Nejnovější komentáře

„Výborné vyvrcholenie tohto netradične poňatého a skvele nakresleného príbehu. Potešilo ma, že tu je menej akcie a viac sa celý komiks zameriava na myšlienkové pochody hlavného hrdinu a také komiksy mám rád. Oproti JLA, čo som nedávno čítal je tento úplne inde a je to obrovský rozdiel. Tento príbeh je fakt super a veľmi ma potešil. Odporúčam všetkým milovníkom dobrých a atmosférických príbehov. Proste skvelé. Ako scenár, tak aj kresba. Francúzi vedia.“... celý text
— mirec88

„Děj v Praze mě bavil mě víc, jak celý příběh v Japonsku. A ten konec byl jako co? To mám nějaký vydání, kde chybí stránky nebo to opravdu končí takhle useknutě? Hvězdička navíc za obrázky“... celý text
— AlexandraBane

„Knihu jsem dostala, tak jsem ji přečetla a .... detektivky mě pořád moc nebaví, to už musí být nějaká super extra a to tahle není.“
— Makaja

„Tak tohle by šlo! Jak píše evineckY, romantiky není nikdy dost.... a tato stojí za to. Autorčiny knihy vždy zhltnu na jeden zátah. A po prvním dílu s Liamem jsem byla úplně na trní, jak se bude vyvíjet tento díl. Opět jsem se začetla hned na prvních stranách a užívala si každou stranu knihy. Charisma Killiana z knihy úplně prýštilo. Chemii mezi Killianem a Jules bylo cítit až hmatatelně. Age gap mi naprosto sedl. Přesně vykresleny obě postavy a sedlo to jak p.del na hrnec. Za mě naprosté nadšení.“... celý text
— monika0181

„Útlá kniha, která sice není bohatá na slova, ale emoce z ní prýští. Říká se, že když umíráte, tak se Vám před očima odehraje celý život. A co kdyby jste si mohli vybrat to, co by to bylo? Nejen o tom je tato kniha, vyprávějí se zde tři příběhy. Každý je jiný a přesto všechny tři zaujmou. Třetí příběh byl velmi emotivní a asi proto se mi líbil nejvíce. Všechny příběhy jsou ale nakonec propojeny a vše Vám začíná dávat smysl. Moc milá kniha o smrti, kde vlastně smrt nehraje tu nejdůležitější roli. Musím také vyzdvihnout přebal knihy, který je nádherný.“... celý text
— mili.h

„Další neskutečně čtivý příběh z pera Chrise Cartera!! Nebudu nic psát, stejně bych jen chválila... Napínavé, čtivé, neodložitelné.. co dodat, jen že se těším, až se dostanu k dalšímu dílu.“... celý text
— Iva B.

„Jsem zvědavá na další a další komentáře, protože budou asi velmi různorodé. Za sebe částečně souhlasím s tím předchozím (prvním) z 27. 9. 2024 - i mně se totiž knížka jeví jako zapeklitá, takřka bez jakéhokoliv odlehčení, až podezřele plná morbidních motivů a smutná tak, že by samotné sestry Brontëovy pravděpodobně byly takovou atmosférou překvapené. Na druhou stranu, velmi se mi líbilo, s jakou účastí autorka k tématu přistupuje a jak pečlivě líčí kulisy jednotlivých příběhů i pocity osob. Věřím, že v pozadí je podobně silné zaujetí, které připsala staré paní Susan z první kapitoly. A tak jsem na ukázku vybrala slova o první chvíli, kdy se Susan setkala s maličkou Elizou, budoucí spisovatelkou. Zemřela jedna ze starších dcer venkovského faráře, Susan ji přišla připravit na poslední cestu a byla při své práci nečekaně vyrušena: „… Pak někdo zalomcoval dveřmi, klika se pohnula dolů a nahoru, a ještě jednou dolů, jako by na ni dosahovalo dítě na špičkách… Byla to Eliza May, druhá nejmladší dceruška faráře Draydena. Sem nesmíš, napomenula ji Susan, na sestru se můžeš přijít podívat za chvíli, až budu hotová. Eliza nic neřekla, upírala pohled na Sařino tělo pod prostěradlem, dveře za sebou zavřela a zamířila k ní… Vypadala jako děcko z chudé čtvrti. Hrála sis na vřesovišti, zeptala se Susan. Eliza natáhla paži a opatrně se dotkla Sařiny tváře. Sestřina proměna ji zarazila, a tak ruku zase rychle stáhla. Susan jí vysvětlila, že tohle jsou Sařiny ostatky a že její duše odletěla do nebe. A ta ji zahřívala, zeptala se Eliza. Plaše na Susan pohlédla. V hubeném dětském obličeji byly nejkrásnější oči, jaké kdy Susan viděla, šedomodré s přídechem nazlátlé hnědi a velké a lesklé, průsvitné jako tůň v letním slunci. Sedni si tamhle, ukázala Susan na židli, ať můžu pokračovat v práci. Eliza na židli vyšplhala a vážně pozorovala, jak Susan pod prostěradlem myje Sařino tělo mokrou žínkou. Ten nevinný, šedomodrý dětský pohled všechno změnil…“ Str. 17 a 18 „… Susan se na dcerušky faráře Draydena čas od času nenápadně ptala… Nerozstonaly se. Když Susan chodila na hřbitov na Suseyn hrob, vídala je někdy, jak si v truchlivých smutečních šatech vesele hrají na trávníku před farou, a jednou je potkala, to bylo už o měsíce později, na vřesovišti. Byly úplně samy, nedoprovázel je žádný dospělý. Když je Susan míjela, pozdravila je, ale neodpověděly jí, tak zabrané byly do hovoru…“ Str. 19 a 20“... celý text
— hrdlickova_61

„Další poutavý díl, není to jen o romantické lince, ale opět se posouvame v záhade o kousek dal“
— nikca3882

„Tato kniha nepatří u mě mezi best of. Přesto se četla celkem slušně, dokonce toto čtení je již po druhé, co jsem knihu vzala do ruky. Calvin mi jako hrdina sednul. Bohužel úplně jsem nesplynula s Holland. Její nedůvěra a to, že se vnímá jako druhá liga moc všemu neprospělo. Jako oddechovka kniha zůstane v knihovně.“... celý text
— monika0181

„Skvělé počteníčko, do knihy jsem se začetl hned na první dobrou :). Byla tak akorát napínavá a hlavně dobře napsaná, takže jsem se od ní nedokázal odtrhnout, dokud jsem neotočil poslední stránku :). Pět stars a howgh! :)))“... celý text
— Čmeláček

„velmi pěkná kniha sice mi připomíná dějem uz jinou knihu co jsem četla ale přesto je velmi pěkné napsaná . UZ mám další díl tak doufám že bude stejně tak pěkný jako tento“... celý text
— Jarmila97

„Smutné i úsměvné zároveň. Autor dobře vystihl lidskou povahu a vtipně ji personifikoval na domácí zvířectvo. Předloha v revoluci v Rusku od roku 1917 je naprosto zřejmá a tak trochu mě to navnadilo, abych se zase podíval na Solženicyna...“... celý text
— Palorizek85

„Závěr Nadace je jiný a když si čtu komentáře, tak jim skutečně všem rozumím. Nesouhlasím ale s tím, že se jedná o variaci na Odysseu, byť ten koncept je obdobný - ve skutečnosti skrz cestu Trevizeho s členy posádky sleduje Asimov vývoj planet z původní kolonizace vesmíru. Čtenář se tak opět dostane na Auroru, která ve své nabubřelosti nepřežila, na Solárii, kde se vytvořila extrémně asociální společnost (víc než kdy předtím), podívá se i na jiné planety. Opět - ano, pokud čtenář je obeznámen především s robotickou sérií. Tím ovšem chápu, že takový postup se může jevit nepochopitelným, protože Nadace vystupuje jako samostatná série a přesto - její závěr reflektuje události, které přímo v Nadaci nejsou. Ano, nekončící dišputace na téma Gaia vs. individualismus můžou být otravné, mě třeba bavily s tou vědomostí, co vlastně stojí za Gaiou a proč si sama Gaia není schopna odpovědět na všechny Trevizeho otázky a argumenty. Samotný závěr, že buď zůstaneme individui a pak jsme odsouzeni k vzájemnému nepřátelství na věky, nebo se staneme superorganismem - Asimov není filosof, nepokouší si na něj ani nějak extra hrát. Skutečné rozloučení teprve napíše. Jinak nevím co dodat, je to takový klasický Asimov, zase postavy chodí na záchod, zase se řeší prsa, sprchování a sex. A nemám problém s tím přiznat, že trochu neodhadl svou závěrečnou myšlenku v rozsahu knížky a - bohužel - tím jak chtěl knihu napsat v duchu začátku série, tak se mu lehce vymkla z kontroly.“... celý text
— _jukL

„Díl se mi libil mnohem více než první díl. Bohužel k této serii se už nevrátim.“
— nikca3882

„Stalo se přesně to, co zrovna moc nemusím. Při čtení jsem měla pocit, že čtu slohovou práci středoškolačky na téma popis. Nitru a okolí máme možnost poznat téměř do posledního stromu. To nelze autorce upřít. Ale běžné věci jako postup, princip a otázky v pohovoru by sotva fungovali na pohovor uklízečky ( to se nechci tohoto povolání dotknout), ale od pohovoru na asistentku GŘ bych čekal úplně něco jiného. Životní zkušenosti autorce ještě chybí. Námět není špatný, četlo se to rychle, zvládla jsem knihu za večer, konec otevřený. Ale v srdci kniha nezůstane. Popisu je v knize mnohem víc než děje a já vím, že si čtení knihy nezopakuji. Ale ať nejsem jen negativní. Způsob zpracování age gap byl mistrozní, skvěle provedena věková vyzrálost hrdinů, jejich povahy, životní zkušenosti. Oceňuji i způsob dozrávání Eleny. Kniha má mnoho plusových bodů, proč ji vzít do ruky a přečíst. Myslím, že autorka má do budoucna obrovský potenciál, nápady skvělé a styl jistě vypiluje.“... celý text
— monika0181

„Tak u některých jsem se zasmála. Třeba: Sedí vyhladovělí studenti na koleji a fantazírují: "Co takhle začít chovat prase?" "Ti hrabe, ne? Co ta špína? A ten smrad?" "Si zvykne..." Telefonuje chlapík hasičům: "Rychle, okamžitě přijeďte k nám, hoříme!" "Dobře pane, jak se k vám dostaneme?" "Šmarjá, to už nemáte ty velký červený auta...?!?" Dva rybáři stojí hodiny u řeky. Jeden z nich už necítí prsty na noze, a tak přešlápne na druhou. Ten druhý se na něj zle podívá a říká: "Tak budeme stepovat, nebo rybařit?" V saloonu Při sklence whisky se vytahuje kovboj: "Mám nejrychlejší pravačku na celým Západě!" V rohu saloonu se ozve: "To já dávám přednost ženské!"“... celý text
— Piškotek11

„Je pravda, ze Amo buď milujete nebo nesnasite.. Já patřím do první kategorie, už jsem si na její psaní zvykla a na její knihy se těším, jak krále, tak běsnění se mi četlo samo a jsou to bozi série. Ale k tomuto mu srdce nijak neprirostlo… Ale četlo se to samo“... celý text
— nikca3882

„Návrat do dětství. Paráda.“
— janavom

„Kniha se mi líbila více, než stejnojmenná beseda/talkshow se kterou pan Czendlik objíždí republiku. I když se jedná spíše o odlehčené čtení, občas se v knize najdou i hlubší myšlenky, které stojí za zamyšlení.“... celý text
— Standa24

„Uf. Od autorky jsem nedávno četl poslední knihu "Někdo z nás" a musím říct, že se mně líbila o dost víc. Což je snad příslib do budoucnosti. Bohužel "Vesnice" byla utahaná, téma nijak originální. Pro mě velice ubíjející jsou pasáže soukromých rozhovorů mezi vyšetřovateli, kde se řeší jejich intimní vztah. Nebo kolik vět autorka napíše, než čtenáři prostě sdělí, že Adam natočil vodu do sklenice. Nevím také, proč autorka mnohokrát sděluje, že vyšetřovatelka jede autem "maximální povolenou rychlostí". Má to být ubezpečení toho, že kriminalisté jsou vzorní řidiči? Ale pozor, když stíhá svého kolegu na nádraží, tentokrát nehledí na "maximální povolenou rychlost". Další výraz, který mě pobavil, je několikrát zopakované, že někdo "ustájil" auto před domem nebo na parkovišti. To jsem opravdu ještě neslyšel, protože my auto běžně parkujeme. Forenzní technici na sobě měli "ochranný hábit" :-). To se mně hned zase vybavil Harry Potter. Ne, tohle se mně opravdu příliš nelíbilo. Za snahu a dávku talentu, který autorka má, tentokrát dvě hvězdy.“... celý text
— Zodiak

„Barvitý životopis mé oblíbené autorky, v jejím vlastním nevšedním podání. Kniha, ke které se můžeme s radostí vracet. Tak, jako jsou jedinečné Agathiny detektivky, je jedinečné i toto osobní vyprávění, se kterým se přeneseme do starého dobrého světa staré dobré Anglie a v klidném spočinutí zapomeneme na obrazovky, internet, smartfouny, aplikace, politiku, AI a vůbec :-)“... celý text
— Scarefish

„Knihu jsem četla před několika lety. Pamatuju se, že mě nadchla až dojala, a to jazykem, příběhem i zpracováním. Líbil se mi i film. Kdybych ji četla teď znova, možná už bych tak nadšená nebyla, nevím. Pro jistotu teď dávám o hvězdičku míň. Každopádně jsem se Zlodějkou prožila pěkné chvíle, které mi už nikdo nevezme a za to jí musím být vděčná.“... celý text
— Scarefish

„Ze začátku jsem měla problém se začíst, postupně do sebe všechno pěkně zapadalo a je z toho opět skvělá “dánovka.“
— 99jana99

„Kniha má nádhernou obálku, která vyloženě láká ke čtení. Kniha se mi velmi líbila. Je to zajímavý a moc pěkně napsaný životní příběh hlavní hrdinky. Plně chápu důvody, které ji vedly k tomu, aby opustila svého syna. Ostatně nechala u hodných lidí, u kterých měl jistotu, že ho budou milovat a zároveň mu budou moci poskytnout mu stabilní domov a také vše potřebné po materiální stránce, čehož Rossa v dané situaci schopna nebyla. Bavilo mě sledovat její cestu za úspěšnou kariérou od chudé holky z vesnice až po slavnou milionářku. Musím říct, že měla velké štěstí na lidi, co v životě potkala a kterými se obklopovala. Kromě toho má autorka dar popisovat místa, kde se děj odehrává tak barvitě a dokonale, až máte při čtení pocit, že se procházíte v italské horské vesničce, po Paříži, New Yorku, nebo po horkých plážích v Brazílii.“... celý text
— Myš007

„Série jako taková, není až tak špatná, ale není to ani taková, co Vás uchvátí a nemůžete se dočkat rozuzlení Knihy mě občas překvapily a někdy jsem se tak trochu nutila pokračovat. Magie, touhy, zhyralost, frustrace, ale i romantika tu a tam. To je vše obsaženo v této trilogii. Tak pokud po něčem takovém toužíte, už se jen stačí začíst :)“... celý text
— monika3332

„Tento typ knihy o mafií jsem četla poprvé a líbila se mi i když jsem si ji vybrala kvůli něčemu jinému co tam pak nebylo takové jaké jsem čekala. Kniha byla zajímavá a četla se rychle a dobře. „Podepiš smlouvu s ďáblem, kotě. Podepiš a tvoje tělo i duše budou patřit jen mně. Udělej to, pokud nechceš zemřít. Budeš moje a jen já rozhodnu, jestli jsi splatila dluh.““... celý text
— nikca1994

„Jack se posunul, ale moc nevím kam. Reálie z daleka pro mě poutavé, zajímaly by mě i ty intriky zláků z vyšších míst, akorát jsem z toho nějak moc nepobrala, proč tam toho bylo tolik. Akční to bylo taky pěkně, i ta dílna mi nějak přirostla k srdci, i dostihová parta dobrý, akorát ono to tak nějak nedrželo pohromadě.“... celý text
— Vesmich

„Laura mě bavila, těším se na další díl. Připomínalo mi to mnohé zahraniční detektivky, velmi vysoká laťka :).“
— liberecanda

„Knížka mě nejprve zaujala obalem, následně jsem přečetla pár vět a pak už jsem věděla, že si ji prostě musím koupit. Po přečtení musím ocenit, že autorka krásně a věrohodně popsala prostředí sedmnáctého století, takže jste se zvládli přenést časem spolu s hlavní postavou. Děj plynul svižně a nejraději bych knížku přečetla jedním dechem. Možná první kapitoly byly trošku zdlouhavé, ale to vše bylo později odpuštěno a zapomenuto.“... celý text
— x-lee-x

„Čekala jsem nějaký děj a možná trochu napětí . Nedostalo se mi ani jednoho .“
— Pavčule