WEIL komentáře u knih

Smutné verše,plné hořkosti nad valící se hrůzou nacismu, jehož plány zasahují do většiny obyvatel zdejší části Evropy.

Trenčín je krásné město. Středověký hrad nad Váhem, a začátkem 20. století město, kde žili Slováci, Maďaři, Židé (je tam krásná synagóga - bohužel nevyužitá).
Jelikož mám to město rád, tak jsemvždy rád, když zjistím, že někdo se jím zabýval, třeba jen verši.

Postavy z historie, které jsou méně významné, tak k nim zpravidla schází dostatek informací. Proto se o nich píší dobře romány, není s čím porovnat fakta a fikce o jejich životě.

Komunismus na tom byl na počátku, jako možná kdysi křesťané. věřil v kvalitativní změnu společnosti, a jak ukazují činy komunistů za druhé světové války, tak na rozdíl od řady pasivních obyvatel, tak taky něco vykonali, nejen slovy, ale i činy.

O třech generacích rozkládající se patricijské rodiny.

Věra Adlová se patrně jako řidička nikdy neživila a přece se pokusila vcítit do života řidiče a napsat o něm nějaké perličky.

Je Praha slavná a krásná?

Slavná je u koho a před kým?

A krásná?
Nebýt čtyř kilometrů čtverečních, tak zbytek je jako město na Ukrajině či v Rusku.

Někdy se dost divím autorům či autorkám, co píší knihy, které nikdy nemohou být tak hodnotné jako faktografické knihy, že je baví je psát. A čtenářům, že je baví číst. pro mě je to ztráta času.

Autorka se zjevně skrývá za svou mladou hrdinku, tedy jak ona žila jako dospívající.

O ženských údělech, jak je viděla autorka.
O třech přítelkyních od první republiky, přes nacismus až do konce 70. let 20 století v ČSSR.

Kniha o motivech svědomí a odpovědnosti situovaný do okupace.


Co je to vůbec svědomí? Když jsem dospíval, tak mě překvapilo, že dost lidí ho nemá, ačkoli kolem mě bylo hodně transparentů, ať už církevních či socialistických, co na něj kladlo důraz.

Svědomí je pojem, o kterém se dá napsat celá studie. Ale výsledně mezi lidmi není moc funkční.

Je to sice pro děti, ale problém pochopit to mají i dospělí.

Nakouknutí do fotbalových praktik v 80. letech 20. století. Kde ty časy jsou, jak je to jemné a něžné proti dnešním praktikám.

Takový hrdinové se už dneska nerodí? Málo. neb každý si rozmyslí zda si udrží práci, či se skrz nadměrnou poctivost postaví do fronty na ni.

Touha po moci, podlézavost, patolízalství, ztráta důstojnosti, tím vším autor pohrdá a tvrdě to v této knize cepuje.

Knižní debut autora, Elvíra je žena chytrá a krásná, hlavní aktér vypravěč Bořislav s ní rád konverzuje a zjevně ji obdivuje.

Nevím, co poutalo Ilonu Borskou k Čapkově rodině. Osobně je znát mohla sotva.
Když Karel umíral, tak jí bylo deset let.
Snad ji nadchlo jejich dílo.
V Čechách je dneska známý Karel (díky škole), ve světě díky kubismu Josef (spontánní zájemci o výtvarné umění).

O Čapcích se toho napsalo hodně, a proto se divím, že to autorka asi nečetla, či jen opakuje jiné...

Někdy se přistihuji, jak jsem dobře dopletený.

Tak dříve učili učitelé, co udělali pro svou práci hodně, a nebyli za to moc dobře placeni, ale brali to víc jako poslání, co to bylo za sílu, která je hnala vpřed, neb podobných knih je víc...

Dneska se učí hlavně za plat, a dokonce i inspektorka radí - to neřešte - odučte si co máte, a s rodiči do konfliktů nechoďte, je to k ničemu, neb hlavně je dítě rodičů, ne školy...

Další životopisný román od Ilony Borské.

Tohoto člověka neznám, ale Josefa Čapka a jeho život ano, takže si to mohu rychle i porovnat s realitou.

Bohužel lékaři, kteří zakládali nemocnice, takový už dneska nežijí. Co ruinují nemocnice, tak těch je hodně, ale není mechanismu, který by jim v tom zabránil.

O Terezínu je pro mě nejlepší kniha - Terezín, malá pevnost.

Ale určitě je dobře, když se o Terezínu píše i nadále, aby mladší generace věděli o zlu, které tak člověk páchal na člověku.