Nejnovější komentáře

„No teda mě se to líbilo a moc ....Čtivé, napínavé a ten konec....wow. Po přečtení poslední strany jsem zůstala sedět s otevřenou pusou a byla jsem moc ráda, že mám doma druhý díl. Hlavní hrdinka se zpočátku jevila jako nemastná, neslaná....pak trošku světice, ale jakmile zjistíte pravdu....musíte skočit na druhý díl.“... celý text
— Monybook

„S hodnocením jsem na vážkách. Přečíst se to dalo, taková oddychovka ze světa striptérek. Ale žádnou hloubku v tom nečekejte. Do dalších dílů nejdu.“
— maličkán

„Kniha sama o sobě přínosná tak 3-4 myšlenkami. Co se mi nelíbí, je ta spousta zbytečně vyplýtvaného papíru - na stránce 1-2 odstavce a nad nimi i pod nimi spousta vloného místa na dvoj- až trojnásobek textu. Že by se utoři styděli vydat knihu téměř o ničem a ještě k tomu hubenou, tak ji nafoukli prázdným místem? Gruberův Osobní informační systém má stránek třetinu a informačně a myšlenkově ne stonásobně bohatší, než toto "dílo".“... celý text
— Sitting-Bull

„Další pokračování této série, tentokrát o lady Betsy a lordu Jeremym. Kniha se mi líbila, chvílemi byla k zasmání. Kdo má rád romantiku, doporučuji. Už se těším na další pokračování o nesmělé Viole.“... celý text
— jarkaska

„Při čtení 3.dílu jsem prošla snad všemi "čtecími stavy". Na začátku nadšení - hurá, jsem zpátky!!! Kolem prostředka to začala být dřina (už samotný fakt, že jsem knihu odkládala a neměla potřebu číst dál, říká vše). A pak přišel strhující konec, slzami zmáčené stránky a znovu pocit (stejný jako u dvou předchozích dílů), že zítra balím kufry a stěhuju se do Mědvědína. Pět hvězd - prostě nemůžu jinak.“... celý text
— Lehrerin

„Jedna z mých nejoblíbenějších knih od Bukowskeho! Jsou tu všechny jeho typické prvky (alkohol, ženy, dostihy...) a tím, že se vyprávění točí kolem jeho působení na poště, to všechno drží pohromadě a funguje lépe než v některých jeho jiných knihách. Zároveň je ale i nutné říct, že Buk prostě nesedne každému a nesedne v každém období. Člověk se na něj musí trochu naladit... Ale pak je to skvělá jízda! Jo a ta práce na poště musela být hrozný peklo...“... celý text
— JakubKo

„Pokud jste si snad kdy mysleli, že na stránkách Křiku straky najdete oddechový příběh, který vás zavine do měkké deky a zahřeje vás u srdce, budete rychle vyvedeni z omylu. Tam, kde hrdinové jiných příběhů jako zázrakem nachází spásu a řešení bezvýchodné situace, čeká na Heniku krutá realita. Tenhle příběh se se svými hrdiny ani čtenáři nemazlí. Křik straky se stejně jako předchozí díl nese na vlně většího a menšího zla a břemena nelehkého výběru mezi nimi. A to je jedním z důvodů, proč tenhle příběh tak zbožňuji. Nikomu nemaže med kolem pusy, s nikým se nemazlí, ukazuje život a svět takový, jaký je, bez příkras. Stejně jako ve skutečném životě však i Heniku čekají příjemné chvíle, takže se nemusíte bát, že by vás na stránkách Křiku straky nečekalo nic veselého, ačkoliv oproti předchozímu dílu je těchto momentů podstatně míň a příběh nabývá mnohem temnějších a zlověstnějších obrysů. Čtenáře, kterým v předchozím díle chyběla romantická linka, jistě potěší, že tentokrát se Henice lásky dostane. Neřekla bych, že úplně vrchovatou měrou, ale můžete se těšit na muže, který uchvátí její srdce a přiměje ji zapomenout na kováře Tebora. Nechci příliš prozrazovat, proto nebudu říkat žádná konkrétní jména, nicméně mně osobně bohužel mužský hrdina svou povahou úplně nesedl, což ale nic nemění na tom, že jeho vztah s Henikou působí reálně a je opravdu dobře napsaný. Zato Heniku jsem si po druhém díle oblíbila ještě mnohem víc. Spousta ženských postav mi v knihách leze na nervy, spoustu z nich dokáži tolerovat, málokterou si oblíbím a jen výjimečně o některé z nich mohu říci, že ji mám opravdu ráda. Henice opravdu ráda mám a myslím, že to má co dělat se skutečností, že jsme si povahově dosti podobné. Nejednou jsem měla pocit, jako bych se při čtení pomyslně dívala do zrcadla. Díky tomu jsem se s Henikou, jejími názory a pohledem na svět dokázala dobře ztotožnit. Je to chytrá, silná, samostatná žena, která ale nepotřebuje každému dokazovat, že je nejlepší, má své chyby a je si jich dobře vědoma. Zpěv straky byl rozdělen spíše do kratších příběhů, které spolu zdánlivě až tak úplně nesouvisely. Zkraje to tak může vypadat i tady, nicméně postupem času zjišťujeme, že do sebe všechny jednotlivé příběhy a události neuvěřitelně dobře zapadají. Jednotlivé kapitoly potom doprovází mezihry, jež nastiňují nadcházející události a dodávají příběhu o to více napětí. I v tomto dílu se můžete těšit na množství postav, které jako by vypadly z pohádek nebo legend. Zároveň tu také potkáte mnoho starých známých - zavítáme dokonce i na místa z předchozí knihy, což je rozhodně milým překvapením. Jen mě trochu mrzelo, že jsem si po dvou uplynulých letech z předchozí knížky nepamatovala všechno, takže jsem jednotlivé odkazy na ni neužila tolik, kolik bych chtěla. Příště se budu muset lépe připravit. Jsem nesmírně vděčná za to, že jsem si Křik straky mohla přečíst ještě před samotným vydáním a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Pro mě osobně se stejně jako Zpěv straky zařadil mezi to nejlepší, co může české fantasy nabídnout.“... celý text
— PrincaListicka

„Uff tohle se občas četlo hodně těžce. Půjdu proti proudu. Narovinu přiznávám že jsem byl z díla absolutně zklamaný a moc to nezmírnil ani závěr knihy, kdy příběh dostává alespoň reálné obrysy. U Českého autora mě to mrzí o to víc. První pětina knihy je totální nuda. Je vidět snaha autora vytvořit stísněné prostředí a atmosféru v knize. Ok, jenže tomu chybí jakýkoliv příběh, něco proč to vlastně číst. To začíná až po té pětině. V knize je hodně vypravěčů a není zrovna snadné se v krátkých kapitolách srovnat kde kdo zrovna je a co dělá. Všechny postavy i ty zdánlivě kladné jsou totálně nesympatické a z mého pohledu k nim nejde najít jakýkoliv pozitivní vztah. Celý příběh co se v knize rozjel však alespoň v závěru zapadl do sebe a vytvořil pro někoho slibný základ pro pokračování. Mě styl autora vůbec nezaujal a pokračovat nebudu.“... celý text
— Pepa0216

„Jelikož máme doma několik domácích zvířátek, rádi čteme knihy o zvířátkách. Tento příběh o koťátku byl moc pěkný. Určitě si přečteme další z této série : Báječný domov.“... celý text
— jarkaska

„Další úsměvné příběhy malého rošťáka Bertíka.“
— jarkaska

„Prvních 75 % textu, to je učiněná lahůdka! Pětihvězdičková záležitost, ve které nás autor krůček po krůčku a milimetr po milimetru nechává nahlédnout jak do mikrokosmu fungování západních tajných služeb, tak do života za hranicemi „říše zla“. Zato poslední čtvrtina románu se najednou zalomí do klasické westernové dobrodružky s neprůstřelným hrdinou, detaily vystřídají celky a polocelky, už nesledujeme „člověka“, nýbrž „přesuny jednotek a armád“ – a to už mě nebavilo. Škoda… Nicméně námět knihy je natolik aktuální a burcující, že přes všechny výhrady volím známku nadprůměrnou.“... celý text
— marlowe

„3,5*/5* Po poslechnutí Medvědína jsem si musela dát na pár měsíců pauzu, protože ten mě dosti rozložil. Nečekala jsem, že se v něm bude probírat takové téma a bála jsem se, že se to bude řešit ještě i v pokračování. Na jednu stranu se to tu trochu rozebíralo, na stranu druhou to byly spíše flashbacky, takže psychicky pro mě poslech druhého dílu byl mnohem příjemnější. Jinak ale musím říct že mě dvojka rozhodně nezaujala tolik jako Medvědín samotný. Nebylo to rozhodně špatné, ale přišlo mi to docela dlouhé, trochu snažící se napodobit jedničku, ale ne úplně funkčně. Možná to teda bylo způsobené i tím, že jsem to poslouchala při práci a asi jsem se na to nesoustředila tak dobře jak jsem si původně myslela. Tohle je totiž knížka, ve které je tolik myšlenek, pocitů, metafor a vět, které bych si tak ráda zaznačila, abych se k nim mohla vracet. Nebo si je jen poslechla víckrát, abych je mohla opravdu procítit. Nevím, jestli to u jedničky tolik nebylo, nebo jsem to nevnímala, protože mě tak skolilo to téma, ale tady jsem to cítila fakt hodně. Dokonce jsem v průběhu poslechu začala uvažovat, že tohle je spíš knížka ideální na čtení, než na poslech. Což teda rozhodně není výtka k tomu, jak je to namluvené, protože to byl skvost. Pavel Soukup opět provedl úžasnou práci, miluju to, jak pracuje s hlasem a poslouchat to byla slast. Hudební přechody mi nevadily, po audio formě jsem absolutně spokojená. Po příběhové vlastně taky, líbilo se mi, že jsme tu řešili zase jiná témata a líbil se mi ten rozklad postav zevnitř, který autor tak dobře umí. Dokonce jsem se dočkala i pár překvapivých věcí v ději, což bylo příjemné překvapení. Byla jsem ráda, že jsem se mohla opět vidět s postavami, které jsem už znala a zároveň poznat nějaké postavy nové. Nebyla jsem z toho ale tak nadšená jako z té jedničky. Trojku si ale poslechnu tak jako tak, i když nebudu lhát, docela se bojím té délky, tak uvidíme. Jsem ale rozhodně ráda že jsem autora konečně objevila, protože za to jeho knihy rozhodně stojí.“... celý text
— Akléda_

„Zbytečně moc odborné, jsou lepší knihy na toto téma.“
— kitty1113

„Viděla jsem předtím seriál a knížka byla super. Těším se na další díl.“
— Liduka

„Zeměplocha se začal otřásat v základech, když se na ní objevil mág, mocnější než všichni ostatní. Tenhle příběh ale napsal Pratchett, takže tím mágem je malé dítě, které poslouchá svoji pomstychtivou hůl a zastavit ho má osoba, která se prohlašuje za MÁKa, ačkoli kouzlit vůbec neumí. Do toho je tu bedna na nožičkách, manipulativní klobouk, knihovník lidoop a řada dalších fantastických a možná spíš bláznivých věcí. Zábavné jako vždy.“... celý text
— Haloon

„Ewald Arenz je láska! Přečetla jsem všechny knihy, které u nás od autora vyšly, a moc se mi líbily. Tato poslední má slabší hodnocení než její předchůdkyně, čemuž ovšem moc nerozumím. Někteří čtenáři si stěžují na příliš obyčejný příběh o jedné lásce. Ano, on to je obyčejný příběh, ony vlastně ani příběhy ve dvou předchozích knihách nejsou nijak extrémně jedinečné (dle mého názoru). V čem je ale Láska za mizerných dní ojedinělá je ten pocit, který ve vás její čtení vyvolá. Alespoň já při čtení cítila, jak mě kapitoly a hlavní postavy hřejí u srdce. Příběh je opět protkán popisy přírody, což je věc, kterou v Arenzových knihách miluju. Je to pomalu plynoucí příběh jednoho vztahu, dvou lidí, jejichž láska boří překážky. A nebojte, pokud vás začátek knihy moc nechytne, má to dost významně stoupající tendenci. Já opět dostala to, co jsem chtěla, a s očekáváním budu vyhlížet další autorovy knihy.“... celý text
— stesti.s.knihou

„Příběh pojednává o muži jménem Adam, který se potýká s nelehkým osudem. Zemřela mu dlouholetá partnerka a on zůstává sám, spolu s pětiletým synem. Snaží se najít důvod, proč v životě vůbec pokračovat, a skrze bujaré večírky ho nachází v někom, o kom by ho ani v těch nejdivočejších snech nenapadlo přemýšlet. Anotace skvělá, mám ráda tyhlety knižní “depky a postupnou cestu z nich ven. Ale tady se to nepovedlo. V první řadě, jde velmi vidět, že se jedná o prvotinu - to je ale rozhodně něco, co se s dalšími knihami bude zlepšovat. Vadila mi celková neuvěřitelnost příběhu, situace, které se tam děly, na sebe ledabyle navazovaly, těžké momenty měly až moc snadná a náhlá východiska a naopak ve věcech, co snad ani problematické nejsou, se hrdinové nimrali hrozně dlouho. Uvěřitelné nebylo ani chování postav, třeba vyzrálost pětiletého syna. Postavy celkově byly hrozně plytké, největší hloubku jsem cítila z Adamovy sestry, tu jsem si oblíbila, zbytek byl prostě divný a neuchopený. A v neposlední řadě, postavení žen. Adam s nimi jednal hrozně, chováním rádoby drsňák. Pokud v nás autorka chtěla vyvolat pocit znechucení, ok, překvapilo mě ale, že některé opravdu neuctivé pasáže napsala žena. Dávám 2/5, za námět, který je podle mě moc fajn, a taky originalitu příběhu.“... celý text
— stesti.s.knihou

„Dříve jsem četla hodně knížky o autismu, o autistických hlavních hrdinech a hodně jsem se obecně o to téma zajímala. Pořád mě to vlastně zajímá, jen už se k podobným knížkám v takovém návalu literatury málokdy dostanu. Jsem ale o to víc ráda, že jsem si přečetla Phoebe a ještě víc ráda jsem za to, jak skvělá knížka to byla. Reprezentace autismu je tady skvělá, to jak Phoebe nastavuje zrcadlo společnosti a jak vidí všechno úplně jinak, jak se chová, jak je netypická, to všechno mě na ní moc bavilo. Není to ale zároveň knížka jen o autismu. Phoebe je na hranici dospělosti, takže řeší i věci, které se s tím logicky pojí. Lásky, trhlá kamarádka, školní problémy... Moc se mi líbilo že se tady řešil i sex i když přes kamarádku Phoebe a ne přímo přes ní, pořád to bylo super. Celkově ta důležitost přátelství a celá ta zápletka ohledně Willa a té "komplikace" (nechci říkat víc, byla by škoda něco vyzradit) byla za mě fakt super. Líbilo se mi i jak Phoebe řešila svojí orientaci, jak se nad tím zamýšlela, i když ta knížka není primárně o tom. Našla jsem si tu spoustu myšlenek a citátů ke kterým se budu určitě vracet. Taky hodně oceňuji důležitost náboženství a to, jak se v průběhu celé knížky řešilo. I samotný fakt, jak rodiče Phoebe řekli že má PAS a jak by to u ní mohlo fungovat mi přišlo naprosto geniální. A celé je to o to úžasnější i díky tomu, že tuhle knížku napsal autor pro svoji dceru, která má taky autismus. A ten dopis je údajně dost věrná kopie. U toho se mi až chtělo brečet. Krásné, dojemné, důležité čtivo, které jsem si fakt užila a moc příjemně mě překvapilo. Rozhodně můžu doporučit, stojí to za přečtení až už jste kdokoliv a čtěte cokoliv. Phoebe je skvělá hlavní hrdinka, je netypická, jiná a moc mě bavila. Navíc je to moc hezky napsané i vyhotovené, v Hostu se o knížky hezky starají.“... celý text
— Akléda_

„Bylo to o chlapečkovi, který se jmenoval Péťa a z Česka se přestěhovali do Portugalska. A chodil tam poprvé do školy a byli tam děti z celého světa.“
— JuliSimeckova

„Rozhodně nevšední krimi příběh o mafiánském advokátovi, který se rozhodne změnit svůj život pomocí návštěv kurzu všímavosti. Kromě samotných rad, které dozajista mají něco do sebe, obzvláště v dnešní uspěchané době, je kniha plná výborných hlášek, a to především pro milovníky černého humoru. Místy jsem se fakt skvěle bavila. V audioverzi je opravdovou třešinkou hlas Petra Čtvrtníčka.“... celý text
— Solei

„Rozhodně netradiční pojetí pohádkových postav. Velmi grafické, ale přesto veselé. Vtipně psaná "sprostá" slova mi přišla jako dobrý nápad. Určitě si přečtu další díl.“... celý text
— Yila

„Nemá chybu, opět se dobře četlo...“
— PetraCy

„Knihu jsem přečetla až potom, co jsem viděla Carrie zfilmovanou (starou i novou verzi), takže jsem příběh viděla. Ale i přesto, že jsem věděla, co se přesně bude dít, kniha mě strhla především díky způsobu, jakým je to psané. Atmosféru kniha naladila perfektně a z některých pasáží a chování lidí mi bylo lidsky fakt nepříjemně. Rozhodně jeden z nejlepších hororů, alespoň pro mě.“... celý text
— Yila

„Tohle mi padlo do noty! Kniha, která nenápadně připomíná Stranger Things, (staré domy, osmdesátky, léčebna, tajný agent...) se dělí na tři části. To co se v první části zdálo jako béčková horor najednou ve druhé dostane realistické obrysy, aby se následně ve třetí hlavní postava probudila v léčebně a neví co je pravda a co ne. Mám tento druh mystéria, tajemství a schizofrenie moc rád a Nesbo se ho zhostil moc dobře.“... celý text
— david6273

„Hora moudrosti je pěkná dětská knížka o důležitosti přátelství a podpoře, která má nádherné ilustrace. Je to záležitost na pár minut, maximálně na hodinu, pokud se budete hodně kochat ilustracemi. Já si příběh užila, prvek toho, že se dvě bytosti spojí aby společně zvládli cestu a při té příležitosti se sblíží je něco, co sice není úplně originální, ale funguje to. To stejné se stalo i tady, tušila jsem co dostanu a dostala jsem to. Občas jsem teda měla trochu pocit že si knížka protiřečí nebo že něco není úplně napsáno tak jak bych ráda, ale chápu, že to je dost subjektivní. Celkově jsem si čtení užila a rozhodně můžu jako dětskou knížku doporučit, na druhou stranu to není nic, bez čeho byste nemohli žít. Nebude to jedna z nejlepších dětských knížek, které jsem za život četla.“... celý text
— Akléda_

„Makarenko je ruský Komenský. Dokud jsem ho nečetl, byl pro mne spíše směšnou postavou, režimním protagonistou, něco jako oslavovaný Meresjev, "veliký sovětský člověk-hrdina". Ale jeho kniha mi ho postavila zpět mezi lidi (ostatně stejně jako Meresjeva). Příklad toho, jak státní propaganda může ublížit. Makarenko, na rozdíl od Komenského, který byl spíše teoretik a v praxi úspěšný tolik nebyl, byl naopak dokonalý praktik, který svůj pedagogický přístup dokázal uvést v život, dokázal čelit teoretickým idealistům a byrokratům ve funkci. Je škoda, že další vývoj společnosti jeho dílo dokázal mařit a ideologicky znehodnotit. Tuto knihu by měli povinně číst všichni pedagogové.“... celý text
— Hobo

„Na knihu jsem četla spoustu chvály a to mě nalákalo, ale jsem zklamaná. Autorka má sice bohatou představivost, ale podává ji dost nezáživným způsobem. Kdyby měla kniha o 200 stran méně, tak to ničemu neublíží. Na můj je tam dost vaty a kniha má dost pomalý a táhlý start. Po prvních sto stránkách jsem měla sto chutí knihu odložit, protože se tam nic nedělo, mátlo mě neustálé skákání mezi postavy a zkrátka mě děj nedokázal vtáhnout. Když už jsem se začala mezi postavami nějak orientovat a čekala jsem nějakou akci a pořádné propletení, ale nějak jsem se vlastně nedočkala. K čemu vůbec tolik postav? Některé se tam spíš jen mihnou a akorát matou. Navíc, většinou jsou nemastné, neslané a snad kromě Ead mi žádná nepřišla něčím zajímavá nebo osobitá. Je z toho cítit ta silná orientace na silné ženské charaktery. A jak už tu padlo, těch pár mužských protagonistů, co se tam smělo mihnout, působili jako troubové, kteří se tam spíš nachomýtli omylem a jen se vezli s dějem. Ten svět by mohl být opravdu zajímavý, ale bylo to pojato tak utahaně, že jsem se nudila.“... celý text
— Thalin

„Zbožňuji Oberonovy komentáře takže za mě super.“
— Duchoslp

„Za mě - suprový román! Obchodování s IQ, cestování časem, vzpoury, vlády, - vše je v knize a vše do sebe pěkně zapadá, ALE .. v románu je pár zvratu, které se objasňují jako by tím, že autor snad psal román po částech. Prostě ty odbočky do slepých dějových uliček nechápu a někde na 60% jsem si myslel, že knihu nedočtu.“... celý text
— lovermann

„Další díl této série. Ze začátku mi trochu vadily přepisy četů, ale pak jsem byla ráda, protože značně zkrátily počet stránek. Příběh se mi líbil, hlavně proto, že nejsem uživatelem sociálních sítí a tak jsem mohla viděl, jak to chodí. Když vás nikdo nevidí, můžete si dovolit ledacos. Proto nemá Cormoran s Robin jednoduchý úkol, a klobouk dolů před jejich titěrnou prací. Konečné rozuzlení my přišlo jako dost náhodné, tady jsem čekala více. Souhlasím s ostatními, že je tady mnoho postav a dost často mi slívaly. Pak tady máme stále se rozvíjející linku vztahu našich detektivů. Co napsat o těch dvou mantácích ? Že nezbývá, než se těšit na další díl.“... celý text
— tinka1974