Nejnovější komentáře

„" Z pravěku" Jako malá jsem je mohla číst pořád. Ale stále vychází nové a pěkné knihy, takže není čas se neustále zastavovat u jedné. Přece o téhle dětské knize napíšu pár slov. Děti, rodiče a jejich domácí mazlíčci žijící v jedné malé vesnici ve Švédsku vypráví svůj příběh. Dohromady ano , ale hlavním vypravěčem je Lisa - malá sedmiletá holka na svůj věk chytrá tak, že by mohla psát knihy. To jak se Anna s kamarádem Lassem často hádá nebo jak Annina sestra Britta chystala s kamarády útěk, který se nepovedl. Také ale poznáme oslavy známých svátků (Vánoce, Velikonoce,...) a švédský způsob života. Výhoda kamarádství je bydlet poblíž. Ve Švédsku jsou domy tak blízko sebe, že můžete přeskočit plot a jste u kamaráda. Takhle žijí děti v celém Švédsku a prostřednictvím života v této zemi nám autorka ukázala nejenom typickou rodinu, ale taky tradiční švédské zvyky.“... celý text
— simca9342

„Výborně promyšlený příběh, dotažený ve všech směrech. Jen snad je trochu nereálné, že Maria, nepoznala pravou povahu Toma, když ho od malička opatrovala. Určitě doporučuju k přečtení.“... celý text
— micha-ella

„Vtipné vyprávění o severní poutní cestě do Santiaga. Také mám rád pěší turistiku, ale 800 km v hrozném vedru a batohem na zádech bych nedal, stačilo mě Camino de Cavals na Menorce téměř po rovině s asi 8 kg batohem, hned 1.den 35 km, dále menší stoupání přes útesy, pak už jsem chytil druhý dech. Proto obdivuji a čtu všechny Ziburovy knihy s nádherným humorem. Zde mě rozesmálo zkusit opakovat stále dokola jednu větu: „Por favor maňana uno cama" a další vtipné rady. Jak se ostružinám na Caminu daří: Poutníci spasou a roznesou semínka desítky kilometrů daleko, kde semínka zanechají společně s dávkou hnojiva. Kniha mě dala hodně, přítelkyně mě neustále přemlouvá vydat se na pouť, ale po přečtení vidím, že tato cesta není nic pro mě, šlapat po silnici nebo průmyslovou zónou, pustinami a pouštěmi, spát s chrápajícími poutníky ve smradu, k snídani pořád to samé, bageta, máslo a džem... já miluji překrásnou přírodu, kterou si rád projdu pěšky a kde se mohu kochat každou minutu, tohle je jen o šlapání do Santiaga de Compostely, kam bych se třeba jako turista i podíval, ale co si klidně nechám jako nevěřící i ujít.“... celý text
— Jack Bauer

„Líbilo: je to sice trošku červená knihovna se sluníčkovým koncem, hodně rodinné (několik generací v jednom bytě: seniorka, vdova po knihkupci, její nejstarší dcera s malým synkem a nezvěstným manželem/zetěm, nezvěstný syn a jeho žena/snacha, zdůrazněný nejmladší syn, ve skutečnosti ale synové byli dvojvaječná dvojčata?, a ještě nemanželská dcera mrtvého knihkupce), ale také o prodeji knih v západním sektoru Berlína v pohnutých dobách pro celé velkoměsto a Německo vůbec: 1948-1953. Poválečné ruiny a chybějící všechno (díky americkým a vůbec západním "okupantům" přeci jen důležité dodávky zboží), včetně pracovních sil. Stále ještě mnoho vojáků wehrmachtu nezvěstných, stále se někteří vraceli z ruského zajetí, po zmizelých židech stále pátrá Červený kříž... Západní sektor Berlína postupně blokován Sověty, používaly se letecké mosty mezi západním Německem a západním Berlínem (ne že "nebylo na chleba", jak stojí na obálce, on často nebyl ten chleba... a jiné vymoženosti jako palivo, plyn, elektřina apod.), pak se postupně uzavíral sovětský sektor města (stejně jako se utužovalo NDR -chybně dle překladatele DDR- proti NSR/SRN), nejprve přechody jen na propustku, pak už ani to ne, vlaky už nejezdily skrz město, pracující na východě nesměli bydlet v západní části až k totálnímu uzavření městské a státní hranice, spuštění těžké opony. Trošičku kostrbatý styl, ale celkem zajímavé počtení. O autorce se mi nepodařilo zjistit, zda žila ještě v rozděleném městě (narodila se dle údajů na webu prostě v Berlíně), což by dodalo v každém případě autenticitu. 70% I já si pořád pamatuji první návštěvu západního Berlína po otevření hranic, všude ještě pozůstatky zdi, ale hlavně v první fázi plně funkční hraniční přechody mezi oběma částmi, východem a západem, kde jsem ani nemohla použít tentýž jako můj západoberlínský přítel... (docela mi jich bylo líto pro tu dlouhotrvající izolaci, i když samozřejmě východních mi bylo líto víc, dokonce víc než nás - schizofrenní město, rozdělené rodiny, zoufalé pokusy o setkání, ilegální a většinou smrtonosné přechody - muzeum Checkpoint Charlie je opravdu otřesným svědectvím).“... celý text
— soukroma

„Sektor Hirano jsem celkem zhltnul a odpustil víc, než bych normálně udělal. Tady nehrozí změť hodnosti, ovšem zase je tu spoustu jmen naprosto zbytečných a sem tam mi přišlo, jako bych četl scénář k filmu, kde je kopec zbytečných slov a vět. 2/3 knížky se celkem dali přežít, ovšem posledních 100 stran jsem vyloženě trpěl nad demenci postav, jejich rozhodnutí a celkovým stylem psaní. Je mi to líto, ale tady ani s primhourenim oka nedokážu udělit 3/5. Znám kopec daleko lepších knih, kterým tohle hodnocení udělil. Čistá 2/5 a další díl kupovat určitě nebudu. Je to škoda. Autor i když rozjel zajímavý příběh, tak zase dokázal sklouznout do nudného střetu lidstva..“... celý text
— Alixon

„Bee byla naprosto úžasná! Její narážky byly úžasný! Ale byla hrozně natvrdlá! Holka, šla bych do něj i přesto že mě nemá rád!“
— Mišma

„3,75/5* Citace z knihy: “Drahá Iris, nemyslím si, že si uvedomuješ, aká si silná, pretože niekekdy sila nie je v mečoch, oceli a ohni, ako máme tak často verit. Niekedy sa nachádza na tichých jemných miestach. Spôsob , akým držíš niekoho za ruku, keď smúti. Spôsob, akým načúvaš druhým. Spôsob, akým sa deň čo deň objavíš, aj keď si unavená, máš strach alebo si jednoducho neistá. To je sila a ja ju v tebe vidím. Jedná se o velmi procítěný příběh, který skrze magické dopisy spojí dvě duše v jeden celek. V knize naleznete krásné myšlenky i filozofické otázky, které čekají na vaši odpověď. Celou ústřední osou příběhu je milostný příběh dvou novinářů, kteří od vzájemného soupeření přejdou k trochu odlišným pocitům. Na pozadí tohoto milostného příběhu stojí válkou zasažená země. Celá společnost je rozpolcená mezi dvěma bohy. Který z nich ale stojí za obětinu nejvyšší? Kniha končí otevřeně, jelikož následuje ještě jedna část, která by nám měla poskytnout zbylé odpovědi. Ráda si ji, i přes některé nedostatky jedničky, přečtu. Zhodnocení: Rozhodně se nejedná o špatnou knihu, jen si musím opět klást otázku, proč zrovna tomuhle literárnímu kousku se dostalo takové mediální propagace. Ruku na srdce, existují zapadlé knihy, které mají mnohem větší potenciál a nikdo o nich prakticky neví. Dnes ale asi stačí jen jedno video na TikToku a je z toho lavina :). Současný svět už se mi asi tak nějak pomalu začíná vzdalovat :D. Přesto velmi děkuji vydavatelství Pandora, které přináší na světlo světa příběhy, které v češtině asi jen tak nevyjdou :). PS: Ořízka a vjemový požitek z knihy jsou pecka.“... celý text
— katasokolov

„Tahle kniha rozhodně potěší všechny fanoušky Jean Auel. A nejen je. Je to citlivé, hluboké, jemné a nesmírně realistické vyprávění o dvou ženách. O materstvi, zenstvi, lidstvi, lasce, rodině, ...“... celý text
— Penicuik333

„Jestli je Karika v něčem mistr, tak v budování tísnivé a hutné atmosféry. I tady jsem hltala každé slovo, nevímala čas a okolí a naplno se ponořila do děje. Bohužel jen tak do třetiny knihy a to přesně do momentu, kdy se jeden ze svědků ve dveřích srazí s plukovníkem. Pak už toho na mě bylo nějak příliš. Příliš estébáků, přestřelek, fantasmagorií a vlastně ani nevím čeho, protože jsem to nepochopila. Ale možná jsem to nepochopila proto, že jsem poslední třetinu knihy četla opravdu zběžně. Jinak při popisu mučících praktik jsem měla pocit, že jsem si odskočila do jiné Karikovy knihy - Na smrt. Vlastně ani nevím, jestli se mi to stalo u jiné knihy - napětím nedýcháte, netrpělivě otáčíte stránku za stránkou a najednou bum, naprostá ztráta zájmu...co? proč? no tak už to nějak dočtu...a na konci jen "hm". Škoda.“... celý text
— Hanule77

„Dobrá jízda.Moc se mi líbila.Stále držela v napětí a nutila číst dál a dál-nepředvídatelné“
— essene

„Nikki je mladá Indka, která vyrostla v Londýně. Přestože se cítí být spíše emancipovanou mladou britkou, přeci jen má blízko ke své kultuře, byť si to příliš neuvědomuje. Když vezme práci v komunitním centru, kde má dle inzerátu vyučovat kreativní psaní, čeká ji nejedno překvapení. Nejen, že indické vdovy neumí psát vůbec, ale mají jedno tajemství - rády si vypráví erotické příběhy. Jenže.. je to jediné "hrozné" tajemství v této pravidly velmi svázané komunitě? Příběh o životech přistěhovalců, o hledání svého místa na světe, lehounce detektivní zápletka, trošičku té romantiky a to celé okořeněné erotickými povídkami. Za mě velmi povedená kombinace!“... celý text
— vera5841

„Na to, že má kniha 30 rokov je v niektorých oblastiach prekvapujúco aktuálna.“
— momo67

„Ve finále milá a hezká knížka, i když přiznávám, že kolikrát jsem se do čtení musela nutit. Krásně vykreslený život v odlehlé vesničce na Islandu, bravurně zpracovaná postava hlavního hrdiny...“... celý text
— Nika.

„Historický román dánské spisovatelky pojednává o nelehkém životě žen v době, kdy představa ženy provozující mužské povolání, vyvolává velký rozruch. Autorka zmiňuje téma lásky v jakékoliv formě i hledání sebe sama. Příběh má čtenáře utvrdit v tom, že jsme všichni jenom lidé. Bez ohledu na to, zda je jeden pacientem a druhý doktorem. Kniha je zajímavá umístěním příběhu do nervového sanatoria, jenž samo o sobě je čtenářsky záhadné a vyvolávající mrazení v zádech. Příběhem provází Hannah, Dagmar a taky Kobyla. Ta velmi ozvláštňuje děj a její životní příběh vezme za srdce každého. Autorka v příběhu zmiňuje nelehké žití pacientek i omezování jejich osobních potřeb. Možnost se rozvíjet je pro nich naprosto vyloučena. Kniha je čtivá, napsaná skoro až poeticky. Od příběhu se očekává jistá dávka akce. Vždyť samotná anotace k tomu vybízí. Bohužel se pořádného okořenění v podobě akce dočká čtenář až v posledních 50 stránkách. Závěr je sice překvapivý, ale bystrý čtenář si jisté souvislosti dá dohromady už v průběhu čtení. Celkově je kniha čtivá, má něco do sebe, ale gradace mohla přijít dřív. I tak knihu doporučuji k přečtení. Téma není jednoduché, ale i o takových je potřeba se zmínit. Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku“... celý text
— domiii97

„Top! Celá série mě neuvěřitelně bavila, někdy byla náročnější na udržení pozornosti v rámci množství postav, různých intrik a co se zrovna řeší, jelikož se většinou řeší x věcí současně. Ale fakt to byla skvěle užitá jízda, autora dávám do oblíbených a doufám, že od něj bude do češtiny přeloženo i něco dalšího. Jinak první a třetí díl se mi líbily o něco víc než druhý, ale celá série si drží tempo a kvalitu, možná to bylo jen osobním rozpoložením. Doporučuji pro všechny, kteří mají rádi akci, magii, intriky, politiku.“... celý text
— TynaBehuncikova

„dobře sepsaná kniha o dějinách fanfrpalu“
— ivca84

„"Z pravěku" Sbírka různých básniček , hádanek a rebusů pro malé děti, jejich sourozence a rodiče. " Šlápneš na to: zamlaská to, zabublá to. Odpověď: bláto. "“... celý text
— simca9342

„Poeticky vyprávěný děj s krátkými kapitolami dokáže čtenáře pohltit. Avšak, jak u knih bývá zvykem - 100 lidí, 100 chutí...u této to platí dvojnásob. Téma, jež autorka zmiňuje, tedy manipulace ve vztahu spojené se zneužíváním, pojala syrově z pohledu především Terezy. Kniha by měla vyvolat emoce a u spousty čtenářů vyvolala, ale u mě prostě ne. Určitě to nebylo formou, jakou je kniha psaná. Ta se mi právě líbila, i když... Aby na jedné stránce byly dvě věty, to mi přijde jako škoda papíru. Na druhou stranu chápu, že autorka tím chtěla vyjádřit tu strohost. Problém jsem měla s postavou Terezy. Ta se ze začátku chová na svůj věk, ale postupem času mi přišla naivní a úplně mimo. Nepřišlo mi, že by chápala, čeho se Ivan na ni dopouští. Byla jsem na knihu zvědavá, ale nejspíš jsem ji pochopila špatně. Stává se. Věřím, že si kniha najde své čtenáře. Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku“... celý text
— domiii97

„Obálka a téma chytlavé, ale zpracování nudné a nezáživné. Do knihy se mi nedařilo začíst a prokousávala jsem se nicneříkajícími odstavci o ničem. Nakonec jsem přeskakovala a stránky už jen zběžně prolétla na konec, abych to jen tak neodložila. Tohle se opravdu nepovedlo.“... celý text
— deedulka

„Nečekala jsem, že Goethe, ta ikona německé literatury, které jsem se tak dlouhou vyhýbala, mě tak překvapí. Čekala jsem nějakou hutnou, frázemi prodchnutou těžkou klasiku, která mě unudí. Ale ne, Utrpení mladého Werthera bylo všechno, jen ne nudné. Werther je člověk, kterého bych ve svém životě nechtěla. Nafoukaný a sebestředný mladý muž z vyšších vrstev, který očekává, že se všechno bude řídit podle něj. Srážka s realitou je pro něj tvrdá a ukáže se to, co probleskuje celou dobu, že je to pouze slaboch.“... celý text
— Isew

„Možná jsem měla příliš velká očekávání, ale podle mě si tu autorka ukousla až moc velké sousto. Ve srovnání s velmi podrobným začátekem byl konec vyloženě odfláknutý, a jestli měla autorka nějaké závěrečné poselství, tak jsem ho taky nepochopila, a zrovna k tomuhle typu knihy by se podle mě hodilo. Závěr se na jednu stranu tváří jako happyend a všechny problémy se až absurdním zázrakem vyřeší, na druhou stranu nijak pozitivně nevyznívá. Jako svědectví o lidském utrpení proč ne. Je pravda, že s emocemi čtenáře pracovat umí, a téma je taky chválihodné, ale ten nedotažený závěr mi dojem prostě kazil.“... celý text
— Tritvaetna

„"Na světě je milion lidí, se kterými je lepší se hádat, než se svou maminkou." Němec, Belgičan, Australan, žid. Eddie nenapsal román, ale memento, memoáry a motivační příručku v jednom. Čtenář nahlíží do Eddieho vlastního života někdy téměř den po dni poté, co jej coby žida zbili a poslali do koncentračního tábora. Psal se listopad roku 1938, kdy v Evropě vzplanul hon na židy a vůbec na všechny, kterých se z nejrůznějších důvodu doba nabízela zbavit se a ideálně získat jejich majetky. Autobiografie Eddieho je prosycená smutkem, bolestí, ztrátami. Především ale nadějí. Zbývá však ještě nějaká, když je člověk zlomený na duši, na srdci i na těle a váží v dospělosti 28 kilo? Zjevně ano, jak dokládá 101 let, kterých se Eddie nakonec dožil. Nemá smyslu psát o nacistickém režimu, kolaborantství, zbabělosti, krutosti, zlu, bezectnosti nebo přetrvávajícím antisemitismu v člověku. Jedině snad jen proto, aby nám toto vědomí - nikoliv přímá vzpomínka - nevymizelo z mysli ani ze srdce. Má především smysl psát o odvaze a chuti žít a pracovat. O radosti z pomáhání druhým, méně šťastným. Ne, Eddie nečekal na pomoc od druhých. Sám vystudovaný strojař se naučil, jak opravovat a prodávat vozy, sám se naučil, jak prodávat nemovitosti a vždy jen se svou ženou úspěšně založil a rozhojnil. svou firmu. Od společnosti nežádal pomoc, jen lidství, respekt a příležitost. Co si půjčil, zase vrátil. Ty peníze pomohly jemu, přece mohou pomoci někomu dalšímu, potřebnému. Není divu, že židé odcházeli do zámoří, kde nacházeli záštitu, přesněji prostor k životu a pracovní příležitosti. Evropa byla, je a nejspíš vždycky bude zamořená antisemitismem. A vývoj ve stávajícím konfliktu na Blízkém východě k tomu bohužel ještě přispívá. Eddie tuto knihu vydal v roce 2020, v roce jeho stých narozenin. Ani jeho žena jej neopustila před jeho smrtí. Sama odešla ze světa v roce 2022 ve věku 98 let. Eddie zanechal světu mimořádný dar. Vedle jeho nebývalé osvětové činnosti, co se týče holokaustu, je taky zdrojem nebývalé inspirace k životu a především náhledu na život. Díky, příteli Eddie. "Pole je holé, ale když vynaložíš úsilí a něco vypěstuješ, budeš mít zahradu. A to je život. Něco do něj dáš, něco se ti vrátí. Nedáš do něj nic, nevrátí se ti nic."“... celý text
— Rihatama

„Trošku jiný styl,než na jaký jsme u Roberta Bryndzy zvyklí, ale sama za sebe musím říct, že mě kniha opravdu bavila. Sama jsem byla zvědavá, co vše se skrývá za tajemstvími, které začaly po Willově smrti Maggie obklopovat. Maggie jsem si oblíbila hned na začátku a držela jsem ji palce,aby vše zvládla. Naštěstí vyhrála spravedlnost a kniha měla happy end. Nicméně.. Chybí mi Erika!!:))“... celý text
— Ajuszka

„Druhý díl ze série s Washingtonem Poem a já jsem opět velmi spokojená. Byť se mi osobně líbil první díl malinko více, tak si myslím, že je to spíše o preferencích každého čtenáře, protože oba případy jsou úplně jiné, a proto je i dost těžké tyto dvě knihy porovnávat. Kniha opět velmi čtivá, čemuž samozřejmě napomáhají i krátké kapitoly, které nutí člověka část dál a dál. Ze začátku mi hrozně chyběla Tilly, bez ní tomu chyběla ta správná šťáva. Později už se tam naštěstí objevila a za to jsem byla velmi ráda, protože Tilly jsem si hned v prvním díle naprosto zamilovala. Tento díl byl pro mě zajímavý kuchařským prostředím. Dozvěděla jsem se i z tohoto prostředí nějaké informace, které jsem neznala. Určitě musím někdy vyzkoušet metodu souse-vide. Mimochodem, pokud máte poněkud citlivější žaludek, tak na začátku knihy, konkrétně u první a šesté kapitoly, nedoporučují jíst. Závěr knihy byl také velmi povedený, byť některé věci jsou jasné dlouho dopředu, tak tam stejně byla jedna věc, u které jsem zůstala zírat s otevřenou pusou. Za mě tedy velmi povedené pokračování série a já se už nyní těším na další díl a mé oblíbené hrdiny. „Poe, máme problém.“ Hodnocení 4,5*/5*“... celý text
— Lovana

„Prvá a tretia časť série sa mi páčila, ale druhý diel ma veľmi neoslovil. Najmä preto, že sa všetko točí okolo motorkárskeho gangu a drog. Jan a Saana sú však veľmi príjemné a uveriteľné postavy. Koniec prekvapivý.“... celý text
— Flowerka

„Láskyplná knížka, plná laskavých ponaučení a příběhů pro malé školáky. Ještě pár let a už ji nebudu číst sám.“
— Boby17

„Tak tohle byla po dlouhé době kniha, která mě uchvátila natolik, že se mi ji nechtělo odkládat z ruky. V příběhu byla místa, kdy jsem byla smutná, kdy jsem se zasmála a ke konci i ukápla slza. Hlavního hrdinu je těžko si nezamilovat, protože to byl Pán dokonalý. Tato autorka psát umí a jde do mých oblíbených, jsem její tvorbou nadšená.“... celý text
— moma08

„Opět jsem se skvěle bavila, četlo se to dobre :)“
— Miška935

„Vyjímečná kniha... úplně mimo můj výběr. Mám Aspergerův syndrom a tak knihy popisující sociální vztahy, kdo, s kým, kde... mám být s tím nebo oným... tak ty odkládám. Ale tato kniha je opravdu dobrá a ta poslední část týkající se závislosti mě úplně dostala. To si budu pamatovat navždy. Doporučuju, i když to třeba není vaše oblíbené téma. Nejsem vzdělaná v literární vědě ale připomnělo mi to Zolu a naturalismus.“... celý text
— barbara7379

„4,5*/5* Oproti prvnímu dílu mě tento o hodně víc bavil. Ke konci knihy mě bavilo sledovat záměry Babylonu i Adamitů-Imago, jak se snažili navzájem přechytračit. Skoro všechny postavy Genesis jsem si oblíbila, nakonec jsem pochopila i chování Longweje. Svět planety je velmi zajímavý a civilizace Imago rozvinutá a zvláštní (kapitola o Šálenovi :)). Našla jsem v knize drobné nesrovnalosti s prvním dílem (Imago nepoužívají gesta?) a místy mě dejte trošku nebavil, ale celkově hodnotím jako fantastickou knihu. Doporučuji teenagerům cca od 13 let a všem milovníkům akčních sci-fi.“... celý text
— MollyCornelia