ZÓNA komentáře u knih

Očekával jsem více, ale vlastně od tohoto druhu literatury možná nejde čekat příliš. Nejsem militarista, ale vize třetí světové války mě zaujala. V podstatě je to teoreticky a zřejmě i politicky a geograficky mistrně zvládnuté, postavy vcelku realistické, partyzánská činnost mezinárodního paktu zachránců světového míru s mírnými berličkami splnila svůj cíl. Jen mi tam chybí ta jiskra slova, vše je takové strohé, suché a věcné. Myslím, že nadšenci war sci-fi by mohli mít z této knihy radost. Já jen konstatuji, že jsem přečetl, ale frenetický potlesk ode mne nečekejte.

89 11.03.2015

Básně z 19. století...
Jsem již zřejmě zkažený touto dobou, současnými vyjadřovacími schopnostmi žijících básníků, nebo velikány typu Seiferta, či Holana.
Možná je to i tím, že jsem příliš zaměřený na českou tvorbu, snad si i myslím, že česká báseň je našinci nejbližší...
Básně Emily Dickinsonové v této sbírce opěvují především svět, přírodu, ale dotknou se občas i lásky, smrti, možná i rozjímají nad lidským údělem.
Nechci hodnotit kvalitu básní. Tomu v tomto případě nelze dostát.
Jen ta atmosféra mě jaksi nechytila za srdce, ale našel bych pár titulů, které jsem si předčítáním opakoval, protože byly krásné.
Americká poezie předminulého století zřejmě není můj šálek kávy. Příliš otřepaná věta, že? Nicméně dokonale vystihuje moje pocity po přečtení... :-)

88 03.09.2017

Proplout básněmi Zdeňka Hrona není až tak obtížné; střídají se zátoky s otevřeným mořem, říční zákruty s poklidnou vodní hladinou, občas člověka může zaskočit rozbouřené moře, či oceán, aby vzápětí vysvitlo slunce a odráželo krásu světa do naší duše.
Tím chci naznačit rozmanitost básní ve sbírce, které nepostrádají bohatost slov, někdy i složitý výklad, na straně druhé s lehkostí vykouzlí svým vtipem i úsměv.
Rozčleněno do několika částí, přesto ne až tolik potřebných.
Některé básně jsou mimořádné pro svůj důraz na pointu a cit čtenáře.
Různorodost básní si najde čtenáře s odlišnými prioritami.
Mimořádný básnický počin. Úroveň na hranici mimořádných básnických schopností...

87 16.03.2024

Jak já se snažil...
Jakoby titul knihy korespondoval s náladou autora při tvoření povídek...
Neupírám některým originalitu, vtip a kreativitu, ale mnohé jsou pro mě absolutně nepochopitelné, psané navíc nesrozumitelným jazykem, autor používá přespříliš pojmenování, někdy až bajkovitá přirovnání...
I když je autor staršího data narození nežli jsem já sám, připadá mi mnohdy, že čtu text nějakého dvacetiletého mladíka.
Palahniukovými povídkami se vine jako had jedna spojitost. Sexuální narážky, podtexty, popisy... Je to účelové, nebo jen lidské a spontánní?
I když jsem jiného Palahniuka nečetl, tyto povídky mi ho zařadily do jisté kategorie autorů. Překvapí mě, pokud v jeho další tvorbě najdu více lidského citu, méně stoicismu a přijatelnou formu vyprávění...
Nechci předjímat, to by ode mne nebylo profesionální.
Takže soud této knihy- povídky jsem nedočetl, zklamaly mě a nejsem z nich nadšený... Rád bych byl...

87 27.03.2018

Tři hvězdičky za živé postavy, které drží knihu alespoň v průměru.
Od knihy s námětem ztráty dítěte, bych rozhodně očekával emočnější procítěnost. Byť se jedná o thriller (ale já bych se rozhodně nezdráhal použít termín kriminálka), děj postupuje v obvyklém duchu detektivek. Rozhodně není ničím výjimečný. Samotná zápletka je stagnující, děje se toho příliš málo na to, aby byl člověk nějak extrémně vtažen do děje.
Kniha se čte dobře, ale pocity z ní jsou rozporuplné. Čekal jsem mnohem více...

87 21.03.2016

Ve své podstatě dobře napsané. Ne zcela originální námět, možná přespříliš stran. Koontz dovede přesvědčivě vykreslit postavy, jejich charaktery a čtenář je dobře vtažen do děje. To je obrovské plus. Ale závěr románu se mi zdál příliš upachtěný a předvídatelný. Samozřejmě vás skřeti nepříjemně překvapí a každý se na chvilku zamyslí nad tím, zda-li to opravdu ve skutečnosti tak není. Určitě vás i napadne: Byli Hitler a Stalin a další krutovládci skřety?

87 24.02.2015

Kniha, která není ničím nová, která nenadchne. Toužíte pouze po rozuzlení, po té důležité kapitole, kde neohrožený detektiv ohromí všechny svojí logikou.
Vykreslený svět budoucnosti je sice zajímavý, ale na to, že v něm lidé odlétají na novou Zemi, tak stále používají flešky, automaty na Colu a podobně. Ale budiž, i to je možné.
Nečekejte od knihy nic než napětí v první polovině knihy, které postupem času uvadá. Klidně by mohla mít tak o padesát stránek méně. Určitě by to bylo ku prospěchu věci.

87 12.08.2014

Pocitový román...
Základní kostra příběhu je jednoduchá a neohromí ani úvod a závěr knihy.
Autorka ustrnula ve svém vývoji. Ocitla se v kruhu, z něhož nedokáže vystoupit. V KOTRMELCÍCH a VIKTORII se odehrál určitý progres, ale následné tituly jsou víceméně nudné.
Stále se opakující témata, zmar, deprese a neláska, ublížení a smutek. Tohle knihu provází. Kniha nemá spád a její čtení bolí...
Pro jakou cílovou skupinu autorka píše? Odpověď neznám...

86 03.11.2017

Co lze ještě označit za poezii a co již ne?
Možná by se na této knize mohla daná problematika vyučovat.
Osobně ji za poezii nepovažuji. Najdete v ní snůšku pocitů k jednomu vztahu, jistou míru sebetrýznění a bolesti, ale i lhostejnost a nezájem. Vše se kříží, proplétá.
Dle mého názoru by knize slušelo zeštíhlení s důrazem na faktická místa, které je čtenář schopný uchopit a přemýšlet o nich. Já jsem si z knihy odnesl torzo. Torzo něčeho, co nemá žádný původ. Jen nenaplněné obrysy.
Respektuji autora, jeho touhu popsat minulost a s ní spojené smutky a vzpomínky, jež opravdu může nakonec vstřebat jen on samotný.
Bolestivé okolnosti rozpadu vztahů si téměř každý prožil sám.
Ale skutečně bolestivě je popsat? Aby zaujal i ostatní?
Zřejmě práce pro skutečné mistry.
Začátek sliboval mnohé. Další stránky naplnily očekávání jen velmi částečně...

85 24.01.2024

Neatraktivní prostředí, zvláštní postavy a s prominutím, příšerná obálka knihy.
Děj knihy je nudný, popisuje osudy dvou postav a ukrajuje z jejich reálnosti svým až dětinským popisem. Sexuální scény jsou ploché, reálie a dialogy nepřesvědčivé. Rád bych ocenil alespoň příběh, ale je natolik banální, že jeho vyústění nepřekvapí.
Jakoby autorka vařila z horké kaše. Na můj vkus je kniha příliš obsáhlá, na to málo co v sobě ukrývá.
Jednu hvězdičku dávám za snahu spisovatelky a druhou za postavu Kláry, kterou mám stále před očima. Možná právě ona byla zlomovým okamžikem knihy. Ale autorka chtěla jinak...

85 21.08.2016

Pocity z knihy jsou rozporuplné. Děj začal naprosto fantasticky, úplně mě uhranula syrovost a odvážnost scén. Stejně famózně kniha končí. Postava Šímy je přes svoji zápornost skvěle vykreslena, v zásadě se jedná o jedinou skutečnou bytost v příběhu, ostatní jakoby pohltila mlha a vyvěrají z jednotlivých úseků války.
Jak píše sám autor v anotaci, není to historická fikce. Možná kdyby byla, kniha by mě oslovila více. Domýšlet, jak něco bylo je zajímavé, ale podání je neatraktivní. Možná historičtí nadšenci plesají, nad odvahou popsat konec legendární vesnice, nicméně já tento obdiv nesdílím.
Můj názor je velice subjektivní. Cítím to sám ze svých slov. Jenže na každého zapůsobí kniha jinak. Já od ní nic neočekával. Četl jsem ji na doporučení přítelkyně. A jsem tomu rád. Rozhodně jsem se obohatil o netradiční knihu. A nestrávil nad ní kvantum času. Je totiž velice útlá. Posuďte sami...

85 24.05.2016

Z knihy na mě po celou dobu dýchala nuda. Neprokreslenost postav, o charisma některé z nich ani nemluvě, chybějící popis prostředí, neexistující scenérie. Příběh nezachraňuje ani jeho jistá tematická podbízivost, která minimálně nutí čtenáře pokračovat v četbě.
Plusem knihy je myšlenka, ale čím více se noříte do průměrného děje, tak zjišťujete její marnost. Autorka navíc nedokáže zachránit nic z toho co rozvinula, topí se v otázkách a pocitech, její hlavní hrdina nepřesvědčuje.
V otázce smrti se zřejmě Frankelová cítí jistá. Jinak by se nepustila do něčeho tak mystického, jako je povídání si s mrtvými. Mystičnost nehledejte. Spíše jemný humor určený ženám a nostalgii, která ztrátu blízkých provází.
Tři hvězdičky za nápad...

85 13.05.2016

Typ knihy, která zahlcuje trh a kromě obdivuhodně vykonstruované zápletky nic nepřináší.
Nejde o víru, či nevíru ve sdělené prožitky blízko smrti.
Jde o trampolínový efekt psaní, kdy stále během kapitoly vždy stoupáte, dosáhnete kulminačního bodu na jejím konci, abyste se v kapitole následné opět navrátili k dalšímu odrazu.
Žánr kriminálního thrilleru je velice těžké povýšit na umění. Pochopitelně se dá vytvořit taková osnova, kde není kladen takový důraz na brutalitu a nebo se s ní musí umět zacházet.
A navíc. Možný směr závěru knihy prozradil autor příliš brzy.
Trochu mě zmátlo i upozornění, že se jedná o román pro ženy. Kladu si otázku, jaké literární ingredience mohou pro svůj růst, ženy v tomto románu nalézt?
O ztrátu času nešlo v plném rozsahu.
Přesto se knize nepodařilo uspokojit, naděje do ní vložené.
Název není všechno...

84 04.04.2024

Kolik takových knih po světě koluje.
Navnadí tajemným, až smyslným úvodem, poté neudrží nastavenou linii vyprávění a rozpliznou se v těžce uchopitelné schéma, které postrádá tempo a zajímavost.
Možná se může zdát, že opovrhuji vážnou literaturou, kvalitou a snahou vymanit se ze zaběhlých současných trendů, jenž dehonestují čtenáře a poslušně jej vedou ke svým cílům a nechávají mu málo prostoru pro myšlenku a obrazotvornost.
Jenže je třeba rozlišovat. Semknutost příběhu vytváří obskurně špatně uchopitelný model uměleckého díla, které mělo z této novely vzejít. Atmosféra historických kulis také na atraktivitě příliš nepřidá a i když některé zásadní myšlenky jsou vcelku dobře interpretovány, přeci jen jim schází šťavnatost a větší rozmanitost, kterou by přesvědčily čtenáře o svých ambicích.
S nizozemskou literaturou mám nepříliš dobré zkušenosti, ale zatracovat ji nehodlám.
Kniha není psaná špatným literárním jazykem, ale je málo osobní, intimní a detailní... Kdyby tak napsal tento příběh někdo jiný s větším množstvím slov a myšlenek, které dovedou více zranit... A vdechnout tím postávám více života...

84 30.03.2024

Když už nic jiného, po přečtení této knihy může každý amatérský básník snít o svém knižním štěstí... :-)
Řidič kamionu nám předkládá svoji tvorbu, která není složitá... Je hodně pocitová, o lásce, ale musím být kritický, v básních postrádám hloubku a originalitu. Možná je to problém všech rádoby básníků, kteří si hrají se slovy a s vnitřní bolestí, nebo radostí. Ale sevřít v mysli nádheru a vzletnost a přenést tyto atributy na papír a v čtenářích vyvolat emoce, slzy, husí kůži, nebo smutek - to již dokáže málokdo.
Petru Haitovi se tohle u mě osobně nepodařilo.
Ale hodnotím jeho básně s nadhledem člověka, který též rád skládá básničky, ale odvahu předložit je široké veřejnosti, tu zatím nemá...
Básník je poeta. Nádherný člověk, který rozkládá svoji duši na papír. Jen málokomu se tohle povede tak, aby čtenář věděl, že se seznámil s právě takovým člověkem...

84 25.09.2017

Jistým způsobem autorka vyspěla. Nicméně, stále se v jejich popisech vyskytují statě, které jsou nedůvěryhodné a snižují tak kvalitu celku.
Zápletka příběhu je mírně kostrbatá, přestože se Maternová snaží plout na vlnách nadhledu, až cynismu, který vyvrcholí v úvahách hlavní hrdinky v závěru knihy...
Opět rodinné téma, opět sebezpytování,navíc touha osvobodit se a ukázat ženám, že setrvávat ve starých kolejích je zřejmě chyba...
K postavám příběhu si možná vytvoříte "jakýs takýs" vztah, ale ztotožnit se s nimi půjde jen těžko...
Pro mě hezká obálka nenaplnila očekávání v ženě, která nás příběhem provází...
Až přečtete, sami budete vědět...

84 08.05.2016

Již úvod knihy, v podobě VAROVÁNÍ AUTORA, knihu mírně devalvuje.
Již zesnulý Roman Ráža nám nabídl s nadsázkou psaný román, zaměřený na humor a populární témata: sex a příhody z cest.
Ostatně uvádí i podtitul knihy.
Její začátek mi přišel zajímavý. A velice.
Jenže s postupujícím dějem se kniha ztrácela ve své narůstající banálnosti a nerozhodnosti.
Možná na zkrácení času, ale na takovou kratochvíli je život příliš krátký a vzácný, nemyslíte?
Pan Ráža psané slovo ovládal, nelze mu upřít jeho nenucené vyjadřování a plynule vedený text. Jenže k inteligentnímu výsledku nevedla ani hezká obálka s překrásným obrazem mistra Giorgina, který měl možná spotřebitele nalákat ke koupi.
Ale pod ním, uvnitř, pravé umění nehledejte.
Pouze pouhopouhou spisovatelovu nenápaditou myšlenku vloženou na papír.

83 13.04.2024

Knihy čteme kvůli mnoha různým poučením, zábavě i z pouhé zvědavosti.
Tato kniha je mnohem zábavnější, než poučná. A jméno paní Třeštíkové ji činí až marnotratně čtenou lidmi vyloženě ze zvědavosti.
Neocením myšlenku, téma, přístup, vulgarity, ani koncepci knihy.
Záměrně zmatečný sled kapitol, přičemž je v podstatě lhostejné, z kterého konce začnete číst.
Jedna z mnoha rodin, která utrpěla fiasko. Pocity bezmoci a trápení, žena s plnou hlavou výčitek vůči sobě samé a nenaplněná partnerským životem. Mužský element mírně zvrácený, v jedné z kapitol ze svého pohledu ohraničen laskavějším přístupem, i když samozřejmě ve výsledku přesto negativně.
Poměrně zbytečný text. Zábavný v určitých úsecích knihy, ale nikterak závratně.
Autorka píše prvoplánově, s cílem zaujmout svým pohledem na chaotický a neupokojivý vztah.
Nemrazí mě v zádech z dramatu, který je rozkrýván alogicky a ve výsledku nerezonuje, jak by měl.
Vztahovost s nechutnostmi, které možná lidé za zavřenými dveřmi zažívají a proto o nich chtějí číst. Pro mě ztráta času...

82 14.05.2024

Že napsal tuto básnickou sbírku umělec je očividné.
S lehkostí tvořené rýmy a veselost vyvěrající z osobnosti pana Suchého.
Nicméně mi schází básnickost, přesah do vnitřního světa čtenáře.
Pan Suchý ve své tvorbě připomíná Jiřího Žáčka. Rovněž upřednostňuje zábavnost své tvorby nad její hloubkou a poetičností. Ale Žáčkova poezie má více osobitosti a dějové výjimečnosti.
Některé básně jsou podařené. Vyzdvihnu: NEJKRÁSNĚJŠÍ KRAJINA CO ZNÁM.
Ale není jich mnoho.
A jeden postřeh, který při čtení jeho básní omotal moji mysl. Za slovy a tempem slok slyším hudbu. Přijde mi, že pan Suchý je tolik srostlý s textováním písniček, že jeho básně spíše připomínají tuto formu rýmování.
Na zabavení se a pro pozdvižení skleslého ducha.
Ne pro básnickost a radost z krásy.
Přesto respekt k vzácně obdařenému člověku.

78 08.05.2024

Nejsem lingvista.
Přesto cítím, že paní Eva Rudyšarová-Mišíková odvedla fantastickou práci.
Básně vzdělaného muže převedla do češtiny s gradiózní jistotou, na což může být patřičně hrdá.
Tardieurovy básně jsou transcedentální, ačkoliv a možná právě pro to, že neobsahují příliš osobních emocí. V předmluvě je vše hezky vyjádřeno a po jejím vstřebání již jen polykáte myšlenky člověka, pro něhož možná bylo záhadou žít.
V básních je mnoho otázek, velká část se zaobírá smyslem života a jeho částečnou nesmyslností.
Reklamou na sbírku by se mohla stát báseň s názvem JEDNA ŽENA JEDEN PTÁK.
Abstraktně vyjádřené nokturno, lyricky dokonalé a příliš se nelišící od ostatních básní tematicky. Stylisticky ovšem bezvýhradně.
Básnická sbírka pro meditativní jedince. Nadčasovost zaručena.

77 04.05.2024