vlkcz komentáře u knih
Co všechno může člověk přežít? Neuvěřitelné. Je pravda, že několikrát měla autorka štěstí, že jako lékařka měla šanci korigovat špatná rozhodnutí svých kolegů. A i když ne vždy se jí to povedlo, v těch klíčových okamžicích ano. Běžný pacient by asi dopadl mnohem hůř.
Tato zkušenost jí dala impuls a náhled, nutné k tomu, identifikovat systémové chyby ve vzdělávání lékařů a celém zdravotním systému. Navíc má sílu alespoň po drobných krůčcích ve svém okolí tyto nedostatky mírnit.
I když pochází z amerického prostředí, je vysoce pravděpodobné, že stejné chyby jsou v samotné podstatě současné západní medicíny, takže se asi týkají i naší reality. Nakolik je ochotná a schopná tyto reflexe přijmout je otázka. Nejspíš to vždy je o konkrétním lékaři.
Celkově je kniha napsána poutavě, jen místy působí matoucím dojmem, když autorka poruší přísnou chronologii a přeskočí pár let (dopředu i dozadu) a začne se věnovat nějaké odbočce.
Četl jsem před pár lety a znovu se mi silně vybavovala letos při četbě Pearcova Magického dítěte. Napsáno v téměř stejné době, velice podobná východiska i závěry a stejný nezájem "oficiálních míst". Muselo uplynout 40 let, aby si našla "své" čtenáře.
Dharma Gaia zaslouží poděkování za to, že tuto knihu přinesla českým zájemcům, ale ta obálka je fakt hrozná.
Zvláštní. Těžko zařaditelné.
Pěna dní začíná ve velice odlehčeném tónu a s trochu na sílu tlačeným non-sensem. Až do svatební cesty jsem si říkal: "Co to jako má být? Alenka pro dospělé?" A pak je atmosféra najednou temnější a temnější a příběh čím dál konzistentnější. A i ty sci-fi prvky jsou najednou skvělými metaforami. 4*
Červená tráva už mi tolik nesedla. Sice tu jsou pasáže jako z Larsenova Kamene mudrců, kafkovská, trochu snová atmosféra, ale přesto se mě to prostě nijak nedotýkalo. 3*
Jako detektivka by se to dalo napsat tak na 150 stránek. Ale tenhle díl už je spíš psychologická sonda. Sledujeme postupnou destrukci Malininy vůle, motivy vraha (i když jeho totožnost se "proflákne" až v úplném závěru), retrospektivní pohledy na životy obětí, které nelze úplně litovat, trable všedních dní příslušníků linköpingské "mordparty". Je tam toho prostě moc a nebýt trochu chaosu, který vzniká při retrospektivách různých osob, chybělo by jen málo k bezvadnému čtenářskému zážitku.
I když je kniha vedena v šuplíku literatura pro ženy, myslím, že stejně přínosná by byla i pro mnoho mužů. Vedle hlavní hrdinky rostou i mužští hrdinové, i když se jim nedostává tolik prostoru.
Autorka zaslouží obdiv, že se jí podařilo skloubit romantiku a lehkou ezoteriku do příběhu, který nesklouzává do laciné červené knihovny a stále je věrohodný. Pravda, pár nelogičností by se našlo (soukromá psychoterapeutka v Praze nadšená z "nadstandartního" příjmu ani ne 30 tis. měsíčně apod.), ale to jsou jen moje hnidopišské postřehy.
Občas ruší překlepy, neodpovídající pády a další klasické chyby odhalující minimálně odfláknutou korekturu, ale i tak jde o nadprůměrnou pohodovku, která navíc donutí člověka přemýšlet. O sobě, svých touhách, o druhých, o světě.
Tohle by měla být povinná četba. Vždyť fakta z každé jediné kapitoly (a to jich je jedenáct) vyřazují našeho premiéra ze společnosti slušných lidí. A část Místo doslovu by měla běžet v rozhlase a televizi místo přiblblých volebních spotů před každými volbami.
Tohle je Novinařina. Ne hlazení nabobtnalého ega kombajnéra, který se nešťastnou souhrou okolností stal policajtem.
Klobouk dolů před panem Kmentou a velké díky. Za obrovské množství práce, za odvahu. A za rovnou páteř.
Název Šaman je trochu zavádějící. Jednak nejde o skutečného šamana, ale o přezdívku mladého Roberta Colea. Navíc o něm je stěží polovina knihy, většina se týká života jeho otce.
Trochu mi také občas dělal problém přecházení mezi dějovými linkami. Tím, že se oba hlavní hrdinové jmenují stejně, jsem si vždycky musel uvědomit, o kterého se zrovna jedná. A určitě bych našel ještě spoustu dalších výhrad.
Přes to přese všechno, mě kniha zaujala víc, než, dle mého, poněkud přeceňovaný Ranhojič. Zatímco v životě středověkého Roberta Colea mi některé pasáže přišly, že téměř socialisticky uvědoměle tepou církevní tmářství, Šaman se nenásilně dotýká (kromě řady jiných témat) spíš individuální duchovnosti a víry. Takže kromě u Gordona asi nezbytné židovské rodiny, potkáváme postavy baptistické, kvakerské, katolické a samozřejmě indiánské, které z různých úhlů ukazují různost, která ale v určitém pohledu vypovídá o tomtéž. Nepochybně zajímavý je i pohled na americkou občanskou válku. U nás jen rámcově známá, ale po přečtení Šamana si asi o této kapitole amerických dějin zjistím něco víc.
Taková Okna vesmíru dokořán (pamětníci vědí) podaná pro dnešní dobu. Nevyžaduje žádné hluboké předběžné znalosti, co je třeba, vysvětlí autoři rychle, vcelku srozumitelně a relativně vtipně (přiznávám, že občas vtípky ruší, na druhou stranu v mnoha případech jsem se upřímně zasmál).
Kdybych byl cílová skupina (předpokládám teenageři, případně lidé, kteří se s fyzikou a matematikou víceméně míjejí), asi bych neváhal s 5*, osobně mi ale přeci jen konvenují spíš knihy jdoucí trochu víc do hloubky (Hawkingova Stručná historie času nebo Greenův Elegantní vesmír).
Skoro 5*. Ale protože jde o sbírku povídek (byť se v řadě z nich objevují stejné postavy), téhle kvality nedosahují všechny. Na druhou stranu ani jedna z povídek není úplně špatná, dokonce jenom průměrná. A to je co říct. Osobně mě nejvíc zaujal poetický Taube a vtipná Moody by se divil. Naopak mi úplně nesedlo trochu zmatené Setkání po letech a poněkud školometský Photogeist.
Autor podává všechny povídky s lehkým vtipem a nadhledem, přesto v člověku vyvolá potřebu dané téma sám promyslet.
Také je škoda chybějící korektorské práce, projevující se ve velkém počtu překlepů, nesedících pádů apod.
Tím, že jsem nečetl Sapiense, nemohu porovnávat. Je pravda, že mnohé z toho, co autor předkládá mi přijde nedotažené, na druhou stranu tímto způsobem provokuje čtenáře k vytváření vlastního názoru. A k zamyšlení.
Takže za mě skvělá kniha. Jedna z těch, které by měl přečíst (a osobně promyslet) každý, kdo je toho schopen.
Ke čtení téhle knihy se člověk musí ztišit a zklidnit. Jinak se ztratí a zřejmě po pár stranách knihu odloží. Podobně jako K majáku nahlížíme události jednoho dne očima řady postav, přičemž autorka prakticky bez přechodu mění postavy jejichž pohledy a myšlenky se dostávají do ohniska vyprávění.
Velice zajímavé čtení, ale K majáku mi přece jen přišlo kompaktnější a propracovanější.
Napsané je to hodně dobře a tím, že kromě detektivky se v příběhu objevují i aluze na tehdejší realitu, má knížka cenu i jako výpověď o naší minulosti a asi i současnosti. Ve světle toho, co autor píše o práci tajných služeb se i řada záhadných událostí najednou nejeví tak záhadně. Např. jak to asi bylo s Procházkou a jeho půlmiliardovým lupem.
Jen je škoda odfláknuté korektury (časté překlepy), z překladu místy trčí pozůstatky slovenštiny a autorovi na pár místech úplně nesedí chronologie.
Ale na to, jak detektivky nemusím, tahle mě bavila a určitě zkusím od tohoto autora i další.
Od prvního vydání uplynulo téměř 35 let, takže v těch pasážích, kde se autorka věnuje možné budoucnosti, může už člověk srovnávat s realitou současnosti. Na jednu stranu se může zdát, že jsme se od 80. let až tolik neposunuli. Ale když člověk tu dobu pamatuje a otevřeně si přizná, že i když byl mladý, tak to v porovnání s dneškem žádná hitparáda nebyla, je ten posun markantní. Přesto mám pocit, že ten optimismus ze závěru knihy je trochu přehnaný a ta opravdová změna k partnerskému světu je pořád dost daleko.
Ale jinak skvělá kniha. Nahlíží historii z poněkud jiné, feministické, perspektivy. Ale ten feminismus není nijak militantní, zaměřený proti mužům, jen proti hierarchickým strukturám, které vytvořili. Propojuje spoustu oborů (namátkou archeologie, psychologie, ekonomie, filosofie, teorie chaosu ...) a přináší, alespoň pro mě, množství zajímavých fakt a myšlenek
Člověku chvíli trvá, než se zorientuje ve všech obětech i dalších postavách, ale pak už autorka potvrzuje, že je výborná vypravěčka. Zajímavý příběh s docela překvapivým závěrem.
Nevím, ale závěr celé série mi přijde, že pro děti snad ani moc není. Já jako dospělý to, doufám, pobral, ale těch zvratů, nejen dějových, ale i myšlenkových je přeci jen dost.
Po dočtení mám trochu rozpačité pocity. Rozhodně to není hloupé, ale zároveň už z knihy nejsem tak nadšený, jako z předchozích částí. Možná to bude chtít čas na uležení.
Myslím, že takhle nějak by knihu napsal Miloš Urban, kdyby nosil sukni a na záchodě si musel vždycky sednout. Takže za mě výborný.
Pro milovníky košatých příběhů ale tahle knížka moc není. Vypravěčka popisuje své všední dny, ve kterých se toho příliš vzrušujícího neděje. Jenže uvnitř hlavy to je smršť nevšedních nápadů. Některé pocházejí ze snů, jiné z bdělého rozmýšlení. Je to jako vitráž naruby. U té člověk vnímá celkový obraz a moc si nevšímá jednotlivých sklíček. Tady mě víc zajímala jednotlivá témata, která jsou v každé kapitole jen lehce nahozena a ponechána, ať si s nimi čtenář pohraje sám. A ten příběh se tam vetřel vcelku nenápadně.
Knížka, na kterou jsem se hodně těšil a ona nezklamala, ale očekávání předčila. Takhle nadšený jsem už dlouho nebyl.
Pár dalších překvapení se objevilo, ale nějak si asi na ten svět začínám zvykat. Tenhle díl vlastně nekončí a je jasně naznačeno, že závěr začne tam kde Sobota končí. Takže hurá na Neděli.
Bože, jak je možné, že se tohle všechno už víc než 40 let ví a skoro všude se o tom mlčí? (Čest výjimkám jako Jarda Dušek.) Vždyť to je zločin!
Autor nás provádí vývojem dítěte. Porovnává to, jak je dítě přírodou naprogramováno a jak naše kultura jde v podstatě non-stop proti tomu. Podloženo výzkumy a studiemi mnoha osvícených odborníků. Takže žádná ezoterika. Většinu času používá odborný psychologický jazyk a analytický přístup, takže čtení není úplně jednoduché. V závěrečných kapitolách si ale dovolí být subjektivní, a pak už člověk hltá každé slovo.
Nevím, jestli se mi už někdy stalo, že po dočtení v podstatě odborné knihy, se mi draly slzy do očí, ale tady to tedy zafungovalo.
Za Zimní obětí mírně zaostává. Promluvy mrtvých už nejsou tak překvapivé, i když pořád mají své kouzlo. Dojem z detektivky trochu kazí závěr. Pomatený motiv možná ospravedlňuje nelogický postup vraha, ale působí trochu uměle. A hlavně pak americké vyústění.
Ale kromě detektivky jde i o zajímavé svědectví o současné době. Nejen ve Švédsku. Předsudky neúspěšně krocené pozitivní diskriminací, osudy lidí, kteří se z nějakého důvodu ocitnou na okraji společnosti, lhostejnost k ostatním a řada dalších náznaků. Takže to dobře funguje i jako psychologický román.
Asi 4,5*. K dokonalosti této skvělé knize něco málo chybělo, i když to bude spíš otázkou mého založení. Na rozdíl od většiny zde hodnotících mi nesedla forma dopisů. Jednak pro poměrně velký počet pisatelů, takže jsem v nich občas měl trochu zmatek (pro překladatelku muselo být dost náročné vystihnout odlišný sloh každého z nich), jednak pro zpravidla krátký rozsah zprávy, který mi nedal prostor pro dostatečné napojení na ně.
Ale jinak souhlasím s většinou zde už vyřčených superlativů. Zajímavé téma trochu jiné 2. světové války v pro nás neobvyklém prostředí, podpořené originálním pohledem na vztahy okupantů a usedlíků, přesně namíchaná směs humoru, napětí a mírné melancholie.
Svým způsobem vyjímečná kniha.