cornetka
komentáře u knih
Deník zoufalé třicítky
Martina Boučková
“Každý den je přeci krásný, každý den je výzva.
Lenka je 30letá žena, která má byt, skvělé kámošky, relativně dobrou práci, kocoura Rudu, ale nemá chlapa. A z toho je zoufalá. I přes občasný splín si ale dokáže užívat života a skvěle se bavit. Mámě jednou řekla, že dřív uplete svetr na tučňáka než pro její dítě. A právě “tučňák má v příběhu důležitou roli.
S Lenkou prožijeme spoustu trapasů a jiných situací, které Lenku nepotěší, ale ostatní stoprocentně rozesměje.
Tahle kniha je skvělý společník do nepohody. A vlastně do jakéhokoliv období. Čtení je oddechové, nenáročné, bezprostřední a hlavně vtipné a čtenáře pobaví. Všechny situace pro mě byly reálné.
Chcete-li tedy prožít život třicítky, sáhněte po této knize - věřím, že nebudete jako já zklamaní.
Starosta
Alžběta Bublanová
Radek se stane starostou malého města, ve kterém žije se svou manželkou Evou a 13letou dcerou Pavlínou. Je pracovitý, čestný, spravedlivý, zkrátka má vlastnosti, které se s jeho novou funkcí moc neslučují. Je jen hezkou tváří města, ale prakticky o ničem nemůže rozhodnout a nic nemůže udělat podle svého.
Jeho manželka Eva je úplně pravý opak. Je redaktorka místního bulváru, ambiciózní, pěkná ženská, která manželovi ze začátku tak trochu závidí. A tak se rozhodne, že bude lepší a úspěšnější než Radek.
A jejich rodinu uzavírá Pavlína, dcera v pubertě, která hledá smysl života.
Každý žije svůj život, ale ten společný se nějak rozpadá. A každý je v tom svém nespokojený a pátrá, co vlastně chce.
Eva časem pochopila, že život není takový, jak si vysnila. A Radek, že holt není takový starosta, jakým chtěl být.
Je to zkrátka příběh jedné rodiny, která má běžné problémy. Líbila se mi charakteristika postav, jejich rozdílná povaha a taky střídavé vyprávění z pohledu Radka a Evy. Docela mě děsilo, že rodičům přišlo v pohodě, že jejich 13letá dcera má vztah se vším všudy a nijak zvlášť to nehrotí. Škoda, že nebyla víc rozehraná postava Pavlíny - u ní by to mohlo být hodně zajímavé. A čeho jsem si taky všimla - že pořád pili víno
Není to špatná kniha, ale kdyby měla třeba o 100 stran víc, nevadilo by mi to.
Smečka
* antologie
Nejprve musím říct, že jsem přesně ten typ z předmluvy: “horory já nečtu. Nicméně když jsem viděla nabídku štafety, řekla jsem si, že tuhle antologii zkusím. A dobře jsem udělala.
Hned od začátku mi bylo sympatické, že se jedná o české autory. Spojnicí všech povídek byl ústřední motiv - pes. Je přirozené, že některé povídky mě bavily víc, jiné míň. Někdy byla atmosféra hodně děsivá, jindy tolik ne. A přesto stály všechny za přečtení.
Pro tento příspěvek jsem vybrala několik povídek, které mě bavily nejvíc.
AFÍK - M. Podpíšilová Karasová
Za mě top povídka o malém chlapci, který měl dost šílené dětství a pes byl jeho jediný opravdový přítel. Bylo to těžké čtení, ale bavilo mě.
PŘÍCHOD VYVOLENÉHO - P. Boček
Tohle byl zajímavý kousek o chovatelce psů. Místy pro mě až nechutné situace, ale na druhou stranu ohromně čtivé.
V ŠERU SVÍTÁNÍ - M. Pech
Pěkná povídka o tom, že není dobré okrádat zemřelé. Líbila se mi atmosféra.
NA KONEC CESTY - K. Malec Houfková
Smutný příběh o stárnutí a nemoci, který byl přitom tak moc reálný a silný.
Kniha mi ukázala, že i já měla předsudky o tom, co je horor a že pod tento žánr je možné zařadit i leccos jiného. A moc se mi líbily i ilustrace uvnitř, včetně obálky.
Vánoce v Šípkové ulici
Alena Mornštajnová
“Dostávat dárky je hezké, ale radost dělá i dárky dávat.
Chcete se už vánočně naladit? Tak sáhněte po tomto pohádkovém příběhu pro děti od známé české autorky. Dočtete se, co se stane, když Ježíšek onemocní a nestihne roznést dárky. A přitom mu chybí už jen Šípková ulice. Kdo jiný mu může pomoct než Santa?
Příběh je to hezký, roztomilý, ale i dobrodružný. Ukazuje, jak je hezké si pomáhat a to nejen o Vánocích.
A musím zmínit ilustrace od A. F. Holasové - ty jsou opravdu nádherné.
Knihu si podle mě užijí nejen děti, ale i dospělí.
Zadrž dech
Michala Ries
“Nejen každá láska má svůj příběh. I každá nenávist ho má.
“V lidské rozmanitosti je krása. A ještě krásnější je, když druhé dokážeme přijmout i s jejich limity a omezeními.
“Mezi nenávistí a láskou je tenká hranice a obě pohání vášeň.
“Každá situace má lepší úhel pohledu, pokud ho chceš vidět.
Marina pracuje jako asistentka a vede si celkem spokojený život. A to díky tomu, že opustila vesnici, kde strávila dost hrozné dětství plné nenávisti a traumatizujících situací. Dalo jí spoustu práce začít žít normální život, ale podařilo se jí to. Jenže tenhle relativní klid naruší nový kolega, který nastoupí k nim do práce. Není to nikdo jiný než Marcel, který pochází ze stejné vesnice. A ten si s sebou přinese i vzpomínky, na které chce Marina zapomenout.
Musím říct, že autorka mě dokázala vtáhnout do děje hned na první straně. Skvělé byly začátky kapitol, kde nás seznamuje s minulostí Mariny, ale jen v náznacích. Čtenář tuší nějakou temnou stránku, něco si i domyslí, ale pravda je mu dlouho skryta.
Marina byla neskutečně silná žena a i přesto všechno, co zažila, dokázala najít v každém něco dobrého.
Celá kniha je plná krásných a zajímavých myšlenek - to se mi moc líbilo. Prvních cca 100 stran bylo pro mě těžké čtení vzhledem k tomu, jak se Marcel choval k Marině. Střed byl v pohodě a pak byl pro mě silný zážitek poslední část.
Kniha je plná emocí, které mě v klidu rozhodně nenechaly - to, co Marina zažila, jak se k ní chovala rodina a okolí.
Celé je to o těžkém traumatu z dětství, o naději, o odvaze, ale i o lásce a vztazích - nejen milostných, ale i přátelských. A taky o tom, jaká tenká hranice je mezi láskou a nenávistí.
Pro mě je to první setkání s autorkou a jsem maximálně nadšena. Moc se mi líbilo, jakým způsobem zpracovala takové těžké téma. Knihu si rozhodně přečtěte, stojí za to.
Druhá strana řeky
Nora Eckhardtová
“Život je přece příliš krátký na jízdu v zajatých kolejích, je tolik věcí, které může poznat, vytvořit, okusit.
Jakub a parta lidí, kteří plaví na vorech dřevo a především jeho snoubenka Lota jsou těmi hlavními v první dějové a časové lince. A pak současnost a Judita s Jakubem, kterému se ztratil otec.
Spojnicí je řeka Černá, která jakoby v sobě něco skrývala. Anebo je možná zkouší, co vydrží. Nebo se na ně zlobí? Něco po nich chce?
V obou příbězích to některé táhne na druhý břeh - je to tam jiné a dějí se tam zvláštní věci.
Můžou se dva zmiňované příběhy protnout?
Chvílemi je to čtení plné dobrodružství a napětí, jindy je to o lásce a vztazích a také o čarovné moci živé vody a tajemství. Je to přesně tak, jak je uvedeno v anotaci - “vyprávění plyne jako řeka, skáče z jednoho břehu na druhý.
O trochu víc mě bavila linka z minulosti - měla jsem pocit, že se tam toho víc děje. A asi i tím, že se mi líbila Lota a její činorodost. Ale na druhou stranu má druhá linka hezký konec.
Oproti první autorčině knize se mi zdála tato taková ponurejší a temnější, ale i tak přináší skvělý čtenářský zážitek.
A jedna zajímavost - k této knize vytvořila autorka také kolekci krásných šperků, ve které propojuje tvorbu šperkařky a spisovatelky.
Láska za mizerných dní
Ewald Arenz
Clara se rozhodne prodat svůj dům. Prohlédnout si ho přijede Vera svým přítelem Eliasem. Pro Claru a Eliase se stane tento okamžik osudným. Později se potkají na divadelní premiéře a následně spolu stráví noc - ve vší počestnosti, ale i tak je to pro ně silný zážitek. A to je důvod k rozchodu s Verou. S Claire jsou šťastný pár, jako by do sebe zapadly dva chybějící dílky.
Jenže nic netrvá věcně a čeká je první velká zkouška a také velká hádka. Obstojí jejich vztah? Stojí si za ním? Nebo to jeden z nich vzdá? Nebo snad oba?
Líbil se mi způsob, jak spolu Claire a Elias komunikovali - tak bezprostředně a vtipně. Na nic si nehráli, užívali si každý okamžik - tedy aspoň ze začátku. A skvělý byl i humor a komunikace mezi Claire a jejím bratrem Janem. Zajímavá byla i linka týkající se maminky Claire.
Ze začátku mi přišla kniha taková průměrná, ale jakmile došlo na první hádku, začala mě bavit mnohem víc.
Láska za mizerných dní není jen o lásce partnerské, ale také sourozenecké a rodičovské.
Papírák
Billy O’Callaghan
Dvě dějové linky, dvě různá období, inspirace skutečnými událostmi a také osudem slavného fotbalisty s českými kořeny. Právě taková je nová kniha tohoto irského autora.
První dějová linka nás zavádí do Vídně, do druhé poloviny 30. let těsně před válkou. Hlavní postavou je úspěšný a oblíbený fotbalista Matthias Sindelar, kterému se přezdívá Papírák. Zamiluje se mnohem mladší Rebeky, která se kvůli němu přestěhuje do zmiňovaného města. Jejich láska je tak silná, že Matthias posílá kvůli blížící se válce Rebeku ke svým příbuzným do Irska. Má o ni strach a chce ji tak zachránit.
Další dějová linka nás posouvá do 80. let do irského městečka Cork. Jack, syn Rebeky, najde 30 let po smrti své matky krabici s dopisy a novinovými články o Papírákovi. Jack nikdy nepoznal svého otce a tak ho hned napadne, zda by jím mohl být on? Pouští se do pátrání a postupně zjišťuje, s kým si jeho matka dopisovala a kdo vlastně byl ten fotbalista? Chce Jack opravdu zjistit, jak to bylo? A podaří se mu to?
Kniha mě pohltila od první stránky. Nejsem fanoušek fotbalu, ale při čtení mě fotbalová atmosféra nadchla a rychle vtáhla do děje.
Užívala jsem si také vyjadřování autora a ve finále i dlouhé věty, na které jsem si zvykla.
A pak to krásné Jackovo gesto nakonec - to mě dojalo.
Celé je to krásný příběh o silné lásce (červenou knihovnu ale nečekejte), ale také o odvaze, naději a tajemství. Bavilo mě sledovat vztah Rebeky a Matthiase - ani pro jednoho nebylo lehké jejich odloučení. Stejně tak bylo zajímavé Jackovo pátrání, jeho pocity a mnohdy i rozpolcenost při zjišťování informací.
Jen mě mrzí, že kniha není skoro vidět a přitom vážně stojí za přečtení.
A pak taková zvláštnost - posledních cca deset stran, obsah a poděkování jsem měla ve čteném výtisku 2x.
Kde se skrývá temnota
Lenka Petřeková
“Protože smutnou pravdou je, že člověk může změnit své postoje, chování a ovlivnit, co cítíme, ale nedokáže jen tak změnit lidi kolem sebe.
Jednoho dne na okraji Prahy je nalezeno tělo mladé dívky v dost zuboženém stavu. Vyšetřování dostanou na starost Marek a Monika. Nemůžou ale najít žádnou stopu, až narazí na jiný případ. Je dost podobný tomuto, jen se stal před 16 lety. Mohou spolu souviset? Nebo je to jen náhoda?
Ze začátku mě Monika svým chováním spíš štvala, tedy tím, jak odsoudila blízkou osobu, ale pak jsem si zvykla. U ní doslova platilo “co na srdci, to na jazyku, což často vedlo k nepříjemným situacím.
Líbilo se mi vyprávění z pohledu několika osob a krátké kapitoly - tentokrát je to za mě správná volba. Ač měla kapitola třeba jen 2-3 strany, ukončila je autorka mnohdy v tom nejlepším, takže prostě musíte číst dál. Bavilo mě sledovat myšlenkové pochody vyšetřovatelů i jiných osob zainteresovaných do případu. Každý začal vnímat případ trochu jinak a najednou se jim hůř spolupracovalo. Cíl ale měli všichni stejný - dopadnout pachatele.
Celá kniha a také autorka jsou pro mě milým překvapením. Děj “odsejpá, od začátku do konce je napínavý, má spád a ani chvíli jsem se nenudila - i když občas to bylo náročné čtení. Trochu zabředneme i do soukromí vyšetřovatelů - oceňuji, když vidím, že i vyšetřovatele mají svůj život a jsou jen lidi. A úplně vidím, že by mohla vzniknout nová detektivní série.
Zkrátka byla to jízda. A taky další důkaz, že máme opravdu skvělé české autory.
Svobodná: Jak jsem dospívala na konci dějin
Lea Ypi
“Ale jestli jsem si z historie vlastní rodiny i rodné země něco vzala, pak to, že historie nevzniká za podmínek, které bychom si sami vybrali.
Autorka nás ve své memoárové knize seznamuje se situací v Albánii v 90. letech 20. století.
Lea prožila dětství v Albánii za dob socialismu. Jako dítě si myslela, že socialismus jim poskytuje svobodu a že svoboda nikomu nechybí. V 1990 došlo ke změně režimu a Lea měla pocit, že i ona je zničehonic někdo jiný.
Neměnila se jen Lea a společnost, ale i její rodina, která pro ni byla všechno. V knize je krásně vidět i jejich rozdílná povaha. Zažijeme s nimi zmiňovaný zvrat v roce 1990 a celé období až do albánské občanské války v roce 1997.
Možná jsou události zkreslené, ale jsou podávány očima dospívající dívky. Lea se musela smířit s celou řadou změn - ať už se týkaly rodiny, sousedů nebo školy. Mnohdy pro ni byly nepochopitelné, ale tak to prostě bylo a musela je přijmout.
Albánii nakonec opustila až kvůli univerzitě v Itálii.
Mě osobně se líbilo zpracování. Nejde tedy moc do hloubky, ale představu o rozdílech režimu si čtenář dokáže udělat. Zajímavý je právě pohled a vnímání situace z pohledu dospívající dívky. Nejsou to jen suchá fakta, ale skutečný život jedné rodiny.
Kniha není moc vidět a myslím, že je to škoda. Je fain seznámit se se situací dané země touto čtivou formou.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
“Lesy už vaří mlhu. A mlha vidí…
Děj nás zavádí do prostředí Šumavy, k pohraničí, kde místní stráž čím dál častěji hlásí výskyt jakýchsi světelných jevů. A proto povolá tým vědců, kteří mají přijít této záhadě na kloub.
Zvolené místo bylo podivné a dokázalo celou výpravu vyděsit k smrti. A navíc všude jen samá mlha, která jim vůbec nic neulehčuje.
Hned na začátku na mě dýchlo tajemno a chlad, co leze za nehty - navození atmosféry se autorce povedlo skvěle. Celou dobu to bylo tíživé, dechberoucí, mrazivé a plné strachu.
Jak píše autorka v epilogu, je kniha poskládaná ze starých šumavských legend, místních povídaček a tajemství, ale stejně tak je inspirována některými skutečnými událostmi a osobami. Jako celek to působí opravdu děsivě.
Za mě atmosféra trochu přebíjí děj, chvílemi jsem zapomínala, proč tam vlastně jsou. To ale neubírá nic tomu, že je to dobrá kniha, protože ta atmosféra prostě čtenáře pohltí.
Pokud se rádi bojíte, neměli byste tuhle knihu minout.
Hledání Phoebe
Gavin Extence
“Někdy se nejvíc vyplatí uskutečnit nejtěžší věci v životě. Věcí, které jsme si museli vybojovat, si vážíme daleko víc než věcí, které získáme snadno.
Phoebe je šestnáctiletá studentka s poruchou autistického spektra. A s tím souvisí i její styl života - všechno musí mít svůj řád, dodržuje pravidelnost a jakékoliv vybočení je pro ni problém. Je upřímná, potřebuje všemu rozumět, na nic si nehraje a její reakce jsou pro mnohé nepochopitelné. I díky tomu je považována za podivína.
Její kamarádka Bethany si najde přítele a po Phoebe chce, aby ji kryla. Do toho se jí moc nechce, protože prostě nelže. Ale nakonec se překoná a Bethany pomůže. A brzy zjistí, že to umí a celkem i zvládá. Holky společně řeší jeden velký problém - nechci prozrazovat, o co se jedná, ale zrovna tato část mi přišla až neuvěřitelná, že by to mohli vyřešit sami bez dospělých.
Phoebe mě bavila od první strany - její myšlenkové pochody i její reakce, které mohli působit na druhé chvílemi sarkasticky nebo nevhodně - ve mě ale často vyvolali pobavení. Kromě toho se mi taky líbila síla přátelství mezi Phoebe a Bethany - ač byly povahově naprosto rozdílné, jejich přátelství fungovalo na maximum.
Vždycky ocením, když vznikají knihy s takovými tématy a nejinak je tomu i teď. Autor skvěle přiblížil, jak funguji lidé s autismem, jak vnímají svět kolem sebe a jak je pro ne těžké vybočit z normálu.
Kniha je to skvělá a myslím, že díky svému tématu by zasloužila větší pozornost. Je řazena mezi YA, ale v tomto případě bych ji doporučila i dospělým čtenářům.
Jantarové slzy
Sofía Segovia
“Všichni mají oči, kterými vidí svět, ale každý se na něj dívá, jak chce.
Tento historický román vypráví osudy dvou pruských rodin během druhé světové války. Jednou je rodina malé Ilse, která v kočáře a v tuhé zimě putuje od statku ke statku a přežívá, jak se dá. Druhá je rodina malého Arna, který se také vydává na cestu a později se ukrývá se svou matkou v sutinách baráku.
Všichni se na konci války stali vyhnanci a vysídlenci ve vlastní zničené zemi. Někteří válku přežili, jiní bohužel to štěstí neměli. Kdo přežil, toho válečný život pronásledoval i po skončení války. Postupně se vzpamatovali, ale zapomenout nemohli. A nikdo nebyl jako dřív.
Román je inspirovaný skutečnými událostmi a o to víc je děsivější. První půlka byla pro mě taková až nijaká, víceméně bez akce. Zkrátka popisovala životy těchto dvou, zatím víceméně kompletních, rodin. Nicméně pak obě rodiny museli opustit svoje domy a vydat se na cestu, pokud chtěli žít dál. A právě v této části šlo mnohdy doslova o život a čtení bylo místy opravdu náročné. Autorka věrohodně popsala tento kočovný život, který byl plný strachu, úzkosti, ale bohužel i smrti a touze o přežití.
Ve finále tedy knihu hodnotím kladně, i když autorčin Šepot včel mě bavil o trochu víc. Mate-li rádi historické romány z období války, neměli byste tento minout.
Dialogy s ozvěnou
Jakub Eden
“Někdy milujeme
Jen obraz sebe samých
Zrcadlící se
Ve zčeřeném odrazu tebe
Před časem mě oslovil autor, jestli bych si chtěla přečíst jeho sbírku básní. Obvykle je nečtu, ale tentokrát jsem si řekla, že je zkusím.
Jak je uvedeno v anotaci, všechny texty vznikaly v průběhu několika let tak, jak cestoval po Evropě. Ale třeba báseň Puer ve mě evokovala Asii.
Některé básně jsou o vztazích, jiné o vlastní osobě. Někdy mluví autor sám k sobě, jindy vede dialog s druhou osobou. Básně ve mě vyvolávaly takový vnitřní klid a celkovou pohodu, asi to neumím přesně vyjádřit.
Určitě se k nim ještě vrátím, protože si myslím, že je potřeba si je přečíst víckrát, abych je plně pochopila.
Nejlepší kámošky zobou zrní
Mirka Joklová
Příběh byl hezký, pro mě oddechový. Jen mi trochu vadilo zpracování, resp. dlouhý text bez přestávky, jen občas byl oddělený mezerou. A ten název - ten je parádní.
Klubovna Naděje
Tomáš Paprštein
Citace autora:
“Trauma nezačíná tam, kde si myslíme, a nekončí tam, kde bychom čekali.
Autor byl v dětství sexuálně zneužíván a manipulován. Trvalo několik let, než prozřel. Formou deníku čtenářům svěřuje svůj příběh, narovinu a bez příkras.
Co považuji za skvělou volbu, bylo proložení skutečného příběhu názory z řad odborníků - psychologů, psychoterapeutů, advokáta ale i policie. I díky tomuto jsem si trochu odpočinula od tohoto náročného tématu.
Čtení to bylo hodně těžké a chvílemi mi bylo dost špatně. Zneužívání je hrozné, to beze sporu, ale mnohem větší bezmoc, nepochopení, vztek, lítost a smutek jsem cítila při soudním líčení. Obzvlášť když proces trval tolik let!?! Úplně nepochopitelné pro mě bylo, že obžalovaný Matěj mohl klást otázky Tomášovi - to bylo fakt možný?!?
Tuhle knihu budu dlouho vstřebávat. Můj obdiv patří Tomášovi, že šel s kůží na trh. Na druhou stranu je to dobře, protože tohle se děje i mnoha dalším dětem, aniž bychom to tušili. A přečtením knihy se můžeme seznámit s tím, co oběť prožívá, jaké to může mít následky, ale také, jak s tím pracovat a co s tím dělat. Taková osvěta je určitě potřeba a je hodně důležitá.
Musím zmínit i nádherné ilustrace, kterých najdete v knize hned několik.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Také tento díl je pojmenován podle jedné z balad Erbenovy Kytice.
Tentokrát Tomáš Vyskočil spolu s Honzou Richterem vyšetřují smrt opilého a promrzlého muže, který brzy v nemocnici umírá. Jelikož je to známý jejich kolegy a navíc celkem mladý, jeho smrt se jim nezdá.
Do toho manželce Tomáše přijde video, které otřese jejich manželstvím.
Problémy v práci i doma jsou na Tomáše víc než dost, nicméně se nevzdává. Zpočátku se zdá, že nic nemají, ale postupně se začíná případ odkrývat. Jedná se ale jen o jeden? Nebo je to víc případů? A může s tím souviset i zaslání videa?
Musím říct, že hned úvodní prolog mě vyděsil, protože podle anotace jsem nic takového nečekala.
Chvílemi se mi zdálo, že vyšetřovatelé pokládají hrozně málo otázek a neptají se na všechno, co by měli zjistit a rychle mizí pryč. Nicméně postupně děj i napětí gradovaly a všechno do sebe začalo zapadat.
I tento díl byl pro mě čtivý, s parádní atmosférou a skvělou zápletkou. Svižný děj vás nenechá odložit knihu a nutí čtenáře číst dál. Za mě tedy rozhodně doporučuji.
Adam
Mirka Rezlerová
“Nejsou někdy věci hezký proto, že jim nerozumíš? Připadaj ti záhadný a nesmyslný a v tom je to kouzlo.
“Někdy věci nedávají smysl a to je na nich to nejlepší.
Hlavní postavou je Adam, kterému zemřela manželka Linda. Vyrovnává se s tím po svém - začal celkem dost holdovat alkoholu. Nemá daleko k tomu, aby do toho vlítl naplno, ale naštěstí má pětiletého syna Kryštofa, který ho drží nad vodou a který je tím důvodem žít dál. A taky jednou potká Broňu, mladou studentku, bezprostřední, zábavnou, která mu pomůže vylézt ze své ulity.
Stylu Adamova života jsem moc nerozuměla, ale každý se s těžkými životními situacemi vyrovnává po svém. Na druhou stranu mi jeho povaha přišla dobře charakterizována - na veřejnosti to byl takový namachrovaný frajírek, ale uvnitř se utápěl v žalu a pořád velmi těžce nesl ztrátu své ženy. Na můj vkus se choval často nezodpovědně vzhledem k tomu, že měl Kryštofa, ale takový prostě byl. Jenže brzy se ukáže, že alkoholem se nesnaží zahnat jen tuto záležitost, ale i něco jiného.
Líbilo se mi, jaký měl Adam vztah se svou sestrou Adinou a jak k sobě dokázali být upřímní. Skvělý byl Kryštof - na svůj věk dost chytrý a vnímavý. Jen ho Adam tak nějak zanedbával v souvislosti s dalšími jeho aktivitami. A ocenila jsem, že Adam ke konci uznal, že je občas hajzl a snažil se chovat čestně.
V anotaci je uvedeno, že se v knize objevují prvky LGBT tematiky. I to se mi líbilo, jak je autorka do příběhu zapracovala.
Zkrátka kniha mě bavila - tématem i způsobem zpracování. Tohle se může stát každému, takový je prostě život.
Neklidná růže
Monika J. Čapková
“Pokud nebudeš šťastná ty, nebude šťastný nikdo ve tvém nejbližším okolí.
“Život není ztráta času, záleží jen na nás, jak s ním naložíme.
Tahle kniha je poslední dobou na instagramu docela často vidět a tak jsem ráda, že i já jsem měla možnost si ji přečíst.
Hlavní postavou je Evelína, věkem něco přes 40, ale povahou i tělem mnohem mladší. Vypráví nám svoje zážitky s chlapy a vztahy obecně. Kamarádky o ní říkají, že je naivní a proto s ní chlapi pořad jaksi zametají. A přitom si přeje jen najít lásku svého života - někoho, o koho se může opřít a kdo ji obejme, když to potřebuje.
Já jsem si čtení užila a častokrát jsem se i zasmála. Evelíny povaha mě neskutečně bavila. Líbilo se mi, že si uměla život užít, taky jak se ráda smála a jak se chovala spontánně. Jak píše autorka, v jejím případě “docházelo často k vnitřnímu boji mezi rozumem a svéhlavým chováním a obvykle tak docházelo k zajímavým a někdy zábavným situacím. Její zážitky jsou tak reálné, že není pochyb o tom, že by se nemohly někomu stát. Sedl mi autorčin styl vyprávění a také její vyjadřování. Z mnoha zážitků dýchá erotično, ale přitom to není nevkusné, právě naopak.
Při čtení jsem si říkala, na kolik jsou zážitky vymyšlené a na kolik je to obraz autorčina života?
Mrtvá budoucnost
Veronika Martinková
“Bylo ale možné prokázat něčí nevinu, pokud se někdo jiný snažil urputně prokázat jeho vinu?
A zase tu máme Hanu a Davida, dva policejní vyšetřovatele, kteří jsou partneři také v soukromém životě. V tomto díle je hlavním tématem prokázání neviny vraždy, kterou měl údajně David spáchat. Jak se zdá, důkazů v jeho neprospěch je ale víc než dost.
Velkou roli hraje tentokrát Davidův otec Štefan, se kterým už spoustu let nemluví. Štefan je dost úspěšný manipulátor a ne zrovna férový hráč. A navíc je bohatý a jeho prsty sahají hodně daleko.
David je pořád stejný - řeší si věci po svém a ani Haně, coby své přítelkyni, se nesvěří. A přitom by mu tak ráda pomohla. Je čím dál tím víc nervóznější, ze všeho unavený a chová se často neurvale, dokonce i vůči Haně. Divila jsem, že se na něj už nevykašlala.
Děsilo mě, jak v knize fungovalo podplácení a ještě víc, že vlastně to samé může klidně probíhat i v reálném světě - radši snad nevědět.
I tento díl je čtivý od začátku do konce. Opět je tu spoustu napětí, akčních, i vypjatých situací, ale taky emocí, nepochopení a snad i naděje ve správný konec. Jen tedy těch jmen bylo na mě chvílemi až dost.
Mě ti dva prostě baví, i když tedy David je dost často na ránu. Na druhou stranu by pro svoje blízké obětoval svůj život.
Tahle celá série je moc povedená a doporučuji všem, kdo má rád napětí a nějakou tu akci.
