WEIL komentáře u knih
Tato kniha vyšla v roce 1995.
Byla naprostým ležákem. Osobně jsem ji kupoval za 25 korun českých.
Každý kdo se zajímá o osobnost A. Warhola a lidí kolem něho, tak by si ji měl přečíst.
Je to jiný úhel pohledu na Andyho, jiný, a právě proto pro zájeme o jeho osobu - vítaný.
Kniha i film, který z knihy vybírá jen to základní schéma je pro mě dlouhodobě prvotřídní záležitost.
Pomalé vyprávění, psané krásným jazykem, obsahově zajímavé.
Obecně je dost známý film - Swannova Láska.
Když jsem dospíval, tak se mi tato kniha moc líbila. Až na ten závěr, ten byl přece jen trochu rozvleklý a ženská hrdinka přehnaně kladná.
Čte se to tak dobře, že si společně s komentářem pode mnou taky říkám - škoda, že toho Salinger nenapsal víc.
V knize je řada originálních fórů, je napsána hravě a jakoby lehce, a právě tak se i čte.
I když pro každého asi takhle konstruovaný humor není, přestože vzniká při "běžných" mezilidských situacích a ty jsou dobře autorem odpozorované ze života.
Kniha se čte dobře, je napůl seriozní, napůl kýčovitá, tedy podbízivá, ale snad i právě proto přijatelná pro masy čtenářů.
Autorka si vybrala to ze svého života, co považuje za nejzajímavější a podala o tom ve svých vzpomínkách zprávu, která lidsky hřeje a dobře se čte.
15.4.2014
Připojím zde dodatek, který jsem si přečetl ve studii o autorčině závěru života. Není to hezké čtení, ale bohužel "lidské". Dožívala ve svém příbytku, trpěla nedostatkem peněz, závislostí na alkoholu. Stranila se už lidí, už si s nimi neměla co říct. Byla dost podrážděná, a těžko se snášela s kdekým.
Ale na druhou stranu jak název napovídá, tak svou knihu sestavila z toho nejhezčího, co ji v životě potkalo. A napsala ji, podle stylu knihy, ještě ve velmi dobré náladě.
Stepní vlk je kniha o osamělosti lidské rozháněné čtením a psaním.
Tyhle originální povídky mi tu a tam připomínají i B.Hrabala, třebaže se odehrávají kdekoli na Zemi, v různých kulturách, tak v popředí je vždy člověk, který touží po podobném jako jiní lidé kdekoli na Zemi.
Ty povídky v čtenáři evokují atmosféru dnů i doby, v kterých byly napsány.
Kniha mě zaujala hned, jak jsem si přečetl první stránku.
Obrácená estetika, či život je i takový?
Obojí.
Magický text.
Rozlišuji knihy tak, že z každé je možno si vzít nějaké ponaučení, jen z některých víc, z jiných méně.
Z téhle jsem si tedy taky něco do své paměti uložil.
Není toho moc, ale něco ano.
Tohle vydání se ke mě nějak zatoulalo, román z nás z jiného vydání, a vybavuji si z této knihy boj o lepší život, a surovost boháčů.
Zajímavostí tohoto vydání je název - Ponížení a uražení, ačkoli v jiných vydáních je obvyklejší - Uražení a ponížení.
Knihu jsem četl letos a znovu jsem si uvědomil, jak většina kumštýřů narážela na řadu nepochopení, nesmyslů, a jak se skoro nenajde případ, kdy by šlo vše hladce a bezbolestně.
Knihu rozhodně doporučuji. Ale skoro každá kniha o někom je rozšířením vlastních obzorů, seznámením se s dalším člověkem, a proto mám rád memoáry.
V knize je velké množství reprodukcí M. Aleše.
Přes volnější pojetí, kdy autor někomu věnuje větší pozornost než jinému, ačkoli to není zrovna košer, tak jde o zajímavou publikaci.
Přetože je kniha napsána s pohledu socialistického materialismu, tak kdo si to odmyslí, tak v knize najde hlavní dějinný vývoj ve filozofii.
Hodně autorské vaty, málo konkrétních faktů.
Kdo má rád zbytečné, i když hezké popisy počasí, krajiny, základy dějepisu, tak si tuhle knihu přečte rád.
Autor psal knihu od roku 1916 - 1923. A to v Tagangor, v Moskvě, v Oděse.
Text se čte dobře, je zdánlivě jednoduchý, ale i zde platí, že v jednoduchosti je síla.