ZÓNA komentáře u knih

Hana není knihou o holocaustu. Kdyby jí byla, zařadila by se mezi spoustu dalších knih...
Je to příběh o neštěstí, o nenaplněné lásce a o útrapách mladé ženy, jaké by žádný člověk neměl nikdy zažít.
Sledovat postupný přerod krásné mladé dívky v ubitou a nešťastnou bytost, je více než krutým zážitkem.
Paní Mornštajnová je velice citlivou průvodkyní příběhu. Jeho bolest činí bolestivější, jeho zmar zmarem děsivějším, beznaděj dovede až za hranici příčetnosti.
Osudy zmíněných osob ještě dlouho budu nosit v sobě. A vždy si vzpomenu na homoli duše. Každý z nás ji má. A možná by bylo dobré, aby si každý z nás uvědomil její velikost, celistvost a snad i barvu.
Poučit se z chyb není jednoduché. Ale osud slečny Hany nám dává nahlédnout někam, kde nedržíme osud ve svých rukou a můžeme jen doufat, že lidé nejsou ve skutečnosti tací, jací jsou...

387 18.03.2018

Tak dlouho jsem tento příběh opomíjel. Je tak krátký, jako je nicotný život člověka vůči vesmíru, který ho obklopuje...
Je smutný. Je originální a přitom prostý. Možná první láskyplná sci-fi jakou jsem kdy četl... Proč musel být konec takový? Abychom pochopili? Pochopili, že vždy vyhrají Ti, kteří jsou falešní a nepřátelští? Nebo mi něco uniká?
Žít v lásce nepřísluší jen člověku. Láska je svět a hvězdy a všichni co dokáží přemýšlet a vnímat druhé. Milovat srdcem a ne očima.
Kéž by tak smýšleli všichni.
Když už nic jiného, tak tato kniha může spojit nepřátele a ty, kteří se zrovna pokouší udělat něco zlého. Vyvěrá z ní totiž láska, přátelství, soucit a něha. A tohle vše by mělo být vlastní každému z nás...
Zamiloval jsem si tento příběh a budu ho číst svým vnoučatům... Pokud nějaké budou... :-)

285 20.08.2017

Vzpomínám si na své dětství a svou umanutost, kdy jsem tolikrát prohlížel a posléze i pročítal dílo pana Erbena. Tehdy jsem ještě neměl tolik rozumu, abych plně docenil tento skvost české tvorby, ale protože moji rodiče vlastnili nádherné vázané a navíc obrazové vydání Kytice, znal jsem tuto sbírku básní dokonale.
V mých stopách tvrdohlavě kráčí moje dcera, která na Kytici nedá dopustit... :-)
Uplynuly desítky let a já tu užasle vnímám nádherný rytmus Erbenových básní, krásný český jazyk a rýmy, které děsí a nadchnou zároveň.
Nezvyklá krutost a ponurost, atmosféra z které vás postupně mrazí. Za nejzdařilejší tituly považuji bezesporu POKLAD, SVATEBNÍ KOŠILI, úvodní velice romantickou, až národní KYTICI, pohádkově hororový ZLATÝ KOLOVRAT a děsivě krutou DCEŘINU KLETBU.
Sbírka zřejmě nemá hluchých míst, nicméně několik básní mi k srdci nepřirostlo. Ale jak již pozorný čtenář u mě vypozoroval, u básní mi nevadí jistá nevyváženost.
Kytici vnímám jako dar českému lidu, mozaiku hříchů , nutkání a spravedlnosti.
Krása češtiny, jedinečná kombinace slov a krásná vyprávění - to jsou tři hlavní atributy těchto balad, které nikdy nemohou být překonány...

274 15.07.2018

Zdržet se svého subjektivního hodnocení, je v tomto případě na místě.
Dokumentaristicky vedený román s odhledy hlavní hrdinky, se mi nečetl úplně snadno. Nicméně cítím, že spisovatelka odvedla dobrou práci, koncepce příběhu je na vysoké úrovni a postavy se netříští, naopak si některé oblíbíte a procházíte jejich životy s láskou.
Na závěr celé knihy zjistíte, že i takový druh literatury umí být překvapivý, že tempo příběhu umí gradovat a vlastně i šokovat.
Román, v kterém si budou hledat své historici a nadšenci do schopností, které nám obyčejným lidem zůstanou navždy skryté.
Proto se snažím o objektivní pohled. Protože téměř literatura faktu nikdy nebyla mým oblíbeným žánrem.
Ale fenomén "BOHYŇ" mi nedal spát.
Nelituji, ale ani nevýskám radostí... Respektuji kvalitu napsaného.

241 20.10.2020

I King by žárlil...
Číst tento příběh je krásné a děsivé zároveň.
Stále tápete a přemýšlíte... Jaká je pravda?
Naleznout ji nelze.
Vytvořil jsem si svět a na konci knihy se rozpadl na kusy.
Jaký je vlastně svět?
Mysteriózním hororem pojmenujeme přečtené. Ale obavy nezaženeme.
Citlivý člověk by nikdy do Tribeče neodjel. Hrdina by se z Tribeče zřejmě vrátil změněný...
Fantasticky napsané, zřejmý autorův vrchol tvorby. Nakolik konspirativní? Není možné posoudit.
Vyprávění má neuvěřitelný spád a tempo, obracíte stránku za stránkou a bojíte se. Bojíte se!!!
Nebojíte se tmy, bojíte se neznáma. A nejde o obludy, duchy, či jiná monstra z oblasti hororových příběhů.
Jde o svět, který neznáme. A pokud s takovým světem máme co do činění, zůstaňme raději nevědomí...
Karika dokázal napsat geniální román.
Kdo dokáže ocenit lidský strach, musí uznat, že tohle je skutečný, nikoli pomyslný, vrchol žánru...

230 23.12.2020

Renomovaná autorka určitě věděla, do čeho se pouští. Jen nedostatečně vyhodnotila dopad své tvorby. Protože, ať chtěla, či nechtěla, vstoupila na půdu sci-fi literatury. A myslím si, že alternativní historii neuchopila za správný konec.
Nejsem odborník na paní Mornštajnovou, četl jsem pouze Hanu.
Přesto si dovolím tvrdit, že duch Hany se přenesl i do Marie zvané Maja.
Jenže popsaná společnost, kterou uhnětla autorka není ani dystopií, ani utopií, ale nepovedenou sukcesí budoucnosti.
Ale budiž, po nepodařené revoluci 1989 se mohlo stát skutečně cokoliv. Jen věrohodnost takovéto možnosti značně pokulhává.
Paní Mornštajnová ve svém novém románu poučuje a vysvětluje. Jaký byl režim socialistického zřízení. Nic nového nepřidává, možná snad betonovou zeď mezi státy a nejen mezi těmi západními.
Myslím si, že rodinná tragédie, která je v knize popsána, nemusela být zasazena do doby postlistopadové. Vyzněla by lidštěji a emočně jinak.
Jaké krutosti na lidských životech páchá totalitní režim, ví přeci každý.
Možná, že vysvětlování a popisy těchto praktik ocení teenageři a mladí lidé, ale ostatním bude podobný text připomínat pouze dobu minulou, což se úplně neslučuje s proklamací románu.
Na základě právě přečteného textu cítím, že dobrou sci-fi je opravdu těžké napsat.
Nápad může být famózní, ale výsledek neodpovídá možnostem a potenciálu myšlenky.
Přesto si LISTOPÁD své čtenáře zcela jistě získá. Příběh je vyprávěn inteligentním jazykem a jistě, pochybnostem navzdory...

Lenička je pro mě noční můrou. Proto jsem snížil hodnocení ze čtyř na tři. Základy příběhu přeci nemohou kulhat...

228 04.09.2021

Bezbřehý smutek...
Jednoduché vyprávění o chudobě a podstatě lidského života na několika málo stranách...
Tentokrát nejde nesrovnat s filmem, protože titulní role vás provází i v literární podobě. Natolik jsou geniálně ztvárněné...
Ale pokud pominu vizualizaci postav, která dává knize další rozměr a setrvám pouze u textu, zjišťuji, že Steinbeck se dotkl několika témat, které vmáčkl do úzkého okruhu lidí, vzájemně osudově propojených.
Smutek, bolest, nevěra, smrt, sdílení a láska.
Všechno v tomto románu. Nejde jej nemilovat a zároveň proklínat.
V oblasti emoční nestability jde o knihu, na kterou nikdy nejde zapomenout.
A Lennie?
Ve své podstatě bytost, která představuje životní filozofii o smyslu života...
Zrození a smrt... Ale proč?

215 11.07.2021

Nabízí se srovnání s románem od paní Mornštajnové; Hana.
Ale přímou konfrontaci si oba romány nezaslouží. Podobají se atmosférou a ostrým vedením příběhu.
S obnaženou bolestí se čtou všechny tři části knihy, každá má svůj jiný půdorys.
Knihy jako ZUZANIN DECH se nikdy neomrzí. Jen na ně musíte být připraveni, být silní a odolní vůči děsivému sdělení.
Zuzanin dech, ten skutečný, opravdový, by zřejmě miloval každý muž. O to více děsu vyvolávajjí již potolikáté popsané situace, kterým se člověk vzpírá uvěřit. Navíc okořeněné o psychopata, který není schopný lásky, dělá z románu ještě zákeřnější studii skutečného pekla, kterým si musí za svého života projít jediný člověk, navíc žena.
Dalo by se uvažovat o faktu, že láska je veškerým strůjcem touhy po přežití...
Ale po přečtení všech slov, které paní Katalpa uvedla v život, mi na mysli vyvstává jiná nadstavba umíněnosti člověka žít.... Nenávist...
Buďte stateční a vydržte číst až do konce. Odměnou za přemíru nelidskosti vám bude naplnění jednoho téměř zmařeného života...
Velice dobře a zkušeně napsaný příběh.
Bude se vám točit hlava...

213 17.07.2022

Těžké téma.
Vlastně nepochopitelné. Jedno z několika obludných lidských selhání. Neomluvitelných.
Napsané s kapkou kompenzace. S nahlédnutím do šedé kůry mozkové postižené dívky.
Ve skutečnosti ambiciózní projekt, jenž neodkrývá primárně jednání hlavních postav příběhu. Sami se orientujete a odhalujete, průvodkyně vám jen napovídá.
Osobně bych ještě v četbě rád pokračoval.
Neukončené romány mám ovšem rád. Vždy s nimi žiji déle, obstehuji si zakončení svými domněnkami. Zde se ovšem pokračování nabízí. Ale přeci jen tápete a víte, že takový člověk nebude mít snadný osud.
Nejvyššímu hodnocení vévodí skvěle napsané postavy, naprosto dokonalé prostředí lesa a činnosti, kterou najdete v názvu knihy, i lidský chomáč vztahů uvnitř rodiny, jejich prohnilost a zbabělost cokoliv řešit.
Smutná četba. Bez východiska. Přesto s přemírou znalostí o pojednávaném.
V četbě někdy naleznete bolest. Až na to, že u paní Hanišové na ni nezabírají žádné pilulky...

207 19.02.2023

Sdělením potřebnější.
Literárně až tolik neoslní.
Příběh, který je vyprávěn dvěma vypravěči. Každý z jiného věkového rozhraní, přesto podobně uvažující, až se zdá být nevěrohodné.
Přesto je kniha velice čtivá, postupuje rychle k svému závěru, navíc s mementy vran, které jsou velmi povedené, až umělecky kontrastní k jednoduše psanému příběhu.
Pocit z knihy je trýznivý. Musí zasáhnout každého rodiče, dospělého, pedagoga.
Vlastně jde o důraznou výtku k společnosti. Upozornění pro všechny budoucí rodiče, protože láska k dětem nemusí být vždy podmanivá a příkladná. I když by být měla.
Lidé jsou prostě různí.
A protože každý chce umanutě potomka i s nesprávným partnerem, vzniká poté na světě tolik bolesti a bezpráví. A o tom je tato kniha...

205 04.08.2022

Může být lépe popsána doba protektorátu očima mladého chlapce a nejen jím?
Otčenáškova novela je drsnou směsicí pocitů všech zúčastněných, pojatá nadčasově, odvážně a zároveň i něžně, až melancholicky...
Láska odsouzená předem k záhubě, i když s nadějí a uvěřitelnými dialogy.
Otčenášek vede čtenáře zkušenou rukou k rozuzlení, které je bolavé, ale upřímné a lidské.
Nabízí se srovnání s Rollandem a jeho Petrem a Lucií.
Syrovější a opravdovější Otčenášek nabídl silnější zážitek.
Byť třeba nebude většina čtenářů souhlasit, stojím si za svým tvrzením... )

204 15.07.2020

Básně od Jaroslava Seiferta jsou vhledem do lidství.
Tato básnická sbírka obsahuje tolik nostalgie, tolik lásky, tolik soucitu, smutku a vzpomínek.
Básně jsou přenádherné a sbírka skvěle vystavěná a vygradovaná. Pohledem malého chlapce i dospělého muže nahlížíme na cit, který má v srdci každý...
Seifert ho dokázal pojmenovat a vylíčit v něžných slovech, smutečních vyznáních, přizval i lásku otcovu a vše zakončil v krásné alegorii.
Nejsem odborník na básně, ale MAMINKA je napsána pro všechny generace. Báseň si v ní najde dítě, pubescent i dospělý.
Krásu dovedeme přeci vnímat všichni stejně...

202 28.07.2018

Manipulativní román!
Skvěle koncipovaný, balancující na hranici mezi hororem a dramatem.
Jednoduchý text a zároveň složité téma, které na první pohled působí až nepatřičně zvrhle.
Silné a charismatické postavy, kterými se necháváte pohltit. Všechny do jedné!
Hooverová má talent a vypravěčsky se jistě může rovnat největším celebritám ze světa novodobé literatury. Píše tak, že knihu musíte přečíst co nejrychleji. Odkládat ji je zbytečné, protože podstatou jejích knih není hloubka příběhu, ale posedlost dozvědět se co nejrychleji, jak vše dopadne.
Na závěr bych měl výtku k nakladatelství. Pozměnit v tomto případě název originálu je víc než zavádějící, dá se uvažovat i o manipulaci s čtenářem. Původní název VERITY by byl mnohem důstojnější a více respektující autora.
Kaňku na celkovém vyznění románu tedy nehledejme v paní Hooverové.
Ona odvedla skvělou práci. Chytrou, žensky variabilní a nepřekonatelně tvůrčí...

201 03.04.2021

Moderní esej s kompozicí mlhavé a smutné melodie.
Přes veškerý smutek, který na vás padne při geniálních dialozích mezi pár osobami, máte pocit naplnění a nepromarněného života, skutečné lásky mezi lidmi, obyčejném lidském bytí, které je nad všechny výdobytky světa.
Dokonale zvolené tempo vyprávění a důmyslné rozmělnění jednotlivých částí rozhovorů, které znovu ožijí v dalších láskyplných slovech.
Na pár stránkách stvořený svět nemocného člověka, který přes všechna negativa postižení i nadále žije dobrý život, protože má kolem sebe milující rodinu.
Přestože nejsme dokonalí, měli bychom mít kolem sebe vždy pár lidí, kteří nás budou do konce života milovat. A my je...

197 17.07.2022

Víte, Inču-čuna byl pro mě stěžejním Indiánem příběhu o Vinnetouovi. A také Nšo-či... Krásná jako jasná noc.
A samozřejmě Old Shatterhand. Tato trojice mě uhranula, spojila myšlenky spravedlnosti v jeden celek. Vinnetou byl jen jakýsi spojovací článek mezi bílými a Indiány. Nicméně se stal krásnou románovou postavou, která přetrvá staletí, podobně jako např. Sherlock Holmes, Buffalo Bill, nebo Hercul Poirot. :-)
Karl May dokázal vytvořit atmosféru příběhu, jako málokterý jiný autor westernů. Jednou se jistě k přečtení Vinnetoua vrátím, zavrtám se do deky a představím si modré nebe, zlé bělochy, spravedlivého Old Shatterhanda a jeho neomylnou pěst. Ta je totiž nepřekonatelnou klasikou žánru... U každého zásahu se mi zrychloval tep a zvětšoval obdiv k hlavní postavě.
A kuriozita... V dětství jsem se zúčastnil jediného maškarního bálu... Hádejte, za koho jsem šel... No jasně... A byl jsem neodolatelný... :-)))

197 17.11.2017

Dojem z knihy malinko pokazil doslov autorky, ale nemám jí za zlé, že se chtěla k příběhu jistým způsobem přihlásit.
Jinak - FANTASTICKÉ!!! Přečetl jsem každé slovo a takové knihy mají největší opodstatnění být tu s námi.
Tolik jsem si přál aby... a touha se dozvědět, mě hnala šíleným tempem k závěru.
Zpočátku jsem knihu ochutnal a čtrnáct dnů jsem její chuť převaloval na jazyku. A pojednou se přestěhoval do Bostonu. I když nepodstatné; fandil jsem Bruins, byl každou minutu s Lilly. Famózní pocit... Pro mě nebyla Lilly Lilly, ale Linda. Jistě pochopíte. Její červené rty, krásné, alarmující pro každého muže.
Kniha je vážná, citlivá a jemná...
Pro ženy jistě podmanivá mužskými hrdiny, pro hrstku mužů poučením, jak neztratit ženu a zachovat si úctu. I sám k sobě.
Pro mě osobně. Kdybych mohl pojmenovat svého imaginárního syna, tak neváhám ani minutu. A jelikož se již ve skutečnosti tak nestane, nezbývá mi doufat, že by se tak mohl jmenovat můj vnuk. Atlas..
Kniha zasáhne. A co je podstatné. Zasahuje dál a dál. Další a další stránkou.
Kniha takřka bez chyby.

191 07.06.2020

Moc znepokojivé...
Pojetím, odvahou a humanitou budoucnosti.
Román zařazený jako literatura pro mládež...
A mě tato ledabylost nálepky překvapuje.
Ano, příběh není psaný složitým stylem, ale hloubka cynismu a krutost uvnitř vyprávění by neměla být určena těm, kteří teprve dospívají, i když hlavními hrdiny v knize jsou jejich vrstevníci.
Málokdy se mi stane, že u knihy cítím strach a beznaděj.
Lidstvo má před sebou jistě mnoho staletí své existence, ale...
Pan Shusterman zde předložil pro lidstvo "dobrou" budoucnost.
Ale s výhradou a výstrahou.
V románu najdeme i pohlazení, čemuž se říká láska.
Lidé budou stále stejní. I když se dožijí věku, o kterém v těchto dobách můžeme pouze snít.

191 14.01.2020

Draculův příběh mezi současnými horory neobstojí.
Ale tím jej nechci zatratit.
Jedná se o klasiku, bez které by nevznikla mnohá další díla. Stoker uvedl na scénu monstrum, které můžeme směle považovat za největšího démona všech dob.
Přesto se mu v románu věnuje pramálo.
Skupina přátel nám je popisována daleko věrohodněji a víme o nich takřka všechno. V tomto bodě spatřuji největší zápor románu. Střet se zlem je málo protkaný emocemi se samotným Draculou.
Nicméně jisté pasáže sehrávají zásadní roli a nezbývá nic jiného, než Stokera za jeho román pochválit.
Ale horor, jak ho známe dnes, Draculovi spíše ubližuje a zařazuje jej spíše mezi dobrodružnou literaturu.
Ale co ční nad vším? Scenérie Draculova panství. Tam najdeme základ veškerého tajemna, které lze stvořit...

190 14.11.2019

Kolik pocitů vyvolá román od Kariky...
Nejde spočítat.
Jeho pohled na II. světovou válku, která začala dávno před jejím fyzickým vypuknutím, je kompozicí génia. Čtenáři předhodil rozporuplné hlavní hrdiny, jejich děsivý osud a směs morbidity, obludnosti, bolesti a hrůzy, kterou válka sebou nesla a po sobě zanechala v srdcích přeživších.
Kniha se dá přečkat. Je skvělá a odporná zároveň. Není v ní ani trocha patosu a sentimentu. Taková válka byla a uvažovat o možnostech nepřichází v úvahu. Karika vás uhrane brutalitou Němců a osudem Židů. Nejde vrátit zpět. Takové vše bylo.
Ani jedno slovo není chybné.
Ani jedna myšlenka.
Okorají Vám rty, protože přestanete pít.
Žasl jsem nad spisovatelovou přímočarostí v ději. Nad příběhem zasazeným do historických reálíí. Nad odporností, kterou dokázal vyvolat.
Bylo peklem žít v době války. Tohle Karika sděluje skrze příběh lidí, kteří se před válkou milovali.
Román považuji za selektivní. Opravdu jej nemusíte přežít. Když se do něho pustíte, půjdete na smrt!!!

188 06.12.2021

Beznaděj, bolest, smutek a nekonečný zármutek.
Proč se lidé nepoučí z takových knih, jakou je také Cesta?
Svět je civilizovaný, ale okrádáme ho každý den o život. Zabíjíme jeho i sebe.
V knize naleznete pravdu a odpovědi. Na stránkách i mezi řádky je podstata lidského života.
Láska k blízkým a mír, úcta a věrnost.
Z knihy se line zmar. Zbytečnost a smrt.
Přesto lze nalézt odhodlání. Je zakořeněné v člověku. Možná poháněné strachem ze smrti a ze ztráty.
Knížka hodně bolí. Ale bolest bude ještě větší, pokud knihu zaklapnete a řeknete si, mě se jejich osud netýká. Já žiji lepší život.
Ne, nežijete. Pokud nemilujete, nejste ochotni zříci se luxusu a marností, pak opravdu nežijete.
Kniha je geniální. Tato kniha je smutnou budoucností lidstva a zároveň jeho současnou zkázou...

188 05.01.2019