vlcka komentáře u knih

Velmi zvláštní knížka mající své pomalé tempo plné vzpomínek. Příběhově není nijak originální, ale je příjemná, odpočinková a plná atmosféry, která mi byla osobně blízká. Prostě jen chuť jablečných jadýrek a příběh jedné rodiny.

6 04.05.2013

Takovouto knihu těžko hodnotit z literárního hlediska. Jsou to krásné vzpomínky, mají atmosféru autentického vyprávění starého člověka. Obohacující, plné povzbuzení, zkušeností a především víry.

5 26.11.2019

Příjemně vedený rozhovor, obdivuhodná žena, lidé kolem ní a zajímavé osudy. Je to kniha o smrti a umírání, o životě a hlavně a především o víře. Než jsem se do čtení pustila, obávala jsem se těžkého tématu, ale žádný smutek se nekonal. Kniha má v sobě neskutečné množství naděje a pozitivní síly.

5 09.03.2019

Dobré čtení. Lehké, zábavné, akční... sci-fi ve stylu space opery mám prostě ráda. Zpracování rasismu na vesmírné úrovni, detektiv Miller a originální detaily života v Pásu body přidávají. A tak i Holdena, který mi jako literární postava přišel tak nějak plochý a nesnesitelný, jsem přestála a knihu si opravdu užila.

5 08.02.2019

Ve všech rozměrech fascinující. Nevím, co víc napsat, autorova fantazie je neuvěřitelná. Snad jen, že je dobře, že lidé zůstali lidmi se všemi klady i zápory až do konce. A celá série na mě působila tak realisticky, že jsem musela přemýšlet, nakolik jsou samotné knihy pohádkami, v nichž je zašifrováno poselství pro lidstvo.

5 15.09.2018

Ač jsou názory lidí, se kterými jsem se na stránkách této knihy setkala, naprosto různorodé a často navzájem v přímém rozporu, dokážu je (alespoň z toho lidského hlediska) všechny pochopit. Nemůžu zapomenout obzvlášť na setkání Izraelských a Palestinských žen, během kterého jedny druhým řekly: bojíme se vás. Skvěle napsané reportáže. Autor nehodnotí, neodsuzuje, pouze předkládá příběhy a fakta.

5 30.04.2018

V poutavě popsaných (a pro mě osobně zajímavých) reáliích Japonska a světa umění se odehrává příběh, který mě nedokázal ani na chvíli přesvědčit. O čemkoli. Přinejmenším první třetina knihy je zbrklá a zběsilá. Zoa nepřesvědčivá. Nedotažený mi přišel i závěr.
Zkrátka, tři hvězdy za krásně napsané prostředí a pocity z cizích míst. Jinak to pro mě bylo spíš krkolomné, nepřesvědčivé čtení, kdy jsem dočítala jenom z touhy zjistit, jestli se to nezlepší nebo zda knihu zvedne nějaký geniální konec.

5 10.01.2018

Tenhle svět je skvělý! V prvních dvou dílech mě úplně pohltil. Bohužel u třetího dílu jsem měla tendenci vymýšlet si spíš vlastní příběhy do tohoto prostředí zasazené. Paige Mahoneyová se v průběhu tří dílů změnila ze sympatické mladé osoby nadané úžasným darem v cosi jako křížence nesmrtelného Chucka Norrise, správného chlapce z foglarovek a teenagerky, které zřejmě něco/někdo způsobuje zatmění mozku. V průběhu čtení jsem ani na chvíli nepochopila, proč by ji, jako Kmotryni, vůbec někdo poslouchal. Dle mého by v tomhle světě skončila pár dní po Šarvátce s podříznutým krkem v nejbližší stoce. Sympatická a uhrančivá postava Strážce mlčí, trpělivě snáší vše, čeho se od Paige dočká a působí jako Deus ex machina. Není možné něco přežít? Nasaďte Strážce! Od nesmrtelné nelidské bytosti by člověk čekal něco trochu... osobitějšího. Prostě mi to celé připadalo zoufale nefunkční, plné logických děr. Pozor Spoilery! Ledaže... leda, že by to celé vlastně vůbec nebylo o Paige, že v pozadí stojí loutkáři a vše bylo naplánováno a rozhodnuto někým jiným a malá naivní Paige je použita v podstatě jako symbol a nástroj (což by vysvětlovalo, proč vlastně je na konci knihy pořád ještě naživu). A konec něco takového opravdu naznačuje. Ten konec to celé podstatně vylepšil. Takže jsem opravdu zvědavá na čtvrté pokračování.

5 05.12.2017

Hlavní postavy všech tří příběhů sledují rozklad a destrukci, která postihuje jejich rodiny, je samé a nakonec celý svět. Ukazuje se, jak křehké všechno je, naděje, sebedůvěra, život i ekosystém. William v roce 1852, George 2007 i Tao roku 2059 jsou spolu propojení skrz propasti času i prostoru, všichni tři vkládají naděje (většinou falešné a pomýlené) do svých jediných synů a všichni tři je nějakým způsobem ztrácejí. Jejich synové se však, každý naprosto odlišným způsobem, stávají těmi, kdo věci, byť i bez vlastní vůle, opravdu mění.

5 27.11.2017

Moc pěkný námět, prostředí mě opravdu zaujalo. Živoucí město i lidé, kteří s ním dokážou komunikovat. Množství nejrůznějších organizací, ať už tajných nebo veřejných, zbytky náboženství, drogová mafie, záhadná epidemie, zvláštní schopnosti. K tomu rytmus a spád celého vyprávění, připomínající více než co jiného akční film. Nikdo se v ničem (ani v sobě) příliš nepitvá, lidé a postavy buď prchají, bojují nebo procházejí výcvikem a efektivně plní své úkoly.
Jenomže... jenomže je to celé tak trochu nedovařené. Množství těch nejkrutějších scén, ze kterých zřejmě mělo mrazit, působí spíše prvoplánově. Některé detaily jsou opravdu nechutné (ano, třeba ten už níže zmíněný kapr...). Mrtvoly se vrší na každém rohu (i těch je tak nějak moc). S postavami jsem jejich osudy prožívat nedokázala.
A tak, ač jsem si na jednu stranu užívala prostředí a přímočarost románu, na druhé straně jsem měla chuť občas pár stránek přeskočit (všichni jsou/budou mrtví, Dave): já vím, já vím, každý je tu zlý, nechutný, zfetovaný, krutý, mrtvý nebo alespoň psychicky nemocný a to včetně samotného města. A jeden naivní náctiletý superhrdina a druhý ublížený, domněle psychicky nemocný kluk to prostě nezachrání a pro čtenáře vnitřně nestmelí, ani kdyby se bouřili proti celému světu.

5 19.06.2017

Pokud by všechny ty fantastické, neuvěřitelné a nesmyslné věci nacpal do jednoho města kdokoli jiný, myslím, že by se nad knihou dalo pozastavit jako nad zajímavým slepencem nesmyslů, ale nic víc. Jenomže China Miéville dokáže směsku bytostí, podivných míst, vědy, magie, staveb a kdo ví, čeho ještě, přetvořit v něco fascinujícího, od čeho se nelze odtrhnout. Musím přiznat, že Miéville je jeden z mých oblíbených autorů fantastiky. Zatím jsem nenašla knihu, která by mě jakkoli zklamala, všechny byly neuvěřitelné a jedinečné. Kromě samotného spisovatelského umu autora musím obdivovat i překlad, názvy a jména, ačkoli samostatně by mohly působit třeba i směšně, jsou v té mozaice perfektní.
V této rozsáhlé knize najdete opravdu téměř cokoli, co byste si dokázali vymyslet. Město Nový Krobuzon přímo přetéká neuvěřitelnostmi. Nechybí ale ani filozofické otázky, politika, ekologie, věda. Svět je komplexní a skvěle funguje do všech detailů.
Spolu s Izákem der Grimnebulinem, vědcem všeumělem, se rychle a nechtěně zapletete do složitých sítí města. Izák ,ve snaze pomoci jednomu tajemnému cizinci vzlétnout, rozpoutá nevědomky katastrofu, která zasáhne a ochromí celé město. Na obyvatele padají temné noční můry, které nedokáže zvládnout ani starosta a jeho milice. Za nitky i opravdu velké nitě tahá místní narkomafie. A z hlubin a koutů reality vylézají neuvěřitelné bytosti. V nastalém chaosu se několik málo lidí a příslušníků dalších ras, snaží žít a přežít a jejich příběhy se stávají důležitými, pohlcují čtenáře a těžko se od nich odtrhává.

5 04.04.2017

Recepty a rady týkající se marmelád jsou víc než lákavé a určitě se jimi inspiruji ve svých pokusech.
A vlastně celá kniha je taková inspirující.
Chcete jít za svým snem? Jděte! Kdyby mohla, kopne.

Snad jen v úvodu si Blanka Milfaitová postěžovala poněkud více, než by čtenáři k pochopení situace stačilo. Ono: nikdo mi nevěřil, všichni mě shazovali, doma jsem neměla zázemí ani podporu a přesto jsem to dokázala, se táhne celou knihou.
Samozřejmě, je to součást příběhu, ale myslím, že čtenář by pochopil, i kdyby se tam těchto zmínek vyskytovala třeba jen čtvrtina.
Snaha poukazovat na to, jak lze něco dokázat i přes (nepřízeň příbuzenstva, úřadů, byrokracii atd.) a že to vlastně dokázala taková „obyčejná holka z lesa“ a přesto je skromná, po publicitě netoužící, působí místy až křečovitě. Já vím! Chtělo se mi občas zvolat. Už to nepotřebuji slyšet znovu!

Blanka Milfaitová navíc obyčejně rozhodně nezní. Je svérázná, přímá (tedy určitě psaným projevem), z řádků čiší síla, humor a odvaha, povzbuzení a optimismus. Mám ráda kuchařky i cestopisy, tahle kniha není ani jedno, je to Příběh opravdové vášně.
A uznávám, že ačkoli ono neustálé připomínání výše zmíněného trochu rušilo, je to prostě poctivě Blanka Milfaitová.
Je to její příběh, tu knihu mi nikdo do ruky nestrčil a nevnutil, četla jsem z vlastní vůle a tak to beru.
A obdivuji. Obdivuji její nakažlivé nadšení, poctivost, s jakou věci dělá a přímost, s jakou je předává dál.

5 06.09.2016

Dva příběhy, které jsou v realitě druhé světové války především lidské. Nedočkáte se krvavých scén, vojenské strategie, ani zdlouhavých popisů historických událostí. Na obou stranách konfliktu stojí mladí lidé, většinou stejně zmatení, hladoví a šokovaní krutostí okolního světa, snaží se žít a přežít, když je jimi zmítáno ve víru událostí a přitom si zachovat něco ze svého vnitřního světa. Strhující příběh, který nedovolí knihu odložit. Střídání krátkých kapitolek nenudí, román přečtete jedním dechem.

5 05.01.2016

z téhle knihy jsem měla mnoho různých pocitů (a to je asi dobře, když to příběh umí), konec to ovšem všechno smíchal do jedné velké beznaděje-smutku-smíření.. a kdo ví.. rozhodně stojí za přečtení a popřemýšlení, nechala jsem se unášet pozvolna plynoucím příběhem, kousky umění ve všemožných oblastech a životními příběhy členů klubu nenapravitelných optimistů..

5 24.03.2013

Přinejmenším zhruba do poloviny byla kniha velmi věrohodná... do příběhu se moc dobře vžívalo. Čím víc Eliška ztrácí stabilitu a naklání se někam k obsesi a snad i šílenství... tím hůře se to zpracovávalo. Pominu, že jsem četla s miminkem v náručí, čerstvě na mateřské (což nedoporučuji, na to je to moc ostré čtení). Otevřené konce mi nevadí, ráda si domýšlím... Dobře napsaná kniha, znovu bych nečetla, ale zážitek to byl.

4 16.09.2019

Pustá duše je skvěle napsaná, má rytmus, drží napětí. Kombinace žánrů je senzační, matematika a fyzika fascinující. A zhruba do poloviny knihy bych neváhala nad pěti hvězdami. Ale... i když chápu, že násilí, zlo a zvrácenost zřejmě táhnou (a asi nejen čtenáře "severské krimi"), bylo toho trochu moc. Možná jen na mé čtenářské poměry, protože horory a thrillery běžně nečtu... Ale i tak jsem po celou dobu čekala, že to bude mít nějaký důvod, že si třeba Jeremy pod vlivem smutku vytváří vlastní realitu, do které soustřeďuje to nejhorší, co dokáže vymyslet. Ale nic takového. A tak jsem se prostě nedokázala zbavit dojmu, že se Jeremy potácí mezi vrahy, psychopaty, pedofily, feťáky a mafiány prostě jenom proto, že je násilí právě v módě. I když "to zlé" zřejmě křičí hlasitěji, mělo to mít dle mého nějaký důvod. Nebo důkladnou protiváhu, aby příběh zůstal věrohodný a nepůsobil, že je psaný tak, aby se přizpůsobil poptávce.

4 30.07.2019

Takový sci-fi dekameron. Začíná trochu jako vtip: sejdou se konzul, básník, učenec, detektiv, voják, kněz a templář... a vydávají se na poslední pouť. Najít se zde dá opravdu všechno, co vás napadne a možná i něco navíc. Místy mi celý ten svět přišel trochu moc přeplácaný. Ale má skvělou atmosféru, funguje a nese mrazivé poselství. Pokračování si rozhodně přečtu!

4 30.11.2018

Kniha, která je jako film. Trochu moc zkratkovitá, trochu moc přebuzená. Hodně akce, hodně romance a málo logiky a hloubky.
A jak už píše níže Makropulos, do jedné knihy se dá nacpat opravdu neuvěřitelné spektrum problémů. Němý sirotek, amazonské pralesy, studená válka, špioni, vědci, vojáci, problémy rasismu, homosexuality, emancipace, chudoby, násilí, týrání dětí, závislosti, posttraumatického stresu i šílenství, móda, design, umění, reklama. A nad tím vším setkání se světem unikátní božské bytosti, kterou někteří milují a druzí ji touží rozpitvat, týrat a zabít.
Prvních sto stránek jsem neustále přemýšlela, jestli to mám vůbec číst. Ale dočetla jsem. Přecejenom jsem holka, takže jsem se trochu dojala a byla zvědavá. Navíc to nebylo nijak náročné čtení.
Body mínus za: přílišné využití náhody, díky čemuž není příběh přesvědčivý, za to, že si děj místy protiřečil, za očividné nesmysly a nelogičnosti, za překonstruovaný „filmový“ konec, kdy se nešetří kulkami, zázraky ani vteřinovým načasováním všeho a čehokoli (a kterému jsem věřila ze všeho nejméně).
Body plus za: krásný popis Tvora, opravdu realistické ztvárnění Gilesova uměleckého vytržení, drobné detaily Elisina světa.

4 26.04.2018

Z druhých a dalších dílů mívám obavy. Dost často se totiž stane, že počáteční jiskra zmizí a příběh se rozplizne do neurčita v pokusu o natažení něčeho, co bylo původně pevné a stabilní. Temný les nejen, že počáteční kvalitu udržel, dokonce se mi zdál být ještě o něco lepší, než Problém tří těles. Nevadily mi ani některé pomalejší pasáže a odbočky od hlavního proudu. Projekt Mandala mě dokázal udržet ve střehu, líbila se mi sociologie (v rámci lidstva i ta vesmírná) psychologie jednotlivých postav, bavilo mě u knihy přemýšlet, uvažovat nad plány i vývojem a vlastní předpoklady pak srovnávat s přečteným. A už se těším na třetí díl!

4 17.04.2018

Po literární stránce se nejedná o žádný skvost, je to tak nějak bez stylu mechanicky odvyprávěné. Ale ten příběh mě naprosto uchvátil! Je v něm neskutečné množství inspirace v mnoha ohledech. A rozhodně nejen co se týká pohledu na autismus. Nejsilnější je pro mě shrnutí a potvrzení faktu, že každé dítě má v sobě něco, co lze podporou a péčí pozvednout. Že není nutné ubíjet někoho tím, co neumí, ale pomoci mu rozvinout to, co umí. Dovolím si ještě citovat ze závěru knihy: "... pokud však zažehnete jiskru, kterou každé dítě nosí v sobě, rozhoří se plamen, a ten vyšlehne vždycky výš, než jste si troufli představit." Jacoba jsem si našla i na youtube a je to sympaťák :).

4 20.12.2017