vodovodnice
komentáře u knih
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Jak je tohle možný??? Ten zvrat na konci, to je naprosto něco ... nového :-) Šmankote tohle je neuvěřitelná, skvělá detektivka... Zažila po delší době knižní extázi.
Po celou dobu nemám páru kdo je vrah, moje tipy postupně nevychází, tak si říkám, že: "tak fajn asi to bude tenhle ***" jenže ten taky padne... Krucipísek to není možné...: "né, tenhle vrah to určitě nebude..." A pak *** Já nemám slov, tahle knížka mne naprosto dostala.
A ten závěr je prostě famózní a NEČEKANÝ.
Musím říct, že co jsem zatím četla všechny detektivky, tak tahle je všechny trumfla.
Nemluvě o dramatickém napětí, který stále stoupá.
Konec mne naprosto překvapil. :-) Tuhle knížku z knihovny nedám :-D .
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Ze začátku jsem byla překvapená, jak se filmová podoba knihy skoro vůbec neliší. Časem jsem zjistila, že ve filmu mi spoustu věcí unikalo, spoustu vtipů, které jsem si v knize hezky vychutnala.
Jinak knížka vtipná je, není to humor u kterého se třeba řehtáte, ale pohladí na duši. A v kombinaci s filmem, je to skvělé dílo a obě verze se skvěle doplňují.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Já jsem nejdříve přečetla román 1984 a teprve teď Farmu Zvířat.
Musím říct, že 1984 je to propracovanější a v podstatě stejný příběh nebo motiv jako Farma zvířat. Ale to bude nejspíše tím, že první byla vydána Farma a až později byl vydán román 1984.
U farmy zvířat mi imponuje, že je to tenká knížka,velmi dobře napsaná, snadno se čte, ale je to taková zhuštěná verze 1984. Asi by bylo lepší si obě knížky přečíst v opačném pořadí.
Nicméně je to velmi aktuální knížka, která bude platná a moderní asi v každé době.
Aristokratka pod palbou lásky
Evžen Boček
Poslední díl Aristokratky jsem opět přečetla jedním dechem.
Humor pana Bočka je skvělý a kdykoliv jsem jela v tramvaji nebo autobusu, stejně jako u prvého dílu jsem se řehtala na celé kolo, až se lidí otáčeli, ale mě to bylo jedno protože je to tak skvělý humor, který v této době potřebujeme jako sůl.
Takové knížky u kterých se člověk řehtá i nahlas, zůstávají v mé knihovně a nedám na ně dopustit.
Poslední díl Aristokratky má také občas své mouchy, ale i tak je to skvělá knížka a budu se moc těšit, jestli pan Boček napíše něco dalšího.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Tak jsem dočetla poslední aristokratku a jsem z ní na vrcholu blaha... Jen mám jeden malinkatý problém: nemůžu se dočkat pokračování!!!!
Šmankote, proč to vychází až v říjnu, kdo to má vydržet s nervama?!!!! :-D
Jinak čtvrtý díl je opět "super" a zločinci jsou totálně "psycho" :-)
Ta babka s narkolepsií co mentálně zůstala padesát let zpátky :-D je skvělá nebo ten večírek s Himmlerem, Vondráčkovou a lady Dianou, to prostě člověk nevymyslí, něco tokového se fakt musí stát. :-D
Takových knížek by mělo být víc.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Tuhle knížku jsem objevila náhodou v dobročinném obchodě a zkusmo otevřela na první stránce.
Začala jsem se smát na hlas, to nešlo vydržet.
V tramvaji se po mě lidi otáčeli pro mé výbuchy smíchu, které mi zůstaly až do poslední stránky knížky.
Tuhle tu knížku zaparkuji s radostí do své knihovny.
Je to taková legrace, moc se mi knížka líbí a když někdo narazí na tuto knihu, neváhejte ani vteřinu, je to bomba :-D
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Když jsem narazila na tuto knížku, neměla jsem moc velká očekávaní, abych nebyla zklamaná, po přečtení recenzí.
Ale knížka je prostě perfektní, naprosto se skvěle čte a když jsem si vytvářela jak asi Ove vypadal, úplně se mi vybavil Clint eastwood a Gran Torino.
Od poloviny knížky už jsem knížku odkládala, jen nerada a vždycky byla hrozně naštvaná, za každé vyrušení.
Příběh, je krásné pohlazení po duši.
Opona
Agatha Christie
Je to bravurní detektivka. Stále a pořád dokola mne udivuje, jakou má A.Ch. fantazii, stále mne to překvapuje.
Motivy jsou originální, postavy, příběhy...
U této detektivky jsem viděla i filmovou verzi, která je perfektní.
A když si člověk přečte knížku, doplní se mu drobné detaily, kterých si ve filmu nevšimne... protože by tam musel být vypravěč.
Je to skvělá knížka a jsem moc ráda, že se ke mě dostala.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Nějakým omylem se stalo, že jsem se nejdříve dostala k: Sově a teprve pak jsem se dověděla, že ji předchází: V lese visí anděl. Takže jsem nejdříve četla Sovu a pak až Anděla.
Každopádně, já si nemůžu pomoct, ale mě se Sova líbila o fous víc.
Nicméně se mi i na téhle detektivce líbilo, jak napětí pozvolna stoupá a vtahuje si vás příběh víc a ke konci už vás rozčilují všichni co vás vyruší od čtení :-) .
Bohužel mi, ale přišel příběh skoro zbytečně složitý, dost odboček, které taky dost vyprávěly, ale pak se nějak utnuly... Třeba třináctiletý Tomas? Bylo mu věnováno dost prostoru a nakonec nastoupil do auta a tím to skončilo... S hlavní linkou to pak už moc nesouviselo a mě zajímalo co bylo dál s těmi třemi dětmi, když už to tak rozvedli.
Ano, nastoupili k učitelce, která jim jela pomoct, ale nesedí mi jak je to utnuté.
Pak mne tu dost překvapila grotesknost hlavních postav: jeden detektiv se ztratí, nezvedá telefon, pak se ztratí další detektiv, nikdo neví kde je, pak se objeví první ztracený detektiv, rychle shání všechny dohromady, vyráží za jedním podezřelým, pak zjistí, že to není ten pravý podezřelý, pak se vydají na jedno místo, zjistí, že jsou špatně...
Šmankote takový matlové to být přece nemohli! Já vím, že to bylo hrozně zamotaný a když čtete ty stopy, tak mě to vůbec nedávalo smysl a přišlo mi neuvěřitelné, že se v tom oni vyznali :-D .
Každopádně detektivka měla zajímavý děj (motiv) i spád a vtáhlo vás to časem dovnitř jako magnet. Ale mě se víc líbila Sova.
Cop
Lætitia Colombani
Až mne překvapilo jak jemný a zároveň silný je příběh hlavních postav.
Už dlouho jsem nepotkala knížku, která se čte tak lehce a zároveň zanechá tak hluboký dojem.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Tak i pátý díl jsem přečetla jedním dechem.
Už to není jako u prvního dílu, kdy jsem se řehtala, až mi tekly slzy, ale pořád je to srdečný a chytrý (má to hlubokou myšlenku, zápletku...) humor.
Je to velmi příjemné čtení, ke kterému se zase za čas ráda vrátím.
Jen mne štve jedna, drobná, malá drobnost...
Dočetla jsem... A šestý díl je v nedohlednu!!!! Vždyť teď vylezl z tiskárny ten pátý díl, ještě je skoro horký a já se nemůžu dočkat šestého dílu :-(
To je jako s Pánem prstenů, když mi všichni říkaly jaké je to utrpení čekat rok na pokračování... :-D Ale těším se.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Překvapilo mne, jak je knížečka malinká. Než jsem si knížku sehnala, myslela jsem, že si počtu...
Spíš je to knížečka o pár stránkách s krásnými ilustracemi na zamyšlení.
Je obdivuhodné, co ten pán v letech dokázal.
Co mne hrozně mrzí je, že knížku máte přečtenou doslova za 10 minut...
Ale zase o ní člověk může přemýšlet dlouhé hodiny... :-)
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Tak tohle je už druhá knížka pro mne od tohoto autora. První jsem četla Muž jménem Ove (perfektní knížka).
Tato je taky skvělé počtení, ale za ten konec utahaný jak kšandy, dám jenom čtyři hvězdičky. Kousek po tom fotbalovém zápase to bylo natahované a natahované. Ale to je jen drobnost a Ove je prostě lepší.
Ale jinak je knížka velmi příjemná a příběh je moc zajímavě udělaný.
Takže jsem spokojená s četbou v plné míře.
Vlak z Paddingtonu
Agatha Christie
Já vůbec nechápu, proč se vlastně namáhám uhodnout motiv, vraha nebo kdo bude další... Když ve výsledku je to úplně jinak než jsem myslela :-D .
Zase jsem se nechala vodit za nos.
A až mne překvapuje jak má A.Ch. neuvěřitelně velkou fantazii, je to detektivka originální, velmi napínavá, s velkým překvapením.
Je to krásné čtení :-) .
Těším se na další.
Nekonečná noc
Agatha Christie
Tak mne zase na paní A.Ch. nachytala.
Detektivka je to krásná, celou dobu vás vede romantickým vztahem a vy si celou dobu říkáte: Je to vůbec detektivka? Hlavní hrdina vypráví o svém životě, jak se zamiloval, oženil a postavil dům...
Byla jsem dost překvapená jaký to mělo spád po té romantice.
A moc jsem si knížku užila.
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Knížek na téma KLDR jsem už pár četla a tak jsem se těšila na tuto knížku.
Před tím než jsem četla tuto knížku, jsem viděla i pár rozhovorů autorky a vždycky mne hodně zaujaly, ale bohužel mne knížka moc nenadchla.
Nevím jestli je to tím, že jsem viděla rozhovory s Ninou před touto knížkou a vlastně tam bylo to samé o čem Nina vyprávěla v rozhovorech nebo v tom vězí něco jiného...
Také mne trochu mrzí, že Nina popisovala dost věcí jen lehce, nerozvedla to: " Příroda je v KLDR nádherná, panenská", ale už se nedozvíte nic moc dalšího. Nebo Když jela třeba Nina metrem, mě by zajímalo jak tamní metro vypadá, jestli je třeba podobné jako naše nebo je to něco úplně jiného, jací byli její spolužáci, od kaď byli.
Kolik si člověk musí našetřit aby mohl rok studovat v KLDR nebo jestli se tam může člověk třeba spřátelit s lidmi, které tam vídá, že by si zašli ve volnu "na kafe"...
Vyprávění o muzeích nebo památnících jsem si dokázala představit jen díky tomu, že jsem některé konkrétní viděla v dokumentech nebo o nich četla v jiných knížkách.
Jinak v knize najdete i pár fotografií.
Co se mi opravdu líbí je obálka knihy, ta je opravdu pěkná.
Na knížku těšila a tak mne hrozně mrzí, že mne knížka zklamala.
Hoď se do pogody
Sandra Pogodová
Knížka je to veselá, nutno říct, že historky od Sandry jsou veselé až se smějete na celé kolo, v tramvaji se řehtáte až se lidé ohlížejí a u pana Pogody, který vypráví jemným způsobem, u něj si člověk vychutná vytříbenou češtinu a na co všechno nepřijde. Jeho styl humoru je jemnější a zahřeje na duši.
Cyankáli v šampaňském
Agatha Christie
Další detektivka od A.CH. se skvělou zápletkou, až mne překvapilo jak si mohou být lidé v rodině naprosto cizí. V tomto případě sestry od sebe byly šest let a ta starší se o mladší zas až tak nezajímala, takže Iris když nad tím tak přemýšlela vůbec nic o své sestře nevěděla.
Další věc mám u A.CH. hrozně ráda je, že vždycky vymyslí něco na čem mne napálí, i tentokrát jsem se nechala napálit. A příjemně se pobavila u rozuzlení.
Smrt na Nilu
Agatha Christie
Pro mne velmi zajímavá detektivka. Musím říct, že mne trochu rušilo u četby to filmové zpracování, protože jsem si pořád srovnávala s knížkou jak to bylo ve filmu.
Ale i tak, jsem zde objevila pocity, situace postav, které kamera nezaznamená, jak se cítí nebo co si postavy myslí.
Moc příjemné čtení to bylo.
Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
Musím říct, že nápaditost příběhu o Goodboy je brilantní na začátku knihy je hezky vidět, že když máte vojáka blba, který to ale myslí dobře, tak vás dohání k šílenství. A co se s takovým člověkem budou zlobit, tak ho pošlou do důstojnické školy :-) .
Víte, že jsem si všimla, že se tohle dělá i ve velkých firmách v současnosti?
Máte člověka, který je neschopný, nepraktický nebo prostě komplikuje život na oddělení a nesmíte ho vyhodit... Tak ho prostě povýší, aby se ho na oddělení zbavili.
Je to neuvěřitelné, ale už jsem to zažila dvakrát :-D .
Nebo se mi líbilo, jak v důstojnické škole budoucí velitele učí techniku a vedení boje, který je už rozhodně zastaralý a nevhodný pro současnou válku. Zákopy, šavle...
Dokážete si představit, jak jdou Angličané s šavlí v ruce proti Němcům s kulomety?
Je to milá groteska, nicméně v půli knihy už to pro mne bylo trápení a nedočetla jsem ji. Přišlo mi, že se to táhne.
Nicméně každému vyhovuje něco jiného, není to špatná kniha, je jistě skvělá, hodně lidí se na tom shodlo, ale asi není pro mne. Nevadí.