Whobey komentáře u knih
Naprosto fascinující kniha.
Po prvních pár stránkách jsem měla trochu obavy, že technické stránce věci nebudu rozumět, přece jen, těch odborných věcí bylo hodně. Nakonec mě děj extrémně pohltil, nemohla jsem se od knihy odtrhnout a napjatě jsem sledovala osud Watneyho.
Naprosto úžasná kniha o touze přežít, o lidském optmismu, o idskosti vůbec. :)
Bábovky jsou moje první kniha od této autorky a musím říct, že jsem ji přečetla jedním dechem.
Dvanáct různých žen. Dvanáct příběhů. Dvanáct zajimavých ženských osudů. Celková propletenost mi přišla hezká a promyšlená, děj byl čtivý a kniha mě rychle vtáhla do děje.
Jediná věc, která mi vadila, a kvůli které taky nedávám plný počet, byla ta ponurost, která se knihou nesla. Řekla bych, že život je veselejší místo na zemi, než ho autorka líčí. :)
Neuvěřitelná knížka.
Autor píše prostě, ale i tak je jeho téma poutavé natolik, že vás vtáhne do děje, do života Kunty Kinteho, do jeho malých radostí a podstatně větších strastí. Sledujeme osudy generací, příběhy potomků, jejich hořkosladké žití.
Kniha nepatří mezi oddechovou četbu, ale je kvalitní a dobře napsaná. Způsob, jakým autor sbíral informace o svém původu jsou až neuvěřitelné. Doporučuji :)
"Máš-li možnost pomoci, pak pomoci musíš!"
Neskutečný příběh. Neuvěřitelný.
Tahle kniha by rozhodně měla být součást povinné četby na všech středních školách. Dá se v ní najít mnohé - mimo těch negativ i láska, přátelství, chuť žít, síla k přežití. Dá se v ní najít ponaučení pro další generace. Příběh nás vtahuje do prostředí válečné nemocnice, kde se každou minutou bojuje o lidské životy. Kde dobří lidé umírají či zůstávají upoutání na lůžko. Kde člověk musí strhnout mediální lavinu, aby se alespoň pokusil o záchranu malého dítěte.
Knihu musím doporučit. Je skvělá, bez ohledu na to, jak příšerná byla tamější situace. Napsána je fakticky, bez zbytečné omáčky, přesto čtivá a poutavá. Rozhodně doporučuji.
Tak tohle teda ne. Neskutečně špatně koncipované dílo. Literárně příšerné, větná skladba a literární sloh, samé okecávání, obsahově mimo. Dialogy byly naprosto otřesné, myslím, že autor asi nikdy s lidmi nemluvil, nejhorší byly dialogy s dětmi.
Celkově bylo dílo temné a kruté, ale možná až moc černé.
Ráda bych hodnotila, ale nedočetla jsem. Dlouho se mi už nestalo, že bych se ke knize vracela s takovou nechutí. Knihu nedoporučuji. Život je krátký na to, aby člověk četl nedobré knihy. :)
Neskutečně lidská kniha.
Fejetony, které vyzařují humor, ale i smutek. Hlavně však vyzařují autorovu lásku k dětem, k těmto autistickým dětem, s nimiž nemůže být jednoduché pořízení. Přesto pozorujeme v průběhu této útlé knížky zamyšlení nad jejich osudem, i nad osudem autora samého. A člověka to nutí přemýšlet i nad svým osudem....
Opravdu zajímavá knížka, rozhodně doporučuji. Je inspirující, čtivá a opravdu skvělá.
Z téhle série asi nikdy nevyrostu. :))
Kámen mudrců je první kniha, ještě taková milá a pohádková. Je psaná jednoduše, ale zároveň svižně a čtivě. Každý si najde nějaký charakter, který mu sedne, ať je to hlavní hrdina nebo jedna z vedlejších (ale stejně důležitých) postav. Pokaždé, když tuhle knihu popadnu a začtu se, jsem zpátky v kouzelném světě.
Po několika přečtení v češtině, jsem si zakoupila celou sérii v angličtině. Mohu jen doporučit, nejenže je to psané jednoduše a srozumitelně, ale zároveň se pobavíte u některých Medkových překladů jmen a názvů.
S Harrym Potterem jsem vyrostla a asi se ho nikdy plně nevzdám. Je to srdcová záležitost, příběh o tom, že ne všechno správné je jednoduché, že je někdy třeba se bít za dobrou věc, že slabí nakonec vždy selžou, a že láska je největší kouzlo na celém světě. :)
Kniha se silným příběhem.
Literárně skvěle napsaná kniha, krásné obraty, a ačkoliv by se někomu mohly zdát popisy krajin či místností zdlouhavé, myslím, že to bylo adekvátní tématu. Přece jen šlo o knihu, v níž malířství a umění figurovalo na vysokých příčkách.
Myslím, že téma je docela ještě neprošláplé, hodně lidí se k této knize dostalo jen díky filmu, ale myslím, že je to krásná sonda do povědomí takového člověka. Charaktery měl autor zmáknuté naprosto perfektně, dokázal udělat hlubší náhled do jejich nitra, hraje si s pochopením identity a dělá to skvěle.
Knihu doporučuji, ačkoliv si uvědomuji, že takové téma není pro každého :)
Nápad skvělý. Celkově se dala kniha pojmout děsivě, ubírat ji nepříjemným směrem nebo naopak jako těžká satira, kdy Hitler objevuje internet a showbyznys. Mohlo to být možná i obojí, nicméně podle mě se neprojevilo ani jedno. Kniha postupuje, Hitler se objevuje, ale děj se neprohlubuje, nejde ani do humoru, ani do děsivé předzvěsti opakování historie. Děj prostě tak nějak plyne a plácá se.
Navíc autor je publicista, a to se projevuje na jeho stylu psaní, je věcný a nepíše příliš "literárně", což by ani nevadilo, ale po nějakých dvě stě stranách jsem si říkala, že by bylo lepší napsat fejeton a ne celou knihu.
Dvě hvězdy za myšlenku, kterou si tam člověk najde, za nápad, a za začátek knihy, který byl opravdu nadějný jako humoristická kniha.
Kniha mého dětství, ke které se moc ráda vracím i v dospělosti. Pohádková fantasy, kde jsou charaktery milé a dějové linky jednoduché. Celkově je příběh krásný, kouzelný a milý, je to takové pohlazení na duši. :)
Trilogie Vraní dívky jsem se rozhodla komentovat až na úplný závěr, protože celou dobu, co jsem četla tuto trilogii, jsem úplně netušila, co si o tom myslet.
Celé téma zneužívaných dětí mi připadalo strašlivé a musím říct, že se mi to nečetlo úplně nejlépe. Stejně jako překlikávání mezi jendotlivými postavami působilo zmateně, neboť se to prolínovalo i s náhledy jiných postav. Ale abych nebyla úplně negativní, policejní komisařka a její kolega byli opravdu báječní a sympatičtí, myslím, že snad hlavně kvůli jejich prima charakterům jsem vydržela číst do úplného konce.
Z knihy jde trochu cítit, že je to kost hozená fanouškům. Trochu mi chybí některé detaily, které by měly být vysvětleny. V určitých momentech je kniha natahovaná a jako by uměle prodlužovaná.
Nicméně pro fanoušky Labyrintu je to samozřejmě ráj. Oblíbené charaktery vídáme v mladší verzi, což je chvílemi docela vtipné. Teresa, Thomas, Ava Paige... ti všichni jsou tu vykresleni víc do hloubky, Dashner trochu víc poodkrývá jejich pohnutky, jejich povahy.
Stejně jako první prequel to nemá na sérii Labyrintu. Nicméně je to pěkné doplnění, kterou každý fanoušek Labyrintu ocení :)
Tento příběh mi ze všeho nejvíce připomínal seriál The Walking dead. Taková apokalypsa a všichni utíkají od někoho, utíkají někam.
Je to o poznání slabší příběh, nicméně dokresluje celkovou podstatu Labyrintu. Pro fanoušky Labyrintu to bude takový základní kámen k celému příběhu. :)
Co se týče způsobu psaní, tak Atwoodová píše opravdu dobře. Styl je podmanivý, drží čtenáře v napětí.
Ze všech věcí, které jsem kdy četla, mi Příběh služebnice připomínal 1984. Paranoia, deprese, strach. 1984 však bylo cíleno na celou populaci, Služebnice je však zamřená velmi markantně na ženy, na jejich hříchy, jejich jediný cíl - počít potomky. Takový návrat do dob temna na mě doléhal opravdu tíživě.
Celkově však kniha byla výborná. Četla se lehce, ačkoliv občasná absence uvozovek v přímé řeči mě mátla a musela jsem si na ni zvyknout. :) Střídání přítomnosti se vzpomínkami bylo hezkým oživením děje. Rozhodně doporučuji (ale ne jako oddechovou četbu :))
U této knihy mě mrzelo, že charaktery nebyly nijak hlouběji propracované, celkově to nedokreslovalo děj příběhu. Kniha je psaná dost stroze, stručně, což v tomto případě není ale úplně na škodu.
Až na ten konec (který mě teda neoslnil) to však mělo spád a střídáním dějových linek budila kniha i napětí. Ačkoliv to není kniha, kterou bych si zrovna koupila, aby mi zdobila knihovnu, myslím, že za přečtení stojí. Já se určitě k tomuto autorovi vrátím, neboť v rámci české tvorby představuje pan Vašíček něco nového a jiného než sto padesát tisíc stejných knih od Viewegha. :)
Svěrákův styl mám ráda, je to takový návrat ke kořenům krásné češtiny. Povídky jsou milé, občas smutné, občas veselé. Každopádně se čtou pěkně, pro deštivé odpoledne je tato kniha jako dělaná :))
Trochu jsem se této knihy bála, prvně mi ji doporučila známá, která absolutně zbožňuje Vieweghovy příšernosti, což je řeka, do které už opravdu vkročit nechci. Nicméně když mi kolegyně v práci vrazila Prvoka, Šampóna, Tečku a Karla do ruky, rozhodla jsem dát Hartlovi šanci.
A jsem ráda, že jsem tak učinila. Možná i tím, že jsem od toho nečekala nic závratného, mě ta kniha docela mile překvapila. Je to oddechovka, místy velmi zábavná, místy až tragická, ale výborně realistická. Styl psaní pana Hartla mi taky výborně seděl, příběh měl hlavu i patu, vtáhl do osudů čtyř přátel.
Prima kniha, jestli hledáte něco na oddech, je to to pravé! :)
Děníček moderního páru jsem měla přečtený raz dva, královsky jsem se u této knihy bavila. Opravdu jsem si uměla představit pana Landsmana jako Nadsamce Jindřicha, příležitostně jsem litovala Natašu (ale i Nadsamce Jindřicha) a hlavně jsem se velmi často hlasitě smála. Zejména teda návštěva nemocnice mě doháněla k slzám.
Není to žádná klasická literatura, je to oddechovka na zasmání. Svůj účel splnila, já se bavila, rozhodně dporučuji. :)
Temné kouty jsou mou první přečtenou knihou od autorky. Úmyslně jsem se vyvarovala Zmizelé, protože jsem již viděla film, a asi jsem potřebovala trochu jiný příběh než ten, který už znám. :)
Temné kouty jsou zajímavou knihou. Děj je psaný relativně čtivě, kapitoly jsou napínavé a střídaní jednotlivých pohledů a retrospektivy dodává knize na napětí. Osobně jsem nemohla přijít na chuť většině postav a celkové vyústění děje mi taky moc nesedělo, nicméně kniha je čtivá a napínavá, byť celkem průměrná, asi to není kniha, ke které bych se podruhé vrátila.
Tak jsem si říkala - takové šílenství je kolem té knížky, tak to bude mít asi nějaký důvod. No a podobně jako u "Padesáti odstínu šedi" to nechápu.
Sirotčinec měl podle mě báječný potenciál. Dobové fotky, které jsou skutečně reálné, dávají knize znamenitý říz, opravdu jsem si říkala, to je ten lehký mrazivý nádech, který by se mi líbil.
Nicméně u fotek celé kouzlo knihy skončilo. Děj je nezajímavý, až bych řekla nudný. Závěrečné scény, které by měl čtenář hltat s nadšením, ve mě vyvolávaly pocity "snad už bude brzo konec".
Hlavní hrdina je těžce nesympatický jedinec, takový "mouchy, snězte si mě", ostatní postavy jsou přinejmenším plytké a nijaké. Celkový děj mi přišel jako příprava na něco, co bude dál, nicméně narozdíl od jiných trilogií, mě tahle nenadchla natolik, abych měla chuť absolvovat druhý a třetí díl.
Jedna hvězda za fotky, ty jsou fakt príma. Jinak mě autor touhle knihou neoslovil.