vikidala komentáře u knih
Za mě byla tahle knížka hrozná slátanina. Spousta věcí jsem přeskakovala, aniž by to dějově vadilo. Všechno dopadlo až neuvěřitelně růžově. Úroveň asi jakoby jí psala nějaká puberťačka.
Mně se knížka moc líbila, hodně témat k zamyšlení, která mi teď zrovna jsou blízká.
Nemohla jsem se dokopat k tomu, abych knihu dočetla, protože jsem neviděla důvod číst, když přesně vím, jak kniha dopadne (četla jsem ještě 3 knihy od autorky a příběh vždy jako přes kopírák). Kniha mě absolutně ničím nezaujala, s autorkou bohužel musím skončit. I když mě vždy nalákala na prostředí, ve kterém se kniha odehrává, obsah vždy nevalné kvality.
Krásná knížka, všechny rozhovory mě moc bavili, až na Karin. U té jsem měla trochu problém dokopat se k dočtení do konce, neustále mluvila jen sama o sobě, až to člověka trochu uspávalo...ufff. Ale nakonec i ona měla své kouzlo :)
Kniha mě velmi mile překvapila, vůbec jsem nečekala, že půjde o tak krásně napsaný a přitom zajímavý text. Pohltila mě.
Velmi krásné popisy krajiny, až tam chce člověk znovu být.
Vůbec nemám ráda sci-fi literaturu, ale tahle knížka mě tedy uplně uchvátila. Je dokonale napsaná! Je totiž svým způsobem reálná a to se mi líbí. Připadala jsem si pár dní skoro, jako bych byla na Marsu.
Stále jsem tak nějak čekala, kdy kniha konečně "začne", celou dobu mi to přišlo jako úvod k něčemu. Na celé knize mě vůbec nic nezaujalo, nepřišel mi ani překvapivý konec jak někdo píše, ba ani mi v ní nepřišlo nic vtipné. Nic se tam nedělo, nebyla ani zajímavě popsaná psychologie postav, prostě tak nějak nevím, co je důvodem existence této knihy. Asi je pro jiný typ lidí.
Krásná knížka ke které se budu vracet, když se mi nebude dařit uchopit svůj vnitřní klid. Takové pohlazení po duši.
Je mi líto, že je příběh s tak dobrým potenciálem napsán tak moc předvídatelně, ploše a jednoduše. Chápu, že je kniha určena dětem, ale vyskytuje se v ní tolik nelogického chování hlavních hrdinů a je tam tolik nedomyšlených nepřesností, že si myslím, že to musí iritovat i ty děti. Je to opravdu škoda.
Patří do ♥. Po 3. jsem si jí přečetla, asi po 10 letech co jsem jí četla naposledy, zase mi dala něco jiného a znovu mě moc vtáhla :)
Musím říct, že se mi tenhle díl líbil víc, než ten první. Ten první díl jsem četla hlavně, protože se odehrává na Aljašce. U druhého je to také velký plusový bod, ale i z jiných úhlů pohledů mě kniha velice chytla. Mínusové body dávám snad jen za postelové scény, ty bych opravdu s chutí oželela.
Kdyby byla část odehrávající se v Indii asi tak o 2/3 kratší, knížka by se mi líbila. Popisovat na tolika stránkách, co se člověku honí hlavou při meditaci, je na mě opravdu příliš. Navíc myslím, že to člověku ani nic nedá. Každý má svojí hlavu, každý si musí projít v mysli něčím jiným. Ze začátku mi některé myšlenky přišly dobré, pak už mi to přišlo jen jako stále se opakující stejné bláboly. Ovšem nejspíš to bylo nutné, aby člověk pochopil, jak dlouhou cestu sebepoznání musela hlavní hrdinka ujít, aby mohla být na konci šťastná? Jsem ráda, že dokážu být šťastná i bez dlouhých hodin každodenní meditace :D
Horší knížku jsem v životě nečetla. Koupila jsen si knihu na základě toho, že je doporučovaná jako super kniha, která vás naladí na Vánoce. Ovšem dialogy jsou tak stašně hloupé, až je mi z toho samotné trapně. Jakoby je psalo malé dítě ze základky v rámci nějaké slohové práce. Přiznám se, že jsem knihu přečetla jen do půlky, stále jsem čekala na nějaký obrat k lepšímu, ale do půlky se tomu nestalo, takže knihu musím odložit, opravdu se to nedá číst. Vůbec nechápu, jak může mít takový brak takhle vysoké hodnocení.
Knížka mě hodně bavila asi tak do půlky. Pak už mi to přišlo jen omýlání stále stejných pocitů a myšlenek hlavní postavy, začala jsem tyto pasáže přeskakovat a číst téměř jen dialogy, abych se dozvěděla, jak to dopadne, to mě samozřejmě zajímalo. Knížka má velký potenciál, ale druhá půlka byla pro mě nuda.
Cetla jsem s 3 letym synem. Moc se mu libilo vypraveni, co dela Marta s babickou, ja jsem mela zase co delat, abych nebrecela. Precetli jsme knizku na jeden zatah, syn nechtel prestat :)
Pohlazení po duši, kéž bych měla alespoň z poloviny takovou schopnost brát věci z té lepší stránky :)
Nejdřív mě trochu iritoval zkratkovitý jazyk ala sociání sítě a přišlo mi vyprávění hodně naivní. Ovšem pak mě kniha naprosto vtáhla a připadala mi stále hlubší a hlubší a pak jsem pochopila, že o tom to je, že nejdřív je člověk prostě naivní a pak skrz přírodu a cestování vyplyne spousta věcí...Taky je boží, že člověk v některých okamžicích prostě najednou je, zvlášť když něco podobného prožil. Nakonec se mi knížka opravdu moc líbila, je krásná!!
Za mě super pro uvědomění, jaké maličkosti stačí pro změnu celého života a jak je důležité, aby člověk neustrnul na místě. Taky že i když je člověku zrovna dost hrozně, tak prostě zákonitě bude jednou zase dobře. Člověk to samozřejmě musí brát s rezervou. Některé věci nejsou promyšlené do detailu a lidé se v knížce v určitých situacích nechovají reálně. Ale jinak fajn :)