vnimatkrasu komentáře u knih

Porce jazykově rozmanitých, dějově často velmi otevřených povídek. Faber vodí své čtenáře za nos. Pečlivě buduje atmosféru a slibuje vševysvětlující pointu. Tu však občas zaměňuje za velmi úsměvné, nečekané závěry, díky nimž Fahrenheitova dvojčata velmi připomínají tvorbu Roalda Dahla. Exemplárními příklady jsou pak výtečné povídky Zkoumání kokosů a Tabitha Warren, svým námětem a vtipem do výšek sahající. Kvalitativně vyrovnanější sbírka než Někdy prostě prší.

1 21.03.2013

Doyle není víno a jeho pozdější práce jsou spíše zkyslé nežli vyzrálé. Jeho lehkost a umění se nadnést, jež známe z jeho detektivek, bohužel před skonem vystřídaly nudné báchorky o spiritismu a posmrtném životě. Země mlhy zaráží tím, jak je brána vážně, a zatímco Doyle se jejím napsáním uklidňoval před sklonkem života, mě ponechalo toto jeho dílo chladným.

1 02.07.2012

Doseděl je skutečně jeden z mála českých autorů, s nimiž sympatizuji, a jeho texty se dají v rybníčku tuzemského balastu brát naprosto vážně. V jeho prvních povídkách, shrnutých v souboru Krvavá hostina, je ovšem znatelná ještě spousta chybiček, kvůli nimž není dílo dostatečně kompaktní a lehké. Vskutku nevšední povídky - především trojice Bumerang, Světlo zasvěcených a Srdcový spodek - střídají příběhy podle příliš černobílého mustru. Ty i přes nespornou kvalitu Dosedělova slohu nedokáží čtenáře strhnout, ať už kvůli povědomému ději nebo absenci pointy. Hvězdičky dolů za Countdown a povídky s Hazardem - coby ochutnávka rané tvorby autora to ale přesto stojí za to.

1 01.07.2012

Helgason šrouboval humoristický kult a bohužel strhl závit. Toxicův příběh má řadu senzačních, vtipných momentů a když jej v několika větách převyprávíte známému, pravděpodobně se hrdelně zasměje a knihu si koupí. Jenomže Helgason neumí pracovat s motivacemi postav a tak jen s humorem popisuje genius loci Reykjavíku a nedokáže obhájit chování ústředních hrdinů. Autorovo srovnávání kultur, typické chování Islanďanů či Toxicovy neohrabané mravy jsou k popukání, samotné zápletky jsou ale jemně rozpačité. O několik světelných roků před Laurieho žalostným Obchodníkem se smrtí, o stupeň níže než žánrově podobný film V Bruggách.

1 17.06.2012

Dickey není žádný světoborný vyprávěč a pomalý, pro děj takřka nepodstatný začátek mohl výrazně zkrátit a celkové syrovosti by to dost prospělo. Za to si ale vymyslil skvělý příběh střetu měšťáků s burany, který od té doby ovlivnil řadu literárních i filmových děl. Ryze chlapské čtení o jedné klukovině, která se nepěkně zvrtla aneb co mohl napsat Jaroslav Foglar, kdyby nebyl dobrácký, uťápnutý skaut.

1 07.03.2012

Suchý, dějově zhuštěný, leč stravitelně krátký příběh se slušnou atmosférou drsných francouzských detektivek. Krádež obrazu z Louvru, modelka z titulní strany Vogue a záměny identit. Leo Malet mixuje to, co čtenáři žánru mají tak rádi, včetně poslední kapitoly, fungující tradičně jako kompaktní vysvětlení veškerých dosud utajených záhad. Příběhově podprůměrné, formou dostačující.

1 07.10.2011

Sbírka několika povídek, které jako nit spojuje téma zániku světa a života. Jerome Leroy je očividně vtipálek a tak katastrofické náměty s jemným i silnějším sci-fi podtextem oživuje černým humorem či prvky ironického hororu. Sladká apokalypsa je tedy díky jeho citu pro překvapení nejsilnější třeba v drasticky děsivé povídce Sophiin přítel, z jejíž strohosti vás zamrazí anebo v netradičním vládním thrilleru Rub současné historie. Ideální jednohubka pro milovníky trpké, místy až hořké literatury.

1 27.09.2011

Příliš krátké a nezajímavé na to, aby člověku ta stokoruna stála za útratu. Jistě, je to znovu ten starý, originální a čtivý Dahl, avšak tyhle dvě pohádky na pomezí dětské a dospělé literatury mají přeci jen charakter spíše přídavku.

1 30.12.2010

Ta podivná knížka.

1 18.12.2010

V tomto Trevanianově díle se opět perou dva rozdílné romány, ačkoliv již ne tak výrazně jako v Létě s Káťou. Události v Twenty-Mile jsou z jedné strany poctou rodokapsovým klukovským westernům a z druhé krvákem s výrazným záporným hrdinou. Trevanian je mistrem charakterů, humorného literárního stylu a čtivosti. V této knize však forma utlačuje obsah a thrillerová ráznost ne a ne přijít. Nejslabší z Trevanianů.

1 14.12.2010

Atmosféru umí Binet vpravdě vynikající. Jenomže čtenářská láska je prostě chemie a mezi námi nepřeskočil jediný vzorec.

21.10.2024

Box se vstříc administrativní chybě nakrásně vyžívá v bezmoci hlavních hrdinů. Výsledek pak spočívá někde na pomezí Tajemné řeky a thrillerů od Taylora Sheridana. Box se nedrží zpátky. Občas westernově vytáhne bouchačku, nechá hrdiny umírat a navzdory relativní bachratosti knížky, jsem stránkami projel jako nůž břichem. Motivace jsou nadmíru uvěřitelné, padouch nakrásně vrstevnatý a těch pár náhod v druhé půlce sper čert. Bavil jsem se. Moc. A beru to celé jako půlkilový důkaz, že thrillery ze sousedství nemusí být jen pětkrát vylouhovaná šablona zapečená do obálek s bílým plaňkovým plotem.

PS: Nečtěte si anotaci. NE-ČTĚ-TE. Obsahuje jeden dost pitomý spoiler, který vyžvaní dějovou zákrutu z úplného závěru. Věřte mi. Nečtěte ji.

17.06.2024

Feel-good chlapskej thriller, kterej doporučuju všema deseti, pokud vám připadá pauza mezi sezónama Yellowstonu příliš dlouhá. Má z něj totiž skoro všechno. Fajn hlavního hrdinu, dceru Sheridan (hihi), bídácký těžařský společnosti, pytláctví i korupci. C.J. Box má evidentně Wyoming prochozenej křížem krážem a já si jeho lov uprostřed jehličnanů užíval tak, že jsem ne a ne knížku zaklapnout. Na debut obzvlášť obdivuhodnej výkon.

06.03.2024

SLAVNOST se čte pomalu. Možná až příliš pomalu. Norfolk vládne úchvatným popisem, rochní se v geniu loci sedmnáctýho století v Anglii a ke čtení je tak potřeba si připravit tác sušenek. Tohle prostě není knížka na pět minut před spaním, tohle je čtení k čaji. Úvodní stostranu, protknutou kulty a čarodějnictvím, recenze vesměs sepsuly. Já jí ale považuju zpětně za to nejlepší z celý knížky. K dokonalosti bych si představoval lepší vykreslení obou hlavních charakterů (navzdory tloušťce byli John i Lukrécie až trestuhodně matný) a přece jen kapku svižnější flow, který se kór v druhý půlce natáhne - bohužel - i porcí klišé. Tři hvězdy by možná byly na místě spíš. Famózní obálka a nádherná kresba však SLAVNOSTI JOHNA SATURNALLA přidávají poctivej pocitovej bonus.

08.11.2023

To, co začalo jako love story dvou ztroskotanců, se záhy obnažilo v lokalitou ohraničený alien invasion připomínající Mlhu od Stephena Kinga. Jones píše s filmovým tahem na bránu, nechá dvojici hrdinů plnit dílčí questy a možná až příliš povinně odškrtává rozličný žánrový klišé. Jako jednohubka je Černý příliv příkladnej. Zeptejte se mě ale schválně za rok, o čem byl. Povíme si.

26.06.2023

Prima jednohubka. Nic moc víc. Kór proto, že zloduch se dá odhadnout až nepříjemně brzo a romantická linka, kterou Beevisová od půlky upřednostní před tou racionální, mě taky dvakrát nevzala. Stránky mi každopádně pod rukama mizely skoro záhadně. A ačkoli tu chybí nosný motiv, pro který byste si tenhle thriller pamatovali ještě za půl roku, hlad po svižným thrilleru s kopou cliffhangerů, zažene 'S pocitem viny' docela zdatně.

01.10.2021

Ohne emoce.
Ale vlastně to moc neva, protože děj pádí dopředu jak na tobogánu a je těžký se od Funebračky odlepit. Aichnerův styl se pozná. Významný události umí nahustit do pár vět a čtenáře nezahlcuje blbostma. Jen tomu prostě chybí srdíčko. Srdíčko, díky nemuž byste si Dům smrti pamatovali i pozítří.

12.03.2019

Nedokážu si vysvětlit, proč mě Břeh temné vody tak moc minul. Má přece námět, co mi od pohledu sedí, i autora, jehož povídky žeru. Přesto kolem mě příběh o Sue Ellen prošuměl jako řeka a spíš jen tak tiše připomněl genialitu Twaina, Kingova Těla nebo Dickeyho Vysvobození. Sorry. Příběh o boji o přežití, v němž se ani minutku nebojím o hlavní postavy, je prostě průšvih. A ani žánrový rozptyl od dětského dobrodružství po hororový krvák jej nedokáže osvěžit. Smutný smajlík. :(

16.07.2016

Možná měknu, ale nevadilo mi to. Jako jasně. Severští autoři už si zvykli tak moc přehánět, pošťuchovat se, kdo předvede odpornější zločin, že už mě ani pár skalpovaných holčiček nedokáže vyvést z míry. Ohlssonová navíc střídá popisný styl vyšetřování s košatým vysvětlováním osobních vztahů, až to začne ke konci lézt regulérně na nervy. Přesto Nechtění odsýpají, mají v sobě příjemný feeling dobrého televizního seriálu a jde rozhodně o tu stravitelnější část švédské knihotéky. Míle před Keplerem, na dosah Nesba.

07.03.2016

Jeden zatraceně vtipný důvod, proč by si nazí muži měli dávat pozor při vypouštění vany.

17.06.2012