whale77 komentáře u knih

Člověk s věkem zcyničtí a dětské knížky si už nedokáže užívat bez toho, aniž by mu na mysl nepřišly otázky do pohádkového světa nenáležející. Jako např. u Neználka, jehož příběhy jsem jako dítě bezvýhradně milovala – když jsem teď našim holkám četla, že uklízení, vaření a zašívání patří hodným malenkám, protože malíčci jsou jenom na zlobení (kromě Šroubka s Vroubkem, kteří dokážou odvést kus chlapské práce při opravách všeho druhu!), tak jsem si říkala, kam se na tohle hrabe celá kauza s Žáčkovou básničkou ve Slabikáři! Tady by si gender studies smlsly!
Přesto, že s dospělým pohledem už vidím Neználkovy příhody jednodušší a ne tolik dobrodružné, jako se mi zdály v dětství, tak si myslím, že do dětské knihovny (i přes silně mravokárný tón, již zmíněné genderové dělení a mírnou socialistickou agitaci) patří. Obrázky jsou naprosto úžasné, roztomilé, dětem krásně doprovází příběh, dospělákovi vyvolají tu správnou nostalgickou náladu.

5 25.04.2017

Kdyby nebylo té spousty stránek zmatečných dopisů na konci knížky, tak bych tomu aspoň jednu hvězdu dala. Za to, že jsem Vítka „Velrybu“ Pokorného před čtvrtstoletím milovala, asi stejně upřímně, jako jeho hrdinka zbožňuje Bena Cristovao.
Dala bych mu tu jednu hvězdičku třeba i za to, že autor stejně jako v jedničce dokáže napodobit neuvěřitelně blbou holku.
Jenže ten dopisový závěr jsem prostě nepochopila. Jestli v tom byl nějaký záměr, jakože třeba každý dopis byl parafrází nějakého slavného díla, tak jsem to v tom neobjevila. Spíš mi to přišlo jako (neskutečně zdlouhavé) protahování příběhu. A taky jako, když si autor v průběhu života rozepíše spoustu nápadů a pak si u druhé knížky řekne, že na to kašle, a „zbaví“ se všech rozepsaných námětů jedním vrzem, že je vecpe do knížky jako výplody choré mysli jedné z postav.
I celý zbytek knížky je psaný poměrně zápisným, neprostříhaným stylem, ale jako záchodový čtení se to dá přežít. Stejně jako první díl – tam tedy tu jednu ještě dám, ale tady, sorry!

Humorná oddechovka
Četné užívání vtipných a trefných příměrů, v mnoha případech luxusních („v prdeli jak hnízdo roupů“), dobře vykreslovalo charakter hlavního hrdiny. Některá autorem chytře promyšlená přirovnání byla na Marcela, nabušeného kreténka, až moc sofistikovaná :oD
Čím jsem byla mile překvapená – nebyla to jen autorova exhibice hrátek se slovy, jak on už to umí, ale dal do kupy kompaktní příběh, s hlavou a patou, nenudilo to (ani mě, nesci-fistu) a bylo to čtivé a v rámci daného žánru věrohodné.
Co jsem jako nesci-fista nemohla ocenit nebo naopak tím být otrávená, je (díky neznalostí díla pana Wellse) míra autorovy fantazie. Nevím, co je ještě výmyslem z pera pana Wellse a co je výtvor Březinův. Jakože koupačka v kulatém moři je super nápad, ale jestli s tím už přišel někdo dřív, tak moje nadšení se trochu zmírní.
Celá knížka na mě působila velmi rychlým dojmem – určitě to je díky deníkovému zápisu, ale i kvůli charakteru Marcela – je takový poděs, v myšlenkách, že tím navozuje pocit, že i vše okolo se děje rychle.
Ale po řemeslné stránce se mi to fakt líbilo – počet postav tak akorát, rozhovory reálný (možná jen té čengliš tam bylo povícero), mírně napínavé zápletky, popisy dostačující, myslím, že pro sci-fisty jich tam je asi málo. Ale já to dílo za sci-fi nepovažuju, pro mě je to víc humor než sci-fi.
Za obrovské plus považuju Butche! Jeho ilustrace jsou výsledkem toho, že skutečně pozorně četl (nebo poslouchal) celý příběh a navodil přesně tu atmosféru a obrazy, které jsem měla v hlavě při četbě.
A jedna velká, závažná chyba – na svých předčítacích akcích autor servíroval suché rohlíky, ale laskominy se laskavému čtenáři po přečtení díla sbíhají na rozmražené kanárky!!!

5 31.01.2017

To jsem si po dlouho době zase na nějaké dětské knížce "pochutnala"! Svěráka prostě bezmezně žeru a výběr ilustrátora Čapka byl tentokrát čertovsky boží! Předčítala jsem třem dcerám, které se díky rozdílnému věku málokdy jednohlasně shodnou na večerní knížce, ale těchto pár večerů panovala vybírací shoda, každá volila Čerty. Bavilo nás nejen postupně tipovat a „konspirovat“ další děj, ale i jsme si užívaly krásnou češtinu, což je v případě našich multilinguálních dětí div. Je to ale i tím neskutečně vyvinutým citem pana Svěráka pro jazyk, kdy dokáže velice dobře odhadnout, kdy děti některé slovo nebudou znát, a buď přímo (víte, děti, to je a popis) nebo nenápadně, opsaně („tu máš, čerte, kropáč“ – a vzal do ruky kropítko) ho vysvětlí. Což je pro mě značná úspora času, protože já našim musím „překládat“ i mnohem jednodušší výrazy a občas vymyslet příklad (nebo vygůglit obrázek) minutku zabere a čtení i 90stránkové pohádky se tak protáhne do více dní.
Doporučuji poslechnout si i rozhovor s pány Svěrákem a Čapkem u Lucie Výborné.

4 12.01.2024

K téhle knížce jsem se dostala v rámci výzev z předchozích let, myslím, že ji místní komunita zmiňovala pro téma knihy od afrického autora. Tenkrát jsem ale přečetla úplně jinou knížku a tuhle jsem odložila na neurčito. Hlavně z důvodu, že červená knihovna opravdu není můj oblíbený žánr, kdysi jsem dostala zdarma k TV programům 3 harlekýnky a ze zvědavosti a z pocitu, že bych i této literatuře měla dát šanci, jsem si je tenkrát přečetla. Pamatuju se, že dvě byly bílé „light“ verze a jedna červená s nějakou tou erotikou. A obě to byly samozřejmě odpad non plus ultra.
Ale tohle bylo jiné kafe. Srovnáním s harlekýnkami by toto muselo mít ještě o jedno (či více) barevné odlišení obálky, neboť erotikou to bylo přímo nabité. Dějově a takovou tou naivitou hlavní hrdinky to bylo to samé, nic k čemu bych se ještě někdy v budoucnu chtěla vrátit, ale a) tahle autorka umí psát (její popisy – opravdu popisy, nikoliv jednovětné přeskočení od prvního polibku rovnou k rannímu probuzení se - sexuálních scén nebyly trapné, byly pravdivé a vkusné, uměly „naladit“ – a to se málokdy vidí = čte), umí to napsat napínavě (i když každou pseudozápletku – pseudo proto, že si je vyrábí sama – dopředu tušíte) a hlavně velice čtivě, b) díky humoru mi to připomíná filmové rom-comy, na které tedy (na rozdíl od stejně žánrově zaměřených knížek) náladu mívám (protože zaberou méně času).
Dávám tomu sice 4 hvězdičky, což ale nevypovídá o nějaké úchvatné kvalitě knížky ve srovnání s knihami obecně, spíš jen v porovnání v rámci daného žánru.

4 11.01.2024

Ten super pocit, když se asi po čtvrtstoletí od shlédnutí (resp. pravidelně opakovaného shlédávání) seriálu konečně dokopete k přečtení předlohy a jste úplně stejně nadšení! Zase jsem se setkala se starými známými, ale i s novými postavami, získala jsem doplňující informace, které jsem v seriálu nepostřehla (nebo zapomněla?) a hlavně – královsky jsem se bavila. Srovnávání se seriálem se nevyhnete, ale myslím, že není jednoznačně určitelné, co se povedlo lépe, jsem naprosto spokojená s obojím a do dalších dílů knihy jsem se vrhla s velkou zvědavostí.

4 20.12.2023

Kouzlu audioknih jsem propadla hlavní díky knížkám pro děti. (I když jak je níže zmiňováno, tohle je pohádka spíš pro dospěláky). A v přednesu mě velice mile překvapil Vladimír Javorský, jak u knížek o Mumincích, tak právě u děvčátka Momo. Knížku máme doma i jako papírovou, ale nějak jsem se do ní stále nemohla začíst. Audioknihu jsem zvládla za pár večerů a i když to není tak úžasně pohádkové jako nepřekonatelný Nekonečný příběh, i tohle vyprávění bylo plné fantazie a lásky ke knihám. Ale bylo temnější, alespoň v porovnání s první, zfilmovanou částí Nekonečného příběhu. Téma zhoršení mezilidských vztahů kvůli nedostatku času a hromadění majetku je poplatné i v dnešní době. Děvčátka Momo, která dokázala lidi stmelovat, mi bylo chvílemi skoro až líto, jak ji každý potřeboval, jako jiskřičku naděje, jako antidepresivum.
Každopádně se chystám do papírové knížky znovu začíst, abych měla jistotu, že mi při poslechu audioverze neunikly nějaké hezké myšlenky.

4 19.12.2023

Poslouchala jsem audiozpracování, v přednesu Martina Preisse, což si myslím, že příběhu přineslo plusové body. Myslím, že kdybych četla jako knihu, asi bych dala ještě o bod méně, neboť by to neodsýpalo tak plynule. Také jsem čekala asi trochu šťastnější, uzavřenější konec. Nicméně poslouchala jsem to se zvědavým napětím, jak to dopadne, příběh byl dobrý, ale nějak jsem se nedokázala sblížit s mnoha postavami, neuměla jsem si vybrat favorita, konspirovala jsem místy až příliš (třeba jsem čekala i nějakou zápletku s manželkou hrdinova bratra). Od Agathy mám u většiny knížek zcela nekritická, oslavná hodnocení, ale znám i pár děl, kde se to nepovedlo. Tento příběh bych u ní dala k průměru – je to prostě jiné.

4 16.05.2022

Tuhle detektivku jsem četla asi před 12 lety, ve filmovém zpracování (z roku 2010 se slečnou Marplovou, což mě udivuje, protože v knize vystupuje madame Oliverová a ta je přece Poirotova!) jsem ji neviděla (ani v novém zpracování z roku 2020, který na filmových databázích docela zdrbli), takže když jsem si teď poslechla i audioverzi, byla jsem překvapená rozuzlením, které jsem si z četby nepamatovala. Příběh není špatný, ale ani mě nijak výrazně neuchvátil. Dojem z poslechu mi trochu rušil i humorný tón předčítajícího Petra Jeništy – čte skvěle! Ale ten způsob přednesu, včetně takového lehce parodizujícího hlasu u ženských postav (jenže co má chlap dělat s ženskými rolemi, že? Naprosto chápu!), bych ocenila spíš u čistě humoristických děl, nebo nějaký vzpomínkových vyprávění typu Knoflíková válka. A jo, vnímám detektivky Agathy Christie s opakujícími se hrdiny (Poirot, Marpleová, Pentlička,...) jako odlehčené, i seriáloví představitelé působí lehce komicky, ale v případě Plavého koně bych chvílemi čekala o fous temnější ladění. To je však jediná výtka k audioverzi, jinak se poslouchalo velice dobře. Dokonce bych řekla, že díky poslechu mi spíš děj příběhu utkví v hlavě než samotná četba. Uvidím za dalších 12 let.

4 14.03.2022

Roalda Dahla považuji za jednoho z mála autorů, kteří přesně vědí, čím děti oslovit a jak je zaujmout. A nejen děti, ale i předčítající dospělé. (Ty dokonce natolik, že se pak z předčítajícího rodiče stane zloděj dětské knížky, aby si to mohl přečíst někde v klidu sám.)
Skvělé je, že mnoho jeho spisovatelských počinů bylo krásně zpracováno i filmem a to přesně v duchu jeho knížek, mnohdy doplněno o něco navíc. Knížka i film o Matyldě obsahují typické Dahlovy prvky: dětského hlavního hrdinu vyrůstajícího v extrémně ohavném prostředí, ale přesto se s tím bezproblémově vyrovnávajícího; zlouny nejvyššího kalibru, kterých se však dětský čtenář nebojí, neboť jsou řádně zparodovaní; kouzla, která hrdinovi usnadní život a dopomůžou mu k happyendu; a v knížce samozřejmě názorně doplňující ilustrace Q. Blakea.

4 10.09.2019

Moje první čtení od P. Hartla a - dobrý. Čekala jsem asi něco víc „inťoušskýho“, to je to zbytečný souzení podle prvního dojmu – autorův vzhled, mluva, práce pro divadlo, takže když mi z toho vylezl „druhej Viewegh“ (a zatím bych řekla lepší, možná proto, že novej), tak jsem byla trochu, ale spíš mile, překvapená. Četlo se to hlaďounce (zasekávala jsem se jen na těch reálných postavách, i když předpokládám, že jde o čistou fikci, tak přeci jen mi to v hlavě vrtá, proč tam dal konkrétního třeba Sašu Hemalu a ne jen prostě hlasatele). Mám ještě Okamžiky štěstí, tak jsem zvědavá.

4 02.09.2019

Jako malá jsem zbožňovala příběhy Sherlocka Holmese (víc než dnes detektivy Agathy Christie) z knížky Muž s dýmkou a houslemi. Proto jsem se s chutí pustila i do této Doylovy klasiky. Ale kvůli zastaralejšímu jazyku mě to nebavilo tolik, jak jsem čekala. Doufám, že to bylo jen mým momentálním rozpoložením, protože příběh i atmosféra jsou skvělé. K té zmiňované knížce příběhů se chci brzy vrátit s našimi dětmi a doufám, že i ony si Sherlocka zamilují.

4 26.08.2019

Od knížky, co je zdarma ke stažení na netu a kterou jsem vzala jen z nouze, abych si rychle splnila bod do čtenářské výzvy, jsem toho moc pozitivního nečekala. Zase nějaký pisálek, no-name začínající autor, kde se budu horko těžko nutit do čtení, říkala jsem si. A ono ne! Dočkala jsem se velmi milého překvapení. Velice čtivá, dle mého spíše povídka, s naprosto odlišným stylem vyprávění, než jsem zvyklá u nováčků (i osvědčených autorů) potkávat. Neobvyklý přítomný čas mi trochu připomněl Macha a Šebestovou, takže věřím, že i ten byl důvodem snadného navození humorné atmosféry. Té pomáhalo i časté (nenásilné) obracení se na čtenáře (oslovování autorem, které obyčejně nemívám moc ráda, ale tady to sedlo parádně), naprosto úžasně naivní povahy hlavních hrdinů a celkově laskavý tón příběhu.
Zločin díky takové atmosféře byl velice odlehčený, ale troufám si tvrdit, že co do zápletky a vyřešení je srovnatelný s jinými, kterých v TV seriálech vidíme spoustu.
Jsem ráda, že jsem na autorku (a potažmo při gůglení i na její roztomilé obrázky) narazila a doufám, že se ještě nějakého jejího spisovatelského počinu dočkáme.

3 09.10.2024

Seriál jsem si dávala nejčastěji jako večerníček před usnutím (rozuměj při usínání), takže když jsem četla tenhle díl knižní podoby, říkala jsem si, že jsem toho zaspala asi fakt hodně, že tohle jsem určitě nikdy neviděla :-) Takže při čtení jsem prožívala takový pocit jako – jé, nové díly Trpaslíka! Je to propracovanější, detailněji vysvětlené a trošku i natahované (než v těch pár dílech seriálu), tím pádem ten v knížce ucelený příběh funguje skvěle. A myšlenka takové drogy, závislostní hry, je geniální!

3 20.12.2023

Nepamatuji se, čí převyprávění bajek od Ezopa jsem jako dítě četla, ale i když se mi tenkrát také líbilo, určitě nebylo tak čtivé, jako tato verze od P. Šruta. Tu, když jsem nyní předčítala našim dětem, jsme si všechny čtyři velice užily. Je velmi dobře srozumitelná, žádné krkolomné a zastaralé výrazy, holky všemu snadno rozuměly. Jednotlivá ponaučení bajek byla také lehce pochopitelná, některá se v několika bajkách opakovala, jiná jsou tak profláknutě známá, že už je vnímám spíš jako zažitá rčení. 95% jich je platných pro každou dobu, ten zbytek jsme si při vysvětlování s holkami musely upravit (konkrétně si vzpomenu už jen na to, že když se tam v ponaučení hlásalo něco ve smyslu, že na hlupáka je nejlepší vzít bič, tak to v dnešní době už neuspěje bez trestního postihu). Super bonusem - knížka je v e-podobě dostupná zdarma, takže není žádný důvod, aby nám chyběla v (e)knihovně.

3 20.06.2022

Stejně jako u „prvního dílu“ jsem i tentokrát z příběhu nadšená. Navzdory tomu, že nejsem cílová skupina. Velice čtivá záležitost, s pěkně promyšleným dějem a dobrou prací s napětím. Autorka umí vyprávět.
Moc se mi líbilo i to, že návaznost na první díl je jen lehká, že ani čtenářům, kteří začnou až tímto dílem, nic neunikne. Taky mě mile překvapilo, že téma a doba odehrávání se příběhu jsou vlastně úplně jiné a přesto stejně atraktivní. Viděla jsem tam i náznak analogie s vleklou corona-situací, ale je pravda, že tu už vidím skoro všude.
Trochu jsem měla problém s černobílostí postav, s náhlými změnami charakterů do téměř protikladů a i mi přišlo, že je tam těch postav až dost. Ale navzdory tomu považuju tuhle knížku za řemeslně velmi dobře zvládnutou.

3 12.04.2022

Ale to bylo milé překvapení! Jako dítě jsem od Lindgrenové uměla nazpaměť jen Pipi, Bullerbyn a Ronju, ale až s dětmi vlastními objevuji i další její knížky, jako jsou Karkulín, Madynka a teď právě Kalle. Bylo to úplně jiné, ale stejně dobré. V příběhu už víc převládá ten dospělejší svět, ale pro dětskou fantazii, typickou pro Lindgrenovou, se i tady našlo místo. Bydlím v Belgii, takže knížku četla naše nejstarší v holandštině a po každé kapitole jsem všem třem předčítala v češtině, v obou jazycích byly holky (i já!) napnuté jak špagát. I když to byl takový malý thriller, noční můry z popisů nehrozí, jsou odlehčené stylem drzosti Evy-Lotty, který mi trochu připomínal Pipi, a dětsky naivní odhodlaností Kalleho, podobného hodnějším klukům z Bullerbynu.

3 01.02.2022

Z dětství ve mně zůstala hrozně milá vzpomínka na četbu Werichova Fimfára a tak mi vrtalo hlavou, proč jsem se tenkrát, když jsem byla mnohem větší knihomolka, nepustila i do „druhého dílu“. A teď už chápu. „Dvojka“ už totiž nejsou pohádky, tam už je to fakt dospělácký život, zabalený do roušky jakože pohádkové. Nejdřív jsem to chtěla číst dětem před spaním, ale protože to chvílemi bylo čtení i smutné, tak jsem si to Werichovo hraní s krásami češtiny a zamyšlenky nad stejností lidí dnes i tenkrát nechala jen pro sebe. Ale jako povinnou četbu to ode mě jednou dostanou!

3 10.09.2019

Dahl je král! Čokoláda všude, země (= továrna) vytvořená ze sladkostí, spousta bláznivých postav, hlavní hrdina chudák, který přijde k tomu nejlepšímu bohatství, každý zloun okamžitě brutálně ztrestán – co víc si přát! (Jo, jasně, ještě filmové zpracování Tima Burtona, a to je snad ještě lepší, nejen díky dodané vsuvce o otci pana Wonky. A kdo se bojí Burtona, může si dát starší verzi Pan Wonka a jeho čokoládovna s G. Wilderem.)

3 07.08.2019

Pro mě jako dítě (a vlastně i teď, za dospěla) byl z „Neználků“ nejlepší první příběh, Neználkovy příhody. Laskavé vyprávění, nádherné obrázky, agitační propaganda nebyla násilná, spíš jen takové moralizování (jako ostatně v mnoha dětských knížkách obecně), Kvítečkov byl plný fantazie, která dětem musela uhranout (auto na sodovku,například). A skvělá předsádka, kde byly zobrazeny všechny postavy, to mě moc bavilo.
Sluneční město oproti tomu už byla nezastíraná chvála pokrokového Sovětského Svazu. Už nešlo o čistou fantazii, ale jen o trochu nadsazený odraz vývoje techniky (hotelový pokoj celý na „čudlíky“, kombajny jezdící v kruzích,...).
No a Neználek na Měsíci, to už byla čistá agitka a kapitalistobijecká propaganda, ale o tom až jinde.
Nicméně ještě stále lze i tento díl dětem předčítat jako pohádku, pořád převládá příběh nad potěchou soudruhů z vydavatelství. České vydání má navíc ještě pořád nádherné Dismanovy ilustrace, což je také plus, díky kterému bych ještě knížku úplně nezavrhovala.
Jako velké mínus jsou však rozsáhlé technologické pasáže popisů, jak to fungovalo v textilních továrnách, jak pracovaly stroje na polích,... To byla nuda i pro dospěláka, natož pro naše děti (i když věřím, že některé techničtěji zaměřené děti si naopak můžou právě tohle užívat).

3 07.08.2019