vlkcz komentáře u knih
Řekl bych, že románová podoba bude zdařilejší. Sice ji neznám, ale i na komiksovém zpracování je vidět, že samotný příběh je nosný. Bohužel, jak jsem byl Jaromírovým zpracováním nadšený u Nebela, tady mi to moc nesedlo. Hlavní problém jsem měl s postavami, které se mi hrozně pletly, to vizuální rozlišení se nepovedlo. Jinak atmosféra opět výtečně vystižená.
Takže celkově o něco lepší průměr 3,5*.
Místy sarkastické, místy mi dialogy připomínaly forbíny V+W, místy hodně drsné a celkově dost smutné. Na jedné straně jako satira maloměšťácké přízemnosti nadčasové, na straně druhé člověku umožňuje posoudit, kam (a zda) se společnost jako celek posunula. V našich krajích určitě, když tak čtu o některých "kauzách" na západ od našich hranic (politická korektnost apod.), mám pocit, že trend směřuje k ještě tvrdšímu pokrytectví.
Zajímavé, ale že bych z toho byl extra nadšený, to zase ne.
Zatím asi nejslabší díl. Nejvíc mi lezlo na nervy časté opakování typu "v minulém díle se událo". A vůbec nejvíc, když autoři opakují děj, který se odehrál o 100 stránek dřív. Taky některé motivy jsou i na sci-fi na hraně uvěřitelnosti. Ale pořád se to čte dobře.
Na detektivku dost dobré. I když ta detektivní linie se začíná výrazněji objevovat až za třetinou knihy. Do té doby je to jen seznamování s osobami a kanadskými reáliemi. Ale já to právě takhle mám rád, takže spokojenost.
Zajímavý román o počátku 2. poloviny 19. století v Praze. Nabízí se srovnání s Němcovou či Světlou, ty ale v této době žily, kdežto pro autorku V hradbách jde již o téma víceméně historické. Víceméně se drží obrozeneckých mýtů, takže v některých okamžicích člověku vyskočí pobavený úsměv nad naivitou našich předků, ale popisovanou dobu vystihuje poměrně dobře. I když se v některých okamžicích objeví romantické náznaky, celkově jde spíš o Balzacovský román a občas člověku vytane na mysli Zolův naturalismus.
Pro někoho může jít o nudné dílo, ale občas neuškodí, když se člověk oddá pomalému tempu vyprávění. Je ale pravda, že dnes už archaický jazyk čtivosti nepřidá a i poměrně velký počet korektorských přehlédnutí četbu ztěžuje.
Ale jinak docela příjemné překvapení a rozšíření čtenářských obzorů.
3,5*
Hodně dobré 4*.
Nejvíc asi romanťárna, ale ne samoůčelná a jenom. Kromě hry na city (i když velice jemné) se autorovi podařilo do knihy dostat nenápadně i ekonomická a politická témata a poměrně dost námětů k přemýšlení. Jenom nevím, jestli by lékaři a psychologové souhlasili s tím, že nádor na takovém místě mozku může změnit každého psychopata. Takhle to člověka svádí k tomu, aby podobnou zkušenost přál všem těm psychopatům ve vládách a čelech korporací.
Zvláštní. Těžko zařaditelné.
Pěna dní začíná ve velice odlehčeném tónu a s trochu na sílu tlačeným non-sensem. Až do svatební cesty jsem si říkal: "Co to jako má být? Alenka pro dospělé?" A pak je atmosféra najednou temnější a temnější a příběh čím dál konzistentnější. A i ty sci-fi prvky jsou najednou skvělými metaforami. 4*
Červená tráva už mi tolik nesedla. Sice tu jsou pasáže jako z Larsenova Kamene mudrců, kafkovská, trochu snová atmosféra, ale přesto se mě to prostě nijak nedotýkalo. 3*
Těžko se hodnotí kniha, kterou autor psal pod mračny blížící se 2. sv. v., těsně po smrti TGM. Nutně pak bude vyzdvihovat hlavně jeho demokratické poselství. Jako sociální demokrat z Masaryka dělá socialistu. Ne, že by se tak Masaryk sám občas neoznačoval. Chybějící odstup možná vedl k tomu, že autor přehlíží, jak Masaryk občas ty demokratické principy překračoval (dynastický princip, kdy si vybral Beneše jako nástupce a abdikoval až ve chvíli, kdy zákulisními intrikami pro něj získal podporu - např. amnestie pro komunistické činitele výměnou za to, že nepostaví jako kandidáta Gottwalda, případ Radoly Gajdy apod.), i když už v jeho době se o těchto intrikách vědělo. Místy je kniha až komicky apoteózní, kdo pamatuje dobu před rokem 1989, musí se smát, když si uvědomí, že stejně tehdy soudruzi adorovali Lenina nebo Gottwalda.
Jinak je kniha z velké míry složena z citací z Masarykových projevů, rozhovorů a knih.
ČV 2021 - zakázaná kniha (za okupace), příp. kniha o známé české osobnosti.
Napsané je to opravdu dobře. Tísnivá atmosféra na člověka působí tak, že může číst jen po malých kouscích. Bohužel se kvůli tomu může zdát, že je příliš zdlouhavá. Aspoň na mě to tak působilo. Ale poslední zhruba třetina už jela na jeden zátah.
Ze začátku trochu nuda, Artur je povolán na vojnu a jako rekrut se podrobuje ubíjejícímu drilu. Ubíjejícímu i pro čtenáře. Naštěstí je v druhém plánu Lístka a její dobrodružství. Pak zase mizí, aby se objevila v závěru, který už zase jede dobře. Objevuje se nový hráč na šachovnici, intriky se zahušťují. Pořád čtu s radostí.
Nějak mě to nechytlo. Hlavně proto, že postsovětská muslimská zkorumpovaná diktatura není zrovna prostředí, ve kterém bych se chtěl ocitnout (ČV18), byť by to mělo být jen v knize.
Ale ani celková koncepce knihy mě nepřesvědčila. Najednou se objeví lidé, o kterých čtenář neví, jaký vztah mají k ostatním postavám, aby vzápětí zmizely. Najednou se rozjede akce, aby stejně nečekaně a rychle skončila, vystřídaná filozofickými úvahami. Atp.
Ale atmosféru kniha má. Jen mi přišla na můj vkus příliš neuspořádaná a rozháraná. Stylově i dějově.
Soubor esejů, které se dotýkají témat v titulu. Možná proto na mě kniha působila trochu nesourodě. Místy jsem si říkal, zda se za to více jak půl století nějak změnil pohled na věci prezentované Eliadem.
Ale rozhodně kvalitní kniha, vhodnější spíš ke studiu než k běžné četbě.
Na Volbu jsem slyšel vesměs jen nadšené komentáře, ale kvůli ČV jsem začal Revolucí jako novou knihou.
Chyba!
Mám obecně problém s polit-fiction. I mistrům oboru jako je například Forsyth dávám (pokud vůbec) 5* se skřípěním zubů.
Těžko se můžete ztotožnit s hlavními hrdiny, když tři z nich jsou psychicky narušení či rovnou nemocní. A ta čtvrtá do děje zasahuje nejméně. Budiž, je to kniha o nehezké době a nehezkých věcech.
Ale celou dobu jsem vlastně nepřišel na to, co je poselství, co autor chtěl sdělit. Věří těm mýtům, se kterými v knize operuje, aby povzbudil českou hrdost? Velikost husitského teroru, pobělohorské temno, meziválečný vzor demokracie v Evropě, mnichovská "zrada" velmocí... Nebo na jejich příkladě ukazuje, jak se podobné mýty dají zneužít k propagandě a vymytí mozků?
Věřím, že autor nastudoval řadu materiálů, ale některé pasáže jsou tak naivní, že by je snad i žák střední školy vymyslel věrohodněji.
To, že jsou politici zhusta sociopati je známé, ale že by si nikdo nevšiml, že je ministr vnitra paranoidní schizofrenik? Například.
Jednu hvězdu přidávám za poslední kapitolu, která ale bohužel vypadá, jako že jí napsal někdo jiný a patří do jiné knihy.
Hypnotická kniha. A závěrečná Říše žen, i když ze všech částí nejvíce fragmentovaná, pro tu mi schází slova a jen lituji, že někdo nesepsal podobnou Říši mužů.
Budu muset znovu kouknout do Jungovy Červené knihy kvůli mnohým podobnostem (autorka ji znát nemohla, byla zveřejněná o několik let později).
Jo, četlo se to dobře. Děj odsýpá, technických vysvětlivek jen tolik, aby to pochopil i laik, sympatické hlavní postavy, myšlenky k zamyšlení. Ale úplné wow to nebylo.
Geniální.
I když psáno jednoduchým jazykem, tak se autorce skvěle podařilo zachytit surreálnou a symbolickou podobu snů. Člověka to pohltí a nepustí.
Předesílám, že jsem četl soukromý překlad z roku 1984, doplněný komentáři Karla Makoně. A pokud kniha sama je za 5*, pak propojení právě s Makoňovými poznámkami ji posunuje ještě o level výš. V některých místech totiž myšlenky křesťanského mystika, který měl zkušenosti i s východní spiritualitou, dávají Wattsovu textu další rozměr.
Lahůdka, i když zřejmě ne pro široké publikum.
Na to, že poezii v podstatě nečtu, jsou 3* velice slušné hodnocení.
Na malém prostoru (pouze několik básní výboru přesahuje 4 sloky) spousta pocitů, emocí i myšlenek. Zhuštěné a většinou působivé. Některé jsem ale buď nepochopil nebo mě jenom neoslovily.
Takže možná spíš 3,5*
Vzdáleně mi připomínala Do tmy od Anny Bolavé. Stejně depresivní, ale mnohem bezútěšnější. Sester je vám líto, ale na sympatie to nestačí. Feministický manifest? Popis toho, kam vede vymývání mozků? Odsouzení fanatismu? Nebo naopak jeho oslava? Asi od všeho trochu, jenže po mně to steklo bez hlubšího zásahu. Nebo tomu jenom nerozumím. Ale je pravda, že to člověka nutí číst pořád dál.
Přečteno, teď to jen převést do praxe. Ale dvacet minut denně bych dát měl.