zuzina88 komentáře u knih

Pro mne, jako matku, občas velmi těžké čtení. Asi v polovině knihy jsem si říkala, že knihy Lisy See jsou mi vyprávěním nějak bližší (mimochodem mě moc mrzí, že u nás nevyšly všechny její knihy), ale pak jsem se tak ponořila do příběhu, až mě mrazilo. I když moje obě babičky zažily dvě světové války, ta vietnamská byla opravdu zrůdná, a my můžeme být šťastni, že žijeme, kde žijeme. Po dočtení knihy cítím opravdu silnou vděčnost za to, kde jsem se narodila, a jaký mám život (i když nejsem vždy úplně happy :-)).

8 21.10.2023

Pro mne ze začátku bylo trochu problematické se zorientovat v různých časových rovinách. Občas velmi silné zážitky, ale zároveň nějak nedotáhnuté... Autorka někdy něco "nakousla", ale už to nebylo dořečeno... Knihu jsem si půjčila, protože mě zajímal pobyt ve tmě, ale kromě faktů ze samotného pobytu jsem se moc nedozvěděla, chybělo mi tam autorčino zhodnocení po letech, co s ní samotný pobyt po duchovní stránce udělal. Myslím, že knize ublížilo, že byla napsána s takovým časovým odstupem, že (pro mne) ztratila poněkud na autentičnosti.

2 21.10.2023

(SPOILER) Fajn čtení až na to rozuzlení... Jako bývalá chůva si nedovedu představit, že bych hlídala šest týdnů dítě (navíc se s ní/m denně koupala v bazénu) a nevšimla si, že hlídám holku a ne kluka... Autor evidentně nevěděl, jak z příběhu vybruslit... Škoda. Pokazilo mi to původně velmi dobrý dojem z knihy, i vzhledem k ilustracím. Pro mne průměr.

5 21.10.2023

Tak toto byl pro mne nářez! Ze začátku se mi do knihy nechtělo, nevím proč, ale nemám ráda, když je vypravěčem dítě... Ale pak jsem asi do strany 200 četla s tak zatajeným dechem, že jsem byla lehce přidušená :-) Paní Hanišová mě už nadchla Houbařkou, a tuto knihu si rovněž přidávám mezi své nejoblíbenější :-) Po několika přečtených zahraničních "bestsellerech" si začínám čím dál více vážit českých autorek!

9 19.06.2023

(SPOILER) Tak po dlouhé době jsem si vychutnala krásnou češtinu. Opravdu úžasná kniha. Obdivuji paní Dvořákovou, jak se dokázala vcítit do obézního (bývalého) faráře, který zjišťuje, že se mu líbí malé děti. Velmi lidské, velmi smutné. Hlavně začátek, kdy se hlavní hrdina zabydluje v zanedbaném, plesnivém a studeném domě jsem dost prožívala, protože jsem kdysi něco podobného zažila. Opravdu úžasně napsáno, a znovu opakuji, pefektní čeština!

12 19.06.2023

Kniha mě opravdu hodně bavila. Případy 1. oddělení, Devadesátky i Docenta jsem viděla (Případy 1. oddělení a Devadesátky i několikrát :-), a byla jsem potěšená, když jsem o těch případech četla i v knize. Až jsem byla překvapená, jak byly případy věrně zfilmovány... I když tak v půlce knihy jsem začala trochu litovat, že tam toho není více, i případy, které neznám. Ale i tak jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Klobouk dolů, pan Mareš je neuvěřitelný profesionál, a jsem mu vděčná, že se podílel, a asi hodně zasadil o to, aby policejní práce byla zfilmována maximálně pravdivě. Například mě fascinovaly takové detaily, jako že se vyšetřovatel nikdy neobrátí k pachateli zády...

15 19.06.2023

Kniha velmi pěkná, nejvíc se mi líbilo velké množství autentických fotografií. Roosje byla neuvěřitelná, pracovitá, houževnatá a cílevědomá, neznám 25letou ženu, která by měla taneční školu a učila desítky lidí. To jak se pak chovala za války se mi nelíbilo, ale kdo nezažil, nemůže kritizovat. Každopádně měla úžasnou vůli přežít, což se jí podařilo...

2 18.01.2021

Geniálně vystavěný příběh a skvěle napsáno. Určité věci jsem zažila, takže jsem věřila každému slovu. Když jsem knihu dočetla, chtělo se mi plakat... Málokdy si my, lidé, můžeme stěžovat na osud... Životy máme především ve vlastních rukou...

25 01.11.2020

Od knihy jsem příliš neočekávala, vzhledem ke zdejšímu hodnocení, přesto jsem byla ke konci knihy zklamaná, dokonce mohu říci, že jsem se cítila ošizená... Některé příběhy klientek paní Boučkové byly pro mne velmi inspirativní, ale pak mi přišlo, jako by autorce došel dech či ji přestalo psaní bavit... Žádné rady, jak by to tedy mělo být správně, žádná vysvětlení špatných postupů. Chápu, že autorka nechce suplovat jiné knihy věnované vyloženě hubnutí, ale informace o životním stylu pouze na 2,5 stranách? Informace o nutnosti zapisovat si, co sníme pouze na 1,5 straně, a pak už nic, jen prázdné "formuláře" na zapisování??? To mi opravdu přišlo jako legrace. Uvítala bych určitě místo prázdných stránek alespoň seznam doporučené literatury. Kdyby toto vycházelo na netu jako blog, budiž, ale jako kniha???

1 05.01.2019

Autor, zakladatel nutritariánství, doporučuje jíst pouze "výživné", či výživu obsahující potraviny - zeleninu, ovoce, houby, bobule, luštěniny a ořechy a semena. Naopak nedoporučuje žádné živočišné potraviny, bílou mouku, téměř žádný lepek, nepřirozený cukr a téměř žádnou sůl. "Teorie" je ale v této knize na necelých 50ti stranách, což mi přijde velmi málo, a hlavně doporučuje výrobky, které u nás nejsou dostupné. Dále je v knize asi 200 receptů, které jsou na můj vkus dost exotické, z nedostupných surovin, a hlavně v téměř každém receptu je hrozně moc ingrediencí, u jednoho receptu jsem jich napočítala téměř 30! Což je pro mne nesmysl a trochu protimluv autora, když doporučuje zjednodušit stravu... V knize mi chybí více podrobností o správné skladbě jídla, a kvalitní fotografie.

2 06.12.2018

Úchvatná kniha o smutné historii holocaustu, kterou jsem objevila díky Čtenářské výzvě. Fascinovalo mně, jak autor, Španěl, dokázal velmi věrně popsat naše prostředí a hrdiny... Nejdřív jsem se zarazila, když o Strašnicích a Hagiboru psal jako o pražské periferii, ale pak jsem si uvědomila, že má, samozřejmě pravdu, že v předválečných letech tomu tak bylo... V průběhu četby jsem prostředníctvím Googlu narazila na dokument české televize o Fredym Hirschovi Krotitel esesáků z cyklu Neznámí hrdinové (v archivu ČT) - všem, kteří knihu četli, vřele doporučuji shlédnout!! Rovněž jsem narazila zde na Databázi, že právě vychází kniha Dity Krausové - naší "knihovnice" - Odložený život - Skutečný příběh osvětimské knihovnice.

9 22.11.2018

První kniha v mém životě, kterou jsem přečetla dvakrát za sebou :-) Když jsem ji druhý den dočetla, pustila jsem se do ní znovu... Takže přečtena dvakrát během čtyř dnů... To už snad nepotřebuje další komentář, že? :-)

19 19.11.2018

Možná, že si někdo z této knihy něco odnese (já ji měla půjčenou z knihovny, a byly tam tužkou zaškrtnuty některé pasáže), ale pro mne kniha velmi povrchní, až někdy trapná. Rady jako že se nemá předbíhat ve frontě, nebo "Počítejte do deseti - nebo si zpívejte Měla babka čtyři jabka" - opravdu nevím, kdo má být cílová skupina... Že by něco jako "občanská výchova" pro školáky? V každém případě tuto knihu nedoporučuji.

3 22.05.2018

Skvělá kniha, žádné "okecávání", problémy se srovnáváním popsané stručným, jasným jazykem. Knihu jsem si půjčila v knihovně, a koupím si ji, protože se k ní hodlám vracet...

1 22.05.2018

Sice už nevěřím skvělým anotacím a výkřikům "bestseller!!!", přesto jsem byla po přečtení dost přešlá... Celou dobu jsem měla dojem, že čtu lepší středoškolskou slohovou práci. Absence jakýkoli popisů, žádná atmosféra, jen strohé vyprávění velmi předvídatelného příběhu. A tou poslední kapitolou to autorka dokonale po... Kdyby toto byl film, a já si myslím, že to, bohužel, zfilmované bude, dám tomu možná tři hvězdy za dobré herecké výkony:-)... Měla bych zkouknuto za půl druhé hodiny... Kdežto knihu jsem četla dva dny, takže pro mne naprostá ztráta času. To ti, co tuto knihu chválili, a podle mě dost drze ji nazvali bestsellerem, nečetli Hammeta, Chandlera, Ed McBaina,Francise, Gardnera a mnoho dalších???

13 07.10.2017

Pro mne slabší než Ranhojič, kniha mi nepřišla tak kompaktní... Příšlo mi, že autor do ní chtěl dát ze všeho kousek (příběh Šamanovýho otce, příběh Šamana,indiáni, politika), a tak jsem se v příběhu občas ztrácela. Kniha se jmenuje Šaman, ale dvě třetíny knihy jsou o jeho otci. Politické pasáže mě nebavily, přeskakovala jsem. Ze začátku příběhu mi vyprávění o zabydlování Šamanova otce dost připomínalo Mobergovy Vystěhovalce - i když pro mne jsou Vystěhovalci nepřekonatelní a právě příběh na rozdíl od Šamana kompaktní. A co mi vadilo, že se z příběhu občas vytrácela Sára, nebylo srozumitelné stárnutí postav . a Šamanovo "trénování" mluvení mi přišlo na tu dobu dost nepravděpodobné.

2 07.10.2017

První z motivačních knih, kterou jsem četla a dočetla ji do konce... Teď ji čtu podruhé a zatrhávám (jak Hal doporučuje:-)). Fakt to funguje! Ještě jsem ji poprvé neměla dočtenou,a už jsem začala se Zázračným ránem... Nedopracovala jsem se ještě k cvičení, ale jinak vše plním. Jen mě mrzí, že neumím anglicky, a tudíž se nemohu zaregistrovat na jeho
stránky a připojit na Fb... Tady v komentářích si několik lidí stěžuje na odkazy na web, ale mě to přijde právě naprosto super, protože když žijeme v době sociálních sítí, proč toho nevyužít. Mně to osobně fascinuje, že začnu číst knihu, a pak jdu na You tube a pustím si video s autorem knihy - v tomto případě s Halem. Mimochodem, dost mě zarmoutilo, že onemocněl rakovinou... což jsem se právě dozvěděla z videa na You tube... A ještě poznámečka - Je mi 55 a tato kniha mě fakt nakopla k tomu, abych další roky svého života prožila lépe a radostněji :-) :-.)

Kniha poskytuje, bohužel, jen hrubý nástin metod k odstranění stresu. Autorka vysvětlila zdroj a působení stresu a čtenáře seznamuje s relaxací, jógou, Silvovou metodou, Reiki atd. Je jasné, že když např. o Silvově metodě píše jen na 7 stranách, čtenář se moc nedozví... Pokud ho metoda zaujme, informace si musí hledat jinde... Docela mě zarazil uvedený Dotazník sebehodnocení, který je však čtenáři na nic, protože už neuvádí výsledky.

1 29.08.2017

Knihu jsem si půjčila v knihovně, a po dvou přečtených kapitolách okamžitě objednala a koupila... Kniha napsaná dvěma ženami dle jejich životních zkušeností... Kniha, ve které jsem se poznala a která mi pomohla v mé cestě k sebepoznání... Vypadá sice na první pohled jako další z knih "100 rad jak žít lépe a radostněji" atd., ale zdání (a hlavně obálka) klame...

3 07.10.2016

Do knihy jsem se okamžitě začetla, ale později mě Catherine začala hrozně štvát svým mlčením... Já bych se nenechala vystěhovat z bytu, nesnesla bych tu křivdu... Nemluvě o tom, co svým mlčením způsobila synovi... Nelogické mi trochu přišlo, že se Catherine v příběhu knihy poznala, i když to bylo vlastně úplně o něčem jiném... Poučný příběh je určitě v tom, že nemá smysl v sobě potlačovat a vytěsňovat i ty nejhorší
zážitky, že se má s nimi bojovat, protože jinak vyplavou nekontrolovaně v ten nejnevhodnější okamžik... A v Nancyině výchově jsem poznala svou tchýni...

6 07.10.2016