wimpzk
komentáře u knih
Povídky III. Manželský pár a jiné texty
Franz Kafka
Tento třetí svazek Kafkových povídek z českého souborného vydání jeho díla se mi četl věru nesnadno.
Jde o druhý svazek povídek za Kafkova života nevydaných a je to velmi znát. Mnohdy nejde ani tak o povídky, jako spíš o jakési útržky, nápady, věty či několik vět, které se ani nestačí rozvinout a autor je nenávratně opouští. V kontrastu s tím jsou zde uvedené texty delší a dlouhé, jako např. Doupě či Výzkumy jednoho psa.
Tento svazek povídek dle mého názoru samostatně neobstojí, ale jako součást celkového obrazu Kafkova díla je velmi užitečný.
Intimní schránka Sabriny Black
Emil Hakl (p)
Ke knize jsem se dostal víceméně náhodou, nalezl jsem ji u příbuzných v jejich knihovně. Sáhl jsem po ní, protože to byla jedna z mála beletristických knih zde se nalézajících.
O autorovi jsem něco věděl, ale žádnou z jeho knih jsem dosud nečetl. Nic zvláštního jsem neočekával (jaksi ze zkušenosti, abych nebyl následně zklamán). Zaujalo mě však výtvarné zpracování Pavla Rúta a kniha mě proto vyzvala ke čtení.
Zklamán jsem nebyl. Hakl (resp. Jan Beneš) napsal svěží a čtivý román, který je jakýmsi "záznamem" životních peripetií hrdiny-vypravěče z období 2. pol. 90 let v Praze, kdy se v jistých kruzích hlavně žilo, tedy chlastalo a přežívalo ze dne na den. A taky trochu podnikalo, tedy spíš pokoušelo podnikat s většími či menšími úspěchy a neúspěchy.
Haklův styl mě zaujal, rád sáhnu po další jeho knize.
Křesťanství, vztahy a sex
Jeroným Klimeš
Má první kniha od J. Klimeše. Autora znám z jeho mnoha mediálních vystoupení a vážím si jeho erudice klinického psychologa. Myslím, že v jeho osobě se sešla akademická odbornost s praktickou zkušeností z psychologické praxe. Zkrátka J. Klimeš ví, o čem mluví, má nejen načteno, ale i zažito, včetně vlastních mezních životních situací (vážná nemoc, těžký rozchod apod.). Proto jsem se těšil na některou z jeho knih. Že padne volba zrovna na tuto knihu jako na první mnou přečtenou, to jsem nečekal. Jsem za to ale rád, byť se mi kniha nečetla nikterak snadno.
Klimeš se dívá na partnerské vztahy prizmatem jakýchsi obecně platných vztahových zákonů či zákonitostí a svůj pohled má podložen přesvědčivou argumentací. V mnohém jsem mu dal za pravdu. Jindy jsem musel dlouze uvažovat a u některých tvrzení si dosud nejsem jistý, jestli se s jeho tvrzeními mohu ztotožnit. Ale to mi vůbec nevadí. Klimeš provokuje myšlení, je provokatérem v tom nejlepší m slova smyslu a to mě moc baví.
Kniha je pro mě osobně důležitá i proto, že je autor praktikujícím křesťanem-katolíkem, často se odvolává na biblické „pravdy“ a dává je do souvislostí s tím, jaký praktický dopad na životy lidí mají, ať už se jimi řídíme, či nikoli, či jim věříme, nebo ne. Klimeš však není dogmatik. Jen se vážně zamýšlí nad tím, že pokud bychom se alespoň v partnerských vztazích řídili některými křesťanskými doporučeními, nemuseli bychom dnes řešit tolik palčivých partnerských problémů.
Knihu bych vřele doporučil především křesťanům napříč denominacemi, ale i pro nevěřící čtenáře může být tato publikace velmi prospěšná.
Nemesis
Jo Nesbø
Čtvrtý díl série s norským svérázným policistou Harry Holem. Mám rád knižní série, protože je na nich vidět jednak vývoj stěžejních postav a koneckonců lze i sledovat, jak se v psaní posouvá samotný autor. Zde se Jo Nesbo pustil do trochu obtížnějšího úkolu, protože jsou zde sledovány hned dvě dějové linky. Dle mého názoru se s tím autor popral jakž takž. Ke konci mi některé konstrukce a zvraty přišly již poněkud přitažené za vlasy, jakož i Harryho schopnost vidět jaksi ne za roh, ale rovnou za několik rohů, ale tak řekl jsem si, že je třeba i tuto sérii brát jaksi s nadsázkou a spíš si užívat příběh a neřešit příliš, co je ještě pro realitu únosné a co již ne.
Detektivní severská oddechovka, nic více, nic méně. Rád si přečtu další díl, protože mě postava Harryho Hola zajímá.
Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy
Pavel Kosatík
Pavel Kosatík vydal knihu v době, kdy u nás nebylo mnoho podobně zaměřených literárně-vědných publikací z oblasti německy psané literatury z českých zemí. Dnes je situace samozřejmě úplně jiná. Je zajímavé sledovat, jak se Kosatík této látky chopil. Byť se dle názvu jedná o „Menší knížku…“, tak si troufám říct, že jde o jistý optický klam, protože obsahově rozhodně nejde o nějaký stručný rychlý přehled autorů a jejich děl, ale poměrně velká plocha je zde věnována i zasazení do historického a českého literárního kontextu. A byť zde nejsou postiženi vyčerpávajícím způsobem všichni tehdejší německy píšící literáti spjatí s českými zeměmi, tak se zde čtenáři dostane dostatek informací o všech významných autorech od zhruba r. 1848 až po autory píšící po r. 1945, kteří již pobývali mimo české země.
Knihu bych doporučil především studentům středních škol, ale vzhledem ke svému přístupnému podání je vhodná prakticky pro kohokoli, kdo si chce rozšířit literární obzory.
Válčil jsem v poušti
Richard Zdráhala
Tuto knihu jsem kdysi z náhlého popudu koupil v bazaru. Zlákalo mě téma, jakkoli jméno autora mi nic neříkalo. Ale knihu jsem brzy odložil do své knihovny s tím, že si ji někdy příležitostně přečtu a prakticky na ni zapomněl. Na knihu pomalu sedal prach. Až letos na mě náhle vykoukla z regálu a řekla si o přečtení, takže mi nezbylo než po ní sáhnout.
Z předmluvy jsem se dozvěděl, že kniha vyšla až poté, co se jí ze Zdráhalovy pozůstalosti chopil František Fajtl, který knihu zpracoval a připravil k vydání.
Autor čtenáře provede svým poněkud pohnutým armádním životem z období od konce tzv. první republiky, přes obsazení ČSR, útěk do Anglie, boje v severní Africe, zajetí, věznění v Německu až po konec války. Autor píše poutavě, ale velmi civilně (Je zde patrný Fajtlův rukopis).
Kniha není žádným pečlivě vystavěným románovým dílem, ale přesto mě zaujala. Možná právě proto, že je psána střízlivým stylem, tak působí ve srovnání s podobně tematicky laděnými romány jistým zvláštním kouzlem. Je zde velmi mnoho cenných faktografických informací a rovněž je zajímavé číst peripetie spojené s odhodláním bojovat i přes nepříznivý válečný vývoj za svobodu vlasti. Je i jistým povzbuzením vidět, že nemálo mužů nasazovalo život v době, kdy vůbec nebylo jisté, že válka dopadne pro Německo a jeho spojence špatně.
Škoda, že kniha náhle končí bezprostředně po osvobození zajateckého tábora na zámku Colditz, v němž byl autor internován. Zajímalo by mě, jakým směrem se ubíral jeho život a jak R. Zdráhala nahlížel další události od r. 1945. To by ale bylo téma již pro další knihu.
Nezvaný host
Lee Child
Další povedená „Reachrovka“. Tentokrát již z vojenského prostředí. Reacher je sledem událostí vtažen do vyšetřování sérií vražd žen-vojaček. O napětí je tu postaráno až do konce, který je s ohledem na vývoj děje velmi překvapivý. Samozřejmě je třeba brát i tento díl knižní série s notnou dávkou nadsázky, nicméně nelze než obdivovat autorovu invenci a nesporný spisovatelský um. Celá série čítá kolem dvaceti svazků, takže si říkám, že časem určitě narazím na slabší díl, ale zatím se tak nestalo. Doufám, že to ještě dlouho vydrží.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 3, 4
Jaroslav Hašek
Nedokončené pokračování Švejka. Spekulace o tom, jaký by byl býval celý Švejk, kdyby jej byl Hašek dopsal, nemá asi cenu rozebírat. Jisté je, že Haškův styl je nenapodobitelný, o čemž se může přesvědčit každý, kdo po přečtení této knihy sáhl po „pokračování“ z pera Karla Vaňka (Osudy dobrého vojáka Švejka v ruském zajetí a revoluci). Není Švejk jako Švejk.
V tomto Haškově nedokončeném pokračování se opět setkáme s notnou dávkou absurdního humoru a především s dalšími nezapomenutelnými postavami jako je kuchař Jurajda, Baloun, Kadet Biegler, účetní šikovatel Vaněk a mnoho dalších, z nichž je třeba vypíchnout geniálně vykreslenou postavu poručíka Duba, takto prototyp dokonalého blba oplývajícího mocí. Samozřejmě je tu i starý známý nadporučík Lukáš, ale ten je již poněkud v pozadí. Kulasami děje je především válečná Halič a zde také náhle celá Švejkova anabáze končí.
Oba Haškovy díly jsou nezapomenutelné a není divu, že si Švejk získal oblibu prakticky v celém světě. Jak praví jeden bonmot: V bibli je skoro všechno, ve Švejkovi je úplně všechno.
Letci s Davidovou hvězdou
Merav Halperin
Tuto knihu jsem kdysi koupil asi za 5 Kč (stav knihy ceně odpovídal) někde v bazaru s tím, že ji postupně přelouskám během svých dýmkových seancí. Proto jsem ji tahal s sebou v batohu kamkoli jsem šel a jakmile byla příležitost si zapálit dýmku, tak jsem sáhl i po této knize. Jde vlastně o takové minipovídky sepsané izraelskými vojenskými letci, tedy bez jakýchkoli literárních ambicí. Jde o svědectví o bojích izraelské armády, resp. letectva s nepřáteli arabského světa prakticky od počátku státu Izrael až někdy do 80. let 20. století. Povídky se četly dobře, jen je škoda, že některé nebyly o něco delší.
Vyvolení
Chaim Potok
Má druhá kniha od Ch. Potoka. Jako první jsem četl Davítinu harfu. Dlouho jsem s pořízením a čtením této knihy váhal, protože jsem se obával toho, že po úžasné Davítině harfě bych mohl být zklamán. Leč nestalo se, naopak během čtení jsem byl knihou stále silněji přitahován, až jsem jí byl zcela pohlcen. Chasidé, ortodoxní Židé a různost v pojetí jejich víry je zde na příběhu dvou chlapců Dannyho a Reuvena velmi barvitě popsána. Potok má zcela jistě pochopení pro různost a pestrost různých náboženských přístupů v judaismu, ale to samo o sobě by k napsání dobrého románu jistě nestačilo. Nadto je Potok citlivým a poutavým vypravěčem se zaujetím pro své románové postavy. Dlouho po dočtení knihy jsem měl o čem přemýšlet.
Již nyní se těším se na další volné pokračování životních příběhů dvou židovských kluků Dannyho a Reuvena, kteří ale již stojí na prahu dospělosti. Jak se asi jejich víra bude proměňovat, jaké výzvy a nástrahy na ně čekají? Jsem velmi zvědav.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 1, 2
Jaroslav Hašek
Dobrý voják Švejk. Kdo by ho v našich luzích a hájích neznal!? Ale pozor, je postava Švejka skutečně všeobecně známa z její původní, tedy knižní podoby? Obávám se, že nikoli. Daleko známější a tedy i citovanější je Švejk z jeho filmového dvoudílného zpracování z 50. let, a proto pokud dnes člověk znalý knihy vede diskuzi o Švejkovi, musí počítat s tím, že druhá strana zná ponejvíce jen filmové zpracování. Nechám stranou, nakolik je toto zpracování filmařsky zdařilé, ale myslím, že snese srovnání s knižní předlohou a určitě mu ostudu nedělá. Musí se samozřejmě počítat s jistou dějovou redukcí, tak jako i s méně prokreslenými jednotlivými postavami, ale celkové vyznění filmu, jeho nálada a především herecké ztvárnění postav není v rozporu s knihou.
A jaká je tedy kniha, resp. první dva díly? Jedním slovem dokonalá. Původně jsem zde vypisoval, co vše mě na knize zaujalo, ale bylo by to psaní na několik stránek a já nechci nudit. Zvlášť, když se jedná o humoristické dílo. Hašek uměl psát, jeho čeština je excelentní. Vykreslení děje, charakteristika postav, tragikomické situace, Švejk balancující na hraně geniality a idiotství, to vše tak sedí pohromadě a tvoří kompaktní celek, že je až k nevíře, že Hašek psal vše z první ruky, nedělal si žádné poznámky či rešerše. A co dělá tuto knihu nesmrtelnou a jednu z nejpřekládanějších v moderní české literatuře? Myslím, že především fakt, že Hašek popsal poměry vládnoucí v C.K. armádě v době I. Světové války takovým způsobem, že je lze aplikovat na jakoukoli armádu, resp. na jakýkoli válečný konflikt a tím je tato kniha nadčasová.
Závěrem musím přiznat, že jsem se se Švejkem v knižní podobě poprvé setkal již na gymnáziu. Tehdy to byla více méně povinná četba, ačkoli naše moudrá češtinářka nám dala vybrat z několika knih, takže jsme si v rámci možností mohli knihu zvolit. Znal jsem tehdy již oba filmy s Hrušínským, ale když jsem se začetl do knížky, chvílemi jsem se přistihl, jak se nahlas a srdečně směju. To se mi nyní již nestalo, ale rozhodně mě i dnes mnohé situace z knihy velmi bavily a žasl jsem, jak si Hašek dokázal dělat legraci snad úplně ze všeho.
Kde jsem byl doma
Josef Mühlberger
Jaký byl vlastně autor, jehož význam zůstává stále nedoceněn jak u nás, tak kupodivu i v německy mluvících zemích? Tyto povídky, které J.Mühlberger vydal pár let před svou smrtí v německém exilu (či vyhnanství, chcete-li), vzbudily tehdy jen nepatrný zájem německých čtenářů. Vyznává se v nich z lásky ke svému rodnému trutnovskému kraji a to pohledem dítěte i dospělého. Ožívají zde figurky podivínů a nezapomenutelných figurek místního obyvatelstva. Postupně se v knize dostává ke slovu téma spolužití Němců a Čechů a v poslední části knihy autor trefně popisuje, jakým fatálním zásahem do života obyčejných německy mluvících obyvatel trutnovska byl jejich odsun (či vyhnání) z Československa po r. 1945. Sám J.Mühlberger byl odsunem postižen a jakkoli si u prezidenta Beneše díky svým kulturním předválečným zásluhám vymohl, že si s sebou do Německa může vzít všechny své spisy a rozsáhlou knihovnu, svůj domov a rodný kraj si mohl odnést jen jako živou vzpomínku ve svém srdci. Jaké to je, žít navždy s vědomím odloučení od své domoviny, do které se již není možné vrátit, a kde navíc nezůstal kámen na kameni, tak to lze mezi řádky vyčíst právě z povídek tohoto pozoruhodného muže. On sám se vyhýbá prvoplánovému patosu a sentimentu, avšak smutek, žal a melancholie zde stejně vystupují na povrch. Nad posmutnělostí se však jako duha klene láska k domovu, kterou si Mühlberger uchoval až do konce života. A v těchto povídkách tato láska žije dál.
Setkání: 13 německých próz z českých zemí
* antologie
Tato antologie povídek našich rodáků německého jazyka, jež vyšla v polovině 90. let 20. století, mě ke čtení lákala již delší dobu. Dokonce jsem dvakrát začal tuto knihu číst, ale nikdy jsem se nedostal dále než přes 2-3 povídky. Až nyní nazrál čas a knížka si mě sama přitáhla a nepustila...Čtení radostné (tolik originálních a podnětných textů) i poněkud smutné (od některých autorů zde celkově v překladu vyšlo buď velice málo - Leppin, Baum, Winder aj., a nebo vůbec nic - Wiener, Kornfeld, Brand).Ale nejsmutnější je fakt, že na tyto autory již neměl po r. 1945 kdo navázat. Snad s jedinou výjimkou (Lenka Reinerová).
Osudy autorů textů této knihy byly rozličné a mnohdy tragické. Pojďme si těmito povídkami připomenout autory, kteří byli našimi sousedy, milovali tuto zem a navždy ji ztratili. A my ztratili je.
O pražské německé literatuře
Kurt Krolop
Kurt Krolop byl poprávu v české germanistice pojmem. Již jeho životopis krásně ilustruje spletité cesty, kterými se naši německy mluvící rodáci často v průběhu bláznivého 20. století museli prodírat. Krolop jako literární historik-germanista udělal nejen pro českou germanistiku obrovský kus práce a bez jeho přispění by bádání na poli Pražské německé literatury neneslo tak bohaté plody.
Tato kniha je spíše než populárně naučnou publikací daleko více vědeckou prací. Je zde patrné autorovo silné odborné zaujetí a perfektní znalost tématu, což je doloženo četnými odkazy na primární zdroje. Pro mě osobně byly cenné informace o vztahu pražských německých literátů ke Karlu Krausovi, resp. k jeho časopisu Die Fackel (Pochodeň) a naopak o Krausově kritickém zaujetí pro německý jazykový ostrov v srdci Čech.
Vše nicméně odvál čas, nezůstal kámen na kameni, v Praze se již německy dávno nepíše, ani nediskutuje v kavárnách. Avšak četné dílo mnoha slavných i zapomenutých německy píšících autorů jako svědectví tehdejší bohaté kultury Čechů, Židů a Němců zůstává.
Jezdec z ulice sv. Urbana
Mordecai Richler
Má první kniha od tohoto autora. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. A nevěděl jsem to ještě dlouho poté, co jsem se do knihy začetl. Až postupně mi začal příběh dávat smysl. Jake Hersh je postavou tragikomickou a v mnohém rozporuplnou. Na jedné straně nadaný a snaživý mladý režisér, na straně druhé zmítaný pochybnostmi o sobě, svém povolání a o smyslu existence vůbec. Život mu zkomplikuje jistý Harry, což Jakea dovede až do soudní síně. A pak je tu také samozřejmě ta obsese bratránkem Hershem, který celý život Jakeovi uniká a k němuž jakožto jezdci z ul. Sv. Urbana se Jake upíná. V průběhu četby mě napadlo, že tento román je, jako kdybych se díval na film, jehož scénář napsal Philip Roth a po svém ho pak natočil Woody Allen. Je zde plno židovských stereotypů, notná dávka humoru, ale i smutku. Údajně je tento román z knih M. Richlera nejvíce autobiografický. Jsem proto zvědav na další knihy tohoto autora.
Příběh kriminálního rady
Ladislav Fuks
Dnes se mi již málokdy stane, že by mě nějaká kniha po jejím zdolání zasáhla a vykolejila natolik, že bych měl na zbytek dne a i den následující velmi intenzivní zážitek něčeho neobvyklého a v tomto případě i děsivého. V případě této knihy to však bylo ještě horší. Ale popořádku.
Na stránkách Českého rozhlasu jsem na sklonku tohoto léta krom jiného narazil i na možnost poslechu z četby na pokračování Fuksova Příběhu kriminálního rady. Zvláštní je, že když o knize i nyní přemýšlím, stále mylně se mi na do vědomí dere název Případ (nikoli tedy „příběh“) kriminálního rady. Sám nevím proč, ale nemůžu se toho zbavit. Dosud jsem od Fukse četl pouze Obraz Martina Blaskowitze, novelu s motivem událostí 2. světové války. Jinak jsem samozřejmě snad jako každý znal fenomenální filmové zpracování Spalovače mrtvol. Čili literaturou Ladislava Fukse jsem byl dosud praktický netknutý. Z komentářů zde na databázi jsem se dozvěděl, že jde o velmi zvláštní knihu s ještě neobvyklejším závěrem. A jedním dechem také to, že se zde objevuje jakási detektivní linka, ale o detektivku v pravém významu nejde.
Samotný příběh mě velmi rychle pohltil. Četba v podání Jana Hartla mě přitahovala jako magnet a nutila mě pouštět si několik epizod za sebou. Vnímal jsem velmi tísnivou a naléhavou atmosféru, která stále zesilovala a vyvrcholila ve skutečně neuvěřitelný konec, po kterém mi bylo až do konce dne nevolno. Druhý den jsem se snažil o knize načíst co nejvíce informací a ujišťoval jsem se, zda jsem závěru knihy dobře rozuměl. Ano, rozuměl, ale o mnoho lépe mi kvůli tomu nebylo.
Musím říct, že mi asi bude chvíli trvat, než sáhnu po další Fuksově knize, či než si případně poslechnu další načtení některé z jeho knih (je-li jaké). Mezitím sáhnu po veselejších a city méně jitřících knihách. Ale na Fukse jsem rozhodně nezanevřel. Jen se musím trochu sebrat.
Má cesta za štěstím
Karel Gott
Karla Gotta jsem vždy v rámci české (československé) kultury vnímal spíše jako jakousi bizarní postavu, která dokázala suverénně plout na lodi české pop music jak lety šedesátými, tak i léty normalizačními a kupodivu i po sametové revoluci. Jeho hudba a projev mi byly vždy cizí. Když však Český rozhlas začal poměrně masivně propagovat Gottovu autobiografii, tedy knihu s názvem Má cesta za štěstím, která byla navíc částečně namluvena umělou inteligenci, jež mistra, resp. jeho hlas vzkřísila, tak zvědavost překonala mou nechuť a zkusmo jsem si poslechl první epizody četby na pokračování. Nakonec mě celý seriál chytl - snad i díky podmanivému načtení Igorem Barešem a takto jsem prošel celou knihou až do konce.
Nevím, kdo všechno Gottovi pomáhal s napsáním knihy, ale určitě text prošel pečlivou editací a rešeršemi, protože není v silách nikoho, aby si detailně po tolika letech vzpomněl na tolik podrobností ze soukromého, ale i z profesního života. Na knize mě překvapilo několik věcí. Protože nechci prozrazovat nic z obsahu knihy, tak snad jen obecněji můžu napsat, že mě zaskočilo, jak K. Gott o sobě alespoň v této knize pochyboval, jak si v mnoha ohledech nebyl jistý apod. Kdo znal Gottovo sebejisté a sebevědomé vystupování, tak ho určitě tento rozpor přinejmenším zarazí.
Nakonec jsem rád, že jsem si celou knihu poslechl. Znovu musím vypíchnout bezvadné načtení knihy Igorem Barešem a pokus s umělou inteligencí se rovněž vyvedl. Vůbec není poznat, že jde o neautentický počítačově vytvořený hlas. Až mě to trochu děsilo, tak dokonalé to je. Nad obsahem knihy mám mnoho otazníků, ale dnes se již nelze mistra dodatečně doptat na některá sporná místa a i kdyby, byl bych o mnoho moudřejší?
Severinova cesta do temnot
Paul Leppin
Kdo z germanofilů německy mluvících zemí by neznal krále pražských dekadentů počátku 20. století Paula Leppina. Mezi českými germanofily je P. Leppin samozřejmě také známé jméno, leč tento je až na dvě výjimky odkázán na díla vydaná v originále. Těmito výjimkami jsou: Daniel Ježíš a Severinova cesta do temnot. Proč deficit vydávání překladů děl tohoto výjimečného autora trvá i více než 30 let od sametové revoluce, toť záhada, již se mi dosud nepodařilo objasnit. Snad se ještě dožiji toho, že nějaký osvícený a nadšený nakladatel někdy v budoucnu opráší tohoto u nás pozapomenutelného spisovatele a podnítí vydání i dalších překladů jeho děl. Do té doby nezbývá než přelouskávat originály.
Kniha rozsahem nevelká, avšak co do obsahu a čtenářského zážitku významná. Leppin umí velmi dobře popsat jak postavy, tak i kulisy děje, tedy starou Prahu. Příběh je temný, svíravý, beznadějný. Než se čtenář naděje, příběh je u konce. A obdivovatelé G. Meyrinka si také přijdou na své...Mistrná próza
Černá neděle
Thomas Harris
Od této knihy jsem absolutně nic nečekal. Dlouho zralá v mě knihovně až nastal její čas. A byl jsem nakonec příjemně překvapen. Celkem uvěřitelný a napínavý příběh s teroristickým motivem z poloviny 70. let v Americe. Škoda, že autor poté již psal jen sérii Hannibala Lectera, což je samozřejmě klasika a autor si tím získal mezinárodní renomé, nicméně je to poněkud monotematické.