WEIL komentáře u knih

Josef Čapek sám psal tak dobře, že pro některé je lepším spisovatelem než Karel.
Dlouho mi to vrtalo hlavou, proč to někteří říkají.
Po letech mi to přestalo vrtat hlavou. Konečně!
Hádejte proč?

Románové pojetí praktických záležitostí.
Dneska jsem stále více skeptický k možnostem medicíny.

Vlastivědou k poznání vlasti.
Těchto knih je hodně, jejich podstata by měla být podobná a záleží komu je určená - začátečníkům, středně pokročilým, či pokročilým a těm dalším, co se už specializují na něco hodně konkrétního.

Pěkných příběhů není nikdy dost, a je jedno kde se odehrávají. Hlavní je aby se čtenář nenudil, pokud to cítí, tak fajn, je třeba to prožít, a pak raději jinam, protože je dost knih, u nichž se člověk nenudí.

Tuhle knihu znám jen jako čtenář obsahů, nepřijde mi nikterak pozoruhodná, jako třeba knihy Jaroslava Foglara, co mají magii, a ta na mě zapůsobí.

Hlavním smyslem těchto knih ale je, aby se děti naučili číst.
A jak mě kdosi hezky poučil - no ale dětem se to líbí, tak že tobě ne, tak tobě to není určeno.
Ano, je to tak, ale stejně mi to nedá, a rád se seznamuji s tím kdo co a jak píše.

V. Thám měl Mozarta velice rád, zajímal se o jeho práce, ale taky jako o člověka, bohužel nic z těchto postřehů, které si psal do deníku se nezachovalo.

Jedná se o dvousvazkový almanach.

Václav Thám byl už v sedmnácti letech prohlášen - magistrem filozofie.
Byl mimořádným studentem, rychle se učil, chápal, a díky tomu předběhl své vrstevníky minimálně o deset let.

Mnohé lázně v té době sloužily často jako rekreační zařízení, kam se uchylovali za odpočinkem především majetní lidé.

Za Rudolfa II. se toho v Praze odehrálo hodně. Rudolf II. byl milovník umění, vědy, a byl to i šoumen.

Hry, které Téver napsala patří k okrajové tvorbě autorky. Moc se nikdy nehrály.

Napsáno v duchu staropražských obrazů, jak bylo dobově žádáno.

Konec milostné deziluze, ač název svádí k sentimentu a dobrotě, ale víme co jsou děti často zač. Kopie rodičů, a zkouší co si mohou dovolit, dokud se jim to nezakáže...

Autorka v Dětech rozvíjí osudy pražského úředníka Kaliny "turgeněvovský námět" sporu generace rodičů a dětí.

Tento román bývá považován za polemiku s uměleckým a životním postojem tehdy již zemřelého Téverova přítele O. Theera.

Romantický snílek, lékař Silvar prochází různým prostředím. Můžeme jej sledovat v zámcích i palácích Čech, Benátek i Paříže, ve vile zešílevšího houslového virtuosa kdesi uprostřed šumavských lesů, ale i v cirkusové maringotce...Jde o příběh "rychle žijící osoby", jak jim říkám, a každému tyhle toulky doporučuji. ...Očistí vás.

Románová balada, metafyzický protiklad i jednota lásky a smrti.

Často se zde objevuje motiv ujařmené ženy, zbavené despotickými muži romantických snů.
Dějištěm pro sentimentální příběhy dívek a mladých žen jsou kulisy starých zámků, městských paláců, temných uliček, kostelů i hřbitovů.

Afghánistán má tu smůlu, že nemá moc přírodního bohatství jako jeho sousední státy. A Taliban zničil památky, které po staletí patřily ke kulturnímu dědictví země.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Úžasné charakteristiky postav a popis poměrů ve vyhnanství, které Dostojevskij zažil.

Většina lidí komunismus prožívala, někteří ho ale přežívali?
Těch v ČSSR moc nebylo, co ho přežívali, naprostá většina držela krok a skládala sliby socialistické vlasti a jak už to u lidí bývá, tak lid nic nedodržel.Je to komické či tragické?

Co tahle válka vyřešila? Nic. Jako většina válek.

Hrdinou románu je chudý, neduživý chlapec, pak zručný krejčí a lehkomyslný mladík. Čtenář si tedy může vybrat kdo je mu nejsympatičtější, neb má v povahách těchto jedinců jedinečnou možnost prožít jejich osudy, obzvláště Jana Jílka, který bojuje proti pohodlí a přizpůsobivosti darebáctví. Stojí ho to hodně sil a vyhrát nemůže.