Vjeerus
komentáře u knih
Plíseň
Siri Pettersen
Na návrat do světa, který autorka vymyslela jsem se těšila a moje nadšení setrvalo i ve chvíli, kdy se velká část příběhu odehrávala v našem světě, protože jsem se bála, že to pro mě ztratí na atraktivitě.
To, jak se hlavní hrdinka snažila zapadnout v pro ni naprosto cizím světě s jazykem, který nikdy neslyšela a vlastně měla štěstí na lidi, co v tom velkém neznámu potkala, mě bavilo a čekala jsem na nějaký zádrhel.
Když přišel, paradoxně mě kniha začala nudit, protože jsme dostali jen ježdění sem a tam a odsouvání problémů bez nějakých zásadnějších objevů. Jediná zajímavá linka spočívala v odhalování Hirčiny pokrevní rodiny a postupné historie Ymslanďanů a slepých.
Byla jsem ráda za ty malé vstupy do Ymslady a sledování Rimeho, který si u mě bohužel začal dělat jeden černý puntík za druhým. Měla jsem pocit, že ho někdo vyměnil a udělal z něj dítě v období vzdoru. I když přicházel na stejná zjištění jako Hirka, většinou k tomu přišel s nabubřelou pózou mistra světa odmítající rady od toho nejlepšího člověka v celé zemi.
Závěr mě opravdu navnadil na třetí díl, jsem extrémně zvědavá na nový svět. Ten mě upřímně zajímá snad nejvíc. A doufám, že nám dá autorka opět pohled i z Rimeho úhlu a odhodí tu svojí zpupnost, vzhledem k tomu, o co vše přišel. A hlavně proč.
Cagaster 1
Kachou Hashimoto
Příběh nás hned přivítá v jakémsi postapokalyptickém světě, kde místo zombíků lidi ohrožují obří brouci. Ti jsou ale narozdíl od bezduchých nemrtvých inteligentní a mají své triky, jak si najít lidskou kořist.
Každý svět potřebuje bojovníky proti zlu a v manze jsou tímto pověřeni lovci. Hlavní hrdina Kidou k nim, jak jinak, patří. Celkově dostal dost předvídatelný charakter zlého kluka, který navenek působí jako hodně suveréni drsňák bez špetky emocí. A taky tajemnou minulost, která bude pravděpodobně odhalována napříč celou serií.
Hlavní hrdinka se bohužel taky nijak nevymyká klasické šabloně a tak je na začátku představena jako dívka v nesnázích, která velmi záhy ukáže, že není křehká květinka a Kidouem se nenechá tak úplně zastrašit.
Když ale pominu křičící schovanou dobrotu v hlavním hrdinovi, rozhodně nám manga nabízí velmi zajímavý svět, kde budeme odhalovat pozadí nákazy měnící lidi na brouky a co je zač tajemná postava s velmi specifickým zabíjením lidí. A aby kniha nebyla jen temná, rozhodně jí nechybí vtip, minimálně přes postavu majitele(ky) hostince, kde je ubytovaná hlavní dvojice.
Cizinec na pláži
Kanna Kii
Milá manga o dvou lidech, kteří řeší své problémy běžného života spolu s rozvíjením vztahu s hromadou nejistot, alespoň od jednoho z nich.
S hlavní dvojicí se seznámíme při jejich prvním kontaktu, kdy se tichý Mio pomalu otvírá a ožívá po životních událostech, kvůli kterým velmi brzy musí odjet a dojde k odloučení. Po jeho návratu je z něj vlastně úplně jiný člověk. Otevřený a neskutečně přímý mladý muž se sklony nic netajit. I když to není vyloženě zlá vlastnost, někdy jsem měla pocit tlačení na pilu a zahánění Šuna do slepé uličky.
Šun se naopak příliš nezměnil, jen jsme se dozvěděli víc o jeho nejistotách a tím dostávali ucelenější obrázek, proč se drží zpátky a moc nevystrkuje růžky.
Místy jsem se trošku ztrácela v tom, kdo mluví, protože manga sází spíš na zobrazení výrazu osoby, na kterou se hovoří, než na tu mluvící. Kvůli (a možná i díky) tomu, jsem příběh četla pomaleji a pozorněji si prohlížela jednotlivé panely.
Moc se mi líbila kresba, vyvolávala ve mě příjemný pocit a i velmi intimní scény nebyli nijak vulgární a spíš nechávali pracovat mozek a jeho fantazii.
Manga má víc dílů, ale i tak může tento svazek fungovat jako samostatný příběh, který se perfektně hodí na nějaké to poklidné odfrknutí po náročném dni.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce od Crew komiks.
Napůl divoký
Sally Green
Další kniha ze série příšerně pomalý začátek, ale konec se fakt povedl. První polovinu se hrdinové připravují na záchrannou misi, ale mi z těch příprav máme naprosté minimum a většinu času jen cestujeme z bodu A do bodu B.
Hlavní hrdina dost dospěl a i přes zvěrstva, co se mu děla v prvním díle, tak mu to nezničilo sebevědomí a krásně si uvědomuje, co může a nemůže ovlivnit, stejně jako co je a není potřeba.
Nejzajímavější postavou pro mě byl Marcus. Rozhodně to neni dobrák od kosti, ale spousta jeho činů a způsob života je spíš dán tím, do jaké rodiny a s jakým nadáním se narodil. Svým způsobem na mě působil rozumným dojmem. A taky dost osamělým.
Čtení mi hodně znepříjemňovaly časté chyby z nepozornosti ohledně umístění postav. Mnohdy se totiž hrdinové usadili vedle sebe, aby o půl stránky dál dělali krok k sobě nebo po ulehnutí na zem vstávali z postele. Zda je to chyba převzatá z původního textu, nebo vznikla v překladu, po tom pátrat nebudu, ale je to opravdu škoda.
Závěr knihy, kdy došlo na formování aliance, mě bavil, jelikož do hry vstoupilo několik starých známých. Musím říct, že mě autorka velmi překvapila ukončením knihy. Abych řekla pravdu, jedné postavy mi bylo opravdu líto a na tu avizovanou honbu v třetím díle se těším, protože velké sympatie jsem ke “kořisti“ nikdy neměla.
Gregor a město pod městem
Suzanne Collins
S Gregorem mám dost komplikovaný vztah a nemyslím si, že je to tím, že už dávno nejsem cílová skupina. Naopak je dost dětských příběhů, ke kterým se ráda vracím a momentálně mi doma dorůstají členové rodiny, kterým tyto příběhy budu hledat.
Kniha je svým způsobem opravdu originální a zajímavá, jen mě strašně utahal začátek. Nejsem si jistá, jestli ten pomalý rozjezd dostatečně udrží dětskou pozornost, aby se dostali na ten svižný, i když poměrně drsný, konec.
Osobně jsem hodně válčila s představou hodných obřích švábů či pavouků. Můj odpor k těmto stvořením mi nedovoloval se dostatečně vcítit do hlavních hrdinů a děsí mě představa, že by mi děti tuhle havěť nosili domů jako mazlíčky.
Gregor byl na svůj věk dost rozumný a vyspělý, ale jeho život ho k předčasnému dospění tak trochu dotlačil. Chybějící rodič udělá dost. Úplně si nedovedu představit, jak všechna dobrodružství v Podzemi absolvuje s dvouletým dítětem na zádech, protože z vlastní zkušenosti vím, že se dost pronese.
Určitě nemohu popřít rozmanitost charakterů, postavy jsou rozhodně velký tahoun knihy. Stejně jako se autorce opravdu povedlo vybrat donašeče a zrádce. Ta osoba překvapila i mě a to jsem opravdu nečekala, že by se v příběhu pro děti mohlo stát.
Kniha má své mouchy, ale řekla bych, že je to klasická Collins s perfektně promyšleným světem a Gregor je rozhodně lepší vypravěč, než Katniss z Hunger Games. Plus určitě je, že je kniha svým způsobem ukončena a tak není problém, že u nás nevyšli všechny díly série.
Holmes z Kjóta 4
Mai Močizuki
Tento díl vlastně v mnohém navazuje na ten předchozí, jelikož zůstáváme v pomyslném boji mezi odhadci a padělateli. Jak je řečeno v knize, je to věčná tahanice o to být lepší, než ti druzí.
Autorka do příběhu zakomponovala oblíbené téma úhlavního nepřítele a tak Holmes z Kjóta získal svého Moriartyho.
I když je japonská kultura a historie fascinující, na můj vkus bylo v tomto díle těch památek, cenností a pamětihodností trošku moc, takže ty drobne informace se mi pletli a nebo jsem je rovnou vytěsňovala z paměti. Rozhodně ale příběh muže posloužit jako dobrá inspirace na výlety, pokud se člověk do Japonska chystá na dovolenou.
Celkově si ale příběh uchovává čtivost a milost a já se těším na další díly. Rozhodně mě zajímají další vlastnosti Holmese a jak (nebo jestli) se bude nějak rozvijet jeho vztah s hlavní hrdinkou, protože když jsou spolu, má to prostě šmrc.
Z pera knihomolů: 11 povídek od českých a slovenských knižních blogerů
* antologie
Hodnotit povídkovou sbírku je obecně náročné, protože málo kdy je šance, že se budou jednomu člověku líbit všechny. Obecně ale mohu říct, že kvalita zvolených příběhů je ve svých kategoriích opravdu vysoká.
ZPK vyniká, mimo jiné, obzvlášť vymazleným provedením, kdy dostali prostor nejen čeští autoři, ale i ilustrátoři. Každá povídka má své specifické podtržení atmosféry úvodní ilustrací, malými obrázky v průběhu textu nebo barevnými okraji.
Ze všech povídek mi opravdu nesedla jen jedna, ke které bych asi potřebovala víc textu a míň skoků v čase a prostoru. Nejvíc se mi líbil hned úvodní příběh Devět věcí, kdy se autorce povedlo krásně vystavit atmosféru poroschodových pocitů. Hodně mě oslovila i hororová povidka Uvidíme se v pekle. Číst o zvláštních situacích ve starém zámku ve 2 ráno mi způsobilo pěkné mrazení.
Celkově bych ZPK popsala jako hromada emočně silných situací, kdy sledujeme postupný výstup ode dna na hladinu. Nebo aspon s vyhlídkou blízké hladiny.
Zápisník smrti 9
Tsugumi Ohba
Děj se díky bohu trošku rozjel a to hned na začátku tažením do tajného sídla. To způsobilo sérii problémů, se kterými se Kira musí potýkat a ukazuje se, že i on je schopný chyb.
Už víme, že autor se nebojí zabíjet postavy z příběhu, ale tentokrát sáhnul opravdu do úzkého kruhu, což je svým způsobem dobře a ukazuje to víc na charaktery hlavních hrdinů.
M a N prostě nejsou L, to je vidět už od jejich příchodu na scénu. Každopádně mě ale bavilo, že i když nejsou žádní kamarádi, dokáží vytěžit maximum z pochybné spolupráce.
Oprátka kolem Lighta se opravdu utahuje a ukazuje se, že překombinované plány se mohou zvrtnout na opravdu hodně místech a už je jen otázka času, kdy dojde na finální střet tří supermozků a kdo vyjde jako výtěz.
Trošku mě mrzí, že Shinigami nemají tolik prostoru a jsou teď jen loutky, co plní rozkazy. Chápu, že Ryuk vyčkává, ale chybí mi jeho bláznivá povaha.
Zášť
Lisa Jane Smith
Elena se srovnává s novým životem a na jednu stranu to přijala dost obdivuhodně, na druhou stranu se pro mě stala opět tou povrchní a nepříjemnou postavou jako v prvnim díle.
Je až k nevíře, kolik mužských hrdinů v upířích příbězích je podle stejné šablony ublížených sebemrskačských mučedníků. Díky bohu, že v deníkách jsou hlavní hrdinové dva a jeden z nich tímto charakterem netrpí a tím přináší osvěžení a vtip.
Závěr knihy byl hrozně rychlý. Hlavně s přihlédnutím na to moře slov, než jsme se vůbec dopátrali původce velkého množství nevysvětlitelných příhod. Škoda, čekala bych, že si autorka trošku víc pohraje s osudovými ženami bratří Salvatorů, jako to udělali v seriálu.
Kniha má za mě ale dost povedený konec, který jsem si sama pro sebe zvolila jako ten úplný, protože momentálně dál pokračovat nechci. Dílem je to právě kvůli mě nesympatickým a až příliš melodramatickým postavám. Dílem, že si nechci kazit to vlastně netradiční ukončení dějové linky, které oceňuji, ale dle anotace dalších dílů se obávám reinkarnačních hrátek.
Pro znalce seriálu musím říct, že víc se ty dva příběhy lišit opravdu nemůžou. Ať už časovou osou, postavami (jejich věkem) nebo samotnými jmény a názvy.
Be my family or not
Tite Kubo (p)
Ichigo a jeho přátelé se zdárně vrací domu s hořkosladkým pocitem, jelikož musí opustit nějaké své nové známé. Každopádně realita už nikdy nebude taková, jako před výletem do Soul Society.
Do školy přijde nový student, který je nejen podivín, ale s Ichigem má apolecneho víc, než tuší. To nám dává vědět, kterým směrem se momentálně pohne příběh a mi se pravděpodobně dozvíme spoustu informací nejen o Shinigami a Hollow, ale i o naprosto nových skupinách na půl cesty.
Hřebem svazku je urcite to velké odhalení na konci ohledně otců dvou hrdinů. Kort u jednoho to způsobí opravdu šok a navnadí do dalších dílů.
Jako mínus vidím pro mě trošku nepřehledné bojové panely, které jsou prostě jen tmavé a šmouhaté.
Souboj
Lisa Jane Smith
Jsem docela překvapená, že mi tento díl přišel o chlup lepší, jelikož se hlavní hrdinka nechovala tolik jako melodramatická slepice. Stále se pro to chování snažím mít aspoň nějaké pochopení kvůli stáří knihy, protože mám pocit, že kdysi to přehnané vzdychání bylo jaksi žádoucí.
Celý díl se dá shrnout do jakési honby za deníčkem. Nemůžu popřít, že to rozhořčení, že někdo čte osobní zápisky jiných, je hnusárna a tak jsem vlastně i fandila všem krokům i plánům, do kterých se Elena s kamarádkami pustila, i když ne vždy byli v mezích zákona.
Dále si kniha hraje s prvky veřejného mínění a odsouzení člověka bez důkazů jen na základě osobních sympatií nebo domněnek. To je za mě také příjemné zpestření.
Válka mezi Stefanem a Damonem se vyostřuje, i když hlavní hrdinka ten střet dost oddaluje svým tajnůstkářstvím a tak je to taková spíš tahanice o krční žílu.
Závěr knihy mě hodně překvapil, obzvláště vzhledem ke sledu událostí v porovnání se seriálem, který má tento zvrat o dost později. Jsem zvědavá, zda bude hlavní hrdinka stejně zmatená.
Holmes z Kjóta 3
Mai Močizuki
Další povedený díl, který nás zavede na rodinnou oslavu, kde odhaluje něco z tajemství Holmesova dědečka a jeho sbírku. Samozřejmě se sešlost neobejde bez menšího detektivního problému, který je lehce provázaný s druhou zápletkou.
Ta se zaobírá padělatelstvím a musím říct, že tahle část mě opravdu bavila a měla spoustu zajímavých myšlenek. Zaměřila se nejen na morální stránku, ale převážně i na to, jak mohou být padělatelé i kvalitní a žádaní.
Líbilo se mi, jakou příležitost dostal hrdina, kterého by spousta lidí prostě odsoudila a nakonec se ukázalo, že jako člověk umí být velmi intuitivní a vděčný.
Přijde mi vtipný kontrast mezi obyčejnou hlavní hrdinkou, která brigádničí vlastně v obyčejném nudném a zapadlém krámku s realitou bohatství a pompéznosti nejen majitele, ale většiny postav, co se v příběhu mihnout.
Určitě budu v sérii stále pokračovat, má hrozně milou atmosféru a ústřední dvojice mě baví. Holmes rozhodně není tak nevinný, jak se na začátku zdálo a jsem zvědavá, co příběh ukáže dál.
Neodpustitelné
Masaši Kišimoto
Tuhle část příběhu mám ráda, jelikož prostor dostávají i jiné postavy a tím je možnost najít své oblíbence. A Sasuke a Sakura to rozhodně nejsou :D
Nejvíc prostoru dostal Shikamaru, jakožto velitel týmu, který dokáže zkoordinovat i tak nesourodou skupinku, jaká mohla být tak rychle posbíraná. Líbí se mi, jak vlastně vyzdvihuje dobré vlastnosti jednotlivých postav, zatímco ty špatné nezmiňuje i když je ve vhodný okamžik dokáže využít.
Druhý, kdo dostane hlavní slovo je Choji, který do teď působil jako hloupý nekňuba. Na jeho postavě se dá vypozorovat, co je to souhra v týmu a oddanost přátelům. Jediný, co mě opravdu mrzí, tak že jeho boj byl vlastně hrozně krátký a v animované podobě jsem si ho možná užila o chlup víc.
Otázka pro hnidopichy pak samozřejmě nastává v bodě, kdy čtveřice nepřátel obstojí proti dvěma vysoce postaveným ninjům, ale parta děcek se ukáže jako tvrdý oříšek. Vzhledem k tomu, že je manga určena mladým chlapcům, je třeba nad tím zamhouřit oči, protože oni jsou ti hrdinové a oni potřebují motivaci, že i když jste při těle, můžete dokázat velké věci.
Naruto versus Sasuke
Masaši Kišimoto
Tento svazek je za mě takový trošku lepší průměr a to z jednoho prostého důvodu. Jedná se opět o přechod mezi dvěma dějovými linkami, takže se většina knihy nese v pomalém duchu, kde se uzavírá potřeba dosadit nového Hokage a spolu s tím splnit sliby dané před akcí a zároveň se otevírá otázka Sasukeho mentálního rozpoložení.
Kniha v závěru krásně ukazuje, co s člověkem může udělat honba za pomstou, potřeba být ten nejlepší a závist. I když nemám moc ráda úseky, kde figuruje tým 7 dohromady (ano, vím, je to ironie, když je příběh převážně o nich, ale primárně to u mě způsobuje Sakura, která dostane svůj prostor a nějaké vlastnosti až v Shippuudenu), zrovna boj v závěru knihy ukázal asi nejvíc ze vztahů mezi těmito postavami.
Zároveň příchod Orochimarových poskoků dává na srozuměnou, že se Orochimaru jen tak nevzdá a že není jen šílený blázen, ale svým způsobem je geniální šílenec, protože co dokáže napáchat s těly ninjů je úžasný a děsivý zároveň, ale nikdo s IQ houpacího koníka by toho nedosáhl. Ale taky nikdo s náznakem morálních hodnot.
Přízraky noci
Kateřina Ševčíková
Přiznávám, že kniha mi doma ležela už vcelku dlouho, protože jsem stále neměla nějak chuť na příběh opírající se o naše místní pověsti. Avšak při probírání knižních ležáků padl los právě na tuhle a ve výsledku mě i mrzí, že tak dlouho čekala.
Hned v úvodu příběhu mi padla pusa, protože jsem si nepřečetla anotaci a tak jsem nevěděla o tom úmrtí. Za sebe mohu říct, že nelituji nevědomosti.
Další prvek, kterým si mě kniha získala je určitě střídání hrdinů ve vyprávění, protože tím se člověk prostě dozví víc nejen o dění, ale i postavách. Bavilo mě postupné odhalování jednotlivých rozhodnutí, které vedli ke spojení hlavní čtveřice, které mnohdy sahali daleko do jejich minulosti.
Za sebe mohu knihu vřele doporučit, čte se opravdu lehce, o akci není nouze a je šikovně proložena výpravnými a plánovacími částmi, takže není moc prostor na nudu. Hlavní hrdinové jsou každý jiný a tak se v nich dobře orientuje.
Závěr knihy obsahuje jednu dost netradiční věc na poli YA a já jsem opravdu ráda, že se autorka vymanila ze standartu. Scéna dodává příběhu nejen emoce, ale i realitu, jak jen je to ve fantasy možné a že i o hlavní hrdiny je třeba se bát.
End of Hypnosis
Tite Kubo (p)
Tenhle díl by se dal velmi krátce popsat jako zlomový. Všechna tajemství a záhady, co se na sebe valili vlastně od začátku příběhu najednou dostávají vysvětlení a rozhodně vcelku šokující.
Hodně postav se dost vybarvilo a ukázalo svou minulost, nebo minimálně byla naťuknuta.
Jde vidět, že tímto dílem končí a vlastně začíná další etapa příběhu a růstu hlavního hrdiny. A co si budem, ten závěrečný šok vzbuzuje velkou zvědavost a zároveň je předzvěstí, že se dozvíme další střípky toho, jak autor vymyslel svět, tentokrát s nahlédnutím i do temných hlubin Hollow.
Krátký druhý život Bree Tannerové
Stephenie Meyer
Vždy jsem se divila, proč zrovna Bree dostala svoji samostatnou knihu a upřímně, po přečtení stále netuším. Vzhledem k tomu, že konec známe, tak člověk očekával nějaký velký zvrat, boom, novou informaci… ale nic takového nepřišlo.
To, co zajímá novorozené a jejich choutky známe z původní tetralogie a jak se Victoriina banda chová, taky. Otázku kolem Volturiových jsem si kladla už předtím a její odpověď mě nepřekvapila a za skutečně zajímavé jsem považovala jen krátký popis schopností Jane, jak je vnímají upíři.
Celkově ale za mě docela zklamání, romantická linka je taková asi spíš zbytečná a z ničeho vzniklá a k vzteku je příběh Freda, který je prostě neuzavřený, což je škoda, protože on je za mě rozhodně zajímavější postava, než samotná Bree.
Díky bohu, že kniha má pár stránek a autorka se umí poměrně svižně a jednoduše vyjadřovat, takže i přes absenci nějakého zvratu má člověk za chvilku dočteno. Přesto si myslím, že je tato kniha naprostá zbytečnost i pro fanoušky Stmívání.
Holmes z Kjóta 2
Mai Močizuki
Druhý díl mě opravdu překvapil a můžu s klidným svědomím prohlásit, že série má hodně dobře našlápnuto.
Opět jsme dostali tu detektivní část, kde Holmes dostál svého jména a záhadu vyřešil vcelku rychle. Ubylo historických poznámek pod čarou, ale rozhodně jsme se náhledů do minulosti nezbavili a mě tyhle drobné detaily opravdu baví.
Vztahy hlavních hrdinů se trošku vyjasňují a konfrontace s minulostí byla opravdu pěkně pojatá. Hlavní hrdina ukázal, že jeho všímavost se opravdu nezaměřuje jen na záhady a případy, ale i na emoční rozpoložení přátel.
Stále trošku čekám, kdy se z hlavní hrdinky stane něco víc, než přihlížitel při řešení záhad a jakýsi opěrný bod pro položení těch zásadních otázek – jak na to Holmes přišel. I tak je mi ale sympatická a jako parťák pro hlavního hrdinu skvěle zvolená.
Zkřížené hnáty
Patricia Briggs
Opět velmi povedený díl, který jsem si užila, sice o chlup míň, než ty předchozí, ale to spíš kvůli dvěma různým dějovým linkám, které tříštili mou pozornost, zda se nakonec propojí nebo ne. Ale naopak mě hodně nadchla romantická část, která se sice stále odehrávala na pozadí, ale rozhodně dostala víc prostoru a já jsem za to neskutečně vděčná.
Faktem je, že se mi série líbí díky hlavní hrdince, která si je vědoma svých silných a slabých stránek, těží ze svých zkušeností a snaží se dělat vše, co může, aby přežila ve světě. Autorka se nám rozhodně nesnaží nakecat, že je to chudinka, která by měla sama zachránit celý svět, ba naopak, i když se Mercy občas ocitne sama, je důležité aspoň uvažovat, jak si zavolat pomoc přátel.
O akci v knize opět není nouze a čte se prakticky sama. I díky své délce prostě není tolik prostoru na zbytečné okecávání a tak si člověk příběh užije na pár zátahů. I na tak malém počtu stran člověk najde hodně i z reálných životů – třeba že řešení traumata není jen tak a zametat to pod koberec opravdu nepomůže.
Spoutáni magií
Richelle Mead
Tento díl měl perfektní začátek a skvělý prostředek. Byla jsem naprosto nadšená, že se neopakuje utahané cosi z předchozího dílu, ale že se příběh rozjel a já si opět užívala to ponoření do světa VA, který autorka vytvořila.
Všechny hlavní postavy dostali kapku rozumu (v rámci těch šíleností, ke kterým se dostali), a prostě nějak žili dál s vědomím, co se stalo a snažili se s tím srovnat.
Ale bohužel to nevydrželo věčně, hlavně co se Rose týče. Ta v poslední třetině knihy naprosto ztratila mozek, ne jen logiku a selský rozum, ale absolutně jakýkoliv náznak zdravé příčetnosti a stala se z ní naprosto sobecká a neempatická kravka, která měla totálně vymeteno. A to ne jen ve vztahu k Adrianovi, ale i k Dimitrijovi a Lisse (a to Lissin fanoušek rozhodně nejsem, ale kdybych si po pátém díle měla vybrat, bude to ona).
Díky bohu, že děj nestojí jen na romantické lince, ale dostáváme i dost divoký náhled do života a chystajících se změn v morojském systému. Zde se naskytlo dost postav, které možná nejsou na první dobrou úplní klaďasové a sympaťáci, ale mají dost rozumu na to, aby vytěžili to lepší z toho špatného. Jsem opravdu zvědavá, co dalšího nám o sobě prozradí nejen Abe, ale i další členové (ne)královského dvora.