Nejnovější komentáře

„Souhlasím s autorovým hodnocením tragického přístupu Evropy ke GMO, Německa k jádru, s kritikou často nevhodných regulací a oceňuji jeho poučné příběhy o různých inovacích. Moc se mi líbí, že ukazuje inovace jako dílo mnohem více lidí než těch, kteří se dostali do učebnic. To je velmi motivační v těch letech, kdy už ztratíte naději, že budete novým Einsteinem, Jobsem (tím bych já být nechtěl) nebo koho máte sakra rádi, a přece můžete dál věřit, že smysluplně přispějete. Ale zkusím se ve svém komentáři zaměřit více na negativa. Podle mě Ridley uplatňuje princip dvojího metru, když hodnotí výzkum/inovace provádění na popud státu a popud soukromníků. V jednom odstavci např. vezme nějakou technologii, která se s oblibem udává jako úspěch činnosti státu a prohlásí: "Nojo, ale on už předtím nějaký soukromník udělal to a ten stát už pak jen...," či obráceně: "Nojo, ale ten stát to nedotáhl, to až pan..." V příbězích, kde stát mnoho nevystupuje, vyzdvihuje přínos všech zúčastněných, i když "to nedotáhli". Jeho rada pro inovování zní: "Dovolte lidem experimentovat, i když nepochybně mnohokrát selžou," ale když selže stát, např. tím, že financoval nelétající letadlo Langleyho, tak je to důkaz, že státem financované inovace nefungují. Na stát musí být přísnost, jím financovaní vědci / inovátoři / vynálezci selhat nesmí. Jako inovace často vnímá jen věci, které se dají prodat nebo jinak zpeněžit, případně se jedná o problémy právě těch lidí, kteří je řeší. Není pak asi divné, že takové inovace vytváří právě soukromé subjekty zaměřené na zisk, občas i jinak motivovaní soukromníci.“... celý text
— Subjektiv

„Lapena dokáže napsat napínavé a svižné thrillery plné tajemství a rodinných dramat. Ani tady tomu nebylo jinak. Své mínusy to však má, a nedají se přehlédnout... Každé z dětí má motiv, a svá vlastní tajemství. Problémy jednotlivých členů rodiny jsou různorodé a je těžké odhadnout, které z nich jsou tak silné, že by mohli vést až k vraždě. Nebo to byl nakonec někdo úplně jiný? Tak či tak jsou však všichni tři charakterově naprosto nevýrazní a rozhodně se vám nedostanou pod kůži. Postavy působí ploše. Mnohem víc si vás dokáže získat neústupný detektiv, pokládající trefné otázky, nebo zmatená hospodyně, dělající špatná rozhodnutí. Díky tomu toužíte po jediném - informacích o případu. Kdo je vrahem? Jaký měl motiv? Celé vyšetřování postupně graduje, opakovaně vám zamotává hlavu, aby ve finále vše naprosto uhaslo? Autorka všechno doslova zametla pod koberec a uzavřela tak rychle, že to vypadá, jakoby s tím ještě za tepla běžela do tiskárny? Tak dlouho se v případu vrtáme a nezasloužíme si žádné detaily? Emoce? Šokující zvraty nebo alespoň drobné drama? Autorka dokáže skvěle vykreslit rodinné vztahy, budovat napětí a vyvolávat ve vás nekonečné množství otázek. Ale za tím vším se skrývá nedokončený příběh a zklamání. Pokud hledáte psychologické drama z rodinného prostředí, příběh vás bude bavit. Pokud však od příběhu očekáváte i hloubku, emoce nebo drama, raději sáhněte po jiném titulu. Na thriller je to až příliš pohodové a odpočinkové čtení. Hodnocení: 3/5“... celý text
— nela3812

„Poslední dobou jsem nějaká přísná na tu zpětnou vazbu. Jako nebylo to špatné a vlastně mě to bavilo ale někdy jsem se nemohla začíst že to bylo takové furt nemastné neslané. Nakonec ale už mám rozečtený druhý díl a ten mě baví více ! Takže jsem někde mezi 3* a 4* za tento a další díly věřím že už stojí za to jak se to rozjede :)“... celý text
— AnDyB

„Dobré pokračování které navazuje na první díl. Na rozdíl od Eisenhorna, kde události dělily desítky let. Líbilo se mi přidání nových postav. Zvlášť nového kapitána jsem měl rád a doufám, že se ještě ukáže v posledním dílu. Jen musím říct, že ten konec mi zase nesedl, nevím přesně proč.... Každopádně se to četlo bezvadně, jsem zvědavý na konec série“... celý text
— Predator3313

„Pěkná kniha,v podstatě rodinná sága několika žen a jejich spojení s přírodou, prolínání několika časů, za mě krásný detailní popis přírody v každém čase. Ale jednu hvězdu pryč za Netflixovsky korektní přístup k jedné z hlavních postav,kdy to ani nebylo nutné, děj ani nic to nezměnilo. Chjo,škoda.“... celý text
— romika

„Jsem s dcerou v lázních. Ona se tu léčí, já tomu prohlížím. A čtu při tom. Všude tu jsou poličky s knihami k mání. Jejich složení se téměř nemění. Tahle knížka je za mě akorát vhodná k zmíněné přilezitosti. Poklid, žádný spěch, venku ruch, kterého se můžeme nebo nemusíme účastnit. A druhý den zase další knížka z poličky v lázeňském domě.“... celý text
— Jadla

„Vykopávky jako kulisa. Poirot bez Hastingse, vypravěčkou diplomovaná ošetřovatelka. Přetrvávající vášeň a okouzlení Východem.“
— petrarka72

„Karikovi knihy mám velmi ráda, a sem tam si některou přečtu znovu. Ale tahle mě nakonec zas tak neoslovila. Cca. první dvě třetiny byly skvělé. Jako vždy nepříjemná a mrazivá atmosféra a dobře vykreslené prostředí. Hlavní hrdina je absolutně nesympatický, ale od čtení to neodradí. Nicméně, v momentě, kdy se děj překlopí do "duchařské" sféry, tak ztrácí na kvalitě. Chvílemi jsem se i v ději ztrácela a nutila jsem se do pokračování. Mnohem víc děsivější, než samotné paranormální prvky mě přišli popisy a praktiky tehdejšího režimu. Co určitě dodává na celkové atmosféře je, že text je psaný v ich-formě. Celkově knihu hodnotím jako zatím nejslabší z těch, co jsem dosud od Kariky četla.“... celý text
— Margarett_Lindd

„Pro mě je ta knížka tak na 3,5 hvězdiček. Je fakt, že vizuálně je dokonalá. Co mi tam vadilo, byly některé výrazy, hlavně dost sprostá slova. Ty mi tam vůbec nepasovaly. A teda pár nelogičností, ale tady to asi nebudu zbytečně pitvat. Jinak je to knížka čtivá a milá.“... celý text
— kaca1530

„Četla jsem dvě knihy ze série Skotského knihkupectví, které se mi líbily. Nečtu romány pro ženy, ale dala jsem tomu šanci v podobě tohoto příběhu. Kniha se mi líbila, sladká tak akorát a moc jsem si její poslech užila. Byla to milá oddechovka :o)“... celý text
— Abikk

„Nepatřím mezi extrémní nadšence do autorčiny tvorby, ale tohle mi opravdu vzalo dech! Skvělé propojení psychologických her, vážných témat, tajemství a romantiky. Příběh toho má hodně co nabídnout, a nenechá mysl čtenáře ani chvíli klidnou. V čele příběhu stojí 3 hlavní postavy s velmi silnými charaktery. Verity, záhadná a velmi úspěšná autorka, upoutaná na lůžko. Přestože většinu času proleží a promlčí, dostane se vám pod kůži okamžitě. Z jejích textů by nemrazilo jedině blázna. Její oddaný manžel Jeremy je největší záhada ze všech. Je až pochybně dokonalý na to, aby to mohla být pravda. A nakonec Lowen, nově najatá autorka, a pokušitelka jejich zažitého světa. Bojuje se svou minulostí i přítomností. I přes místy pochybné myšlenky se čtenář v jejích pocitech velmi snadno najde. A právě tihle tři tvoří velmi znepokujující seskupení... Spletitá síť lží, polopravd, ale i pravd zmate nejedno čtenáře. Neustále se nabalují nové detaily, díky kterým vás autorka nutí měnit svoje teorie i strany. Komu se dá věřit? A kdo je tady skutečná oběť? Tajemná atmosféra, děsivé situace i spoustu nezodpovězených otázek vytvářejí strhující napětí od první do poslední strany. Přiznám se, že i já jsem měla své teorie, a nebylo jich málo. Závěr příběhu však sahá ještě dalece za ně. Bylo to skvělé, nečekané a naprosto pohlcující. V příběhu je mnoho situací, na d kterými zůstává rozum stát a jistojistě se vám na dlouho otisknou do paměti. Nechci vám nic prozradit, proto po knize sáhněte i vy a přesvědčte se sami! Příběh je opravdu nabitý a nudit s nebudete. Hodnocení: 5/5 PS: Doporučuji audio!“... celý text
— nela3812

„Knihu jsem vybrala kvůli čtenářské výzvě ale jinak mě úplně nenadchla. Celkově spojení pohádek a internetu mi přišlo trošku moc.“
— Jarmila97

„"Zůstal ještě do června a odešel den po Eliščině tichém pohřbu. Od března do června žili vedle sebe jako dřív a zvykali si, že už nic nedělají a nebudou dělat spolu. Mluvili o tom nahlas. Uvažovali, co komu patří a jak si rozdělí, co společně nabyli, ale bylo toho tak málo, že to nezabralo moc času. Někdy se hádali, ale to, co bolelo nejvíc, nikdy nevyplulo napovrch: nemohli si ve skutečnosti své věci rozdělit, protože by zničili i to poslední, společnou minulost a připomínku skalní jistoty, s níž třicet let spoléhali jeden na druhého. Bylo to stejné, jako by jeden z nich smrtelně onemocněl a měl brzy zemřít. Čekali na konec a děsili se ho každý zvlášť. A když přišel, byl to den jako každý jiný, jako poslední výdech před usnutím." Zoberte si najkrajsie intimne pribehy opisane napr. Murakamim, ked bol vo forme. Tak to je prepacte za vyraz, furt hadr proti tomuto. Ale mozno je to kulturnou blizkostou a jeho vzdy planovanou chladnostou a odtazitostou, ale napadol mi hned ked som hladal prirovnanie. Alhambra. Krasne, ano melancholicke, citlivo namalovane portrety, nostalgicky uprimne. Neviem co viac napisat. Tato kniha obsahuje tolko zivotnych pravd ktore nas v podstate bolia a vyhybame sa im, ze proste nemam preco sa rozpisovat. Myslim ze som prave cital jednu z najkrajsich knih co som posledne roky mal pred sebou. A vlastne uz ani neviem, preco som do nej prvy raz nazrel a co ma k nej priviedlo. Chvilku este predycham ten pekny smutok co zanechava. Po par dnoch sa mi to este viac v hlave rozlezalo, a napada ma spojenie s magickym realizmom, velmi silne. Takych rodinnych intimnych Sto rokov samoty.“... celý text
— Corso

„Telenovela v reálném životě. Tak s touhle větou jsem naprosto souhlasila. Nesnáším telenovely. Jsou dlouhé, všechno trvá dlouho apod. Tohle mě ale bavilo. Sice se poněkud táhlo to ujasnění citů, ale chápala jsem to. Ne každý se řídí city a hrne se do toho po hlavě. Když se pere srdce s mozkem a k tomu se přidá zodpovědnost a nedořešená minulost, tak to asi chvíli trvá než si člověk uvědomí, co je pro něj nejdůležitější.“... celý text
— havrmoni

„ON JE KRUTÝ KRÁL. ONA JE DÍVKA Z VENKOVA. Další z příběhů, ve kterém nikdo není tím, čím jste mysleli, že je :-). Někdo má být zlý a není... Někdo má bojovat za svůj lid, ale jde jen po moci a penězích. Někdo má víc moci než čekal.... Někdo chce ovládat celý svět! Arwen a její rodina (matka, sestra a bratr) jsou nuceni utéct z království, kde žijí celý svůj život. Arwen však padne do rukou nepřítele! Při čtení jsem si občas pomyslela, že už jsem podobné knihy četla a celkem i lepší a docela mi trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec jsem spokojená a další díl si určitě přečtu. Kniha není kdovíjak originální, ale četla se mi dobře.“... celý text
— ydnac

„Životní drama jednoho neurochirurga - otázka mezi životem a smrtí .... Davidovo rozhodnutí .... Hippokratova přísaha a otcovství .... Zajímavě sestavený příběh o morálce, svědomí a spravedlnosti .... .... Jsem otec .... a toto je můj příběh .... Doporučím.“... celý text
— intelektuálka

„Mně se to zkrátka líbí. Poslouchám v audiopodobě a interpretka si to taky užívá. I ještěrky mě bavily a u tohoto jsem se smála nahlas (při žehlení!). Navíc je tam celá řada hlášek, které si nejen pamatuji, ale zařadím i do slovníku :) A ta zámecká sestava :)“... celý text
— Vesmich

„Uf...no zajímavé dílo. Asi nejde říct úplně komiks, protože to je jen většinové nosné médium pro tento příběh, nebo spíš poselství. Autor se asi snažil něco předat, nevím jestli se mu to povedlo, nepovedlo, nebo jsem jen moc blbej na tyhle alegorie a podobenství. Celou dobu osciluju se svým názorem mezi tím, že mi to přijde fajn podobně třeba jako Malý princ, a tím co tu padlo v komentářích, že je to jen namyšlenej blábol. Na mě je to asi přesně na hraně, abych si onálepkoval Klece za příliš "umělecké" a šel pryč. Konec (příběh o králi a úplný závěr) mě ovšem vrátily do roviny, že je to fajn a zajímavé dílo za 4 hvězdy.“... celý text
— MCGinger

„Syn četl sám. S chutí přelouskal a prohlédl, ale první díl ho nefascinoval. Uvidíme, co poví na pokračování.“
— Luky110812

„Příběh, který se určitě v podobných obměnách a jiných kulisách odehrává v tisících rodinách dnes a denně. Napsáno, jako kdyby spisovatelka byla nenápadným pozorovatelem celého příběhu. Audiokniha byla mimochodem skvěle načtená panem Pavlem Baťkem.“... celý text
— maximus13

„Od Abby Jimenez od nás už jedna romantická trilogie vyšla a Součást tvého světa je první díl nové série, která je zároveň o dost populárnější, protože ji velmi často vidím v doporučení od zahraničních čtenářů. Od vtipného prvního setkání, po postupné seznamování (i s roztomilým kůzletem!) jsme se dostali k velmi závažným tématům a zprvu obyčejný romantický příběh dostal úplně jiné grády. Hlavní hrdinové jsou naprosté opaky. Alexis je doktorka a jednoho dne převezme vedení úspěšné kliniky, patří mezi smetánku a o deset let mladší Daniel je truhlář, který ze zámožné rodiny rozhodně nepochází. Nejen věkovému rozdílu, ale i psychickému týrání, domácímu násilí a ponižování od rodiny i přítele se autorka v knize věnuje, a přesto se mi to četlo velmi dobře a rychle. Už teď se moc těším na další díl. Děkuji nakladatelství @mystery.press za knihu. #spoluprace“... celý text
— lena.o.knihach

„Tato kniha mě nějak nezaujala, jedině snad vypravování o Amor a Psyché, která putuje mnoha knihami. Jedině co z toho si říkám, že je to,, Člověk se ze zvědavosti promění osla, prožije v této podobě mnoho dobrodružství, přesvědčí se o lidské povaze, aby potom zmoudřel a konal pokání.“... celý text
— maryzka

„Nemám moc rád povídkové knihy, protože jde často o kvalitní zápletku, která by mnohdy vydala na celou knihu a v povídkové je poměrně brzy konec. Zde však byly povídky propracované a jejich závěr byl mnohdy infarktový a i mě doslova dostal. U dvou povídek byl tak fantastický, že jsem si pár posledních stránek přečetl několikrát po sobě. Mohu s čistým svědomím doporučit.“... celý text
— maximus13

„Instagram misha_cte_eroticke.romany pikantní romantasy s vlkodlaky vyvolená družka on se zamiluje první, láska na první pohled alfa smečky vs člověk střet dvou různých světů vydírání nucená blízkost střídání pohledu Kiernana a Jessie Česká autorka se svojí prvotinou a hned vypustí takovou pecku. Z fantasy světa mám nejraději vlkodlaky/měniče a upíry. V tomto případě se potkáváme se sexy alfou vlkodlaků. Kniha mě chytla od prvních řádků, kdy dostane hned alfa Kiernan jednu do nosu od obyčejné holky A zápletku o vyvoleném druhovi? Tu já tuze ráda... Vlkodlaci mají předurčené druhy, kdy pouto cítí oba a hned ví, že jim osud určil partnera. V Kiernanově případě si s ním osud a Bohyně pohrála, protože jeho vyvolenou družkou je člověk, temperamentní zrzka Jessie. A jak to může dopadnout, když jeden chce a miluje a druhý nechápe? Navíc Jessie si myslela, že vlkodlaci jsou mýtus. Jessie i Kiernana jsem si oblíbila. Chovali se tak, jak se od nich dalo čekat. Dominantní alfa, kdy musí být po jeho, ale pro svou družku udělá cokoliv, i kdyby u toho měl sám trpět. Jessie se musí vypořádat s vydíráním, dotěrným druhem a životem ve smečce vlkodlaků Pikantní romantasy, spíše soft erotika, která neurazí, ale pokud čekáte explicitní a dlouhé scény, tak tady nejsou. Přesto to mezi Jessie a Kiernan pěkně hoří Tento typ knih mi u nás chybí a k mému velkému překvapení přijde s vlkodlaky česká autorka. Podobné knihy znám ze zahraničí a vždy se mi hodně líbily. I tady řešíme srážku dvou světů - lidská dívka a vlkodlak. A tady se Jessie stane alfovou Lunou (družkou) nedobrovolně, kdy je navíc vydíráním přinucena vedle alfy zůstat a předstírat, že si přeje život po jeho boku. Sledujeme cestu Jessie, která se musí vypořádat s novou rolí a navíc ji smečka jako člověka moc nadšeně nepřijala. Navíc si ji Kiernan neoznačil jako svou. Ale nakonec se přijde na to, že Jessie není obyčejný člověk....“... celý text
— Mishaacka

„Většina čtenářů píše, že jim kniha přijde „stále aktuální“. Dovolím si s tím nesouhlasit. V době prvního vydání (1967) jistě mohla svým zoologickým popisem člověka dráždit až šokovat, ačkoli tím navazuje na tradici, kterou začal už Linné tím, že lidi zařadil mezi primáty – v roce 1735. V každém případě se Morrisovi podařilo zpopularizovat zoologický způsob myšlení o nás samotných, tuhle zásluhu mu neupírám. Dobře, ale co Nahá opice nabízí krom hlavní myšlenky, známé od předosvícenství? Především teorie postavené na vodě. Morris se snaží být co nejstručnější, ale na úkor argumentace. Vyberu jediný příklad. Když řeší ztrátu srsti u lidí, předkládá různé teorie, načež se rozhoduje pro tu svoji: srst jsme podle něj pozbyli, když jsme se v savanách pleistocénní Afriky nadměrně potili při lovu. V tom případě by ale měl: 1. doložit, že lov se v této době v dostatečné míře skládal z pronásledování, a ne z méně fyzicky náročných aktivit jako kladení pastí; resp. že jsme se přehřívali víc než osrstění dravci, 2. vysvětlit, proč srst nezůstala ženám, které podle něj nelovily, když je tak důležitá pro termoregulaci a sociální život, 3. ideálně i uvést přesvědčivé argumenty pro to, že ženy opravdu vůbec nelovily (konec konců šimpanzice občas loví a v historické době se ženy sportovního lovu účastnily + argumentace chováním přírodních národů podle něj není relevantní). Další slabinu vidím v metodologii a ozdrojování. V poděkování Morris vyjadřuje vděčnost řadě velikánů, s nimiž při psaní knihy korespondoval, ale přímo v textu necituje. Proto je obtížné zjistit, odkud svoje informace vlastně bral. Když tvrdí, že šimpanzi v malování nikdy nepokročí od kruhu ke ztvárnění tváře tak jako děti, zdá se, že při tom vychází jen ze svého experimentu se samcem Congem, což mi nepřijde moc vypovídající. Možná by stálo zato věnovat šimpanzím malířům víc výzkumné pozornosti; někteří sloni jsou schopni figurativní malby, proč odepsat lidoopy tak rychle? To by ovšem autor nesměl zvířata systematicky podceňovat. Tvrdí třeba, že šimpům nebrání v mluvení nedokonalost hlasového ústrojí, nýbrž jen mozku, což není fér. Naše nejbližší příbuzné znevýhodňuje anatomie hrtanu atd., naopak s úspěchem znakují. Ok, slavný znakovací projekt s šimpanzicí Washoe proběhl až roku 1966, teprve rok před vydáním Nahé opice; dejme tomu, že rukopis byl hotový dřív a autor nedostal možnost ho editovat. Ale jak omluvíme třeba podceňování papoušků, o nichž Morris s nechutnou suverenitou tvrdí, že používají slova neintencionálně? Jak to, že Morris o šimpech neví, že loví a používají nástroje i ve volné přírodě, ačkoli si při psaní knihy dopisoval s Jane Goodallovou (která už tahle fakta měla)? Možná s ní nekorespondoval o primátech, ale o hyenách a psech hyenových – to bychom věděli, kdyby řádně citoval. Ale i kdyby byl na úrovni tehdejšího výzkumu (a já myslím, že nebyl), nic to nemění na tom, že v současnosti je kniha neúnosně zastaralá. A nejen pokud jde o mimolidské tvory. Autor byl etolog, Tinbergenův žák. A s radostí uznávám, že kapitola o lidské agresi a pasáž o groomingu jsou – jako jediná věc v téhle knize – skvělé. Lidi Morris rozhodně pozoruje pečlivě, pouze pokusy jejich chování interpretovat mnohdy dopadají nešťastně. U výkladu lidských gest tím příliš škody nenapáchá, tragikomicky však vyznávají jeho vývody o homosexualitě. Ta mimochodem podle Morrise vzniká imprintingem prvního sexuálního partnera (což tehdy nebylo tak neobvyklé tvrzení, ale, bože, k jeho verifikaci by stačilo zeptat se staticky vypovídajícího vzorku homosexuálů). Celkově člověk žasne, že kniha vyšla v plném proudu sexuální revoluce. Morrisovy moralizující bláboly jsou až dojemné, třeba o homosexuálech a bezdětných: „Společnost je zplodila, ale oni se jí neodvděčují.“ Za čímž stojí zcela nereflektovaný a ve skutečnosti dost problematický filosofický axiom, že narodit se je žádoucí jednak pro nás, jednak pro druh. Takže si myslím, že jedna z těch slavnějších biologických knih 20. století za druhé české vydání nestála. (Třetího se stejně nejspíš kvůli její politické nekorektnosti nedočkáme.) Zajímavá může být jako historický artefakt, ačkoli Morris tu skoro jen popularizuje známé informace – nebo desinformace. Konceptuálně s ničím novým nepřichází. A coby zdroj poučení v době, kdy se etablovala celá disciplína etologie člověka, se Nahá opice nachází v pokročilém stádiu rozkladu.“... celý text
— JulianaH.

„Od autorky moje druhá přečtená kniha. Pro mě to byl opět silný příběh. Něco mezi nebem a zemí. A nejde tady jen o stará tajemství, jde mnohem o víc. Po tragické události, kdy Debora, jedno z dvojčat málem přijde o život a skončí v nemocnici, bojuje o život a snaží se zorientovat ve svém životě, ve své minulosti. Se sestrou Táňou byly celý život jako noc a den. Co jedna milovala, druhá nenáviděla. Po čem druhá toužila, z toho měla druhá strach. Střípky minulosti vyplouvají na povrch ze starých deníků babičky Hermíny. Dozvídáme se kus minulosti o jejich matce Elen, o tátovi Alexovi, o Máje, která je dcerou Debory. Knihu prolíná vyprávění o kouzelnických trikách Alexe, o velké touze, nenaplněné lásce, o zraněních, které bolavá duše vytěsní z hlavy. Chalupa v lesích, kde po několik generací žijí jen ženy. Mužům se tam nedaří. Jako kdyby chalupu a ženy někdo kdysi proklel. Kniha je rozdělená do třech částí, ale ani to nemuselo být, celou knihou se prolíná minulost i přítomnost. Druhá polovina pro mě byl silný zažitek. Není to o tom, že by tam po sobě vrhali kouzly. Je to o souznění s přírodou, o znalosti bylinek, o starých knihách, zaklínání a prolité krvi. Není radno si zahrávat. A také dávejte pozor, co si při zaklínání přejete. Určitě doporučuji.“... celý text
— EvikU.

„Další akniha z mého oblíbeného 87. revíru, i když mi moc chybí Carella - hlavní vyšetřovatel, protože je na dovolené. Útočník napadá ženy, ale nikdy je nezabije, skloní se a řekne: "Clifford vám děkuje, madam." Ale nyní se objevila mladá oběť, která útok nepřežila. Pěkná zápletka mezi detektivními kolegy. Autor opět nezklamal.“... celý text
— Naďa2411

„Když jsme se na škole učili o Dekameronu, bylo nám řečeno, že je to o deseti lidech, co se v období moru sešli, aby si deset dní povídali různé příběhy. Může znít něco více nudně? Nevím, jestli se naše přehnaně věřící učitelka snažila, abychom to nečetli, ale povedlo se jí to. Kdyby se místo toho učila realita, tedy že kniha byla a dosud je kontroverzní, neustále se v ní souloží, a to na různé způsoby, že autor si nebere servítky s církví a hlavně kněžími, věřím, že by si ji studenti i přečetli rádi. Protože co si budeme povídat. Když vezmeme v potaz, že kniha vyšla ve 14. století, musela v té době způsobit slušný poprask (kdyby tedy církev nebránila obyčejným lidem v tom, aby byli gramotní). Boccaccio nešetří nikoho. Kritizuje ženy ("...nynější ženy totiž využili oné zdatnosti, kterou dříve ženy mívaly ve svém nitru, spíše ke zdobení těla a mnohá, jež má na sobě strakatější, pestřejší šat s větším množstvím ozdob než druhé, už myslí, že si ji mají všichni ostatní o tolik více považovat a ctít. Ani ji však při rom nenapadne, že kdyby někdo zavěsil a naložil taková roucha na osla, že by jich sice tento osel unesl daleko víc než kterákoliv žena, ale že by mu přesto nepříslušelo více úcty, než přísluší oslu." - Toto platí dodnes), společnost jako takovou (..."Alatiel, jež předtím ležela s osmi muži snad desettisíckrát, namluvila králi, že je panna, a co panna též po jeho boku ulehla.") a hlavně kněží ("...Neřekli byste určitě nic jiného než to, že šlechetnost u krále byla ctnost, u duchovního pak zázrak, protože duchovní jsou naveskrz lakotnější než ženské, a jsou úhlavními nepřáteli jakékoliv šlechetnosti.") Nešetří však ani muže, pokrytce, boháče, šlechtice... Zkrátka Boccaccio měří všem podobně a není divu, že jeho knihy byly zakázány a Boccaccio byl pronásledován. Co je ovšem zajímavé, a mám potřebu to podotknout, že z jeho díla vychází i třeba Shakespeare a jiní dramatici, romanopisci a básníci. Boccaccio předběhl výrazně svou dobu a byl a stále je isnpirací pro desítky generací po něm. Je škoda, že se výuka jeho díla omezuje na pouhé vyprávění příběhu, a ne na jejich smysl. Snad se to pro budoucí generace změní.“... celý text
— berry1009

„Další zajímavý pohled na 50. léta 20. století u nás. Příběh mě velmi bavil a nenudila jsem se u jeho čtení ani chvilku. Zajímavá byla ta myšlenka jak jedno slovo ANO/NE ovlivní osud člověka, že to někdy to může být jen paralelní cesta, ale někdy to může být úplná odbočka na křižovatce. Ale hlavní je to rozhodnutí udělat ...“... celý text
— betička

„Úplně oddechové čtení to nebylo a kniha na mě působila dost nedůvěryhodně. To se může stát jen praštěné Britce a organizovanou dovču od rána do večera také nemusím. Určitě nejsem cílová čtenářka a obloukem se tomuto stylu napříště vyhnu. Tři hvězdičky dávám jen za popis krajiny a i toho zde bylo zbytečně moc. Až budu chtít cestovat do Itálie, vše si najdu v průvodci... bez zbytečného čtení a naopak.“... celý text
— Ivetaa