Nejnovější komentáře

„Opět velmi povedená kniha. Celá série je fakt super.“
— MirkaProk

„Plavý kůň mě překvapil postavami a zápletkou, čekala jsem na Hercula Poirota, ten se ale neukázal. Ve výsledku mi to vůbec nevadilo. Celý příběh jsem si užila, zápletka byla výborná. Naprosto jsem netušila, kdo je vrah a jak vraždění probíhá. Kniha se mi četla sama, můžu jen doporučit.“... celý text
— Kortana

„To jako vážně? Tohle byl teda opravdu hnus. Nikdy jsem tak odpornou knihu nečetla a to mám teda načteno hodně a nejsem žádná citlivka. Co mě napadlo po dočtení této knihy, je, že autorka musí být zřejmě trochu nemocná, psychicky. ....hlavní hrdinka se nakonec přes všechno znásilňování, mučení, týrání a ponižování do hlavního hrdiny zamiluje a nastává happyend :D! Joo, dejte to přečíst nějaké oběti znásilnění nebo domácího násilí, jsem zvědavá co vám na to řekne. Jaký vlastně má smysl tato kniha? Šokovat? Znechutit? A jak zde někdo píše, že ho to vzrušuje! ?WTF!!! Abych to shrnula. Kniha se mi nelíbila, ničím. Nelíbil se mi styl psaní, chvílemi jsem měla dojem, že to psal nějaký naprostý břídil, nelíbil se obsah a ani to co kniha znázorňuje.“... celý text
— werdie

„HOLLY je nejslabší román, co jsem od Kinga četl. Má přitom prima premisu s vraždícími geronty, moc dobrou úvodní padesátistránku.... a nic dalšího. Nemá v sobě překvapení. Nemá tenzi. A hlavně nemá ducha. Doslova i obrazně. Nepochopte mě zle, King pořád dovede vyždímat dialogovou parádu i z obyčejné konverzace dvou postav. Po dočtení ve mně ale ulpěla prázdnota a jakýsi dojem konstruktu, který měl především dva cíle: a) splnit pravidelnou dodávku jednoho rukopisu ročně, b) poctivě si zanadávat na Trumpa, rasisty a antivaxery. Nerad se mračím, King je můj celoživotní Superman. Mít nad postelí plakát, nejspíš je tam on. Tentokrát jsem se ale nedokázal zbavit dojmu, že mistr kapičku cintá pentli.“... celý text
— vnimatkrasu

„Box se vstříc administrativní chybě nakrásně vyžívá v bezmoci hlavních hrdinů. Výsledek pak spočívá někde na pomezí Tajemné řeky a thrillerů od Taylora Sheridana. Box se nedrží zpátky. Občas westernově vytáhne bouchačku, nechá hrdiny umírat a navzdory relativní bachratosti knížky, jsem stránkami projel jako nůž břichem. Motivace jsou nadmíru uvěřitelné, padouch nakrásně vrstevnatý a těch pár náhod v druhé půlce sper čert. Bavil jsem se. Moc. A beru to celé jako půlkilový důkaz, že thrillery ze sousedství nemusí být jen pětkrát vylouhovaná šablona zapečená do obálek s bílým plaňkovým plotem. PS: Nečtěte si anotaci. NE-ČTĚ-TE. Obsahuje jeden dost pitomý spoiler, který vyžvaní dějovou zákrutu z úplného závěru. Věřte mi. Nečtěte ji.“... celý text
— vnimatkrasu

„Slečna pokladní s podtitulem Peklo, pokladna a Twitter je útlý modrý svazek obsahově příjemně nostalgický pro uživatele sociální sítě Twitter před její transformací na síť X. Kniha je souborem vytištěných „tvítů“, tj. statusů na této síti. Tyto krátké trefné glosy každodenního fungování brigádnice za pokladnou ostravské Billy jsou často humorné, ale mnohdy hořké. I přes svůj nadhled se autorka neubrání povzdechu nad postavením lidí ve službách i jejich funkci nedobrovolných hromosvodů. Byť kniha není vyloženě optimistická, jako odpočinkové čtení a sonda do jednoho povolání, bez kterého si náš život nedokážeme představit, je ideální.“... celý text
— katy238

„Kratičká knížka, vzpomínky a myšlenky neurologa na sklonku života. Bilancování, ale ne smutné. Krásná oslava života.“
— bosorka

„Moje první detektivka od české autorky a moc se mi líbila! Laura a Adam jsou dobrá dvojka a těším se, že v dalších dílech třeba přijde i trocha romantiky. Text je hezky napsaný, má to spád a závěrečné kapitoly byl hukot. Vraha jsem zprvu neodhadla, ale čím hlouběji jsem četla dál, tak mě pachatel i trošku napadl, což mi přišlo super, protože to působilo hezky uvěřitelně!:)“... celý text
— Foxie89

„Ty bláho, Mlsoun fakt bere dech. Jeff Lemire mě stále a dokola dostává. Nejen napínavým příběhem, ale veškerými emocemi, které do nich vkládá a které na mě skáčí jak blechy, co se pak přicucnou. A tou mnohovrstevnatou kresbou. A flashbacky, kdy každá z postav má svůj speciální styl. Je to sžíravé, dojemné, smutné, chvílemi beznadějné. Ale nádherné.“... celý text
— bosorka

„Na to, že polovina knihy je vlastně jen popis vnitřního rozpoložení hlavní postavy, která se snaží vyrovnat se svým postraumatickým syndromem po znásilnění, mě knížka docela vtáhla. Není to sice nic moc napínavého, ale čtyři hvězdičky si zaslouží.“... celý text
— Tereza0107

„Moje první knížka od Jozefa Karika a WOW, já nestačím zírat. Po dlouhé době knížka s opravdu hororovou atmosférou - no já se bála jak blázen. Cíleně jsem jí četla vždycky ve dne a pro jistotku ještě když byl někdo doma. Autorovi jsem věřila každé slovo, ta zima, pochmurnost a beznaděj z knížky přímo čiší. A ten konec?! Musela jsem si zkontrolovat, jestli mi náhodou někdo nevytrhl nějaké stránky, toto jsem opravdu nečekala. Musím urychleně posehnat nějaké další knížky od pana autora, jsou totiž návykové.“... celý text
— Tereza0107

„Úžasně napsaný příběh, jedna z knih ,kde by člověk dal i deset hvězdiček. Přečtení doporučuji všem a věřím, že nikdo nebude litovat.“
— zimolka

„Oproti prvnimu dilu zklamani... Hrozne protahovani deje. Zaver mi ani neprisel nejak moc uchvatny. Proste jsem si nesedla na zadek. Jednicka byla bomba kterou mam prectenou 3x“... celý text
— makyna03

„Kniha, na kterou jsem se nesmírně těšila, mě bohužel tentokrát zklamala. Styl psaní připomíná literaturu pro mladé dospělé (young adult literature), což by samo o sobě nebylo problematické, kdyby nebylo často doprovázeno edukativními poznámkami. Ty mohou být pro náctileté čtenáře přínosné, avšak pro dospělého čtenáře se jedná o repetitivní události, které ztrácejí na originalitě.Příběh postrádá věrohodnost a zdá se být uměle vykonstruovaný, což je velká škoda. Na druhou stranu, nelze knize upřít, že je velmi čtivá a dokáže čtenáře zaujmout svým plynulým stylem. Bohužel, při srovnání například s knihou "Losos v kaluži," která nabízí krásně propracovaný děj, tato kniha v mnoha ohledech pokulhává.Celkově je mi líto, že nemohu knihu doporučit s nadšením, jaké jsem původně měla. Přesto věřím, že si najde své čtenáře mezi mladší generací, kteří ocení její styl a tempo.“... celý text
— jarka7698

„Nebylo to špatné, ale Gentleman v Moskvě mne chytil víc.“
— Borntobike

„Pro mě je tento díl zatím rozhodně nejslabší ze vše. První polovinu jsem se musela hodně do čtení nutit. Teď si dám na chvíli od nesmrtelného Davida a oživujících ztracených pauzu.“... celý text
— zimolka

„Nádhera, nádhera. Klidné čtení, které zahřeje na duši. Můžu doporučit.“
— Lalina3

„Prvni pulka ubyhala rychle a hezky. Ale pak to zacalo trosku nudit. Vsechny ty pripravy byli az moc dlouhe. Ale pak... pak je to nezastavitelny vlak, ktery Vas donuti cist a cist. Skvele zpracovani a celkove svet, vsechno ma tak nejak hlavu a patu. Za mne skvele. Jsem zvedava na zbytek tehle serie.“... celý text
— Ticiana

„To srovnání se bude zdát být vulgární, ale hned vysvětlím: básně v Hládkově mi svým způsobem připomněly určitou množinu tiktokových videí, na jejichž platnosti se většinou shodne velká část uživatelů. Jsou psané nesmírně prostým a nezákeřným jazykem, který si potrpí na úspornost – zkrátka chtějí předložit obraz. Navzdory lokálnímu a časovému zakotvení ve sbírce dominují básně, jež přináší univerzální příhody a momenty, po jejichž přečtení lze velmi jednoduše vzpomínat i na obdobné okamžiky svého dětství a usmívat se nad ryzím a alogickým dětským pohledem. Obávám se však, že Tomáškovy básně už většinou nemají schopnost přesáhnout tento ztotožňující rámec, že jsme jako čtenáři nuceni zůstat v pouhém pokyvování nad tím, co známe – a nenutí nás to k obrodě dosavadního pohledu. Dokážu si představit, že větší kouzlo bude mít sbírka pro čtenáře sdílející s Tomáškem stejné prostorové či věkové souřadnice, zejména texty "malých odporů" proti zkostnatělým a dogmatickým oficiálním strukturám aneb úniky z Májového průvodu, vzpírání se Spartakiádě či fandění nesovětským sportovcům (zvláštním způsobem se vymyká záznam z Akce Z na Petříně). Tam se dětský pohled brání tomu, aby z básní vzešel dojem "jo, ten jim to nandal" – jsou to prostě malá svědectví o každodennosti, která je tu a tam konfrontována s obdobím první republiky (v negativním smyslu – "a dlouhé / dlouhé řady / jemně rytých Masaryků") i se současností (ve smyslu pozitivním – "Aut bylo tenkrát / povážlivě málo"). Ani takové básně ovšem nepřesahují všední banalitu, pouze ji zaznamenávají; verše jako "nemohu nezmínit / obraz (...)" pak dojem, že to jsou básně psané spíš z vytrvalé touhy po osobní dokumentaci než po oslnivém uměleckém výsledku, potvrzují. A na tom není nic špatného, jen je to sbírka spíš milá než výborná, přestože různé náznaky by mohly naznačovat, že ambice jsou vyšší – práce s postscripty, narativní provázání jednotlivých básní či členící obraz "varhan / padesátých let", jejichž měchy mluvčí šlape. Takhle jsou to ale spíš hezké i palčivé nahozené vzpomínky z doby, kdy se navzdory okolním běsům vždy podařilo nějak "jít si po svých". /// Ze sněhu postavili jsme hrad Mirek Lichtig Pavel Rotter a já vytvořili jsme zásobu koulí kolem šli kluci z Petynky a v přesile nás napadli odolávali jsme do posledního dechu ale nakonec jsme leželi bezmocně s ústy plnými sněhu (s. 73)“... celý text
— lubtich

„Osmý případ Eriky Fosterové tentokrát začíná nalezením těla vysoce postaveného politika. Přestože se evidentně nejedná o přirozenou smrt, podle vedení Metropolitní policie není potřeba dalšího vyšetřování. Jakmile se však objeví i další tělo, Eričin tým se pustí do pátrání po pachateli. Vyšetřování v této knize plyne poměrně pomalu a je poznat, že Robert Bryndza využil pár znalostí z nedávno vydaného standalone thrilleru Tíživé ticho, což nepovažuju za mínus, ale je to tam prostě trochu znát. Co musím pochválit je rozhodně zápletka a způsob, jakým vrah maskoval svou totožnost. Naprosto nejvíc mě však nadchl samotný epilog. Určitě knihu a celou sérii doporučuju. Série s Erikou je mojí srdcovkou, protože mě přivedla ke čtení současných detektivek. Proto jsem opravdu ráda, že se autor k této postavě vrátil a vždy si s chutí přečtu její další případ. Je to totiž jako potkat známou, kterou jste roky neviděli.“... celý text
— veruptackova

„Sakra Dobré čtení, už se těším na další díl.“
— Crozz

„Tahle kniha mne bavila z celé série nejméně. Přestože je celá série podle jedné šablony akorát se obměňují místa děje, mne knihy baví číst. Čtenář ví co od příběhu čekat. Ale toto mne opravdu nezaujalo, příběh mi přišel jako jedno velké klišé.“... celý text
— Honey19

„!!! POZOR SPOILERY !!! Na základě komentářů spřízněných uživatelů jsem zarezervovala v knihovně a docela se těšila, což umocňovala i délka fronty rezervací. Kniha je označována jako upíří Hunger games, protože se zápletka točí kolem "výročních" her na počest nejvyšší bohyně upírů, ze kterých může vítězně odejít jen jeden a všichni se tam vzájemně a bez pravidel vraždí. Klasické HG mám ráda, nedávno jsme si doma dali opáčko všech filmů, takže jsem čekala, co z toho bude. Ostatně jen fakt, že je to upířina, mě vcelku navnadil. Ale… za mě spíše zklamání. Šlo o moji první knihu od autorky a nevím, zda jde i o první knihu v rámci tohoto světa, ale chyběl mi hlubší vhled do jeho historie a zákonitostí – s ohledem na délku knihy a příslib epičnosti se to přímo nabízelo. Upíři jsou nadřazená rasa a lidé jen zvířata, ale protože se i oni sami vraždí mezi sebou hlava nehlava, nikdo neřeší, že hlavní hrdinka má jako hobby noční čištění města. Raihn to neřeší taky a vlastně mu to přijde jako super způsob, jak vyjádřit své postoje, a tak se připojí. Vincent neřeší, kde se mu dcera courá, ani to, že mu v lidské čtvrti řádí asasín… Ani hry kejari mi nepřišly kdovíjak propracované. I když je hlavní hrdinka od začátku líčena jako outsider, je naprosto jasné, že se musí dostat minimálně do finále. Na to, jak je Kejari líčeno jako drsné, se aktéři vlastně jen ubytují v zámku, sem tam někdo někoho zabije, ale jinak jsou všichni v poho vždy až do čtvrtletních zkoušek, kde jich hodně zařve, a zbytek si zase lebedí do zkoušky další. Čtvrtletní zkoušky v rámci her mě nijak extra neinteresovaly, rozhodně jsem nebyla v napětí, co hrdiny čeká a netrnula o ně hrůzou. Oraya jako člověk sice neustále krvácí a zdá se, že vykrvácí, vždy se z toho ale zázračně oklepe a hned druhý den jde do tréninku plná sil. Kupř. zde: „Jenže to nestačilo. Bylo jich příliš mnoho. Příliš jsem krvácela. Krev je špatná. Krev je nebezpečná. Sekala jsem kolem svými čepelemi, ale byly to jen zbytečné rány tonoucí v nekonečném moři těl a kůže a srsti a peří.“ Vedlejší postavy (zejména záporné) moc propracované nebyly (ony teda ani ty hlavní ne...) a ani o Bohyni jsme se toho moc nedozvěděli. A ani milostná zápletka mě do kolen nedostala. Hlavní hrdina mi dle popisu autorky zas až tak úplně feš nepřišel, ale uznávám, že některé slovní přestřelky mě bavily. Konec byl nečekaný, ale to limonádové vyznání citů to úplně zabilo. („Já jsem vlastně jenom dělal, že jsem zlý, vůbec Ti neublížím, takže kromě toho, že se přes noc změnila rovnováha moci, je všechno v pořádku, protože se máme rádi.“) Byť jsem Malou zmiji opustila v poměrně zajímavé situaci, ani v tuhle chvíli jsem o ní neměla obavy a vlastně mě ani nezajímalo, jak se popasuje se všemi těmi konflikty, v nichž se ocitla. Vincentův konec jako někoho, kdo byl považován za nejmocnějšího mezi upíry, byl vyloženě odbytý. K tomu, že jsem místy protáčela oči, přispívaly i některé autorčiny obraty či protichůdná tvrzení. Opisy a popisy měly díky tomu být květnatější, ale místy mi to přišlo jen jako výplňová vata. Snaha za každou cenu přijít s nějakým netradičním přirovnáním či hlubokým výrokem často působila spíše úsměvně. Např.: - „Uvnitř jako by všechno znělo hlasitěji a zároveň nebylo slyšet.“ (Ehm, cože?) - „Na zlomek vteřiny mi to přišlo hluboce smutné. Byla to přece jen zvířata.“ (V situaci, kdy Oraya bojuje o život s nestvůrami, padá mezi ně a její šance jsou více než malé. V takovou chvíli by jistě přemýšlela nad hluboce smutnými věcmi než nad vlastním přežitím.) - „Ale tuhle dívku navěky nepoznamenal sex. Nepoznamenala ji krev, která se jí rozlila z klína. Zato krev, která se rozlila po té mramorové podlaze… Tak vypadají skvrny na nevinnosti, které už nikdy nevyblednou.“ (Jsem cynik, ale vůbec mi z toho nezatrnulo ani mi to nepřišlo hluboce smutné.) - „Připadalo mi to perverzní. Odporné. Využít takovou intimitu k tomu, abychom se navzájem zabili.“ (Jako perverzní si představuji jiné věci, tady mohla autorka / překladatel použít jiný výraz. A hlavně… děcka, nikdo Vás nenutil tu intimitu budovat a že se budete muset dřív nebo později střetnout, to jste věděli oba.) - „Vždycky jsem obdivovala Raihnovo umění válečníka. Ovládal meč jako umělec štětec, každý úder byl jako cvičení v eleganci a kráse. A teď jsem měla příležitost všechny ty elegantní pohyby obdivovat z pohledu jeho cíle. Napadlo mě, že nejspíš neexistuje lepší způsob, jak sledovat všechny ty smrtící tahy štětcem než z pozice plátna.“ (Tady už autorka fakt ujela…) Několik posledních let si říkám, jak bych knihu hodnotila, kdybych ji četla mladší a bez takové čtenářské zkušenosti, jestli bych z toho přece jen unešená nebyla? Zde jsem si už po pár stránkách říkala, že je to ptákovina, ale chtěla jsem to dočíst, jestli se to nezlomí a nejsem jen nespravedlivá. No... jako ptákovina mi to přišlo i po dočtení :-). Moc se omlouvám těm, kterým se to líbilo, rozhodně je nehaním, jen mě to neuspokojilo. A ráda si vyslechnu argumenty pro a proti, protože se přiznám, že tohle hnidopišské čtenářství bez radosti z četby mě už samotnou štve. V knihovně mám zarezervované ještě Čtvrté křídlo, jsem zvědavá, co budu říkat na tuhle knihu – úmyslně jsem si k němu zatím nic nehledala, nečetla recenze a komentáře. Každopádně za mě to nebylo ani drsné, ani romantické, natož erotické. Abych měla potřebu se k postavám či příběhu vrátit, musela by autorka alespoň propracovat reálie. Za mne kniha vychválená spíše neprávem.“... celý text
— tatjana1737

„Řeknu nemyslitelné: druhá Duna je otřesná. Napínavý příběh a poznávání nového prostředí z prvního dílu je pryč. Naprostá většina téhle knihy jsou rozhovory mezi různými postavami, které spolu všechny mluví v nesrozumitelných náznacích. Čtenář má díky nahodilému blábolení postav jen mlhavou představu kam (a zda vůbec) se příběh posouvá. Jediné, co knihu zachraňuje, jsou její kulisy - to, že se člověk dozví, jak nová vláda Atreidů vlastně vypadá a s jakými problémy se musí vypořádat.“... celý text
— B4LU

„Souhlasím je to pohádka, trošičku přitažená za vlasy, ale co už. Čte se lehce a na odpoledne u bazénu stačí. Je jen škoda, že autor nepřiblížil více důvody rozpadu USA a obecně průběh let, které vedly ke stavu kdy už nebylo cesty zpět...“... celý text
— 21olaf

„Některé povídky byly skvělé, ale tu poslední si autor mohl tedy odpustit, doufám, že na ni brzy zapomenu :)“
— VerStetinova

„Perfektně nakombinovaná směs akčního příběhu mladého Paula na cestě za pomstou, poznávání tajemství neznámého a nehostinného prostředí Duny, a politických a mocenských machinací, které tomu všemu dávají punc sofistikovanosti. Právem jedna z klasik žánru.“... celý text
— B4LU

„Znepokojivé a zajímavé zároveň. Micheál žije na okraji světa, aby zachraňoval ty, co stojí na hraně. Ale jde o oběť a odpovědnost nebo o potřebu a únik? Anebo o sebedestruktivní pouto k místu, na němž člověk zažil největší bolest? V životě je máloco jednoznačné a motivy jednání už vůbec ne. Odrazem Micheálovy rozbouřené psychiky je divoká příroda, nádherna i děsivost moře a ničivé bouře, které se objevují čím dál častěji a jediným pevným bodem pak zůstává věrný Sammy. "Může člověk pomáhat druhým, když není schopen pomoci sám sobě?““... celý text
— Vesper001

„#sexeso @roman_hornak @vydavatelstvo_elist Predstavujem vám Sexeso. Príbeh, v ktorom prišlo k takmer dokonalej vražde. Kde zamotaný prípad sa vyriešil jednoducho, ale to medzitým... Stačí jedno iné rozhodnutie a všetko je v háji či naopak. Vysokopostavený už zabudli odkial prišli. Zabudol vôl, že telaťom bol. Pri Horňákovi sa mi páčia nie len opisy a ako skutočný prípad vkladá na papier, ale tiež vsuvky. To čo si myslí, ako zmýšla a dáva mi nahliadnuť do jeho osobnosti. Autenticita autora priam srší z príbehu a ja to mám tak rada a nemenila by som. Samozrejme musím spomenúť ten jedinečný humor medzi kolegami a na oddelení. Pri brutálnych vraždách či vraždách sa tak ľahšie pláva a ide životom. O čom je príbeh? Začneme vraždou, skočíme o pár rokov a pokračujeme vraždou...prejdeme pár krokov a máme tu ďaľšiu mŕtvolu. Čo sa to deje? Jeden prepustený väzeň a jeho manželka, 4 mušketiery (2 ústavný sudcovia, 1 probačný a právnik) a veľa mŕtvol. Kto stojí za vraždami? Tipnete si? A prečo? K obsahu nemám čo vytknúť aj štruktúra je super. Krátke kapitoly, medzere... Ďakujem @jurakovabetty za štafetku. #vražda #stafeta #stafetovyzavislak #vrazda #romanhornak #vydavatelstvoelist #vysetrovanie #tipnaknihu #booklover“... celý text
— recenzienika657

„Osobně jsem se na knihu moc těšila, ale kniha mě docela zklamala. Shrnutí je opravdu super ale čekala jsem že se bude něco dít, a né tohle. Taky jsem čekala že to bude poslední díl a není. No uvidíme co bude příště.“... celý text
— Malina441