ZaS komentáře u knih

Pokud bych nahlíželi na knihu jako na populárně naučnou, pak můžeme konstatovat, že autor nastínil mnoho zajímavých teorií, z nichž hodně je velmi pravděpodobných a nepřímými důkazy doložených, některé jsou pravděpodobné ale už prakticky neověřitelné a pár zní hodně neuvěřitelně.
Problém je že velká (a troufnu si říct i větší) část knihy pojednává o duchovních věcech nebo se jich alespoń dotýká. Pokud se ale bavíme o víře, pak nemá smysl hledat důkazy. Buď jeho vizi světa věřím nebo ne. První skupina bude pochopitelně nadšená a druhá knihu po pár stranách odloží.
Takže pokud věříte v reinkarnaci a zajímají vás gnostické texty, je to váš šálek kávy. Možná budete jako já mít na jednotlivosti mírně jiný názor, ale v celku vás kniha asi osloví. Pokud jste ateista a bezvýhradně věříte současným oficiálním historikům, pak to ani nezkoušejte číst.

04.01.2023

Tato kniha má opravdu jen jednoho čtenáře, který ji ocení na 100% a tím byl autor. Tímto ji nominuji na cenu "Nejvýstižnější název všech dob".
Neříkám tím, že by jeho úvahy nebyly správné, výstižné atp (dosaďte si co uznáte za vhodné). Jen mám pocit, že kniha prakticky nemá čtenáře, kterým by sdělila něco zásadního. Mladí se k autorovým myšlenkám musí propracovat lety žvotních zkušeností a staří už dávno ví o čem píše. A to pomíjím fakt, že celá řada mouder vychází z pozice hlavy světového impéria, což asi není situace, se kterou by se průměrný čtenář zrovna lehce ztotižnil.
Suma sumárum určitě stojí za přečtení a zamyšlení, ale nepřeceňujme ji. Jsou to prostě jen různorodé myšlenky a úvahy umírajícího starce.

31.12.2022

Po několika kapitolách odloženo, neb jsem si potvrdil, že severští autoři prostě nejsou můj šálek... čehokoliv. Ale nezatracuji a třeba tomu ještě někdy dám druhou šanci.

Nevýhodou je, že jsem knihu četl bezprostředně po Valisu, který mě nadchl. Božská invaze je sice podobně vynikající, ale přece jen pokud ji srovnám s Valisem, tak o fous horší. Takže reálně 4,5 hvězdy ale k tomu naopak doporučení četby i pro ty co neocení odkazy na gnostiky a obecně Dickovo vidění světa. V Invazi je totiž mnohem silnější dějová linka, která osloví daleko širší okruh čtenářů SF.

4 31.12.2022

Podobně jako Deus Irae i Valis chce svůj čas a náladu na to aby čtenáři "sedl". Opět jde o relativně jednoduchý příběh vyplněný celou řadou filosofických a historických úvah. Do hry navíc vstupuje prolínání více "realit" čili paralelní světy. Opět se tu objevuje postava F.F.Fremonta, jako symbol zla a současně fašistické totality. Tento prvek je s ohledem na vývoj západního světa obzvláště aktuální a v některých momentech až prorocký. Podobně jako zmínky o AI.
Pokud se vám líbil zmíněný Bůh zla a podobně jako mě vás kdysi oslovil i Eco svým Foucaultovým kyvadlem, je to téměř povinná četba a záruka spokojenosti.

4 31.12.2022

Tuto knihu jsem v dobách své fascinace Dickem minul a jsem za to rád. Tehdy by mě nepochybně neoslovila. Dnes, po mnoha knihách a článcích věnujících se mj. učení albigenských, manicheismu a dalším gnostickým tématům, ji naopak považuji za velmi zajímavou.
Samotný děj je vcelku triviální. Na způsob Evangelia podle Leibowitze popisuje ameriku po jaderné válce, kde spolu soupeří dvě náboženství - přežívající zbytky křesťanství a nová víra v "boha hněvu". Její stoupenci vysílají nadaného malíře aby našel jejich boha a zachytil jeho podobu na stěně kostela. Celá pouť je absurdní a autor si s dějem spíše pohrává. To podstatné je podle mého názoru spíše ve filosofických úvahách, kam se prolíná Dickova kosmogonie, prezentovaná i v jiných dílech.
Suma sumárum - pokud hledáte akční sci-fi a je vám pod 50, tak knihu odložte na později. Pokud splňujete zmíněný věkový limit (popřípadě máte jiný důvod uvažovat o principech tohoto světa), máte filosofickou náladu a jste připraveni na Dickův velmi specifický způsob uvažování, mohla by vás kniha zaujmout. V tom případě ale doporučuji začít od doslovu.

1 27.12.2022

Ač Dick patří mezi mé oblíbené autory, tento román jsem objevil až nyní. Mea culpa.
Rozjezd až do první třetiny je trochu pomalý a pro středoevropské čtenáře myšlenkově vzdálený -10 tisíc kilometrů a 80 let. Tato propast se ale začne zmenšovat v okamžiku, kdy do děje vstoupí vášně a emoce. Tehdy se začne odehrávat příběh starý jako lidstvo. a společný všem generacím bez rozdílu. Můžeme polemizovat s drobnými detaily v chování hrdinů, ale to je zhruba tak všechno co s tím naděláme.
Závěrečné kapitoly jsou sice fajn pro plné pochopení knihy, ale jsou z celé knihy nejméně věrohodné.
Jedinou slabinou je Dickův styl psaní, který není z nejlepších. U sci-fi to zpravidla kompenzuje fantaskní myšlenka; to u obyčejného života zprvu nefunguje. S eskalujícím napětím se ale tento handicap vytrácí. Suma sumárum je kniha velmi dobrá a donutí vás přemýšlet jaká cesta životem je ta správná. Ze tří hvězd na začátku jsem se rychle pročetl na čtyři a na závěr přidal ještě jednu bonusovou za volbu ideálních archetypů pro postavy hlavních hrdinů, ve kterých se nakonec - více či méně - najde každý z nás.

4 12.12.2022

Tohle není nejlepší z Lemových děl. Jako detektivka spíš průměr. Zpočátku rozvláčné na konci zase až příliš uspěchané. Spíše dvě hvězdy, ale k nim jedna za protiválečné téma.

3 09.12.2022

Po Mnichově další relativně jednoduchý a čtivý příběh z období 2. světové. Čte se dobře, ale na Otčinu, Ducha nebo Římskou trilogii to nemá.
Nejzajímavější na knize jsou popisy reálií. O V2 ví každý, ale detaily vývoje, výroby a následného použití asi mnoho lidí znát nebude. Nejzajímavější ale je závěrečná zmínka o spojeneckém přetahování se o mozky třetí říše. Operace Paperclip, v rámci které skončil v USA i von Braun je v obecném povědomí; méně však už fakt, že o totéž se snažila i Anglie. Stačilo pár měsíců a z úhlavních nepřátel se stali klíčoví spojenci. Bohužel plody tohoto kroku sklízíme dodnes.

4 08.11.2022

Tak tohle je opravdu jen povídka in margo célé série. Představa desetileté dívky a jejího čtrnáctiletého bratra, byť potomků slavného Oldřicha, jak vyšetřují vraždu nota bene mimo působnost úřadu jejich otce je opravdu na hranici uvěřitelnosti. Spíše už možná lehce za ní. A to včetně většiny jejich myšlenkových pochodů a dialogů. Ale čte se to dobře a díky nevelkému rozsahu je to záležitost na jedno odpoledne.

2 23.10.2022

Sklářská epopej se svou úrovní pohybuje někde mezi husitskou a ostatkovou. Barvité vykreslení doby rozmachu českého sklářství na pozadí příběhu několika generací rodiny Heřmanů, které jsou občas až neuvěřitelné. Logika a historické reálie prostě někdy ustoupí požadavku na atraktivní děj. Chvílemi autor dokonce sklouzává až do hájemství červené knihovny, takže věřím, že série bude atraktivní především pro ženy. Nicméně jako všechny Vondruškovy práce se čte jedním dechem a jako relaxační četbu ji nelze než doporučit.

5 22.10.2022

V posledním dílu trilogie je Baar obšas příliš rozvláčný, (což si podle doslovu také uvědomoval) nicméně i přesto se mu podařilo celé dílo velmi dramaticky vygradovat.

28.09.2022

Dvě rozsáhlejší, titulní povídky mají jako společný prvek změnu v životním rytmu faráře. V prvním případě vyvolaném nemocí, ve druhém pak snahou o kariérní růst, nemocí zakončeném.
Kniha je doplněna kratší povídkou Tři kříže, která sice nepatří k nejlepším Baarovým pracem, ale týká se tématu stále aktuálního - workoholismu.
Jak už ale u Baara bývá zvykem, všechny příběhy mají více vrsetv a pronikají do nich další motivy. Z mého pohledu asi nejzajímavější je v "Žolince" dilema mezi láskou k bližním, kterou by měl mít farář už z principu jaksi "v popisu práce" a namísto toho staví na první místo psa. I toto téma je pro dnešní svět aktuální; dokonce aktuálnější než v době vzniku Baarovy povídky. Psů, kteří se mají lépe než mnozí lidé je bohužel stále víc a víc.

1 25.09.2022

Velmi zajímavá kniha jak obsahem tak formou. Autor se toulá po českých oppidech a popisuje podle terénních zbytků jak vypadala. Zpočátku jsem si na ten styl nemohl zvyknout, ale čím víc se začtete, tím zajímavější to bude.
Rozhodně dporučuji všem, kdo mjí rádi historii.

2 24.09.2022

Tato kniha je esencí klasické české literatury. Jde o příběh stárnoucího statkáře, který po smrti své ženy předává statek synovi.
Úvod je "Mrštíkovský", kde Skřivánka poznáváme jako částečně furiantského, ale hlavně tvrdohlavého a panovačného člověka. Následně se přesouvá do "Raisovské či Bezouškovské" role výměnkáře, do toho ale přichází válka a pantáta se vrací k hospodaření. Po roce 1918 se vrací na výměnek a kniha dostává nádech "Babičky".
Tím samozřejmě nechci říct, že jde o plagiát. Jen jsou jednotlivé část dost odlišné. Každopádně jsou ale navýsost Raisovské, takže ač Skřivánkova postava není úplně ideálním hrdinou, jako třeba Cimbura, určitě doporučuji k přečtení.

16.09.2022

Hrnčená bába na úvod nasazuje laťku velmi vysoko, ale ostatní ji směle následují. Za sebe bych vypíchl Němečka, Hrnečkář Švestka, Obraz, Šňupáci prysulu a Smrt. Ale to neznamená, že by ty ostatní byly horší; jen to, že tyhle mě oslovily.

13.09.2022

Řemeslně dobře napsaná kniha, přesto po ní zůstává jakási pachuť. Asi proto, že je smutně poplatná době - v souladu s mainstreamem drtí čtenáře jednou tragédií za druhou, jakoby každý dnes neměl svých stresů dost. Témata jsou také dost nesourodá; na ploše téměř 400 let nás autor zavede do třicetileté války a potom jen do druhé poloviny 20. století. Že by se mezitím kolem Jakuba nic nesemlelo? Co třeba germanizace za Habsburků? Co pruské tažení? I tohle je smutné znamení doby.
Když jsem si knihu kupoval, odhadoval jsem ji na čtyři hvězdy a těšil se na zážitek už jen díky Mag. Liteře; bohužel v reálu to je stěží na dvě a velké zklamání.

5 11.09.2022

Dva příběhy z Klenčí a okolí. První má trochu mystický nádech, ten druhý je spíše sociálně laděný. Přestože v obou případech se jedná o poměrně dramatické osudy, závěr je typicky Baarovský.
Hanče se odehrává v době napoleonských válek, tedy zhruba třicet let před dějem Chodské trilogie; nicméně už se tu objevují její postavy (mladý pan Johannes atp.). Baarovo dílo tím dostává další, epický rozměr.

31.08.2022

Kniha na pomezí literatury faktu a románu, nejvíce evokuje literární obdobu tzv. 'hraných dokumentů'. Autor takřka hodinu po hodině popisuje průběh celorepublikového výpadku proudu na pozadí dvou 'protilehlých' světů - velkoměsta a malé vesnice.
Městská linka je logicky mnohem katastrofičtější, nicméně těm, co četli Elsbergův Blackout - Zítra bude pozdě případně Kyberbouři od Mathera, neposkytne nic nového. Vesnická linka je naopak až příliš idealizovaná a čiší z ní snaha o adoraci venkova. Ne, že bych s tímto názorem nesouhlasil, ale myslím si, že v mnoha případech by situace nebyla tak "snadná".
Z literárního hlediska je kniha silně pod průměrem současné produkce, ale dávám tři hvězdy navíc. Jednu za upozornění na ožehavé téma závislosti na elektřině, druhou za osvětu něčeho, co bych nazval sociálním prepperstvím, tedy důraz na to 'postarat se o sebe' sám a nespoléhat na stát, který je v mnoha ohledech nefunkční už nyní, natož pak v případě podobné katastrofy a třetí za poměrně výstižný popis fungování "deep state".

1 14.08.2022

Ve druhém dílu se o slovo hlásí jaro a s ním nejen jarní tradice, ale i polní práce. Ty přerušují jen nejvýznamnější křesťanské svátky - Velikonoce. My je většinou známe ve zkrácené podobě - někdo jako pondělní pomlázku, někdo jako prodloužený víkend a jiní jako "svatý týden". Baar je popisuje v celé šíři, nicméně středem děje je, stejně jako v prvním dílu spor o lesy. V souvislosti s ním ale autor odhaluje navozuje moho témat, která budou aktuální po celou dobu lidské existence. Za nejzajímavější pasáž považuji dilema Kristova poselství o lásce k bližním v kontrastu se sporem který sedláky trápí a kde přísné dodržení Nového zákona vede zákonitě k úpadku po generace budovaných gruntů. Král, který o tom obzvláště silně přemýšlí právě o Velikonocích dostává dvě "církevní dobrozdání", které jej uspokojí jen dočasně. A aby toho nebylo málo, chaos do jeho úvah vnáší paní komisarka, která se upíná k obrodě národa a triviální rozmíšky materiálního rázu šmahem odsuzuje.

1 14.08.2022