vlkcz komentáře u knih

Pokud by člověk hodnotil jen příběh, tak by mohl být spokojený. Bohužel je podán trochu suchopárně a bez větší hloubky. Autorka popisuje svůj přerod z chladně uvažující finanční analytičky v buddhistickou mnišku, ale o podstatě buddhismu, hlubší vhled do toho, co člověku může dát, se čtenář už moc nedozví. V této podobě to vypadá spíš jako reklama na její charitativní činnost. Ta zaslouží ocenění, jenže to z knihy žádnou extra literaturu nedělá. Škoda, že nepřizvala ke spolupráci nějakého novináře nebo spisovatele, takhle mi je líto nevyužitého potenciálu.

6 29.06.2018

Tématicky poněkud jednostranné :-) Tedy, ve skutečnosti se kromě obdivu k Lauře (v první části) objevuje ještě pochopení marnosti lidského snažení a spíše než o lyriku milostnou jde o lyriku náboženskou (ve druhé části Po smrti paní Laury - a upřímně, tahle zhruba třetina výběru má mnohem větší hloubku).
Díky poznámkám k některým sonetům navíc čtenář získá trochu představu o tom, jak náročné může být překládat poezii a že mluvit např. o Petrarcovi a jeho poezii může být velice ošemetné, pokud člověk zná jen překlad. A to i v případě jako je tento, kdy překladatel (a přebásnitel) Václav Renč odvedl skvělou práci.

7 24.06.2018

To je hrozné, jak autor ty skvělé myšlenky devalvuje. Hlavně těch zhruba 30 stran od 70. stránky je utrpení. Jakmile se začne zabývat plány, jak Anastasiiny myšlenky realizovat, tak kupí jeden logický rozpor na druhý. Fajn, vytvoříme rodové statky, na kterých nám vyroste, co potřebujeme, budeme osvobozeni od daní. Z čeho pak asi bude živ ten stát, který bude muset financovat tu "skvělou Rudou armádu"? A jak se šikanózní a člověkem pohrdající prostředí této armády, které dožene k sebevraždě 2 tisíce mladých mužů ročně, srovnává s ideály, které Anastasia představuje? Ano, máme řešení, z Ruska teče ropa, ta to zaplatí. Ale autorovi asi uteklo, že ta ropa neteče ze země sama. A kdo ji tedy bude těžit, když každá práce, kromě budování rodového statku je podle něj prací otrockou? A samostatnou kapitolou je jeho velebení moudrého vládce, Vladimíra Putina, kterému ale jeho okolí nedodává správné informace a on tak nemůže činit správná rozhodnutí, takže mu nezbývá, než osobně či přes rodinu kontrolovat desetinu rozpočtu Ruska. Skvostná je také naprosto nezpochybnitelná vina západu na korupci v Rusku. Jako by o ní nepsal už třeba Čechov.

6 18.06.2018

Příjemná oddechovka.

2 14.06.2018

"Historická" linie mi přišla místy zmatená a zdlouhavá, ale současná to bohatě vynahrazuje. Mám trochu obavy z pokračování, aby to nebyl jen nepovedený pokus o trochu jiný Da Vinci kód, ale i tak zvědavost převáží, protože první díl je dost dobrý.

2 12.06.2018

Autor sám v závěru knihy přiznává, že začal s rozpracováním byzantské legendy. Nakolik se od ní vzdálil, to nejsem schopen posoudit. Ale to, co napsal, napsal bravurně.
A výhrady ke zvolené formě mi přijdou samoúčelné. V ich formě je psán třeba Komenského Labyrint světa, jehož finální podoba se, od v románu uváděné datace, odchyluje pouze o 7 let. A kdo měl tu sílu číst ho v "původním znění", musí sáhnout po jakémkoliv jazykově upraveném vydání s velkým ulehčením. Osobně považuji zvolenou formu za vybranou šťastně, použití třetí osoby by možná bylo formálně čistší, ale lidskou i duchovní sílu knihy by "sterilizovalo".
Pro mě jeden z nejlepších českých románů posledních let.

3 06.06.2018

Žádná velká literatura, ale svižně, lehce a vtipně napsaná letní oddechovka.

1 05.06.2018

Docela slušná schíza. Místy zbytečně mnoho slov, ale pokud se člověk nechá pohltit vykreslovaným světem, musí mu na některých místech dojít, že ta jeho fantaskní absurdnost je mnohdy jen extrémně zveličená absurdnost našeho světa. A nemusí nutně souviset s věkem.
Jako prvotina hodně dobré.

2 03.06.2018

Před dvaceti lety to muselo být zjevení, dneska už jen trochu lepší ezo-mainstream.

3 02.06.2018

Pominu nešťastný text na přebalu, který prozrazuje v podstatě vše podstatné a ještě k tomu zkresleně. Zápletka je totiž tak průhledná, že čtenáře o žádné překvapení nepřipraví.
Z formálního hlediska je zajímavé střídání pohledů obou hlavních hrdinů. Ale to je tak všechno, co je na téhle novele zajímavé. Na červenou knihovnu trochu brutální, na válečné drama bez děje. Když to srovnám třeba s Rollandovým Petrem a Lucií (a to není kniha, kterou bych bezmezně obdivoval), tak tam vlastně chybí jakékoliv milostné napětí, spíš je to o hledání vlastní individuality a vzpouře proti tradicím, ale celkově mi přišlo, že to moc nedrží pohromadě.

3 31.05.2018

Detektivky moc nemusím, Hypnotizér mě zlákal pověstí autorů a tématem, které se dotýká mé oblíbené psychologie.
Po přečtení mám smíšené pocity. Oba hlavní hrdinové (detektiv i psychoterapeut) v člověku vzbudí sympatie, ale celkově mi přišel příběh poněkud rozvleklý a některé linky zbytečné (Kenneth, nemoc Erikova syna, Erikova závislost).
Za mě průměr.

3 29.05.2018

Možná, že jde o můj osobní problém s Francií a její mentalitou, ale u mnoha současných francouzských autorů mám pocit, že ve snaze o "humorno" překračují tu tenkou hranici, kdy už nejde o humor ale absurditu. Což není nutně na škodu, kdyby pojednávaná témata nebyla v podstatě mrazivá.
Ale i přes tuto výhradu jde v tomto případě o mírný nadprůměr, tak 3,5*.

1 28.05.2018

Nejzajímavější na knize je, jak věcný a střízlivý pohled jednotliví generálové nabízejí. I když se občas nevyhnou tomu, aby německého vojáka pochválili, zpravidla jde o objektivní popis. U některých postřehů člověka až zamrazí, jak vizionářsky viděli budoucnost.
V závěru už docházelo k tomu, že se nějaká témata opakovala, ale i tak, výborné.

6 19.05.2018

Forma knihy je do určité míry ovlivněna dobou vzniku a orientací na laické čtenáře. Přesto jde o skvělou knihu, i přesto, že nejde do takové hloubky.
Z mého pohledu byla trochu slabší pouze část dr. Hendersona, která mi přišla trochu "americky" jednodušší.

5 12.05.2018

Znal jsem dřív film, který je, zejména vizuálně, hodně povedený. Knížka je trochu jiná, zaměřuje se spíš na myšlenky, díky čemuž ztrácí v prostřední části trochu spád.
Ale každopádně člověku zůstane pod kůží.

3 08.05.2018

Příjemné zvolnění v dnešní uspěchané době. Poutnický deník, který příliš nerozpitvává jednotlivé události, spíš jde po atmosféře míst a vnitřního světa poutníka. Koneckonců podle Murakamiho překladatele do češtiny, japanologa Tomáše Jurkoviče, lze originální název přeložit též jako Úzká stezka do nitra.

9 06.05.2018

Skvělá kniha. Člověk ji může brát jako jakýsi úvod do tarotu, ale hlavně jde o ukázku toho, jak je v něm popsána "ideální" cesta za poznáním a k probuzení. To, že je místy trochu školometská vůbec nevadí.

1 05.05.2018

Prvních zhruba 50 stránek jsem byl nadšený, ale postupně mé nadšení ochabovalo a dočítal jsem jen z povinnosti. Téma je sice zajímavé, ale pro člověka, který o současném světě trochu přemýšlí, nejde o nic převratného. Nejzvědavější bych byl na totožnost autora. I když je kniha zařazena v české literatuře, a absence překladatele tomu napovídá, vliv frankofonního prostředí je z děje i z některých názvů (např. Aerobus A310 místo Airbus) zřejmý.
Hlavní výhradou je neskutečný časový guláš, který autor namíchal. Děj se má např odehrávat v roce 1999 (odpovídá tomu i výskyt hurikánu Lenny), ale běžně se v textu vyskytují události, které měly teprve nastat (např. odkazy na 11. září 2001), Ibrahim je na začátku představen jako 22letý ale s tím, že jeho rodiče se do Francie přestěhovali už v roce 1960, aby byl v závěru popisován jako zachovalý třicátník.
A pak ten motiv s Moničinou proměnou, jejím zázračným přežitím a záhadným původem. Osobně jsem podobným tématům otevřený, ale tady je to naprosto zbytečné.

1 30.04.2018

Na úplných pět hvězd to není, ale i tak jde o jednu z knih, kterou by si měl každý přečíst a hluboce se nad ní zamyslet.
Krásně poetický jazyk, hluboké myšlenky a postřehy jak o společnosti, tak o přírodě. Jen je to trochu neučesané a místy chaotické.

5 26.04.2018

O chloupek lepší než prostřední díl, hlavně díky konci. Ale asi si dám od NR na čas přestávku.

1 14.04.2018