Nejnovější komentáře

„Za mě kniha (snad až) obrovská svým významem, s nespornou informační hodnotou v rámci tématu. Vnitřně s ní velmi souzním, obdivuji rozsah, hloubku, intenzitu, vhled autorky do tématu, komplexnost, zároveň jemnou poetiku a chvění ve slovech a větách. Rovněž mě uchvátila výtvarná stránka knihy. Ale... Ale jednoduché čtení to opravdu není. Poetické a filozofické pasáže do sebe tak nějak moc nezapadají, přestože jsou samy o sobě skvělé. Jako by byly dva (až tři) diametrálně odlišné styly slepeny do jednoho celku jen díky stránkám, na nichž jsou natištěny. A občas se to mezi nimi míchalo a zamotávalo. Čtenářsky přívětivější by asi bylo oddělit je, každé věnovat vlastní knihu nebo aspoň její část. Za samotný čtenářský zážitek bych tedy dával tak tři hvězdy. Ale² protože jsem "vyrostl" z (asi) podobného duchovního podloží jako autorka, přece jen u mě převažuje smysl a význam, tedy je to za plný počet.“... celý text
— cubeice

„Zase se vracíme k partě ragbistů, kde je tentokrát hlavním hrdinou Henry a nově tatérka Yumiko. Romantická oddechovka s vtipnými momenty.“
— Michelleee

„Hlavní myšlenkou knihy je upozornit na složitosti a překážky u dětí s vývojovou dysfázií nebo-li vývojovou poruchou jazyka a tím pádem poruchou řeči. Autorka ve 4 pohádkových příbězích poukazuje na to, jak těžké je pro dítě s tímto handicapem komunikovat a vyjádřit svoje pocity a myšlenky a naopak jak těžké je pro okolí správně dítě pochopit. Společně tak s malým Wildou prožijeme jeden den plný dobrodružství. Je fain, že takové knihy vznikají. Tato je sice určena dětem, ale nabízí pohled také pro dospěláky. Autorka má syna s touto poruchou a jelikož sama zažívá dnes a denně podobné situace, rozhodla se napsat tuto knihu. A právě tím synem je Wilda, hlavní hrdina této knihy, kterému pomáhá překonat překážky kamarád Ouško. Zmínit musím i krásné ilustrace Michaely Pešlové nebo dovětek od B. Richtrové, předsedkyně Asociace klinických logopedů. Přečtěte si ji, stojí za to a možná vás stejně jako mě upozorní na tuto problematikou.“... celý text
— cornetka

„Tuto knihu jsem četl jako kluk, když jsem ji měl půjčenou z knihovny a zapomněl jsem její titul...dohledal jsem ho až po letech a až teď jsem tu knihu získal. Zábavně psaná věc slovinského autora...což mi vlastně vůbec jako klukovi nedošlo.“... celý text
— Spiderman

„Moc dobrá věc se sympatickými hrdiny a dramatickou zápletkou, která klukovskému dobrodružství sedí jak pověstný hrnec.“
— Spiderman

„Výborná věc z doby, kdy se teprve napustila Lipenská přehrada. Jako jihočech musím ocenit spoustu zeměpisných faktů, i když některé popisy krajiny se za 60 let dost změnily.“... celý text
— Spiderman

„Tohle bylo moc fajn. Příjemné klukovské dobrodružství v ne úplně identifikovatelné době, zřejmě ranné devadesátky.“
— Spiderman

„nebylo to marné, bylo tam pár nápadů, ale co mi nesedělo, bylo občasné rytí do předchozího režimu...myslím, že politika by se do dětských knih tahat neměla...a na jednu stranu se autor tváří jako vlastenec, přesto nechá hlavní hrdiny používat germanismy, které se ani v běžné řeči moc nevyskytují.“... celý text
— Spiderman

„Tohle mi sedlo...sice trochu naivní prvorepublikový příběh, ale jinak moc fajn počtení.“
— Spiderman

„Od knihy jsem čekala trochu víc. Působila na mne roztahaným unaveným dojmem. Nedařilo se mi do knihy začíst, a tak jsem ji četla na mé poměry pěkně dlouho. Ubíjelo mne to věčné filozofování o světle. Chybělo mi více akce a napětí. Naopak pochválit musím ostatní postavy polodraků, kteří byli tak pestří a seznamování se s nimi bylo vždy překvapením. Přečtení knihy nelituji, ale vím, že víckrát už se k ní nevrátím.“... celý text
— deedulka

„Knížka mi byla doporučována od známých, kteří si ji nedokázali vynachválit. Kvůli stáří, mnohé povídky už ztratili svou děsivou až hororovou stránku - dnes by se k nim více hodilo pojmenování „weird“, s nimi nemohu úplně souhlasit. Za nejlepší a opravdu strašidelné ostatně považuji úvodní povídku Ptáci, Specialita šéfkuchaře a Zástup.“... celý text
— PastorMal13

„Tuto knihu jsem četl samozřejmě už jako kluk a to jsem si ji užil nejvíc...už jenom ten titul...Strach nad Bobří řekou ve mě vyvolával pocity nejistoty a nutkání si knihu přečíst. A bylo to skvělé...doteď si pamatuji ten pocit, když Jestřáb popisuje to smutné jaro roku 1939. Teď jsem si ji přečetl v dospělosti opět a to nadšení ze začátku opadlo, ale čím víc jsem se dočítal ke konci, tím víc mě kniha zase vtahovala do sebe. A to jsem úplně zapomněl, že jsou zde popsány dva tábory Hochů od Bobří řeky.“... celý text
— Spiderman

„Skvěle a poutavě napsané úvahy o vině a trestu, kde nic není černobílé.“
— Jiparis

„Skvělá detektivka, doporučuji.“
— Jiparis

„Kratičké epizody – letmé vzpomínky … co se tak honí hlavou … většinou šťastné, nebo úsměvné, takže vám je při tom náhlém myšlenkovém skoku do minulosti dobře … „Připadala jsem si s nimi tak dobře. Na chvíli ze mě úplně všechno spadlo.“ „Celý život se k téhle chvíli vracím. A vidím samé veselé obrázky. Slunečno. Dva lidi lezou po zemi a hledají klíče.“ … jednoduchý skeč … vyprávěný postupně vzpomínkou všech zúčastněných … a vždycky je to pěkná vzpomínka, co není nijak a ničím důležitá, a přesto se všem uchovala v paměti, je totiž spíš šťastná, milá, příjemná, pohodová, nebo úsměvná, záleží. jak si ji kdo pamatuje … A pak přijde na řadu i pár trochu vážnějších vzpomínek, myšlenek skoro filozofických, co taky občas proletí myslí … „Jedu ve vlaku. Pohodlný vlak. Bezpečný. Na tom je založená tahle civilizace. Na jistotě. Na zdi proti strachu. Za tím se celý život honíme. Domov, teplo, sociální jistoty, citové zázemí.“ … a přivodí takové letmé zamyšlení se, třeba nad příběhy, které jsme neprožili, protože to byl jen sen, nebo protože jsme se báli je prožít, a možná je i trochu závidíme, protože tyhle nejsou o jistotě … Jeden z těch příběhů začíná … „Když jsem byl malý, přišel mě navštívit obr. Sen, řeknete, ale nebyl …“ A jiný zase končí … „ani Stvořitel vám nezaručí výsledek. Jde o pokus. Možnost. Je možné nemít z toho strach? Většina lidí, které znám, se bojí. Já jsem nebyl jiný. … Příběh má konec. Může to být konec dobrý, nebo špatný. Znáte to …“ Příběhy Bláznova kabátu mají příjemnou formu, jsou krátké, vyprávěné z perspektivy všech zúčastněných, střídají se v opravdu krátkých epizodách, takže se jejich úvahy a myšlenkové pochody prolínají, aby se na konci sešly v optimisticky laděné pointě, proto se tak lehce čtou … „Bál jsem se dál, i když mě mátlo, že se vůbec netváří zle. Usmíval se a měl krásné oči.““... celý text
— alef

„I když byl začátek trošku pomalejší,ale pak při pátrání už se příběh rozjel,a všechny tajemství, které byly skryté vyšly na povrch.Příběh byl lehce detektivní ale pěkně napsaná.“... celý text
— Szilvia1

„Tak tohle mě maximálně moc pohltilo, poslouchala jsem to jako audio (jako knihu číst by mě to nebavilo), ale toto.. Měla jsem pocit, že hraju s ním, že jsem v dole že dělám tohle a tohle atd.. Prožívala jsem to s ním. Bože dokonalost. A teď směle na další díl. Doporučuju, jsem strašně překvapená“... celý text
— Princezna22

„Tak tohle pro mě bylo zklamání. Příběh zvláštní, chování protagonistů také a konec příběhu? No... Asi opět řeknu to slovíčko, které používám, když mi něco nesedlo a nechci to odsoudit či rovnou torpédovat - takže taky zvláštní. Je možné, že autor své obdivovatele má, ale my se syny jimi nebudeme. Asi jsem se příliš namlsala poetikou příběhů Daisy Mrázkové či Pavla Čecha (tam jsou bonusem nádherné a dokonale vymazlené ilustrace se spoustou detailů a jinotajů). Vlastně me napadá spousta knih, které jsou podobného stylu a sedly nám mnohem více...“... celý text
— Sitting-Bull

„Romantika, která neurazí. Není to špatné, i když téma je dosti ohrané. Prostředí je z vysoké školy, která se soustředí na talentové sportovce. Teda, já taky byla na kolejích, ale takové šílené pařby si nepamatuji :-) Hrdinka je samozřejmě ze střední třídy, ale není to nějak přehnané. Kapitán týmu je samozřejmě z vyšší třídy. Ona má milující rodiče, on ne. Jak říkám, stále stejné. Ale bylo milé, že tady to děvče je hodně upřímné. Oba jsou velmi sympatický. Knížka se čte snadno. Jen nesmíte očekávat kdoví co.“... celý text
— Kačí137

„Noční přísaha je šestým a závěrečným dílem ze série s názvem Půlnoční kroniky. Já jsem ráda, že si ji teď můžu odškrnout jako kompletně přečtenou. Píšu to vždy, většina z vás už o tom pravděpodobně ví, ale stejně to zmíním znovu, protože to na téhle hexalogii neskutečně oceňuji. Autorky s každým dalším dílem na začátku uvedou shrnutí toho, co se stalo v předchozích částech. Pro nás, kteří nenapravitelně musíme číst hned jak vyjde nový díl, případně pro ty, kteří se rozhodnou čtení pokládat jinými knihami, je to velmi užitečný pomocník. Stejně jako seznam postav na konci + popis kdo je (+ co je zač) Grim hunter, Blood hunter atd. Z většiny sledujeme příběh z pohledu Harper, lovkyně, jež přišla o rodiče rukou čarodějnického mistra a Julese, grim huntera, jehož král upírů Isaac přetvořil v umělého upíra. Jejich romantická linka mě bavila, ačkoliv jsem měla místy chuť vylít Harper na hlavu kbelík ledové vody na probrání. Ano, částečně jsem její obavy proč s ním být nemůže chápala, ale po čase už jsem jen doufala, že ji ta její mantra brzy přejde. Ke konci potom děj sledujete pohledy i dalších postav z předchozích dílů, které se zde taky dost objevují. Já jsem to ocenila a bavilo mě, že jsme si je ještě mohli chvíli užít. Laura se toho zde nebála a já měla několikrát na krajíčku. Nebudu říkat kdo, to vám nevyspoileruji, ale jako nechat umřít tolik postav, které jsem měla docela ráda.. to bolelo! Jak by se řeklo podle momentálního trendu z tiktoku - Not cool, Laura. Ačkoliv to chápu, bez toho by to bylo až moc růžové, nepravěpodobné, ovšem stejně mě to mrzelo. Nebyla zde nouze o zvraty, akci, lásku, přátelství, ale ani o upíry, čaroděje a další příšerky. Řekla bych, že tohle byl povedený závěr, bavilo mě to víc než předchozí díl. Pokud máte rádi lovce stínů od Cassandry Clare, potom by vás mohlo bavit i tohle, ačkoliv je to taková víc romanťárna a myslím, že v knihách Clare je víc akce.“... celý text
— MaláKnihomolka

„Čtivé, drsné, místy přitažené za vlasy. Zajímavý detektivní thriller, výjimečně vyprávění nikoli pohledem detektiva, ale pohledem oběti. Závěr opravdu překvapivý.“... celý text
— Vatter83

„My lidé máme sklony k tomu budovat si životy, které nás pak v sobě vězní. Žádná změna lehká. Když nikam nezapadáš, znamená to, že jsi výjimečná, kdo by taky chtěl být obyčejný. Od lidí, co se nám objeví v životě, se můžeme jenom učit, vzít si z toho patřičnou lekci a jít dál. Jde o to vychutnávat si přítomný okamžik, to, co je právě teď... I když si to nechceme přiznat, všichni něco hledáme. Ježíš to bylo tak hezké čtení. Chcete to odvahu, takhle zabalit cely svůj život a zkusit takovéhle dobrodružství. Když to člověk čte, vypadá to tak snadno...“... celý text
— Kristy.Seb

„Opět další napínavé čtení. Konec byl opravdu velmi nečekaný..“
— Jani23

„Červená knihovna, děj předvídatelny od samého začátku. Happy end jak vyšitý.“
— Vatter83

„Život tygřího měňavce Cruze naučil dvě věci – nevěřit lidem ani osudu. Když mu však do života vstoupí Jody, Cruz si vůbec nechce přiznat, že tato lidská žena by mohla být jeho osudová. Jody je usměvavá surfařka, která nyní musí dostát tomu, čemu se upsala. Zvrat nastává ve chvíli, kdy se dostane do smrtelného nebezpečí. Najednou má po svém boku ochránce. Je to ale skutečně tak? Cruz je totiž plný protikladů. V sázce je brzy ale mnohem víc, když na ostrov vtrhnou zlí měňavci, kteří jsou odhodlaní ukrást další z magických drahokamů. Cruz a Jody se tak brzy ocitnou uprostřed boje se zlem. Dokáží vyhrát? Bude Cruz schopen změnit názor na lidi a otevřít se lásce? Na příběh Cruze jsem se od začátku moc těšila. Už v předchozích dílech vystupoval jako takový ten tichý, tajemný muž, trochu bručoun. Já takové typy hrdinů opravdu můžu. A celkově musím říct, že jsem si příběh opět nádherně užila. Všechny příběhy z této série si drží takové to své tempo. Nejdou do hloubky, přitom se ale nestihnete vůbec nudit. Nechybí akce, zvraty, ani žhavá vášeň, přesto si u knihy zvládnete skvěle odpočinout a užít si ji. Jody a Cruz byli naprosto skvělí. Úplné protiklady, přesto se skvěle doplňovali. Když však zasáhne osud, můžete se bránit, jak chcete, přesto neuniknete. Moc mě baví i celková zápletka, která se prolíná všemi díly série. V každém díle se odhalí další kousek skládačky. Nebudu lhát, jsem moc zvědavá, jak se to bude ještě celé vyvíjet. Co přesně plánují Drax a Moira? Kdo je tajemný majitel panství? Co všechno dokážou magické drahokamy, když jsou pohromadě? Určitě nejsem jediná, kdo si klade tyto otázky a už se nemůže dočkat odpovědí. Na sérii se mi líbí také to, že se v příbězích stále objevují dvojice z předchozích dílů. Tahle banda měňavců z Koa Pointu jsou prostě úžasňáci, o kterých mě moc baví číst. Těším se, co přinese díl draka Silase!“... celý text
— Ketfl

„Za mě nadšení. Já mám povídky ráda a tohle se mi líbilo moc. Líbila se mi celá série Smrtka a tohle byla perfektní třešnička na jednohubce. Dobře zvolené doplňující příběhy z prostředí Smrtek. Člověk se dozvěděl něco nového i si zavzpomínal na celý příběh.“... celý text
— jesterka.as

„Dumala jsem, kolik této knize dám hvězdiček, protože takový příběh se hrozně těžko hodnotí. U mě by asi počet hvězdiček nebylo hodnocení díla, ale hodnocení autorky a tu hodnotit nechci. Poslouchala jsem to jako audioknihu v letadle a kolikrát jsem se přistihla, že klimbám. Některé věci se tam dost často opakují. Příběh jako takový je (jako každá autobiografie) zajímavý, ale nedokážu se ubránit pocitu, že to není tak do hloubky, jak by asi mělo. Například mi přijde, že u manžela a vztahu jako takového tam spousta věcí chybí a tím pádem mám pocit, že z manželovy strany tam nebyla vůbec žádná podpora. Autorka zmiňuje opakující se urážlivé sms, vyhrožování přes dceru, facky... A najednou bum! Chybí mi manžel a následuje happy end. Chápu, že autorka šla s kůží na trh a asi nechtěla zacházet do úplných podrobností, ale tohle by si možná zasloužilo trochu víc, abychom to pochopili lépe a nesoudili. Smrt tatínka mě rozplakala a tohle mi přijde jako taková ta rána, kterou abstinent málo kdy zvládne. Míša jí zvládla a velmi jí za to obdivuji. Tak či tak Míše smekám klobouk a držím palce!“... celý text
— Veronika_mad

„Ano, ano mě se to líbilo moc. Chtěla jsem něco nenáročného, oddechového a tahle oranžová kráska to přesně splňuje. ALGORITMUS SRDCE slibuje romantickou lásku v prostředí vědy. Přečteno jsem měla skoro na jeden zátah, žádné nudné pasáže jsem tam neobjevila. Četlo se to svižně a bavilo mě sledovat vývoj vztahu Melody a Jeremyho. Za mě ideální čtení na léto nebo na dovolenou. Pokud u nás vyjde další kniha, ze série: LÁSKA JE VĚDA určitě se do ní s radostí pustím. Milé, roztomilé čtení.“... celý text
— nada3314

„Přiznám se, že jsem tento díl trošku přeskákala (hlavně popisky města atd.), ale to podstatné si z něj odnesla. Po pravdě postava Chaola je pro mě hrozně nesympatická v podstatě od konce druhého dílu. Přijde mi jako slaboch, který sám v podstatě nic nedělá, ale když někdo jiný něco udělá, tak se hrozí. Války se nevyhrávají úsměvem a to mu zkrátka, podle mě, nedochází. Na druhou stranu Yrene byla moc hezká postava, sympatická, chytrá.“... celý text
— Roux

„Další, krásně ilustrovaný průvodce po Azerothu, tentokrát o kontinentu, kde jsem v době největší slávy Wotlku strávil nejvíce času Ledová koruna, sídlo Pohromy, nesmiřitelný sever, Střecha světa - to vše a více je Northrend, kterým nás tentokrát provedou bratří Bronzebeardovi, kteří putují po stopách své předkyně, takže oproti předchozím dílům je tento svazek okořenější a takto bych si to v případných dalších dílech představoval Ale i tak nemohu dávat opět stejný počet, důvod? Mrkněte se na moje komentáře u Kalimdoru a Eastern Kingdoms“... celý text
— KubaHanzelin