WEIL komentáře u knih
Kniha poučná, ale i vtipná.
Autor nás seznamuje jak se co dělá a to humornou formou.
Začínali psát společně s Karlem, potom si šel každý svou cestou, ale tyhle povídky není špatné si pročíst ani dneska, třebaže jsou značně dobové.
Ti dva se k sobě v přírodě nehodí, vylučují se, ale v pohádkách fungují jako muž a žena.
Kolik jen dřiny ti dva zakusili, než vykonali běžnou práci.
Podobně jako jiné texty Josefa Čapka, tak i tenhle zná možná víc lidí jako animovanou pohádku s rozpohybovanými kresbami samotného autora.
Všechno nakonec v každé z obou pohádek dobře dopadlo.
Vařit dort je nezvyklé, ale pejsek a kočička se vařit teprve učí, takže od nich je to pro děti i roztomilé.
Díky těmhle dopisům se máme možnost víc dovědět o tom jak žil L. Klíma. Píše si především se svým mecenášem O. Březinou, rovněž informuje v dopisech o své chronické finanční tísni, a problémech s prodáváním svých knih.
Nic moc. A přece své čtenáře i příznivce i tato kniha tří povídek má.
Doba socialismu a doba dospívání jedné generace a trampoty s tím spojené.
Chladné psaní Petra Šabacha, tak na mě každá kniha tohoto autora působí.
Často u něho mám pocit, že to či ono jsem už někde četl.
A přece jsem - Jak potopit Austrálii přečetl, a pár vět z něho se v mé paměti uhnízdily.
Kniha lehce napsaná, lehce přečtená, lehce se zapomíná co v ní je.
Některé povídky jsou zajímavé, jiné samý verbálismus, některé i úsměvné a poučné.
Kdo jiný by měl znát sám sebe víc, než ten člověk, co je sám sebou?
Kniha je kvalitnější než film.
Důvodem je rytmus, síla vyprávění, věrohodnost.
Je zajímavé, že než se Hrabal k tomuhle tvaru dopracoval, tak napsal řadu zdánlivě rozdílných textů...
A film přece získal nejvyšší ocenění, které může filmař obdržet.
Jací byli ti hlavní hrdinové Hrabalových próz, když zestárly? Smutný čtení, ale jak jinak déle pobýt na zemi jako člověk, než díky prodlužování vlastního života? A to jde jen na úkor kvality života.
Vzpomínky B. Hrabala na místa a lidi, kde jako dítě vyrůstal.
Vybrané spisy byl velmi dobrý počin, protože autor Hrabalova formátu si je zaslouží.
Tento díl je o tom, jaký byl žák a student, co ho přivedlo ke psaní, a taky jsou v něm i co zbylo z jeho psaní rozepsáno a nedokončeno (třeba pohled jeho ženy na jeho psaní, na něho jako na muže).
Smutek, když něco končí, ale snaha vidět to krásné, uchovat si to paměti, to mi přijde, že byla hlavní motivace k napsaní tohoto "pábení" od B. Hrabala.
Jedna z posledních knížek Bohumila Hrabala. Zajímavá je hlavně atmosféra, kterou vystihuje poslední dny socialismu v ČSSR.