Nejnovější komentáře

„Tenhle memoár loni na konci roku zahltil snad všechny sociální sítě. Já a žánr životopisů spolu svádíme dlouhý boj, ale musím říct že příběh Jennette se mi dostal pod kůži. Je napsán románovou a velmi čtivou formou a mně se jen tajil dech, co všechno si tahle žena prožila a jak moc toxický vztah měla se svoji matkou. Některé pasáže nejsou vůbec lehké čtení, zároveň je zde ale i několik úsměvných momentů, který celý příběh alespoň trochu odlehčí. Doufám, že se Jennette sepsáním těchto memoárů povedlo uzavřít jednu dlouhou a náročnou životní kapitolu.“... celý text
— Tereziee

„Velmi čtivá kniha s překvapivým rozuzlením. Autorku jsem do této doby vůbec neznala, hned si objednám její druhou knihu. Tajemství domu v L. je spojením detektivky, thrilleru i románu. Měla jsem přečteno za dva dny. Zajímalo mě jak to dopadne, bavily mě dvě časové roviny vyprávění a příběhy všech hrdinů. Kniha začíná vyprávěním Václava a Anny, kteří dávají vale Praze a stěhují se na vesnici, ke které má Václav blízko, prožil zde své dětství a dospívání. Anna se stěhováním nesouhlasí, ale z lásky k Václavovi se podvolí. Za plotem potkává podivného souseda a začíná strhující drama. Druhou linií je vyprávění Jany a Jitky, kterým zemře nejbližší člověk. Každá se s tím vyrovnává po svém, hlavně Jana brzy po pohřbu chce navázat další vztah. Podaří se jí to, ale následky budou devastující pro všechny. Jaké budou další osudy všech zúčastněných? Bude to jízda plná sexu, překvapení, her i tajemství. Nakonec se osudy všech protnou a vyústí v dramatický i nečekaný konec. Opravdu mě to bavilo, i když nemůžu říct, kdo tam byl sympaťák a komu jsem fandila. Asi nejvíce Anně. Intriky provázejí celou knížku, postavy se vyvíjejí, mnohdy k horšímu. Někdy jsem měla až husí kůži. Myslím si, že se čtenář nudit nebude a určitě bude chtít vědět, jak to celé dopadne. Za mě plný počet hvězdiček a už jsem natěšená na další autorčinu knihu. I když je dle mého kniha určená spíše ženám, i muži si v ní najdou to své.“... celý text
— alena1228

„Konečně Lapena, která mě chytla a nepustila. Poslední dvě knihy autorky mě zase tolik nenadchly, ale Všude samí lháři se zařadily na nejvyšší příčky autorčiny tvorby (alespoň v mém žebříčku). Tenhle styl psychothrillerů mám ráda. Čtenář neví komu věřit a autorka ho dlouho vodí za nos. Líbil se mi originální závěr, který byl sice lehce otevřený ale mělo to svůj důvod. Doporučuji.“... celý text
— Tereziee

„Někdo musí lásku To vám byla taková nádhera. Já ani nevím, co napsat. Mě kniha naprosto dostala, pohltila mě obsahem, paní Kratochvílovou, Jakubem, Matějem, Evou, prostě všemi. Krásně propracovaný příběh, vlastně dva, nenásilné střídání dvou dějových linek...jedna z přítomnosti, druhá z minulosti. Prostě, pokud ještě váháte s přečtením této knihy, tak neváhejte.“... celý text
— katawo

„Jako milovníka Harryho Pottera ani mě neminula Fantastická zvířata. Co si ale budeme, za původní ságou tento příběh velmi pokulhává a tématicky se stáčí úplně jinam než bych si představovala. Nevadí mi číst knihy formou scénaře, ale tady se mi to četlo velice špatně. Kniha je krásně graficky zpracovaná, ale v knihovně si ji nechávám hlavně proto, abych měla kompletní celou sbírku. Příběh za to zase tolik nestojí.“... celý text
— Tereziee

„Autorka zachovala autenticitu dvou mladých žen, které mají právo žít a milovat se navzájem. Známé konflikty kolem LGBTQIA+ milostných příběhů, jako jsou rodičovské problémy, dilema s náboženským přesvědčením a nesprávný okruh přátel, umožnily příběhu skutečně komunikovat se čtenáři. Vyřešené konfrontace byly opravdu, opravdu uspokojující, zvláště když fandíte čisté, opravdové lásce.“... celý text
— Ivka14

„Zajatci pouště se mi moc líbil kor když tam přijela na ozdravný pobyt Kateřina se svou dcerou Alicí“
— Luigi1

„Klasické lyrické, jemné básně s motivy šera, večera, klidu, ticha, cesty do postele, relaxace, usínání, spánku, tmy, oveček... Jejich nálada je tichá, pomalá, jemná, útěšná, harmonizující (rýmy), ale ne sladká ani podbízivá. Téma přechodu do spánku s sebou nese i lehounce surreálný prvek (například báseň Široký pán) i prvek hypnotický (motiv opakovaného kapání vody na hladinu). Příjemná zvukomalba se pěkně váže na jemnou práci s hudebními nástroji na zvukové nahrávce zhudebněných básní. Melodie písní nejsou jednoduché, jak bývá v písních pro předškolní děti zvykem, hudební složka je neobvykle kultivovaná a nápaditá. Výtvarné zpracování knihy je také příjemné, včetně takových vychytávek grafiky jako názvy básní na samostatných listech či ikonek s postupujícími fázemi Měsíce. V poslední básní, která má meditační ráz, se otevírá cesta k tichu a vnitřnímu míru.“... celý text
— Bonda

„Veľmi pekná a príjemná grafická novela, ktorá autenticky a s humorom ukazuje vzťah dvoch mladých mužov, ktorých od seba delia stovky kilometrov. Ukazuje čitateľovi ako legislatíva dokáže ľudom hádzať polená pod nohy, ale aj to, že láska dokáže prekonať všetky prekážky. Grafika v knihe je moderne a jednoducho ladená. Nemyslím si, že sa bude páčiť každému, ja osobne som tiež fanúšik, skôr detailnejších kresieb, ale k tomuto príbehu sa ten minimalizmus veľmi hodí. Postavy sú veľmi sympatické a celkovo sa mi príbeh veľmi páčil. Jediná vec ma trošičku mrzí a to fakt, že príbeh sa končí náhle. Väčšinou knihám vytýkam, že sú príliš dlhé, tu by sa mi naopak hodilo, keby mala aspoň o 10 strán viac. Veľká vzdialenosť je ale veľmi svieža a krásna kniha, ktorá určite stojí za prečítanie. Odporúčam!“... celý text
— Ahmose

„Je to škoda protože to je zatím nejslabší díl“
— Luigi1

„Zajímavý thriller, který bych spíš zařadila do romantické kategorie, protože mi přišlo, že se někdy spíš řešila Lila a Jack a ne co se stalo Stephanie. Kdyby kniha měla o 100 stran míň byl by to strhující thriller, kterému by nescházelo napětí.“... celý text
— Ivka14

„Další nádherná westovka. Půvabný romantický příběh od kamarádství k lásce se tentokrát odehrává na roudtripu. Za mne to byla hezká a zajímavá kombinace, jsem nadšená, jak může mít Kasie West každou knihu takhle jinou a přitom je v ní cítit ten její pohodový a příjemný rukopis. V knížce jsou s lehkostí a opravdovostí popsány problémy, které řeší sedmnáctiletá dívka, krásné rodinné pošťuchování, síla přátelství i nejistoty ohledně budoucnosti. Plně doporučuji všem čtenářkám westovek.“... celý text
— jitka_dankova

„Za mě lepší než Lapeni. Napínavý a ne úplně předvídatelný děj. Od začátku pomalý rozjezd ale ten konec se mi vážně líbil.“
— Ešína

„Budu se opakovat, ale sérii "Nejsem..." to sahá jen taktak po kolena. Nechápejte mě špatně, není to hloupý nebo nepropracovaný příběh, ale prostě jiné autorčiny byly lepší. (DK 78%)“... celý text
— Hella

„ani pořádně nevím, jak by jsem si to představovala, ale toto autorčino - v každém díle šup jinam a přidejme dalších 50postav - klidně bych oželela... Děj jede více méně podle šablonky - problém, komplikace, ohrožení - nové prostředí - nová škola, spousta nových postav a pravidel... Hanka stojí v nové škole a novém prostředí proti záhadnému Kruhu, takové "dračí sektě", vyvoleným, pojmenovaným, bezejmenným, ocejchovaným a já už ani nevím komu všemu a proč - normálně jsem vzdala snahu pochopit zamotaný systém, protože je mi jasné, že v dalším díle si autorka vymyslí zas něco jiného, obdobně zamotaného. Snaží se ohlídat Lídu, která je, jak psali již předemnou, na přes držku..přitom se udržet na škole, neselhat a posunout se vpřed. ale nebyla by to ona, aby nakonec všem nevytřela zrak. Jeden si až říká, jak je možné, že někdo své děti pošle do Pasteku (paštéky ?) dobrovolně. Ale zdá se, že většina dětí na kouzelnických školách si dělá, co chce...jde kam chce, tam si dělá co chce a navíc studiem se vystavuje nebezpečí... Navíc podřízené postavení lidí vůči drakům a bezmezné nadšení z něj - nechápu. jako by tady nejvíc vzkvétala s prominutím lidská blbost... Do příběhu jsou teď kromě draků zapleteni jednorožci, více se objevuje temná magie. Potěšil "pták" spiripyr - to bylo milé osvěžení. Jinak vše více méně ve stejném duchu...a aby nás autorka navnadila hned na další, již v závěru oslí můstek - ó jaká náhoda - Vron jen tak mezi řečí najde malou dívku s podivnými magickými schopnostmi...takže, další postava do sbírky... pořád baví, nečte se špatně, ale někdy mě až udivuje, jak ztrácím chuť začítat se do dalších... jsem ale zvědavá, co nás ještě v závěru čeká...“... celý text
— haki34

„Příběh, který mě pohltil a nepustil až do poslední překvapivé stránky. Doporučuji. (DK 85%).“
— Hella

„Druhý díl nás vrací do Školy noci a musím říct, že byl lepší než první. Zoe se připravuje na svůj první rituál, hlavu jí motá její bývalý přítel Heath a trochu zapomněla na svého současného skoro přítele Erika. Také má pocit, že ji svádí nový učitel. Holka toho má trochu moc. Kolem Neferet se objevuje čím dál tím víc otázek. Do toho dva kamarádi Heatha zmizí a jsou nalezeni mrtví. A co samotná Afroditha? Je opravdu tak zlá, jak ze sebe dělá? Ke konci dílu přišla obrovská rána, kdy jedno z upířích mláďat nezvládlo proměnu. A to bylo sakra dojemný. Pár slz mi uteklo. Nebyl ale čas smutnit, zmizel totiž Heath a Zoe se ho vydává zachránit. „Temnota není vždy totéž co zlo a stejně tak světlo není vždy poslem dobra.“ Já to prostě věděla, kdo bude záporák! Doufám, že se nemrtvý podaří nějak vrátit zpět. https://www.instagram.com/turnovapetra/“... celý text
— Galloway

„Tento svazek je za mě takový trošku lepší průměr a to z jednoho prostého důvodu. Jedná se opět o přechod mezi dvěma dějovými linkami, takže se většina knihy nese v pomalém duchu, kde se uzavírá potřeba dosadit nového Hokage a spolu s tím splnit sliby dané před akcí a zároveň se otevírá otázka Sasukeho mentálního rozpoložení. Kniha v závěru krásně ukazuje, co s člověkem může udělat honba za pomstou, potřeba být ten nejlepší a závist. I když nemám moc ráda úseky, kde figuruje tým 7 dohromady (ano, vím, je to ironie, když je příběh převážně o nich, ale primárně to u mě způsobuje Sakura, která dostane svůj prostor a nějaké vlastnosti až v Shippuudenu), zrovna boj v závěru knihy ukázal asi nejvíc ze vztahů mezi těmito postavami. Zároveň příchod Orochimarových poskoků dává na srozuměnou, že se Orochimaru jen tak nevzdá a že není jen šílený blázen, ale svým způsobem je geniální šílenec, protože co dokáže napáchat s těly ninjů je úžasný a děsivý zároveň, ale nikdo s IQ houpacího koníka by toho nedosáhl. Ale taky nikdo s náznakem morálních hodnot.“... celý text
— Vjeerus

„Zvláštní, krutý, místy divný, toxický, občas milý i zajímavý příběh. Tak by se podle mě tohle dílo dalo shrnout do jedné věty. Příběh je rozdělen na části. Část kdy je Kit malá a najde ji charismatický Manny a začíná jejich zločinecké rodeo. Následuje část kdy Kit dospěje a linka s její dcerou Charlie a následně kdy se Manny opět vrací na scénu. Musím říct, že část kdy byla Kit a Charlie jediná dvojka mě bavila nejvíc, protože té toxicity tam je pomálu. I když jejich vztah byl zvláštní a chladnější, díky tomu jaká Kit vlastně díky životu, který se s ní nemazlil, byla. Nicméně, postavy mi úplně nesedly. Nedokázala jsem s nimi plně soucítit nebo je litovat, v jiném případě třeba nesnášet. Charakterově jsou vlastně napsané dobře, protože nějaký vztah si k nim nejspíš utvoříte, ať už pozitivní nebo negativní. Ale po dočtení jsem z nich byla pořád na rozpacích. Kniha celkově pojednává o poutu. To je to slovo, co bych řekla, že je tady hlavní gró. Neřekla bych slovo láska, protože to co tady je, láska tak úplně není. Ani Kit pravou lásku, ať už rodičovskou když byla malá nebo v dospělejším věku tu mileneckou nezažila. Díky tomu se její život stal vězením její neschopnosti důvěřovat a otevřít se lidem. Bylo zajímavé sledovat, jak se člověk v malém věku dá lehce vytvarovat do podoby, jakou ten druhý chce a jak mu potom v dospělosti muže dlouho trvat zjistit, že přece není pouze loutka a že o svém životě by si měl rozhodovat sám. Jinak se mi ale příběh četl těžce. Nebylo to jen tématem, ale i psanou formou. Skáče se tam mezi postavami, které chtějí vložit svůj pohled do příběhu a občas mi to trhalo tu pověstnou nit. A největší problém, který ale neumím nějak vysvětlit, protože jak jsem řekla, kniha je zajímavým počinem, tak mě to po čase přestalo bavit ji číst. Každopádně knihu jako takovou můžu doporučit těm, kteří hledají složité, zvláštní a těžkými tématy spletený příběh, který je něčím jiným a postavy nejsou zrovna kladnými. Já jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale jsem ráda, že už jsem ji konečně dočetla. Rozporuplné pocity. Za knihu v rámci #spoluprace děkuji @nakladatelstvijota“... celý text
— knizni.taurus

„Krásně zpracovaná životní moudra, která tatínek předává svým dětem. Dcera jí chce číst každý den před spaním a umí téměř nazpaměť. Doporučuji rodičům dosadit si tam to "svoje", slova, která často používáte; pocity, co každý den zažíváte; jméno vašeho dítěte, atd. Kniha tím bude ještě osobnější a dítě bude mít pocit, že je psána přímo pro něj (pro vás).“... celý text
— stoceska

„Asi jedna z nejlepších knih od Lucindy. I když ona má všechny knihy krásné. Opět se jeden příběh odehrává v minulosti a jeden v přítomnosti. A oba jsou moc hezké. Vyprávě ní o Anahitě je zajímavější o to, že se část odehrává v Indii, a také mě toto vyprávění zaujalo o trošičku více než příběh z přítomnosti. A přichystejte si kapesníčky. Jak už čtenářky Lucindy vědí, tak jeden z těch příběhů zpravidla končí smutně. A Půlnoční růže není vyjímkou.“... celý text
— Holly.W

„Krásně zpracovaná knížka o mateřské (rodičovské) lásce. Pro děti přináší jasné poselství - jsi milované, ať se stane cokoli. Dcera jí chce číst každý den před spaním. Doporučuji rodičům dosadit si tam to "svoje", slova, která často používáte; pocity, co každý den zažíváte; jméno vašeho dítěte, atd. Kniha tím bude ještě osobnější a dítě bude mít pocit, že je psána přímo pro něj (pro vás).“... celý text
— stoceska

„Nějak jsem to nepotřebovala číst, ale když je všude ukázka na další film HP, tak mi to nedalo. Pokud autorka HP chtěla dál těžit z velkolepého příběhu, tak místo této věci měla věnovat čas regulérní knížce. Je to škoda“... celý text
— Skodinka89

„Kdyby tady ještě byl 1amu, hned bych mu do zpráv o tomto sešítku se dvěma CD nadšeně referovala, ba naléhala bych na něj, aby si ho v knihovně vypůjčil, aby se zaposlouchal... Pak by přišlo porovnávání – které melodie nás chytly, čí text zaujal, kterou informaci už jsme znali,… a pak, domluvili bychom se, kde budeme pátrat dál. Pramenů zde autor koneckonců uvádí dost a dost. // ...Tak otvírám okno, reproduktor zesiluji a chválím! Je to zážitek! Některé osoby, jejichž jména se v knížce objevují: - Josef Šváb Malostranský (1860-1932) - Eduard Bass (1888-1946) - Jiří Červený (1887-1962) - Karel Hašler (1879-1941) - Emil František Burian (1904-1959) - Géza Včelička (1901-1966) - Vítězslav Nezval (1900-1958) --------------------------- (…) Kdybys byla jen mým přízrakem Zůstaneš mi přesto zázrakem Lásko neodcházej Všude mne provázej Jediná Má lásko jediná“... celý text
— milamarus

„Přiznávám, že kniha mi doma ležela už vcelku dlouho, protože jsem stále neměla nějak chuť na příběh opírající se o naše místní pověsti. Avšak při probírání knižních ležáků padl los právě na tuhle a ve výsledku mě i mrzí, že tak dlouho čekala. Hned v úvodu příběhu mi padla pusa, protože jsem si nepřečetla anotaci a tak jsem nevěděla o tom úmrtí. Za sebe mohu říct, že nelituji nevědomosti. Další prvek, kterým si mě kniha získala je určitě střídání hrdinů ve vyprávění, protože tím se člověk prostě dozví víc nejen o dění, ale i postavách. Bavilo mě postupné odhalování jednotlivých rozhodnutí, které vedli ke spojení hlavní čtveřice, které mnohdy sahali daleko do jejich minulosti. Za sebe mohu knihu vřele doporučit, čte se opravdu lehce, o akci není nouze a je šikovně proložena výpravnými a plánovacími částmi, takže není moc prostor na nudu. Hlavní hrdinové jsou každý jiný a tak se v nich dobře orientuje. Závěr knihy obsahuje jednu dost netradiční věc na poli YA a já jsem opravdu ráda, že se autorka vymanila ze standartu. Scéna dodává příběhu nejen emoce, ale i realitu, jak jen je to ve fantasy možné a že i o hlavní hrdiny je třeba se bát.“... celý text
— Vjeerus

„Audiokniha. Moja prvá kniha od autorky. Tak nebolo to zlé, ale ani veľmi dobré. Celá atmosféra bola ponura, malo to náboj strachu. To prelínanie predtým a teraz bolo fajn. Vlastné všetko bolo super, až do odhalenia vraha. To bolo úplne odfláknuté. Proste len tak ho chytili, bez drámy. Akoby celú knihu písala jedna osoba a posledné asi 4 kapitoly niekto úplne iný. Veľmi ma mrzia takéto knihy, keď máte po celý čas zimomriavky a tesne pred koncom pred vami stena. Bum. Zrazu sa preberiete do nudnej reality.“... celý text
— keiko33

„Nádherné ilustrace malebného místa a jímavé vyprávění o docela obyčejných lidech, kteří měli ovšem kliku, že se narodili v tomhle zapomenutém koutě středověké Prahy. Anderle je moudrý muž a jeho vyprávění je vlastně poměrně sexy. :)“... celý text
— Pebra

„Spravedlnosti bylo učiněno zadost a prolínání několika dějů a osudů postav mě bavilo.“
— Ivetaa

„Wolfsong jsem kdysi četla v originále, takže pro mě jasná volba. Popravdě je tahle kniha a vůbec celá série mojí nejoblíbenější od T. J. Klune. Autor se tady věnuje tématu, které prolíná většinu jeho tvorby, tedy nalezení rodiny a sveho místa ve světě. Navíc je kniha plná akce, ale také romantiky. A vlkodlaků, vrčících, kňučících a taky spousta praskajích kostí, ale pod poměrně kýčovitou kostrou příběhu se skrývá krásný příběh a propracovaný vývoj hlavni postavy. Není to plné přímočarých citací, které utočí přímo na čtenářovy city, jako na příklad v knihe Dům v blankytně modrém moři, ale spousta mouder se ukrývá pod povrchem. Tak šup šup, ConQueer, nemůžu se dočkat dalších dílů.“... celý text
— Grohlinka

„Ztráty a nálezy nás provází celý život... Trochu mi kniha připomíná tvorbu Nory Roberts a ráda si od pro mě nové autorky něco zase přečtu.“
— Ivetaa