat působivá variace. A Connolly je dobrý hudebník. Ne výjimečný.

29.09.2023

(SPOILER) Musíme si promluvit o Ewanovi. Ubohém chlapci, jehož zdárně našlápnutá kariéra sériového vraha šla tak záhy do kopru. Vidláci zaslepení zdravým rozumem s ním vydrbali. Čáryfuky kupodivu nerozjařila vidina dalšího chlapce, který přežil. A navíc postupně vyjde najevo, že to kukuřičné dítě bylo plodem lásky vesnického idiota a průměrně inteligentní ovce. Pak už pro slzy skoro nevidíte na písmenka. Což nemusí být vždycky na škodu. Celkový dojem: zaječí paštiku si k večeři nedám.

31.08.2023

Nedočteno. Zpočátku jsem byla nadšená, první čtyři povídky jsou výborné, neotřelé, originální. Pak ale nastala sestupná tendence, která místy nabírala povážlivou rychlost. Originalita mi u některých povídek připadala vynucená, u jiných mě zklamal zcela nevyužitý potenciál nebo absence závěru - nepovedená snaha o otevřený konec. A pak tu byla místa, u nichž si říkáte, že tohle nechcete číst...

Vzácný poklad mezi knihami, jedinečný úkaz mezi básnickými sbírkami. A v tom nejlepším překladu vůbec.

07.07.2023

Z více důvodů je těžké hodnotit tuto knihu objektivně. Jednak je tu pokušení hodnotit výpravu samotnou. A potom fakt, že Třetí Everest je kniha hodně odlišná od běžné formy knih. A teď nemyslím, že váží (mým) odhadem asi 10 kilo (a 20 kilo, pokud ji nesete na delší vzdálenost :-). V deskách je vložený kamínek s mantrou, uvnitř modlitební praporce, lampion a další přílohy. Grafická stránka by mohla být lepší, otázkou ale je, nakolik dostal grafik prostor pro invenci. V knize je tolik fotografií i textů, až to působí jako snaha dát tam všechno, úplně všechno a ještě víc... Velký rozdíl je v textech obou autorů. Pavel Bém píše čtivě, srozumitelně a s nadhledem. Naopak Rudolf Švaříček je tak okouzlen vlastním spisovatelským umem, že se zaplétá do pavučiny vyšperkovaných přirovnání, nesouvislých asociací a zbytečného mlžení, až čtenář ztrácí nejen nit, ale občas má chuť se spolu s největším Čechem zeptat "prosím tě, Rudolfe, CO chceš říct?". Ale hlavním účelem Třetího Everestu je podělit se o vzpomínky na zážitek, který se vetšinou odehraje jen jednou za život, a to ještě v životě málokoho, a to se podařilo.
"Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale chvíle, okamžiky, sekundy... Vím, že ty dnešní se dotýkají věčnosti."

16.06.2023

Opět skvělý soubor povídek, které ale nejsou mrazivé, a víc než o vraždy v nich o komplikované vztahy a psychologii postav. Jak už to u madam Agathy bývá. Jistě, název knihu prodává, ale v tomto případě je trumfem jméno autorky.

05.06.2023

Po Závějích bohužel přišla blátivá obleva, přestože v knize mrzne až praští. Vraha (narozdíl od vyšetřovatelů) s trochou praxe odhadnete. Zápletka s teenagery není špatná, horší je Vernerovo pubertální tokání kvůli božské Bitte. Autorka se mu věnuje, stejně jako on, mnohem víc než vyšetřování, a mně se z Božího prstu ježila hrst. (Nebo srst? :)

24.02.2023

Při čtení jsem si říkala: tohle mohlo být popsáno podrobněji, tohle morbidněji, tohle explicitněji... A víte co? Byla jsem ráda, že to tak autorka neudělala. Závěje nejsou drsná a děsivá severská krimi, ale prostě a jen dobrá detektivka.

24.02.2023

Moře, loď duchů... moc jsem se těšila. Pasáže z cesty po moři jsou skvělé, strašidelné. Vyšetřování naopak plné slepých vypravěčských uliček. Nezajímavé rodině nezajímavé právničky Tóry je věnován zbytečně velký prostor. Snaha vytvořit svéráznou postavu - sekretářku Belu - naráží na útes logiky. Proč advokátní kancelář vůbec někoho takového zaměstnává? A závěr knihy je strašlivě uspěchaný. Na několika stranách je horempádem vysvětleno skoro všechno, a atmosféra je tatam.

18.11.2022

Nějak mi připadá, že tohle Vilfríd Šejkspír (ten dramatik z dávných časů :) trošku zeslonil, když se nemohl rozhodnout, jestli píše drama nebo komedii. Dám ale Jindrovi ještě šanci – a třeba mě Kenneth Branagh přesvědčí o opaku.

05.01.2022

Zoosloupky mám ráda. Jsou psané lehkou rukou, bohužel se stejnou lehkostí většinu zajímavostí hned zapomínám a to mě mrzí.

01.11.2021

Knihu nehodnotím po literární stránce, ale podle významu, který může mít pro člověka postiženého vážnou nemocí, který hledá motivaci, povzbuzení a spřízněnou duši. Autorka je silná žena, která nejenže zvládla boj s nemocí, ale navíc se rozhodla pomáhat druhým tím, že se veřejně svěří s nejtěžšími chvílemi svého života. Respekt.

16.09.2021

"Pořád se tak loudám kupředu a nenacházím odpovědi. Nikdy jsem žádnou nenašel." Hugh Laurie je mnohem víc než jen... všechno, co umí. ;) Knihu bych zkrátila o fiktivní a vyumělkované rozhovory, i celkově je třeba brát ji s nadhledem, protože většina Hughových vět je vytržená z kontextu. Vypadá to, že autorka se buď hledá, nebo si na něco hraje. Přesto jde o zajímavý portrét, který stojí za povšimnutí. Nikoli však za bernou minci.

14.08.2020

Prostřednictvím dvaadvaceti krátkých básní Jiří Dědeček prostými slovy vypráví o smrti rodičů, především o mamince. Věci po mrtvých nepostrádají jeho typický sarkasmus a ironii, chybí zde však dobrý rozmar. Dědeček se s drásavou precizností pouští do nejniternějších prožitků smutku a bolesti ze ztráty blízkého člověka a slepuje realistickou mozaiku z drobných vzpomínek na poslední období, z obrazů domu, kde náhle někdo schází, z osobních předmětů, které nepřestávají zesnulého připomínat, a neodvrací pohled ani od vědomí vlastní smrti.

04.08.2020